Tento článek patří mezi dobré v české Wikipedii. Kliknutím získáte další informace.

Nightwish

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Nightwish
Nightwish v roce 2015
Základní informace
Původ Finsko Kitee, Finsko
Žánry symfonický metal
Aktivní roky od 1996
Vydavatelé Spinefarm Records
Nuclear Blast
Web nightwish.com
Současní členové
Floor Jansen
Tuomas Holopainen
Marco Hietala
Emppu Vuorinen
Jukka Nevalainen
Troy Donockley
Dřívější členové
Tarja Turunen
Sami Vänskä
Anette Olzon
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nightwish je finská hudební skupina hrající symfonický metal založená v roce 1996 skladatelem a klávesistou Tuomasem Holopainenem. K němu se přidali operní zpěvačka Tarja Turunen, kytarista Emppu Vuorinen, baskytarista Sami Vänskä a bubeník Jukka Nevalainen a v této sestavě Nightwish u společnosti Spinefarm Records vydali debutové album Angels Fall First (1997). Po vydání Oceanborn o rok později skupina pronikla na světový hudební trh, kde si během následujících čtyř až pěti let vybudovala silnou pozici a přešla k vydavatelství Nuclear Blast. Vztahy v kapele ovšem nebyly ideální a po turné ke třetí desce Wishmaster (2000) byl z Nightwish vyhozen Vänskä, jehož nahradil Marco Hietala. K další změně v sestavě došlo po turné k řadově pátému albu Once (2004), kdy byla Tarja Turunen vypovězena z kapely, a to z důvodu osobních rozepří mezi ní a zbytkem kapely. Její náhradnice, Anette Olzon, ve skupině nevydržela dlouho; pouhých pět let, načež byla roku 2012 nahrazena Floor Jansen. S ní skupina v roce 2015 vydala prozatím poslední a v pořadí osmé album Endless Forms Most Beautiful. Na rok 2020 kapela plánuje další studiové album.[1]

Hudba Nightwish v jejich historii několikrát prošla menšími změnami stylů, zatímco powermetalové motivy Holopainenovi vydržely pouze na deskách OceanbornWishmaster, na albu Once tento skladatel do své hudby implementoval orchestrální prvky. Ty byly od dalšího alba Dark Passion Play (2007) doplněny a z určité části nahrazeny folkovými motivy. Tuto změnu měl jednak na svědomí jiný pěvecký styl Olzon a jednak navázání spolupráce s instrumentalistou Troyem Donockleyem. Tento styl skupině zůstal i na Endless Forms Most Beautiful, a to i přesto, že Jansen zvládá i operní rejstříky. Ženský vokál ve skladbách místy doplňuje rockovější a tvrdší mužský zpěv Hietaly, na poslední řadové desce se pěvecky zapojil také Donockley. Holopainen se jako textař a skladatel prvně inspiroval fantasy literaturou (například série Dragonlance či Pán prstenů), později dával přednost filmové hudbě či „obyčejným tématům“. Nightwish jsou považováni za jednu z hlavních skupin v historii symfonického metalu. Pomohli tento žánr zpopularizovat, přičemž se jejich tvorbou následně inspirovalo velké množství dalších skupin.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Usmívající se Tarja Tarunen, jež drží mikrofon, během koncertu v roce 2005.
Tarja Turunen v roce 2005

Začátky (1996–1997)[editovat | editovat zdroj]

Hudební skupina Nightwish byla původně založena jako sólový projekt finského klávesisty a skladatele Tuomase Holopainena. Ten projekt založil v červenci roku 1996 na jednom z ostrovů finského jezera Pyhäjärvi s vizí tvorby atmosférické hudby.[2] K tomu ale potřeboval další nástroje, než jen klávesy, a tak navázal spolupráci s kytaristou Emppu Vuorinenem a zpěvačkou Tarjou Turunen.[P 1][2] Pro Turunen byl tento projekt prvním uskupením, ve kterém kdy působila;[P 2] sám Holopainen dle zpěvačky do první zkoušky vůbec nevěděl, jak zpívá.[3] Navzájem se už ovšem trochu znaly ze školy a též díky Holopainenově matce, která Turunen v dětství učila na piano.[4] V sestavě Holopainen, Vuorinen a Turunen vydalo uskupení v roce 1996 demo Nightwish. To obsahovalo tři folkové písně, operní zpěv Turunen ale nakonec přesvědčil Holopainena k přechodu k symfonickému metalu.[2] Právě podle titulní písně, která byla první, jež Holopainen kdy napsal, se skupina pojmenovala. Název skupiny, který jde volně přeložit jako noční přání, ale nijak nereflektuje Holopainenovu duši, slovní spojení se mu prostě líbilo.[5]

Původní trio tak bylo doplněno o bubeníka Jukku Nevalainena a baskytaristu Samiho Vänsku. Aktivita Nightwish ovšem byla na kratší dobu přerušena, a to kvůli nástupu Holopainena na povinnou vojenskou službu.[5] Právě tam ale začal tento klávesista skládat písně ve velkém a díky tomu vzniklo debutové album Angels Fall First (1997). Holopainen se při skládání textů inspiroval převážně jeho oblíbenou fantasy literaturou; sériemi Dragonlance či Pán prstenů. Tato díla ovšem přímo nepromítal do svých děl, nýbrž mu dle vlastních slov „pomáhaly při tvorbě vlastních příběhů“.[5] Demo nahrávku Angels Fall First skupina odeslala různým vydavatelstvím a nakonec podepsala smlouvu se společností Spinefarm Records. Ta se ovšem rozhodla album vydat v demo podobě; tedy bez profesionální produkce a masteringu.[5] I přesto se deska prodávala, dostala se i do některých oficiálních hitparád a Nightwish odehráli své první koncerty. Po prvním z nich se Holopainen rozhodl ukončit studia na univerzitě biologie a plně se začal věnovat hudbě.[2][5]

Vstup na světový trh (1998–1999)[editovat | editovat zdroj]

O rok později přišel Holopainen s dalšími devíti skladbami, které skupina vydala v prosinci 1998 na albu Oceanborn. Oproti předchozí desce nastal velký hudební posun; skladby jsou hrané v rychlejším tempu, je kladen větší důraz na melodii a objevují se powermetalové prvky.[5] Velký vliv na tuto změnu měla finská skupina Stratovarius a její album Visions (1997).[5] Holopainen se také přestal soustředit na zpěv a pěvecké partie přenechal pouze Turunen.[6] Nightwish s albem sklidili velký úspěch, kromě umístění na pátém místě ve finské hitparádě Suomen virallinen lista[7] se Oceanborn dostalo také na prodejní pulty v dalších zemích světa.[2] Později bylo v rodné zemi skupiny oceněno zlatou deskou.[8] V rámci podpory desky se Nightwish zúčastnili svého prvního evropského turné, během něhož vystupovali jako podpora skupiny Rage.[3]

Krize ve skupině a příchod Marca Hietaly (2000–2001)[editovat | editovat zdroj]

Marco Hietala zpívající do do mikrofonu na stojanu během vystoupení na festivalu Tuska Open Air 2013.
Marco Hietala na festivalu Tuska Open Air 2013

Na začátku roku 2000 začali Nightwish ve studiu s nahráváním třetího řadového alba. Celý proces byl krátkodobě přerušen účastí ve finském kole hudební soutěže Eurovize, kde skupina zahrála novou skladbu „Sleepwalker“ z připravované desky. Přestože Nightwish vyhráli hlasování diváků, porota se jako finského reprezentanta rozhodla vybral písničkářku Ninu Åström.[9] Kapela poté pokračovala v nahrávání alba. Dle Turunen ale ve studiu bylo „napětí a stres“, především kvůli ponorkové nemoci.[10] Celá deska, která dostala název Wishmaster a vyšla v květnu 2000, tak zpěvačce přijde „temná a děsivá“, a to jak hudebně tak textově.[10] Album ale i přesto bylo fanoušky vyhledávané; ve Finsku se dostalo na první místo v žebříčku prodejnosti a v německé hitparádě Media Control Charts na pozici dvacátou první.[11]

Skupina se dále těšila rostoucí popularitě a v návaznosti na vydání alba absolvovala své první světové turné; v Evropě jako headliner.[2] Během něj kapela vystupovala téměř po celý zbytek roku 2000 a první polovinu roku dalšího.[12][13] Došlo také na vydání EP Over the Hills and Far Away (červen 2001) obsahujícího kromě titulního coveru na skladbu Garyho Moora další tři vlastní písně kapely. Právě během krátkého podzimního turné k této nahrávce se Holopainen rozhodl kapelu opustit.[10] Sám se totiž dostal do krize; skupina tehdy neměla manažera, o vše se staral Holopainen a bubeník Jukka Nevalainen. Zároveň dále houstly vztahy mezi členy; baskytarista Sami Vänskä se dle Holopainena začal chovat jako hvězda, zatímco kytarista Emppu Vuorinen Vuorinen neměl šanci se ve skupině skladatelsky projevit.[2] Od myšlenky opustit Nightwish nakonec Holopainena odradil zpěvák Tony Kakko ze skupiny Sonata Arctica během jejich společného výletu do finského Laponska.[5] Holopainen z kapely následně vyhodil Vänsku a rozhodl se management předat do rukou Ewa Pohjoly, tehdejšího zaměstnance Spinefarm Records. Později sám skladatel připustil, že Vänsku nedokázal vyhodit sám, ale řešil vše přes Pohjolu.[14] Jako náhrada byl na post baskytaristy přijat Marco Hietala, který se také ujal mužského vokálu.[2]

Z evropského turné k desce Wishmaster bylo na koncertu v městě Tampere natočeno živé DVD From Wishes to Eternity, které bylo vydáno pouze ve Finsku v limitované edici 10 000 kusů.[P 3][15] Wishmaster také bylo po třech týdnech prodejích ve Finsku oceněno zlatou deskou.[14] Německý časopis Rock Hard zvolil desku albem měsíce, čímž ji zařadil před Brave New World, v té době nové album skupiny Iron Maiden.[14]

Jukka Nevalainen sedící za bicí soupravou a hrající na ni během vystoupení na festivalu Tuska Open Air 2013.
Jukka Nevalainen na festivalu Tuska Open Air 2013

Century Child (2002–2003)[editovat | editovat zdroj]

V roce 2002 skupina vydala čtvrté studiové album Century Child. Kromě znovuzavedení mužského vokálu byla novinkou i spolupráce se symfonickým orchestrem. Holopainen sice dle vlastních slov mohl většinu zvuků dostat ze syntezátoru, chtěl si ale vyzkoušet práci se skutečným uskupením; osloven byl tedy městský orchestr z Joensuu, jenž se podílel na několika skladbách.[2] Hietalův zpěv sice do skladeb přidal určitou tvrdost a rockovost, hudebním stylem jsou ale písně podobné předchozím albům a orchestr zde působil především jako náhrada kláves.[2][14]

Century Child se hned dvě hodiny po vydání stalo ve Finsku zlaté a za dva týdny bylo oceněno také platinovou deskou.[14] Nightwish se také začali probojovávat na přední příčky v hitparádách různých evropských zemích, například páté místo v Německu, patnácté v rakouské Ö3 Austria Top 40 a devatenácté v Norsku.[16] Na vydání alba navázalo turné World Tour of the Century probíhající během let 2002 a 2003, které kromě letních festivalů zahrnovalo také samostatná vystoupení v Evropě a Americe.[17][18] Po skončení turné bylo vydáno DVD End of Innocence, jež kromě několika sestřihů z koncertů obsahuje hlavně zpovědi Holopainena a Nevalainena.[19] Poprvé se tak na veřejnost dostaly zákulisní informace o problémech v kapele, která byla do té doby mediálně prezentována jako bezproblémová s ideálními vztahy.[14]

Konec jedné éry (2004–2009)[editovat | editovat zdroj]

Zpěvačka Anette Olzon opírající se o mikrofon a jeho stojan během vystoupení v roce 2008.
Anette Olzon během vystoupení v roce 2008

Po skončení turné začal Holopainen postupně pracovat na nové desce a skupina v únoru 2004 podepsala smlouvu s vydavatelstvím Nuclear Blast,[20] načež krátce poté oznámila vydání alba Once.[21] To bylo na trh uvedeno v červnu téhož roku. Se skupinou opět spolupracoval orchestr, tentokrát šlo ale o Londýnský filharmonický orchestr, což bylo pro kapelu poměrně riskantní; v případě finančního neúspěchu desky by se totiž dostala do problémů.[22] Holopainen také pozměnil svůj skladatelský styl – přestal se inspirovat powermetalovou hudbou a fantasy literaturou a nápady začal hledat především ve filmové hudbě či „obyčejných tématech“.[22] Písně jsou mnohem rychlejší, agresivnější a přímočařejší než na Century Child,[2] svůj styl zpěvu změnila také Turunen. Oproti předchozím deskám, kde zpívala hodně vysoko a nahlas, na Once přešla spíše ke klasickému opernímu stylu zpěvu.[22]

Deska se umístila na první příčce v několika hitparádách po Evropě; ve Finsku, Německu a Norsku. Dále obsadila přední příčky také ve švédském žebříčku Sverigetopplistan (3. místo), ve švýcarské Schweizer Hitparade (4. místo), v Rakousku (4. místo) či ve francouzské IFPI (9. místo).[23] Album se také v Německu stalo platinové, ve Finsku trojplatinové[14] a v Řecku zlaté.[24] Celkově se ho prodalo něco kolem milionu kusů.[25] K podpoře alba skupina absolvovala světové turné, které bylo zakončeno v říjnu 2005 ve vyprodané hale Hartwall Arena. To byl také poslední koncert s Nightwish pro Turunen, která byla po vystoupení zbytkem kapely vyhozena formou otevřeného dopisu.[2]

Hlavním problémem rozrůstajícím se mezi Turunen a zbytkem kapely, převážně ale Holopainenem, byl její manžel Marcel Cabulim, kterého si vzala v roce 2003[2] a který zároveň působil jako manažer skupiny pro Jižní Ameriku.[26] Ten podle Holopainena změnil její charakter a udělal z ní jiného člověka, což postupně zhoršovalo jejich vzájemný vztah a dle skladatele to začalo být „opravdu špatné“ na konci roku 2004.[25] Turunen dle vyjádření skupiny nechtěla podnikat dlouhá koncertní turné či vystupovat v malých sálech.[27] Také údajně prohlásila, že další album s Nightwish bude její poslední. Turunen poté na otevřený dopis reagovala vlastním prohlášením, kde uvedla, že jí manžel „dopomohl k tomu, aby byl její hlas slyšet“. Zároveň ale nijak nereagovala na Holopainenovy věty ohledně nechuti koncertovat či odchodu z kapely.[27]

Odchod zpěvačky způsobil ve skupině vynucenou pauzu,[2] během které začal Holopainen pracovat na nové studiové desce a také bylo vydáno DVD End of an Era, zachycující koncert v Hartwall Areně.[28] Ostatní členové skupiny se mezitím věnovali vlastním projektům a kapelám[29] a Hietela do toho také pomáhal Holopainenovi s tvorbou nového alba.[10] Jako nová zpěvačka byla vybrána Anette Olzon, její identita byla ovšem tajena až do vydání prvního singlu z nového alba. Kapela totiž nechtěla, aby byla nová členka posuzována podle bývalé kapely či fotek.[2] Nová deska Dark Passion Play byla nakonec vydána na podzim roku 2007 u Nuclear Blast.[30] S příchodem Olzon se také opět pozměnil styl hudby Nightwish. Částečně na to měl vliv její hlas, který nedosahoval takové síly jako ten Turunen a byl spíše rockovější,[10] hlavním důvodem byl ale britský instrumentalista Troy Donockley.[5][2] Ten s Holopainenem začal spolupracoval na skládání písní k Dark Passion Play a kapelu částečně nasměroval k folkovým motivům.[31] Ty na albu doprovázejí tvrdší pasáže a celá deska působí barevněji.[2] Textově jde přitom o nejtemnější album v dosavadní historii skupiny, a to zejména kvůli událostem v letech předchozích. Z této desky vzešla mimo jiné skladba „The Poet and the Pendulum“, přičemž Holopainen v roce 2018 řekl, že jde o píseň, „ve které se doslova zabil, aby to nemusel udělat ve skutečném životě“.[32]

Album se opět umístilo na předních příčkách mnohých hitparád,[33] tentokrát se k nim přidala i česká IFPI, kde se deska umístila nejlépe na třetí pozici.[34] Ve Finsku se po dvou dnech prodeje stalo platinové, zlaté desky získalo v Německu, Švýcarsku, Rakousku a Polsku.[30] Negativním dopadem ovšem bylo rozdělení fanoušků na dva tábory. Zatímco jedni byli s volbou nové zpěvačky spokojení, druzí volali po návratu Turunen a Olzon nedělali začátky ve skupině vůbec lehké.[10] K podpoře alba Nightwish absolvovali velké koncertní turné, jež probíhalo s menšími pauzami téměř dva roky v kuse.[35] Po skončení koncertní série bylo vydáno živé DVD Made in Hong Kong (And in Various Other Places)[36] a Holopainen s Donockleyem začali pracovat na dalším studiovém albu.[2]

Imaginaerum a další výměna zpěvačky (2010–2016)[editovat | editovat zdroj]

Zleva hraje Holopainen na klávesy, Vuorinen na kytaru, Hietala na baskytaru a zároveň zpívá a úplně napravo je zpěvačka Jansen s mikrofonem u úst. Foceno během koncertu v roce 2013.
Nightwish v roce 2013, zleva: Holopainen, Vuorinen, Hietala a Jansen

Holopainen jako další desku nechtěl natočit pouze normální album, nýbrž něco na způsob soundtracku k filmu. Vzhledem k tomu, že ale chtěl film a album od sebe oddělit, se rozhodl napsat normální metalové konceptuální album a pak k němu natočit film.[37] Deska dostala název Imaginaerum a po dlouhých odkladech vyšla na podzim roku 2011. Dlouhá příprava a nahrávání byly způsobeny touhou kapely udělat album „propracovanější“.[2] Hudebně se kapela především držela stylu zaběhnutého na předchozí nahrávce Dark Passion Play a koncept reflektuje s příběhem filmu; pojednává o starém klávesistovi, který se po probuzení z kómatu učí znovu hrát na piano.[2] Stejnojmenný film vyšel o rok později, jako režisér se na něm podílel Stobe Harju a produkoval ho Markus Selin.[37] Ve filmu si krátké cameo role zahráli i členové skupiny,[38] sám Holopainen měl roli mladší verze hlavní postavy.[39]

Černobílá fotografie Tuomase Holopainena hrajícího na klávesy v roce 2015.
Tuomas Holopainen během vystoupení v roce 2015

Oproti Dark Passion Play si Imaginaerum v evropských hitparádách spíše pohoršilo, první příčku obsadilo jen v pro Nightwish domácím Finsku,[40] v Česku se umístilo až na třinácté pozici.[41] Přesto to stačilo na několik zlatých desek; Německo, Řecko, Švýcarsko a Slovensko a jednu multiplatinovou ve Finsku.[42] Na vydání alba opět navázala koncertní série, tato se ovšem stala poslední pro Olzon jakožto zpěvačku Nightwish. Ta měla již během minulého turné menší problémy, převážně v jeho závěru, kdy bojovala s únavou a vyčerpáním.[37] Podobná situace nastala i na turné k Imaginaerum, v září 2012 musela být Olzon před vystoupením v americkém Coloradu odvezena do nemocnice a koncert za ní provizorně odzpívaly Elize RydAlissa White-Gluz, což se zpěvačce nelíbilo.[2] Další vystoupení sice Olzon odzpívala, dle Holopainena ale kapele došlo, že nejde dál koncertovat v takové nejistotě a téměř okamžitě ukončili s Olzon spolupráci.[43] Jelikož ale chtěli turné dohrát, kontaktovali nizozemskou zpěvačku Floor Jansen, jež koncertní sérii dozpívala.[2] Jansen poté byla na podzim roku 2013 přijata jako stálá členka, spolu s ní byl do skupiny oficiálně přijat do té doby oficiálně pouze koncertní člen Donockley.[43] V listopadu téhož roku ještě vyšlo koncertní DVD Showtime, Storytime zachycující vystoupení na festivalu Wacken Open Air 2013.[44]

Po absolvování promo akcí k DVD začal Holopainen pracovat na v pořadí osmé studiové desce Nightwish.[43] Skupina se poté na pořízení demoverzí skladeb sešla v jedné chatě v lese a dle Holopainena byly některé party z tohoto nahrávaní použity i v závěrečném mixu, díky čemuž se prý Nightwish zvukově přiblížili k albu Once (2004).[45] Celého nahrávání se ovšem nemohl zúčastnit Nevalainen, který dočasně přerušil svojí činnost v Nightwish kvůli narůstajícím problémům s nespavostí. Jako dočasná náhrada byl tedy přijat bubeník Kai Hahto.[2] Přestože Jansen zvládá operní styl zpěvu, který skupina využívala za éry Turunen, tyto rejstříky se na albu vyskytují jen sporadicky a Jansen zpívá spíše měkčeji. Dle Holopainena se kapela shodla, že víc operního zpěvu nepotřebuje.[45] Textově se deska zabývá evolucí a krásou života; Holopainen a Donockley se inspirovaly především knížkou O původu druhů Charlese Darwina.[45] Album dostalo název Endless Forms Most Beautiful a vyšlo na jaře roku 2015.[46]

V žebříčcích prodejů se deska dostala na první místo v české[47] a finské hitparádě. Dále obsadila přední příčky ve spoustě dalších evropských zemích.[48] V Česku se deska po dvou dnech prodeje stala zlatou,[49] přičemž toto ocenění získala také v Německu a Švýcarsku.[50][51] Ve Finsku pak skupina za album obdržela platinovou desku.[52] V rámci podpory alba proběhlo koncertní turné Endless Forms Most Beautiful World Tour, na němž bylo natočeno DVD Vehicle of Spirit (2016). To obsahuje záznamy z vystoupení ve Wembley Areně a na Ratina stadionu v Tampere.[53]

Decades a budoucí plány (od 2017)[editovat | editovat zdroj]

Během roku 2017 si skupina dala koncertní i studiovou pauzu.[2] Holopainen v tomto období dokončil debutové album jeho druhé kapely Auri,[54] zatímco Jansen se s jejím přítelem Hannesem Van Dahlem narodila jejich první dcera.[55] Začátkem dalšího roku pak skupina vydala kompilační album Decades, jež dle Holopainena obsahuje ty „nejpodstatnější skladby“ v historii Nightwish.[56] K podpoře kompilace a zároveň k oslavě více než 20 let na hudební scéně se Nightwish v březnu 2018 vypravili na koncertní turné, které by kromě již proběhlé série v Severní Americe mělo obsahovat také evropskou část.[57][58] Ani tohoto turné se ovšem neúčastní Nevalainen, jehož zdravotní stav stále není natolik dobrý, aby mohl koncerty absolvovat. Holopainen ho ovšem dle svých slov stále bere jako platného člena skupiny.[2] Kapela na turné též nahrála vystoupení v São PauluBuenos Aires pro připravované DVD.[59]

Holopainen také začal ve druhé polovině roku 2017 pracovat na nové studiové nahrávce Nightwish, jejíž vydání odhaduje nejdříve na rok 2020.[1]

Sedící Troy Donockley, který hraje na irské dudy. Foceno v roce 2014.
Troy Donockley během vystoupení v roce 2014

Hudební styl[editovat | editovat zdroj]

Hudební styl Nightwish je obvykle zjednodušeně označován jako symfonický metal s ženským vokálem.[60] Toho se skupina drží po celou dobu své kariéry, přibližně od alba Dark Passion Play (2007) do toho navíc přibyly prvky folkové hudby.[2] Vymyká se hlavně debutové album Angels Fall First (1997), kde se uplatnily jednak akustické a jednak gotické prvky. Svůj styl skupina našla na druhé studiové nahrávce Oceanborn (1998), kde skladby dostaly „bombastické, masivní a symfonické prvky.“[61] Na tomto albu a na další desce Wishmaster (2000), též skladatel Tuomas Holopainen do hudby Nightwish míchal prvky power metalu; tehdy byl inspirován převážně kapelou Stratovarius.[5] S deskou Once (2004) poté dostaly velký prostor orchestrální elementy,[62] jež byly na další desce doplněny již zmíněnými folkovými prvky. Ty má ve skupině na svědomí britský instrumentalista Troy Donockley, který s ní začal spolupracovat před albem Dark Passion Play.[5] Na dalších albech se orchestrální prvky dostávaly více a více do pozadí a na jejich místo nastoupily právě folkové motivy.[63]

Během nahrávání alb Century Child (2002) a Once (2004) skupina hojně spolupracovala se symfonickým orchestrem, který nahradil syntezátory z Holopainenových kláves.[64] Zatímco na Century Child nebylo využití orchestru tolik znát,[64] skladby na Once byly psány přímo tak, aby v nich orchestr měl možnost vyniknout.[65] Na nahrávání alba Endless Forms Most Beautiful (2015) si skupina pozvala londýnský sbor Metro Voices, který se angažuje hlavně v nahrávání chorálů k filmové hudbě.[66]

Kytarista skupiny Emppu Vuorinen během koncertu hrající kytarové sólo ve vyšších tónech. Fialovou kytaru značky ESP EV-1 má opřenou o pravou pokrčenou nohou.
Emppu Vuorinen během koncertu v roce 2015

Tarja Turunen, první zpěvačka v historii kapely, byla operní vokalistka vyučená na klasické hudbě, což spolu s orchestrálními prvky smíchanými s metalovou hudbou přispělo k ustálení pojmu symfonický metal.[60] Částečná změna stylu Dark Passion Play seděla další zpěvačce Anette Olzon, ta totiž nedisponovala tak silným operním hlasem jako Turunen, nýbrž zpívala spíše jemněji a rockověji.[10][62] Třetí a prozatím poslední vokalistka Floor Jansen, která se ke skupině připojila v roce 2012, sice zvládá široký okruh pěveckých stylů včetně operního, na albu Endless Forms Most Beautiful jej ovšem moc nevyužila a zpívala spíše jemněji. Dle Holopainena totiž kapela více operního zpěvu již nepotřebuje.[45] Mužský zpěv od roku 2001 pak ve skupině zastává Marco Hietala. Ten většinou zpívá v duetu se zpěvačku, výjimkou je píseň „While Your Lips Are Still Red“, kde působí jako jediný vokalista.[67] Na Endless Forms Most Beautiful se pěvecky představil také Donockley.[46]

Témata textů[editovat | editovat zdroj]

Veškerá hudba a texty jsou dílem Holopainena, jemuž od roku 2007 s aranžemi pomáhá Donockley[5] a místy s jednotlivými prvky také Hietala.[10] Holopainena jako skladatele ovlivnily The 3rd and the Mortal či Metallica nebo filmoví skladatelé Hans ZimmerJames Newton Howard.[68] Holopainen se během svých skladatelských začátků inspiroval převážně fantasy literaturou, šlo hlavně o série Dragonlance či Pán prstenů, přičemž právě titulní píseň alba Wishmaster je míněna jako pocta Johnovi Tolkienovi a dalším autorům fantasy.[69] Skladba „FantasMic“ zase byla inspirovaná animovanými filmy od společnosti Disney.[70] Texty ovšem nepojednávaly vždy přímo o těchto tématech, skladatel je měl jen jako inspiraci a vymýšlel příběhy vlastní.[5] Holopainen se nechal inspirovat též spisovatelem Stephenem Kingem, od něhož převzal umístění sebe sama do písně.[71] Od alba Once poté své nápady začal hledat ve filmové hudbě či v „obyčejných tématech“.[22] Obyčejná témata někdy byla z autorova vlastního života, Holopainen se začal inspirovat též svými sny, touhami nebo věcmi, které ho zajímaly.[61] Důležitou se pro něj stala autobiografická skladba „The Poet and the Pendulum“, kde se zabil, aby to nemusel udělat ve skutečném životě.[72] Tato píseň byla napsaná v době po ukončení spolupráce s Turunen, čemuž se věnuje též text skladby „Bye Bye Beautiful“.[73] Filmová muzika byla pro Holopainena inspirací již během jeho skladatelských začátků, tyto motivy ovšem tehdy uplatňoval pouze v hudbě k textům. Například na desce Wishmaster se dle něj objevují „bombastické prvky jako ve filmech Statečné srdce či Skála.“[69]

Holopainen píše texty pro Nightwish v angličtině, během historie této skupiny se ovšem objevily i výjimky, jako například skladba „Kuolema Tekee Taiteilian“ z alba Once, která je celá nazpívaná ve skladatelově rodné finštině. Holopainen to částečně bral jako poctu své rodné zemi, šlo též o snahu dát desce trošku exotický výraz.[65]

Vliv na metalovou scénu[editovat | editovat zdroj]

Skupina Nightwish je považována za jednoho ze zakladatelů a popularizátorů žánru symfonického metalu.[74][75][76] V době jejich vzniku totiž nebylo zařazení kláves a orchestrací jako dominantních nástrojů příliš populární.[77] Skupina se během let dostala na špičku evropské metalové scény,[63][78] přičemž se její tvorbou začala inspirovat různá další uskupení,[76] mimo jiné After Forever,[79] Theocracy,[80] Elvellon[77] či Wishmasters.[81] Christofer Johnsson, skladatel kapely Therion, v jednom rozhovoru prohlásil, že díky Nightwish se k jeho kapele dostaly spousty mladých lidí, které by jinak o Therion vůbec nevěděly.[82]

Diskografie[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Diskografie Nightwish.

Členové[editovat | editovat zdroj]

Koncertní členové
Bývalí členové

Časová osa[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. V té době hrál Vuorinen v kapele jen na akustickou kytaru.
  2. Do té doby vystupovala jen sólově.
  3. V roce 2005 bylo poté vydáno i v Evropě.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Blabbermouth.net. NIGHTWISH's TUOMAS HOLOPAINEN Has Written Six Songs For Band's Next Album; 2020 Release Date Expected [online]. Blabbermouth.net, 2018-02-10 [cit. 2018-06-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z POSPÍŠIL, Zdeněk. Nightwish – pohádka dílem osudu. Spark. Duben 2018, roč. 27, čís. 4, s. 57–60. ISSN 1211-5223. 
  3. a b ČERMÁK, Martin. Deep look inside – Tarja Turunen. Spark. Duben 2000, roč. 11, čís. 4, s. 36–37. ISSN 1211-5223. 
  4. OLLILA, Mape. Once Upon a Nightwish. Finsko: Like Kustannus Oy, 2006. 329 s. ISBN 0-9796163-2-8. S. 41–44. (anglicky) Dále jen „Ollila“. 
  5. a b c d e f g h i j k l m HAVLENA, David. Nightwish – tajemství mistra Holopainena. Spark. Únor 2016, roč. 25, čís. 2, s. 22–27. ISSN 1211-5223. 
  6. Mikka. NIGHTWISH - Oceanborn [online]. metalforever.info, 2013-05-23 [cit. 2018-06-22]. Dostupné online. 
  7. NIGHTWISH - OCEANBORN [online]. Ö3 Austria Top 40 [cit. 2018-06-06]. Dostupné online. (německy) 
  8. Konečně noví Nightwish. Spark. Květen 2000, roč. 11, čís. 5. ISSN 1211-5223. 
  9. ROCHE, Jennifer. 5 Alternative acts that Eurovision Needed and Needs [online]. eurovisionireland.net, 2016-02-10 [cit. 2018-06-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. a b c d e f g h HAVLENA, David. Nightwish – velký příběh kapely. Spark Speciál. Červen 2013, roč. 22, čís. 6, s. 4–31. ISSN 1211-5223. 
  11. NIGHTWISH - WISHMASTER [online]. Ö3 Austria Top 40 [cit. 2018-06-22]. Dostupné online. (německy) 
  12. Nightwish. PAST SHOWS 2000 [online]. nightwish.com [cit. 2018-06-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. Nightwish. PAST SHOWS 2001 [online]. nightwish.com [cit. 2018-06-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. a b c d e f g ČERMÁK, Martin. Nightwish – konec nevinnosti, masky dolů. Spark. Září 2007, roč. 16, čís. 6, s. 49–52. ISSN 1211-5223. 
  15. Nightwish – From Wishes To Eternity - Live [online]. Discogs [cit. 2018-06-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. NIGHTWISH - CENTURY CHILD [online]. Ö3 Austria Top 40 [cit. 2018-06-24]. Dostupné online. (německy) 
  17. Nightwish. PAST SHOWS 2002 [online]. nightwish.com [cit. 2018-06-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. Nightwish. PAST SHOWS 2003 [online]. nightwish.com [cit. 2018-06-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. Ben. NIGHTWISH - END OF INNOCENCE DVD [online]. metalreviews.com, březen 2004 [cit. 2018-06-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. Nuclear Blast. new signing! [online]. Nuclear Blast, 2004-02-04 [cit. 2018-06-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. Nuclear Blast. to disclose tracklist of "Once" [online]. Nuclear Blast, 2004-03-03 [cit. 2018-06-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. a b c d VOLKOVÁ, Kateřina. Nightwish – tajně v Praze!. Spark. Říjen 2005, roč. 14, čís. 10, s. 36, 37. ISSN 1211-5223. 
  23. NIGHTWISH - ONCE [online]. Ö3 Austria Top 40 [cit. 2018-06-24]. Dostupné online. (německy) 
  24. Nuclear Blast. another gold album! [online]. Nuclear Blast, 2005-10-07 [cit. 2018-06-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  25. a b ČERMÁK, Martin. Nightwish – finský rozvod po Italsku. Spark. Prosinec 2005, roč. 14, čís. 12. ISSN 1211-5223. 
  26. Ollila, s. 123
  27. a b Nightwish Czechia & Slovakia Official. VYHAZOV TARJI TURUNEN [online]. nightwish-czechia.com [cit. 2018-06-24]. Dostupné online. 
  28. Tomáš. NIGHTWISH – End of an Era [online]. fobiazine.net, 2011-12-19 [cit. 2018-06-24]. Dostupné online. 
  29. Nuclear Blast. Tuomas about next album [online]. Nuclear Blast, 2006-01-31 [cit. 2018-06-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  30. a b Nuclear Blast. NIGHTWISH - Dark Passion Play 3 x on pos. 1 & 4 x gold! [online]. Nuclear Blast, 2007-10-10 [cit. 2018-06-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  31. HAVLENA, David. Deep Look Inside – Anette Olzon. Spark. Září 2007, roč. 14, čís. 9, s. 32, 33. ISSN 1211-5223. 
  32. FaceCulture. Nightwish interview - Tuomas Holopainen (part 1) [online]. YouTube, 2018-06-05 [cit. 2018-09-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  33. NIGHTWISH - DARK PASSION PLAY [online]. Ö3 Austria Top 40 [cit. 2018-06-24]. Dostupné online. (německy) 
  34. IFPI. NIGHTWISH – Dark Passion Play (digipack) [online]. IFPI [cit. 2018-06-24]. Dostupné online. 
  35. HAVLENA, David. Nightwish – a kyvadlo se hýbe. Spark. Říjen 2007, roč. 16, čís. 10, s. 20–24. ISSN 1211-5223. 
  36. Dark Lord. Nightwish - Made In Hong Kong (And Various Other Places) [online]. stormbringer.at, 2009-03-29 [cit. 2018-06-24]. Dostupné online. (německy) 
  37. a b c HAVLENA, David. Nightwish! Revoluce. Spark. Květen 2011, roč. 20, čís. 5, s. 28, 29. ISSN 1211-5223. 
  38. LING, Dave. The story behind Nightwish's magical Imaginaerum album [online]. loudersound.com, 2016-11-30 [cit. 2018-11-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  39. Full Cast & Crew [online]. imdb.com [cit. 2018-11-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  40. NIGHTWISH - IMAGINAERUM [online]. Ö3 Austria Top 40 [cit. 2018-06-24]. Dostupné online. (německy) 
  41. IFPI. Imaginaerum [online]. IFPI [cit. 2018-06-24]. Dostupné online. 
  42. Nuclear Blast. NIGHTWISH – Gold status in Switzerland and Slovakia + new Single! [online]. Nuclear Blast, 2012-01-27 [cit. 2018-06-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  43. a b c HAVLENA, David. Nightwish — návrat z druhého břehu. Spark. Prosinec 2013, roč. 22, čís. 12, s. 96–100. ISSN 1211-5223. 
  44. Nuclear Blast. NIGHTWISH –»Showtime, Storytime« - out now! [online]. Nuclear Blast, 2013-11-29 [cit. 2018-06-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  45. a b c d HAVLENA, David. Nightwish — drtivá evoluce. Spark. Duben 2015, roč. 24, čís. 4, s. 24–29. ISSN 1211-5223. 
  46. a b Mikka; Hermes; Supermartonátor. NIGHTWISH – Endless Forms Most Beautiful [online]. metalforever.info, 2015-04-10 [cit. 2018-06-24]. Dostupné online. 
  47. IFPI. Endless Forms Most Beautiful [online]. IFPI [cit. 2018-06-24]. Dostupné online. 
  48. NIGHTWISH - ENDLESS FORMS MOST BEAUTIFUL [online]. Ö3 Austria Top 40 [cit. 2018-06-24]. Dostupné online. (německy) 
  49. Bravewords.com; Supermartonátor. NIGHTWISH REVEAL GLOBAL CHART POSITIONS FOR WITH ENDLESS FORMS MOST BEAUTIFUL ALBUM [online]. Bravewords.com, 2015-04-09 [cit. 2018-06-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  50. Nuclear Blast. NIGHTWISH - "Endless Forms Most Beautiful" gold-certified in Germany! [online]. Nuclear Blast, 2017-04-10 [cit. 2018-06-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  51. AWARDS 2015 [online]. swisscharts.com [cit. 2018-06-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  52. Kulta- ja platinalevyt [online]. swisscharts.com [cit. 2018-06-24]. Dostupné online. (finsky) 
  53. POSPÍŠIL, Zdeněk. Nightwish — modrobílé burácení nositele ducha. Spark. Listopad 2016, roč. 25, čís. 11, s. 106–109. ISSN 1211-5223. 
  54. HAVLENA, David. Auri – Esence hudební nevinnosti. Spark. Duben 2018, roč. 27, čís. 4, s. 62, 63. ISSN 1211-5223. 
  55. Spark. Floor Jansen se narodila dcera Freja [online]. SPARK Rock, 2017-03-17 [cit. 2017-03-17]. Dostupné online. 
  56. Nuclear Blast. NIGHTWISH - release first »Decades« trailer! [online]. Nuclear Blast, 2018-01-05 [cit. 2018-06-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  57. Nightwish. ANNOUNCING THE “DECADES” WORLD TOUR 2018 [online]. Nightwish, 2017-06-09 [cit. 2018-06-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  58. Nightwish. DECADES - EUROPE 2018! [online]. Nightwish, 2017-11-28 [cit. 2018-06-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  59. Blabbermouth.net. NIGHTWISH: São Paulo And Buenos Aires Concerts To Be Filmed For Upcoming DVD [online]. Blabbermouth.net, 2018-09-17 [cit. 2018-10-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  60. a b MARSHALL, Brandon. Nightwish's Tuomas Holopainen on symphonic metal and the band's new film, Imagineaerum [online]. westword.com, 2012-09-26 [cit. 2018-06-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  61. a b WEBER, Klaudia. NIGHTWISH Interview [online]. underground-empire.com, 2004 [cit. 2018-06-27]. Dostupné online. (německy) 
  62. a b SCHWANZER, Miroslav. NIGHTWISH - Dark Passion Play [online]. abysszine.com, 2007-09-16 [cit. 2018-06-27]. Dostupné online. 
  63. a b DAVIS, Dan. The Guide to Getting into Nightwish [online]. noisey.vice.com, 2018-01-11 [cit. 2018-10-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  64. a b Mikka. NIGHTWISH - Century Child [online]. metalforever.info, 2013-06-06 [cit. 2018-11-04]. Dostupné online. 
  65. a b MCDANIELS, Matthew. Interview with Tuomas Holopainen - Nightwish [online]. revelationz.net, 2004-11-04 [cit. 2018-11-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  66. Mikka; Hermes; Supermartonátor. NIGHTWISH – Endless Forms Most Beautiful [online]. metalforever.info, 2015-04-10 [cit. 2018-11-04]. Dostupné online. 
  67. Blabbermouth.net. NIGHTWISH: While Your Lips Are Still Red [online]. Blabbermouth.net, 2007-06-15 [cit. 2018-11-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  68. MUNRO, Scott. Nightwish flattered to influence artists [online]. westword.com, 2015-06-05 [cit. 2018-06-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  69. a b FRANKINCENSE, Georg. Interview Nightwish - Tuomas Holopainen [online]. power-metal.de, 2000–11-12 [cit. 2018-11-04]. Dostupné online. (německy) 
  70. Mikka; Savapip. NIGHTWISH - Wishmaster [online]. metalforever.info, 2013-05-30 [cit. 2018-11-09]. Dostupné online. 
  71. SCHWOEBEL, Ricarda. NIGHTWISH: INTERVIEW MIT ANETTE, TUOMAS [online]. power-metal.de, 2007–08-03 [cit. 2018-11-09]. Dostupné online. (německy) 
  72. FaceCulture. Nightwish interview - Tuomas Holopainen (part 1) [online]. YouTube, 2018-06-05 [cit. 2018-09-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  73. FaceCulture. Interview Nightwish - Tuomas Holopainen (part 4) [online]. YouTube, 2011-03-16 [cit. 2018-11-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  74. The Blood-Brain Barrier Scientist. [Metal/Symphonic Metal] Therion – Theli 20th anniversary or how the seeds of Symphonic Metal were seeded [online]. scientistabe.wordpress.com, 2016-08-13 [cit. 2018-10-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  75. GEISER, James. Nightwish release career-spanning greatest hits collection with Decades [online]. antiheromagazine.com, 2018-02-17 [cit. 2018-11-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  76. a b Mikka; VOTRUBA, Václav. NIGHTWISH - Once [online]. metalforever.info, 2013-06-13 [cit. 2018-11-04]. Dostupné online. 
  77. a b POSPÍŠIL, Zdeněk. Ušní průplach – Andy B. Franck. Spark. Říjen 2018, roč. 27, čís. 10, s. 38, 39. ISSN 1211-5223. 
  78. Savapip; Venca. NIGHTWISH - Dark Passion Play [online]. metalforever.info, 2008-01-17 [cit. 2018-11-04]. Dostupné online. 
  79. musicaldiscoveries. After Forever [online]. musicaldiscoveries.com [cit. 2018-10-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  80. RICE, Mark. Theocracy Interview 2016 [online]. Jesus Freak Hideout, 2016-10-03 [cit. 2018-10-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  81. HOLÝ, Jan. ROZHOVORY / Kapela Wishmasters si plní sny a připravuje novou desku [online]. rockpalace.cz [cit. 2018-10-13]. Dostupné online. 
  82. WEAVER, James. INTERVIEW: Christofer Johnsson – Therion [online]. distortedsoundmag.com, 2016-01-27 [cit. 2018-10-13]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]