Gerhard Domagk

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Gerhard Domagk
Gerhard Domagk nobel.jpg
Rodné jménoGerhard Johannes Paul Domagk
Narození30. října 1895
Łagów
Úmrtí24. dubna 1964 (ve věku 68 let)
Königsfeld im Schwarzwald
Místo pohřbeníWaldfriedhof Lauheide
Alma materKielská univerzita
Povoláníbiochemik, lékař, vysokoškolský učitel, patolog a chemik
ZaměstnavateléMünsterská univerzita
Greifswaldská univerzita
Oceněnímedaile Emila Fischera (1937)
Freseniova cena (1937)
Nobelova cena za fyziologii nebo lékařství (1939)
Aronson Prize (1940)
Gran Cruz de la Orden Civil de Sanidad (1954)
… více na Wikidatech
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gerhard Domagk (30. října 1895, Lagov24. dubna 1964, Burgberg, Königsfeld im Schwarzwald) byl německý lékař – patolog, mikrobiolog, bakteriolog a chemik.

V roce 1939 získal Nobelovu cenu za fyziologii a medicínu.[1] Cenu však nemohl převzít vzhledem ke konfliktu německé vlády s komisí udělující ceny[2] a převzal ji proto až v roce 1947. Objevil antibiotikum velmi účinné proti infekcím. (Jednalo se o první aplikaci derivátu sulfonamidu, významné skupiny léčiv).

Život[editovat | editovat zdroj]

Gerhard Domagk se narodil jako syn ředitele školy a do svých čtrnácti let navštěvoval školu v Sommerfeldu. Na univerzitě v Kielu začal se studiem medicíny, které ale po prvním semestru přerušil, neboť jako dobrovolník nastoupil do bojů první světové války, při kterých byl již roku 1914 na východní frontě zraněn a do konce války působil jako zdravotník. Studium dokončil následně.

Domagk začal na universitě v Greifswaldu zkoumat bakteriální infekce. V roce 1923 náhodou unikl vlakovému neštěstí, když na krátkou opustil ve stanici stojící vlak, do kterého narazil vlak další. Na univerzitě v Münsteru, kam se přesunul se svým profesorem, habilitoval s prací na téma "Zničení infekčních chorob retikuloendotelem a vznik amyloidu". Ve stejném roce se oženil s Gertrudou Strübeovou, s níž měl posléze tři syny a jednu dceru.

Od roku 1929 pracoval v hlavní továrně společnosti Bayer AG, kde vedl laboratoř experimentální patologie a jako součást rozsáhlého programu firmy na výzkum barviv jako potenciálních chemoterapeutik zavedl ve spolupráci s Fritzem Mietzschem a Josefem Klarerem v chemoterapii bakteriálních infekcí sulfonamidy. Mimoto vyvinul účinná tuberkulostatika, tedy látky používané k léčbě tuberkulózy. První zveřejnění sulfonamidů a jejich antibakteriálních účinků roku 1935 slavilo úspěch první lék Prontosil vstoupil o rok později na trh.

Za tento objev obdržel v roce 1939 Nobelovu cenu za fyziologii nebo lékařství, ale na základě Hitlerova nařízení bylo převzetí Nobelovy ceny zakázáno. Předcházelo tomu udělení Nobelovy ceny míru novináři a odpůrci režimu Carlu von Ossietzky, což pro nacisty znamenalo porážku v zahraniční politice. Rozkaz tak měl něčemu podobnému napříště předejít. Nobelovu cenu z rukou švédského krále přijal Domagk až roku 1947, ačkoliv bez příslušné finanční částky.

Roku 1942 byl Domagk zvolen do Německé akademie věd Leopoldina a od roku 1944 byl členem Vědecké rady zplnomocněnce pro zdravotnictví Karla Brandta.

Roku 1947 vydal svou knihu "Patologická anatomie a chemoterapie infekčních chorob" a o tři roky později "Chemoterapii tuberkulózy thisemikarbazony". Od roku 1958 byl činným profesorem všeobecné patologie na univerzitě v Münsteru a roku 1960 opustil Bayer AG z důvodu svého pokročilého věku.

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. RAJU, Tonse NK. The Nobel Chronicles. The Lancet. 1999-02, roč. 353, čís. 9153, s. 681. Dostupné online [cit. 2019-06-21]. ISSN 0140-6736. DOI 10.1016/s0140-6736(05)75485-4. 
  2. The Nobel Prize in Physiology or Medicine 1939. NobelPrize.org [online]. [cit. 2019-06-21]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]