Stanislav Minařík

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Stanislav Minařík
Stanislav Minařík (Lidové noviny 1944)
Stanislav Minařík (Lidové noviny 1944)
Rodné jménoStanislav Václav Minařík
Narození6. ledna 1884
Bítouchov Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí1. března 1944 (ve věku 60 let)
Lety Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Národnostčeská
Povolánívydavatel a překladatel
ChoťBohumila
DětiVladimír, Jarmila
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Stanislav Minařík (6. ledna 1884, Bitouchov u Semil[1]1. března 1944 Lety u Dobřichovic)[2] byl český nakladatel a překladatel z polštiny a ruštiny.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině řídícího učitele v Bítouchově (tehdejším pravopisem Bytouchov) Františka Minaříka a jeho manželky Anny Kateřiny, rozené Pfeifrové. V roce 1904 vystoupil z římskokatolické církve a zůstal bez vyznání.[1]

Byl ženat, s manželkou Bohumilou, rozenou Tulachovou (1884) měl syna Vladimíra (1908) a dceru Jarmilu (1909).[3][p 1] Bohumila Minaříková je uváděna jako nakladatelka u řady vydání Minaříkových překladů.

Stanislav Minařík založil Knihovnu slovanských autorů (1909–1911) a její pokračování Knihy Země (od 1919), později přejmenovanou na Minaříkova knihovna. Vydával měsíčník Kniha.

Nakladatelská činnost manželů Minaříkových, která měla veliký vliv na šíření slovanské literatury, nebyla ale ekonomicky příliš úspěšná. Jejich sklad vykoupilo v roce 1924 nakladatelství Kvasnička a Hampl.[4]

V dubnu 1926 byl Stanislav Minařík jedním ze zakládajících členů Klubu moderních nakladatelů Kmen.[5] Z klubu ale ještě během dvacátých let vystoupil.[6]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

V povídkách z Podkrkonošska, zveřejněných v denících a časopisech, vzpomínal Mařík na rodný Bítouchov (Bytouchov); v některých obec přímo jmenoval.[7][8]

Překlady[editovat | editovat zdroj]

Vydal[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Předchozí policejní přihláška z období 1903–1912 uvádí ještě dceru Miloslavu bez data narození, která pravděpodobně zemřela.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Matrika narozených, Semily, 1882–1887, snímek 185, Záznam o narození a křtu a pozn. o vystoupení z církve. 195.113.185.42:8083 [online]. [cit. 2018-11-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-11-11. 
  2. Jan Klestil: Za Stanislavem Minaříkem (nekrolog). Lidové noviny. 17. 4. 1944, s. 3
  3. Policejni prihlasky. digi.nacr.cz [online]. [cit. 2023-02-06]. Dostupné online. 
  4. ŠTORCH-MARIEN, Otakar. Sladko je žít: Paměti nakladatele Aventina I. Praha: Československý spisovatel, 1966. S. 224. 
  5. ŠTORCH-MARIEN, Otakar. Sladko je žít: Paměti nakladatele Aventina I. Praha: Československý spisovatel, 1966. S. 327. 
  6. JANIŠOVÁ, Hana. Klub moderních nakladatelů Kmen: Vývoj ideového sdružení nakladatelů v letech 1926–1934. Praha, 2009 [cit. 2018-01-10]. 90 s. bakalářská. Univerzita Karlova v Praze: Filozofická fakulta: Ústav informačních studií a knihovnictví. Vedoucí práce Aleš Zach. s. 28. Dostupné online.
  7. Starý Matěcha. Lidové noviny. 28. 9. 1902, s. 10
  8. Sněhuláci. Světozor. 10. 2. 1905, s. 496–497. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]