Theodor Billroth

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Theodor Billroth
Theodor Billroth.jpg
Narození26. dubna 1829 nebo 1829
Bergen (Rujána)
Pruské královstvíPruské království Pruské království
Úmrtí6. února 1894 nebo 1894 (ve věku 64–65 let)
Opatija
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníVídeňský ústřední hřbitov
Alma materGreifswaldská univerzita
Berlínská univerzita
Univerzita v Göttingenu
Humboldtova univerzita
Povolánílékař, chirurg, profesor a klavírista
ZaměstnavateléVídeňská univerzita
Univerzita v Curychu
Charité
Funkcečlen Panské sněmovny (od 1887)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Christian Albert Theodor Billroth (26. dubna 1829 Bergen (Rujána) – 6. února 1894 Opatija) byl německo-rakouský lékař, jeden z nejvýznamnějších evropských chirurgů 19. století a profesor chirurgie na lékařské fakultě Univerzity ve Vídni. Je všeobecně považován za zakladatele moderní břišní chirurgie a průkopníka chirurgie hrtanu, patologické anatomie a bakteriologie.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Meklenbursku jako první z pěti dětí pastora Theodora Billrotha a jeho ženy Christiny. V pěti letech mu otec zemřel na tuberkulózu. Rodina se přestěhovala do Greifswaldu, odkud pocházela matčina rodina a Theodorův dědeček byl tamním starostou. Chtěl se stát hudebníkem, ale na matčino přání studoval medicínu, nejdříve na místní univerzitě. Pokračoval ve studiu na lékařských fakultách v Göttingenu a v Berlíně. Po promoci v roce 1852 odejel na roční stáž do Vídně, kterou však musel přerušit kvůli matčině úmrtí.[1] Po krátkém pobytu v Paříži se vrátil do Berlína. Otevřel si soukromou praxi, ale ordinaci v dělnické čtvrti mnoho pacientů nenavštěvovalo. Uvítal proto nabídku svého bývalého pedagoga profesora Langenbecka, aby se stal jeho asistentem. V nemocnici Charité pracoval Billroth v letech 1853–1859, v jejichž průběhu se habilitoval v oboru chirurgie a patologické anatomie. Soustředil se především na operace žaludku a zažívacího traktu. V roce 1858 začal pedagogickou dráhu, přednášel v Greifswaldu patologickou anatomii.

V roce 1858 se oženil s Christel Michaelisovou, měli spolu tři dcery a syna, který však zemřel na spálu ve věku šesti let. [1]

Adalbert Franz Seligmann: Billroth operuje v přednáškovém sále Všeobecné nemocnice ve Vídni

Roku 1860 byl jmenován řádným profesorem chirurgie na univerzitě v Curychu. Od roku 1867 žil ve Vídni, kde se kromě práce chirurga ve všeobecné nemocnici věnoval výuce a výzkumu na vídeňské univerzitě. Německo-francouzskou válku (1870) prožil jako chirurg ve vojenských lazaretech ve Weissenburgu a v Mannheimu. Své zkušenosti z lékařské praxe a válečných operací shrnul v knize Spisy o všeobecné chirurgii, která vzbudila velkou pozornost a byla vydána v sedmi jazycích.[1] Po návratu do Vídně pokračoval v práci na klinice. Jeho náročné operace žaludku a hrtanu v pokročilém stádiu rakoviny se zájmem sledovaly desítky studentů a kolegů. Získal si pověst vynikajícího chirurga i v zahraničí. K jeho významným pacientům patřili například vídeňský básník a dramatik Carl Caro nebo ruský básník Nikolaj Alexejevič Někrasov, za jehož vyléčení jej ruská vláda vyznamenala Ruským řádem sv. Stanislava II. stupně.

Theodor Billroth byl zakládajícím členem Německé chirurgické společnosti v roce 1872. Byl členem Německé a Královské švédské akademie věd.

Kromě medicíny se věnoval hudbě a zpěvu, byl členem vídeňského Akademického hudebního spolku. Věnoval se také sborovému zpěvu ve sboru v Bardenu u Vídně. Hrál na violu, klavír na varhany. [1] Stýkal se s hudebníky, k jeho nejlepším přátelům patřil například hudební skladatel Johannes Brahms. Seznámili se v roce 1860 v Curychu a jejich přátelství trvalo celý život.[1]

Angažoval se také v antisemitském hnutí.

hrob Theodora Billrotha ve Vídni

Po roce 1880 se u Billrotha začaly projevovat srdeční potíže, které ho nutily na určitý čas přerušit práci. Nové síly čerpal při pobytu na letním sídle Högelgut v Sankt Gilgen na břehu Wolfgangsee. Jeho zdravotní stav se postupně zhoršoval, přestože se snažil stále pracovat. Zemřel v roce 1894 v chorvatské Opatiji, tehdy Abbazii, náležející k Rakousko-uherské monarchii, kde trávil dovolenou.

Jeho hrob je na čestném pohřebišti Vídeňského centrálního hřbitova.

Význam[editovat | editovat zdroj]

  • Billroth vypracoval několik postupů pro operaci žaludku, střev, jater, prostaty a štítné žlázy.
  • V roce 1877 provedl jako první na světě úspěšnou operaci hrtanu pro nádorové onemocnění a v roce 1881 provedl první úspěšnou resekci žaludku.[2]
  • Při výzkumu v oblasti mikrobiologie objevil a popsal bakterie streptokoků (1874)
  • Přispěl k rozvoji anesteziologie používáním kombinace éteru, chloroformu a alkoholu[3]
  • Napsal několik vědeckých prací o chirurgii, lékařskou příručku pro rodiny[4]; publikoval své přednášky a knížku o historii vídeňské chirurgické kliniky
  • Měl velkou zásluhu na zkvalitnění vzdělávání ošetřovatelského personálu. V roce 1882 vybudoval ve Vídni ošetřovatelskou školu a nemocnici pro výcvik sester – Rudolfinerhaus. Napsal učebnici Ošetřování nemocných, podle níž se budoucí sestry učily[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e CODR, Milan; ČERNÝ, Jiří. Přemožitelé času sv. 17. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1989. Kapitola Carl Theodor Billroth, s. 54–57. 
  2. Resekční operace žaludku - Žaludek.cz. www.zaludek.cz [online]. [cit. 2021-02-28]. Dostupné online. 
  3. a b REPLYUK, Alla. POČÁTKY A VÝVOJ OŠETŘOVATELSKÉHO ŠKOLSTVÍ V HRADCI KRÁLOVÉ [online]. Lékařská fakulta v Hradci Králové: Univerzita Karlova, 2006 [cit. 2021-02-28]. S. 34. Bakalářská práce. Dostupné online. 
  4. BILLROTH, Theodor. Die Krankenpflege Im Hause und Im Hospitale. [s.l.]: BoD – Books on Demand 266 s. Dostupné online. ISBN 978-3-8457-2300-6. (německy) Google-Books-ID: ajqQW2UMzVIC. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]