Přeskočit na obsah

Alan Lloyd Hodgkin

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Alan Lloyd Hodgkin
Narození5. února 1914
Banbury
Úmrtí20. prosince 1998 (ve věku 84 let)
Cambridge
Alma materTrinity College
Gresham's School
The Downs, Malvern College Prep School
PracovištěUniverzita v Cambridgi
Oboryfyziologie a biofyzika
OceněníBalyho medaile (1955)
Crooneova medaile a přednáška (1957)
Královská medaile (1958)
Nobelova cena za fyziologii a lékařství (1963)
Copleyho medaile (1965)
… více na Wikidatech
Manžel(ka)Marni Hodgkinová
DětiDeborah Hodgkin
Sarah Hodgkin
Rachel Hodgkin
Jonathan Alan Hodgkin
RodičeGeorge Lloyd Hodgkin a Mary Fletcher Wilson
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sir Alan Lloyd Hodgkin (5. února 1914 Banbury – 20. prosince 1998 Cambridge) byl britský fyziolog a biofyzik, vysokoškolský pedagog a profesor. V roce 1963 získal spolu s A. F. Huxleym a J. C. Ecclesem Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství za objev iontového mechanismu membrány nervových buněk, jež je základem nervového impulzu a přenosu nervových vzruchů. Thomas Hodgkin (1798-1866), který jako první popsal Hodgkinův lymfom, byl prastrýcem Alana Hodgkina.[1]

Mládí a studia

[editovat | editovat zdroj]

Hodgkin se narodil 5. února 1914 v Banbury v hrabství Oxfordshire jako nejstarší ze tří synů do rodiny kvakerů. Když mu byly čtyři roky, jeho otec onemocněl při cestě do Arménie úplavicí a zemřel v Bagdádu jen několik týdnů poté, co se mu narodil nejmladší syn Keith.[2]

Všichni tři bratři byli od útlého věku vedeni k poznávání krajiny v okolí svého domova a Alan projevoval zájem o přírodovědu, zejména o ornitologii. V patnácti letech pomáhal s průzkumy volavek a v roce 1930 získal bronzovou medaili ve školní soutěži pořádané Královskou společností na ochranu ptáků.[2]

Vzdělání získal na škole The Downs School (1923–1927) a pokračoval na Gresham's School (1927–1932), kterou v té době navštěvoval také budoucí hudební skladatel Benjamin Britten. Poté získal stipendium na Trinity College v Cambridge v oborech biologie a chemie. Před nástupem na univerzitu si v roce 1932 zdokonalil svou němčinu dvouměsíčním pobytem v německé rodině ve Frankfurtu. Zkušenost s nacismem během pobytu v Německu odstranila veškeré jeho pacifistické přesvědčení dané kvakerskou výchoovu. První dva roky studoval spolu s chemií a zoologií také fyziologii. Pro druhou část studia se rozhodl zaměřit na fyziologii místo zoologie. Univerzitní studium dokončil v roce 1936 a zůstal na Trinity College jako vědecký pracovník.[3][4]

Předválečný výzkum

[editovat | editovat zdroj]

V červenci 1934 začal Hodgkin provádět pokusy s přenosem elektrické aktivity v sedacím nervu žab. V roce 1936 ho ředitel Rockefellerova ústavu (pozdější Rockefellerova univerzita) v New Yorku Herbert Gasser pozval na stáž do své laboratoře (1937– 38). Během amerického pobytu strávil také nějaký čas v Mořské biologické laboratoři ve Woods Hole, kde od biofyzika Kennetha Cola převzal techniku práce s axonem olihně, jehož velikost umožňovala zavedení elektrody do nitrobuněčného prostoru. Chobotnice mu posloužila jako modelový systém, s nímž provedl většinu výzkumu, za nějž později získal Nobelovu cenu.[4]

Po návratu do Cambridge začal spolupracovat s Andrewem Huxleym na měření elektrického a chemického chování jednotlivých nervových vláken. Podařilo se jim zavést jemnou kanylu do obřího axonu chobotnice a zaznamenat akční potenciály z nitra nervového vlákna. Akční potenciál je krátký elektrický signál, který se šíří podél nervového vlákna a slouží k přenosu informací mezi nervovými buňkami. Těsně před vypuknutím druhé světové války poslali Hodgkin s Huxleym krátkou zprávu o svém úspěchu do časopisu Nature.[5]

Činnost během války

[editovat | editovat zdroj]

Během války pracoval Hodgkin pro britské ministerstvo letectví na problematice leteckého lékařství, jako bylo zásobování pilotů kyslíkem ve velkých výškách a dekompresní nemoc způsobená dusíkovými bublinami vystupujícími z krve. V únoru 1940 přešel do Telecommunications Research Establishment (TRE), kde pracoval na vývoji leteckého radaru.[6]

1945-1963: Teorie akčního potenciálu a Nobelova cena

[editovat | editovat zdroj]

Poté, co byl v srpnu 1945 propuštěn z vojenské služby, mohl Hodgkin ve spolupráci s Bernardem Katzem a svým předválečným spolupracovníkem Andrewem Huxleym znovu zahájit své experimenty. Léta 1947, 1948 a 1949 strávili v plymouthské námořní laboratoři, kde pokračovali v měření klidových a akčních potenciálů uvnitř obřího axonu chobotnice.[4] V roce 1952 se jim podařilo prokázat, že nervový impulz vzniká a je řízen tokem iontů sodíku a draslíku přes buněčnou membránu.[7] Společně s Katzem poskytli důkaz, že propustnost membrány nervové buňky pro sodík se během akčního potenciálu zvyšuje, a umožňuje tak sodíkovým iontům difundovat dovnitř.[8] Sekvence depolarizace buněčné membrány, kdy malá depolarizace vede ke zvýšení propustnosti sodíku, což vede k přílivu sodíkových iontů, které zase ještě více depolarizují membránu, je známa jako Hodgkinův cyklus.[9][10]

Údaje, které získali v roce 1949, vyústily v sérii pěti článků publikovaných v časopise Journal of Physiology. Vyvinuli matematický model, který popisuje změny v napětí na membráně a vysvětluje, jak akční potenciál vzniká a šíří se. Tento model je dnes známý jako Hodgkinův-Huxleyův model, je považován za jeden z klíčových příspěvků k porozumění neurofyziologii a nakonec Hodgkinovi a Huxleymu vynesl Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství.[11][12][13][14][15]

Hodgkinovy a Huxleyho poznatky vedly k hypotéze o existenci iontových kanálů na buněčných membránách, která byla potvrzena až o několik desetiletí později. Potvrzení iontových kanálů přišlo s vývojem techniky zvané patch clamp a vedlo k udělení Nobelovy ceny v roce 1991 Erwinu Neherovi a Bertu Sakmannovi[6] a v roce 2003 Rodericku MacKinnonovi.[16]

Poté, co Hodgkin stanovil pohyb iontů přes selektivně propustnou buněčnou membránu jako mechanismus akčního potenciálu, obrátil svou pozornost k tomu, jak by bylo možné iontovou výměnu, k níž dochází během akčního potenciálu, následně zvrátit. Spolu s Richardem Keynesem prokázal, že kromě změn permeability, které vedou k akčnímu potenciálu, existuje sekreční mechanismus, který proti elektrochemickým gradientům vylučuje sodík a absorbuje draslík.[17] O několik let později dánský vědec Jens Christian Skou objevil enzym Na+/K+-ATPázu, který využívá ATP k exportu tří sodíkových iontů výměnou za dva importované draslíkové ionty, za tento objev obdržel Skou v roce 1997 Nobelovu cenu za chemii.[18]

Pozdější kariéra a akademické funkce

[editovat | editovat zdroj]

V letech 1952–1969 působil Hodgkin jako profesor Královské společnosti a později se stal jejím prezidentem (1970–1975). V roce 1970 se stal profesorem biofyziky v Cambridge. V letech 1971–1984 vykonával funkci rektora univerzity v Leicesteru a v letech 1978–1985 stál v čele Trinity College. Získal také řadu dalších vědeckých ocenění a vyznamenání, v roce 1972 byl povýšen do rytířského stavu a v roce 1973 obdržel Řád za zásluhy.[19]

V roce 1992 vydal autobiografii Chance and Design: Reminiscences of Science in Peace and War (Náhoda a design: Vzpomínky na mírovou a válečnou vědu), ve které čtivou formou popsal málo známou část vojenské historie, jejíž součástí byl během druhé světové války.[20]

Osobní život

[editovat | editovat zdroj]

Během svého pobytu v Rockefellerově ústavu v roce 1938 se Hodgkin seznámil s americkým patologem Francisem Peytonem Rousem, který získal Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství za rok 1966,[21] a poznal i jeho rodinu. Rousova dcera Marion (Marni) a Alan Hodgkin se v roce 1944 vzali, když byl na krátké návštěvě v Americe. Od roku 1945 žili v Cambridge a měli čtyři děti, Sarah (* 1945), Deborah (* 1947), Jonathana (* 1949) a Rachel (* 1951). Marni se stala redaktorkou dětských knih v nakladatelství Macmillan a úspěšnou spisovatelkou dětské literatury. Jonathan Hodgkin byl molekulárním biologem na univerzitě v Cambridge. Deborah Hodgkinová se stala úspěšnou psycholožkou.[4]

Po odchodu do důchodu trpěl Hodgkin řadou zdravotních problémů. V roce 1989 podstoupil operaci krční páteře, která měla zmírnit tlak na míchu způsobený meziobratlovou ploténkou. Po operaci nemohl chodit bez opory a postupně se stal invalidním.[22]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Alan Hodgkin na anglické Wikipedii.

  1. Sir Alan Lloyd Hodgkin, 84, A Nobelist in Nerve Research. www.nytimes.com [online]. [cit. 2024-09-07]. Dostupné online. 
  2. a b HUXLEY, Andrew. Sir Alan Hodgkin, 5 February 1914. 20 December 1998. Proceedings of the American Philosophical Society. 2001, roč. 145, čís. 1, s. 98–105. Dostupné online [cit. 2024-09-07]. ISSN 0003-049X. 
  3. Professor Sir Alan Hodgkin OM KBE MA ScD FRS 1914-1998 [online]. [cit. 2024-09-06]. Dostupné online. 
  4. a b c d Alan Hodgkin Biographical. NobelPrize.org [online]. [cit. 2024-09-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. HODGKIN, A. L.; HUXLEY, A. F. Action Potentials Recorded from Inside a Nerve Fibre. Nature. 1939-10, roč. 144, čís. 3651, s. 710–711. Dostupné online [cit. 2024-09-07]. ISSN 1476-4687. DOI 10.1038/144710a0. (anglicky) 
  6. a b Trinity College Chapel - Alan Lloyd Hodgkin. trinitycollegechapel.com [online]. [cit. 2024-09-07]. Dostupné online. 
  7. The Nobel Prize in Physiology or Medicine 1963. NobelPrize.org [online]. [cit. 2024-09-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. HODGKIN, A. L.; KATZ, B. The effect of sodium ions on the electrical activity of the giant axon of the squid. The Journal of Physiology. 1949-03-01, roč. 108, čís. 1, s. 37–77. PMID: 18128147 PMCID: PMC1392331. Dostupné online [cit. 2024-09-07]. ISSN 0022-3751. PMID 18128147. 
  9. HODGKIN, A. L. THE IONIC BASIS OF ELECTRICAL ACTIVITY IN NERVE AND MUSCLE. Biological Reviews. 1951-11, roč. 26, čís. 4, s. 339–409. Dostupné online [cit. 2024-09-07]. ISSN 1464-7931. DOI 10.1111/j.1469-185X.1951.tb01204.x. (anglicky) 
  10. NOBLE, Denis. Biophysics and systems biology. Philosophical Transactions. Series A, Mathematical, Physical, and Engineering Sciences. 2010-03-13, roč. 368, čís. 1914, s. 1125–1139. PMID: 20123750 PMCID: PMC3263808. Dostupné online [cit. 2024-09-07]. ISSN 1364-503X. DOI 10.1098/rsta.2009.0245. PMID 20123750. 
  11. HODGKIN, A. L.; HUXLEY, A. F.; KATZ, B. Measurement of current-voltage relations in the membrane of the giant axon of Loligo. The Journal of Physiology. 1952-04, roč. 116, čís. 4, s. 424–448. PMID: 14946712 PMCID: PMC1392219. Dostupné online [cit. 2024-09-07]. ISSN 0022-3751. DOI 10.1113/jphysiol.1952.sp004716. PMID 14946712. 
  12. HODGKIN, A. L.; HUXLEY, A. F. Currents carried by sodium and potassium ions through the membrane of the giant axon of Loligo. The Journal of Physiology. 1952-04, roč. 116, čís. 4, s. 449–472. PMID: 14946713 PMCID: PMC1392213. Dostupné online [cit. 2024-09-07]. ISSN 0022-3751. DOI 10.1113/jphysiol.1952.sp004717. PMID 14946713. 
  13. HODGKIN, A. L.; HUXLEY, A. F. The components of membrane conductance in the giant axon of Loligo. The Journal of Physiology. 1952-04-28, roč. 116, čís. 4, s. 473–496. PMID: 14946714 PMCID: PMC1392209. Dostupné online [cit. 2024-09-07]. ISSN 0022-3751. PMID 14946714. 
  14. HODGKIN, A. L.; HUXLEY, A. F. The dual effect of membrane potential on sodium conductance in the giant axon of Loligo. The Journal of Physiology. 1952-04, roč. 116, čís. 4, s. 497–506. PMID: 14946715 PMCID: PMC1392212. Dostupné online [cit. 2024-09-07]. ISSN 0022-3751. DOI 10.1113/jphysiol.1952.sp004719. PMID 14946715. 
  15. HODGKIN, A. L.; HUXLEY, A. F. A quantitative description of membrane current and its application to conduction and excitation in nerve. The Journal of Physiology. 1952-08, roč. 117, čís. 4, s. 500–544. PMID: 12991237 PMCID: PMC1392413. Dostupné online [cit. 2024-09-07]. ISSN 0022-3751. DOI 10.1113/jphysiol.1952.sp004764. PMID 12991237. 
  16. SCHWIENING, Christof J. A brief historical perspective: Hodgkin and Huxley. The Journal of Physiology. 2012-06, roč. 590, čís. 11, s. 2571–2575. Dostupné online [cit. 2024-09-07]. ISSN 0022-3751. DOI 10.1113/jphysiol.2012.230458. PMID 22787170. (anglicky) 
  17. HODGKIN, A. L.; KEYNES, R. D. Active transport of cations in giant axons from Sepia and Loligo. The Journal of Physiology. 1955-04-28, roč. 128, čís. 1, s. 28–60. PMID: 14368574 PMCID: PMC1365754. Dostupné online [cit. 2024-09-07]. ISSN 0022-3751. PMID 14368574. 
  18. The Nobel Prize in Chemistry 1997. NobelPrize.org [online]. [cit. 2024-09-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. Sir Alan Hodgkin. www.britannica.com [online]. [cit. 2024-09-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. BAYLOR, Denis; YAU, King-Wai. Sir Alan Lloyd Hodgkin 1914–1998. Nature Neuroscience. 1999-02, roč. 2, čís. 2, s. 111–111. Dostupné online [cit. 2024-09-06]. ISSN 1546-1726. DOI 10.1038/5665. (anglicky) 
  21. The Nobel Prize in Physiology or Medicine 1966. NobelPrize.org [online]. [cit. 2024-09-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. HUXLEY, Sir Andrew. Sir Alan Lloyd Hodgkin, O.M., K.B.E. 5 February 1914 — 20 December 1998: Elected F.R.S. 1948. Biographical Memoirs of Fellows of the Royal Society. 2000-01, roč. 46, s. 219–241. Dostupné online [cit. 2024-09-07]. ISSN 0080-4606. DOI 10.1098/rsbm.1999.0081. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]