Emil Theodor Kocher

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Emil Theodor Kocher
Emil Theodor Kocher.jpg
Narození 25. srpna 1841
Bern
Úmrtí 27. července 1917 (ve věku 75 let)
Bern
Místo pohřbení Bremgartenfriedhof (46°57′ s. š., 7°25′4″ v. d.)
Alma mater Bernská univerzita
Zaměstnavatel Bernská univerzita
Ocenění Nobelova cena za fyziologii nebo lékařství (1909)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Emil Theodor Kocher (25. srpna 1841, Bern27. července 1917, tamtéž) byl švýcarský lékař, nositel Nobelovy ceny za fyziologii a medicínu z roku 1909 za výzkum štítné žlázy.

Život[editovat | editovat zdroj]

Emil Theodor Kocher se narodil ve švýcarském Bernu v roce 1841. Roku 1865 absolvoval medicínu na Bernské univerzitě. Následně studoval v Berlíně, Londýně, Paříži a ve Vídni, kde byl žákem Theodora Billrotha. V roce 1872 se na Bernské univerzitě stal profesorem chirurgie a vedoucím univerzitní kliniky, jímž zůstal až do důchodu. Zemřel roku 1917.[1][2]

Kocher publikoval velké množství odborných prací a učebnic. Jako jeden z prvních chirurgů uplatňoval aseptické principy Josepha Listera. Za svůj výzkum štítné žlázy v roce 1909 obdržel Nobelovu cenu za fyziologii a medicínu. Do roku 1912 provedl až 5 tisíc výřezů štítné žlázy. Podařilo se mu snížit úmrtnost při takové operaci z 18 procent na méně než 0,5 procent. Dále se podílel na zdokonalení léčby dědičných malformací i zlomenin a operací žaludku, plic, hlavových nervů, jazyku a kýly. Vymyslel rovněž mnoho nových chirurgických metod, nástrojů a zařízení, například Kocherovy svorky nebo metodu pro snížení dislokace ramene.[1][2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Emil Theodor Kocher | Encyklopedie Britannica [online]. Encyklopedie Britannica, Inc. [cit. 2020-09-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b Theodor Kocher | nobelprize.org [online]. [cit. 2020-09-27]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]