Jules A. Hoffmann

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jules Hoffmann
Narození 2. srpna 1941 (74 let)
Echternach
Alma mater Univerzita ve Štrasburku
Povolání biolog, imunolog, lékař, vědec a vysokoškolský pedagog
Ocenění William B. Coley Award (2003)
Cena Roberta Kocha (2004)
Keio Medical Science Prize (2010)
Médaille d’or du CNRS (2011)
Nobelova cena za fyziologii a lékařství (2011)
… více na Wikidatech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jules A. Hoffmann (* 2. srpna 1941, Echternach, Lucembursko) je francouzský biolog lucemburského původu[1], ředitel výzkumu a člen správní rady Národního centra vědeckého výzkumu (National Center of Scientific Research, CNRS) ve Štrasburku. Od roku 1992 je členem Francouzské akademie věd, v níž v letech 2007–2008 zastával funkci prezidenta.

Spolu s Brucem Beutlerem obdržel Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství pro rok 2011 za „objev týkající se aktivace vrozené imunity.“ Třetím nositelem ceny z daného roku, který získal polovinu z celkové finanční odměny, se stal Ralph M. Steinman za „objev dendritických buněk a jejich role v rámci získané imunity.“[2]

Hoffman se svou skupinou přispěli k poznání vrozené imunity především tím, že v roce 1996 jako první popsali Toll geny v rámci imunitního systému octomilky a uvedli jejich klíčovou roli při potlačení vzniku plísňové infekce,[3] aktivací syntézy bakteriostatických peptidů.

Vzdělání[editovat | editovat zdroj]

Pregraduální obory zoologie, chemie a obecná biologie, stejně jako postgraduální studium biologie (Ph.D., 1969) absolvoval na Štrasburské univerzitě. Postdoktorální pobyt strávil v letech 1973–1974 na západoněmeckém pracovišti Institut für Physiologische Chemie Philipps-Universität v Marburgu.

Výzkum[editovat | editovat zdroj]

V období 1964–1968 byl postgraduálním vědeckým pracovníkem v laboratoři CNRS, kde se zabýval výzkumem krevních buněk u sarančat, od roku 1969 pak vědcem této instituce. V roce 1974 byl jmenován ředitelem výzkumu Štrasburské univerzity. V letech 1978–2005 působil také jako ředitel výzkumné skupiny CNRS – Imunitní odpověď a vývoj u hmyzu. Mezi lety 1993–2005 byl ředitelem Institutu molekulární a buněčné biologie CNRS ve Štrasburku.

Hlavní doménou vědecké práce je výzkum hmyzí imunity a hormonů. Od octomilek, přešel na složitější organizmus – komára rodu Anopheles.

Ocenění a členství[editovat | editovat zdroj]

Je členem Německé akademie věd Leopoldina, Francouzské národní akademie věd, Akademie Europaea, Evropské organizace molekulární biologie (European Molecular Biology Organization, EMBO), Národní akademie věd Spojených států amerických a Ruské akademie věd.

Přehled ocenění
  • 2003 – Cena Williama B. Coleyho Výzkumného nstitutu nádorového bujení (Cancer Research Institute William B. Coley Award)
  • 2004 – Cena Roberta Kocha (Robert Koch Prize)
  • 2007 – Balzanova cena za výzkum vrozené imunity (Balzan Prize, další nositel Bruce A. Beutler)
  • 2010 – Cena Lewise S. Rosenstiela (Lewis S. Rosenstiel Award, další nositel Ruslan M. Medžitov)
  • 2010 – Cena lékařské vědy Keio (Keio Medical Science Prize)
  • 2011 – Mezinárodní cena Gairdnerovy nadace (Gairdner Foundation International Award, další nositel Šizuo Akira)
  • 2011 – Shawova cena (Shaw Prize, další nositelé Bruce A. Beutler a Ruslan M. Medžitov)
  • 2011 – Zlatá medaile CNRS
  • 2011 – Nobelova cena za fyziologii a medicínu (2011, spolu s Ralphem M. Steinmanem a Bruce Butlerem)[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jules A. Hoffmann na anglické Wikipedii.

  1. http://www2.cnrs.fr/en/1912.htm
  2. a b Nobel Foundation: Nobel Prize in Physiology or Medicine 2011, tisková zpráva, [cit. 3 October 2011], Dostupné on-line.
  3. Lemaitre B, Nicolas E, Michaut L, Reichhart JM, Hoffmann JA (September 1996).  "The dorsoventral regulatory gene cassette spätzle/Toll/cactus controls the potent antifungal response in Drosophila adults". Cell 86 (6): 973–83. doi:10.1016/S0092-8674(00)80172-5. PMID 8808632. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]