Galsworthy pocházel ze zámožné středostavovské rodiny. Otec byl advokát, ředitel několika společností, matka byla dcerou továrníka. Absolvoval střední školu v Harrow a potom studoval námořní právo v Oxfordu. Byl výborný sportovec, rád hrál kriket a fotbal. Roku 1889 získal doktorát práv, advokátní praxi však neprovozoval a místo toho s podporovou otcových peněz několik let cestoval po celém světě. Navštívil Rusko, Kanadu, Austrálii, Nový Zéland i Jižní Afriku. Roku 1893 se na své cestě po jižních mořích seznámil s Josephem Conradem, tehdy ještě námořním důstojníkem, a oba budoucí spisovatelé se stali důvěrnými přáteli. Toto setkání Galsworthyho definitivně přesvědčilo, aby se vzdal právnické kariéry a zcela se věnoval literatuře.[1] Do jeho citového vývoje prudce zasáhla láska k manželce vlastního bratrance Adě Pearsonové, která ho přivedla do konfliktu nejen s příbuzenstvem, ale i s celou pokryteckou tzv. vysokou společností. Práci advokáta se Galsworthy nevěnoval ani po otcově smrti v roce 1904, neboť rodinný majetek, který celý zdědil, mu umožnil vést finančně nezávislý život. Protože po letech útrap dosáhla Ada rozvodu, mohl se s ní Galsworthy roku 1905 oženit, a toto manželství vydrželo po celý jeho další život. V letech 1903–1923 spolu často pobývali na statku Wingstone ve vesnici Manaton v oblasti Dartmooru. Galsworthy se postupem let stal úspěšným a váženým spisovatelem.
Za první světové války se přihlásil do armády, ale byl odmítnut pro krátkozrakost. Pracoval jako dobrovolník–sanitář u Červeného kříže ve Francii a Belgii. V roce 1917 odmítl povýšení do šlechtického stavu.[1] Od roku 1918 žil v Londýně, kde vlastnil vilu Grove Lodge ve čtvrti Hampstead.[2]
V roce 1921 se stal zakládajícím členem mezinárodní organizace spisovatelů PEN klub a byl zvolen jejím prvním předsedou (tuto funkci vykonával až do své smrti). Celou odměnu, spojenou s udělením Nobelovy ceny za rok 1932, věnoval této organizaci.[1]
John Galsworthy byl humanista a zastánce lidských práv. Jeho divadelní hra Justice (1910) přispěla zavedení reformy vězeňství.[1] Byl aktivním ochráncem zvířat, bojoval proti jejich zabíjení a propagoval zlepšení podmínek pro jejich chov.
Posledních sedm let života strávil Galsworthy ve svém domě ve vesnici Bury v západním Sussexu. Zemřel v Londýně, krátce po slavnostním ceremoniálu k udělení Nobelovy ceny, kterého se však již pro nemoc nemohl zúčastnit. Podle jeho vůle byl popel rozptýlen z letadla do moře u pobřeží South Downs. Symbolický hrob má na londýnském hřbitově Hihgate.
Jako spisovatel debutoval Galsworthy roku 1897 povídkovým souborem Ze čtyř stran světa a brzy nato vydal své první dva nepříliš úspěšné romány. Teprve třetí románOstrov pokrytců z roku 1904, v němž Galsworthy satiricky zobrazil život anglické vysoké společnosti a odsoudil přežívající kastovní systém, mu přinesl výraznější úspěch. První čtyři knihy vydal pod pseudonymem John Sinjohn.[1]
Povzbuzen úspěchem díla vydal pak Galsworthy během několika let dalších pěti románů, ve kterých zkoumal jednotlivé vrstvy vysoké anglické společnosti podle jejich charakteristických sociálních rysů. Ve Vlastníkovi (dříve též Bohatec, 1906), prvním díle jeho pozdější románovétrilogieSága rodu Forsytů to byli velkoobchodníci, advokáti a finančníci, ve Venkovském sídle (1907) statkářské panstvo, v Bratrství (1909) umělecká inteligence, v Patriciji (1911) vysoká šlechta, a v Tmavém květu (1913) opět umělci.
Byl také úspěšným dramatikem, napsal celkem 27 divadelních her. Podle jeho hry Podfuk (The Skin Game) natočil v roce 1931 stejnojmenný film Alfred Hitchcock.[4]
Ve své tvorbě spojil Galsworthy lehce sžíravou a sociálně laděnou kritiku života anglické aristokracie, která pod maskou kultivovanosti projevuje své přízemní sobectví a touhu po hromadění majetku, s poněkud abstraktní etickou touhou po větší sociální spravedlnosti, na jejímž základě naznačoval možnosti morální reformy společnosti. Ačkoliv se v jeho díle s přibývajícím roky projevilo postupné slábnutí ironie a kritiky, je možno jej považovat za velkého vyprávěče, který přenesl tradice anglickéhokritického realismu do 20. století. Jeho životní dílo bylo roku 1932 oceněno Nobelovou cenou za literaturu za „za vynikající vypravěčské umění, které dosahuje nejvyššího stupně dokonalosti v díle Sága rodu Forsytů“ (citace z odůvodnění Švédské akademie).
The Island Pharisees (1900, Ostrov pokrytců), román v němž Galsworthy satiricky zobrazil život anglické vysoké společnosti a odsoudil přežívající kastovní systém, který ničí štěstí citově a tvořivě založených lidí. Hlavní hrdina knihy Richard Shelton je typický představitel anglické privilegované společnosti. Je zasnouben s dívkou ze zámožné aristokratické rodiny a celý děj se rozvíjí v průběhu několika měsíců jejich zásnub. Shelton náhodou pozná poměry panující v chudinských čtvrtích Londýna, a to mu otevře oči tak, že si uvědomí vnitřní prohnilost a faleš „úctyhodné“ společnosti. Tento rozpor vede až k zrušení jeho zasnoubení a k tomu, že Shelton zvítězí nad svým sklonem ke kompromismu.
The Salvation of a Forsyte (1900, Forsytovo nanebevzetí), povídka, ve které se Galsworthy připravuje na Ságu rodu Forsytů.
The Silver Box (1906, Stříbrné pouzdro), divadelní hra zobrazující britskou justici, která uplatňuje jiný loket pro bohatce a jiný pro chudáky.
Strife (1909, Svár), divadelní hra odehrávající se v dramatickém období stávky.
The Country House (1907, Venkovské sídlo), román, analýza pokrytectví a konzervatizmu anglických vyšších vrstev, reprezentovaných v románě především rodinou venkovského šlechtice Horáce Peudyce. Konflikt jeho syna Jiřího s rodinnými tradicemi je však vyřešen smírně.
Fraternity (1909, Bratrství), román odehrávající se v prostředí londýnské umělecké inteligence,
Justice (1910, Spravedlnost), pochmurná divadelní hra, která měla svou scénou, ve které nervově zhroucený vězeň nelidsky trpí v samovazbě, vliv na reformu anglického vězeňského systému.
The Patrician (1911, Patricij), román z prostředí nejvyšších kruhů anglické šlechty těsně před první světovou válkou líčící mileneckou dvojici, jejíž láska ztroskotává na tvrdých zákonech této společnosti, která má vlastní pojmy cti a neřesti a která za určitých okolností nedovoluje spojit společenské postavení a osobní štěstí.
The Inn of Tranquillity (1912, Hostinec klidu), eseje,
The Dark Flower (1913, Tmavý květ), román, čtyřportrét sochaře v mezních situacích jeho tvůrčího zápasu. Láska, symbolizovaná tmavým květem a představující vztah mladého umělce k ženě jeho profesora, je jen vstupním milostným příběhem, zažehujícím několik milostných vztahů, provázejících umělce jako tvůrčí inspirace během celého jeho života. Milostné příběhy nejsou v knize jen zajímavým epickým prvkem románové stavby, ale slouží zejména pro zobrazení složitosti lidských vztahů.
Verses New and Old (1926, Nové a staré verše), sbírka básní,
A Modern Comedy (1928, Moderní komedie), druhá Galsworthyho románovátrilogie o Forsytech, ve které autor pokračuje v líčení osudů třetí a čtvrté generace rodu v letech 1922–1926. Kromě románů do ní autor při jejím prvním souhrnnem vydání zařadil ještě dvě mezihry. Názvy jednotlivých části jsou:
multimediální obsah na Commons
původní texty na Wikizdrojích
citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
.jpg)
Obrázky, zvuky či videa k tématu John Galsworthy na Wikimedia Commons 
Osoba John Galsworthy ve Wikicitátech (anglicky)
Autor John Galsworthy ve Wikizdrojích
