Michail Zoščenko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Michail Zoščenko
Narození 29. červencejul. / 10. srpna 1894greg.
Petrohrad
Úmrtí 22. července 1958 (ve věku 63 let)
Petrohrad
Místo pohřbení Sestroretsk cemetery
Povolání spisovatel, novinář, dramaturg, překladatel a scenárista
Národnost Ukrajinci
Alma mater Pavlovská vojenská škola
Ocenění Řád rudého praporu práce
Řád sv. Stanislava 2. třídy
Řád sv. Vladimíra 4. třídy
Řád sv. Anny 4. třídy
medaile Za udatnou práci za velké vlastenecké války 1941-1945
… více na Wikidatech
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Index studenta právnické fakulty petrohradské univerzity (1913)

Michail Michajlovič Zoščenko (rusky Михаил Михайлович Зощенко; 10. srpna 1894,[1][pozn. 1] Poltava22. července 1958, Leningrad) byl ruský spisovatel, satirik a dramatik. Nejznámější z jeho díla jsou krátké satirické povídky, v nichž kritizuje morálku a mezilidské vztahy v porevoluční sovětské společnosti.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Zoščenko se narodil jako syn malíře a herečky a vyrůstal se sedmi sourozenci. Po absolvování střední školy byl v letech 1913 až 1915 zapsán na Právnické fakultě v Petrohradě. V té době napsal své první povídky. Jeho studie přerušila vojenská služba v první světové válce, kam Zoščenko nastoupil dobrovolně v roce 1915. Během války utrpěl jako následek otravy bojovým plynem trvalé poškození srdce, v důsledku čehož byl v roce 1917 z armády propuštěn.

Po návratu do St. Petersburgu napsal několik nepublikovaných příběhů, ovlivněných Maupassantem. Přes svou nemoc Zoščenko v letech 1918–1919 bojoval v občanské válce na straně Rudé armády. Po občanské válce si vydělával na živobytí v různých zaměstnáních. Byl mimo jiné vedoucím pošty, detektivem, chovatelem zvířat, milicionářem, obuvníkem, tesařem a administrativním pracovníkem.

Od roku 1920, zpět v Petrohradě, začal znovu psát a jeho příběhy byly publikovány v mnoha satirických časopisech éry NEPu. První sbírka povídek vyšla v roce 1922 a pod názvem Povídky pana Modrobřicháčka (Рассказы Назара Ильича, господина Синебрюхова). Tragikomické příběhy vyprávěné v ich-formě měly úspěch u kritiky i u veřejnosti. Zoščenko zde vytvořil typ civilního, neheroického, většinou nějak omezeného „sovětského člověka“ probíjejícího se všedním životem – typ, který se pak objevuje i v jeho dalších prózách. Jako stylistický prostředek používá Zoščenko takzvaný skaz, vyprávění ve stylizované hovorové řeči. V následujících letech byl Zoščenko v SSSR jedním z nejčtenějších autorů a jeho texty vycházely ve velkých nákladech v časopisech, novinách i knižně.

V roce 1921 se básník připojil k nově vzniklé literární skupině Serapionovi bratři.

Postupně se Zoščenko odvrátil od povídek a začal tvořit větší díla, jako jsou Navrácené mládí nebo Bleděmodrá kniha (1935). Ve svých pozdějších pracích se satirickému humoru vzdaloval a experimentoval s různými metodami výstavby a kompozice textu. Po vydání Bleděmodré knihy Zoščenko publikoval už jen fejetony a příběhy pro děti.

Během druhé světové války byl Zoščenko evakuován z obleženého Leningradu do Alma-Aty a pracoval v místních filmových ateliérech. Ještě během války, poté, co skončila blokáda, se vrátil do Leningradu a navázal na svou literární činnost, včetně práce pro satirické časopisy, jako byl Krokodýl.

Po zveřejnění první kapitoly své práce Před východem slunce v roce 1943 se spisovatel spolu s básnířkou Annou Achmatovovou stali terčem Ždanovova ideologického tažení proti „nepolitickému umění“. Zoščenko ztratil možnost publikovat a v roce 1946 byl vyloučen ze Svazu spisovatelů. Mohl pouze anonymně překládat.

Po Stalinově smrti v roce 1953 byl Zoščenko rehabilitován a znovu přijat do Svazu spisovatelů. V roce 1956, dva roky před jeho smrtí, byl vydán výbor z jeho díla.

Citát[editovat | editovat zdroj]

Lidé často nevědí, co ode mne vlastně chtějí. Skoro dvacet let si mysleli, že píšu pro jejich zábavu. Ale já jsem pro zábavu nikdy nepsal. A tento spor, který s nimi vedu, nezaslouží nic než politování.
Michail Zoščenko, O dětské literatuře

Památka[editovat | editovat zdroj]

Památník v Sestrorecku odhalený v roce 2003
  • V roce 1987 bylo v bytě, kde Zoščenko trávil poslední léta života (1954–1958), otevřeno muzeum (Malaja Koňušennaja 4/2, Sankt Petěrburg)
  • V Sestrorecku, kde měl Zoščenko chatu, každoročně v srpnu v knihovně připomínají jeho tvorbu[2]
  • Zoščenkovo jméno nese knihovna v Kurortném rajónu Sankt Petěrburgu[3]
  • Asteroid Zoshchenko (5759), objevený Ljudmilou Karačkinovou z Krymské astrofyzikální observatoře 22. ledna 1980, byl nazván na jeho počest
  • Na domě v Gribojedovově ulici 9 v Sankt Petěrburgu byla v roce 1994 odhalena pamětní deska autorů V. E. Gorevého (sochař), T. N Miloradoviče a N. A. Sokolova (architekti)[4]
  • V roce 2003 byl v Tokarjovově ulici č. 7 v Sestrorecku odhalen památník V. F. Oněžka (sochař) a N. N. Sokolova (architekt)
  • Zoščenkovo jméno nese ulice ve vsi Gornaja Poljana ve Volgogradské oblasti a také dopravní letadlo Aeroflotu

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Z nejasných důvodů je udáván rok narození 1895 (nejnověji: POSPÍŠIL, Ivo, et al. Slovník ruských, ukrajinských a běloruských spisovatelů. Praha: Libri, 2001. 680 s. ISBN 80-7277-068-3. Heslo ZOŠČENKO, Michail, s. 650.  předtím: HRALA, Milan, (ed). Slovník spisovatelů. Sovětský svaz: literatura ruská, ukrajinská a běloruská, literatury sovětského Pobaltí, literatury Sovětského východu. Praha: Odeon, 1977. Heslo ZOŠČENKO, s. 571. , avšak KASACK, Wolfgang. Slovník ruské literatury 20. století (původním názvem: Lexikon der russischen Literatur des 20. Jahrhunderts). Překlad Jiří F. Franěk a kolektiv. Praha: Votobia, 2000. 622 s. ISBN 80-7220-083-6. Heslo ZOŠČENKO, s. 592.  uvádí rok narození 1894.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Michail Michailowitsch Soschtschenko na německé Wikipedii.

  1. ТОМАШЕВСКИЙ, Ю. В. КРАТКАЯ ЛЕТОПИСЬ ЖИЗНИ И ТВОРЧЕСТВА М. М. ЗОЩЕНКО [online]. [cit. 2017-09-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-02-03. (rusky) 
  2. Сестрорецкие берега. 16—22.08.2008.
  3. Центральная библиотека им. М. М. Зощенко // СПб ГБУК Централизованная библиотечная система Курортного административного района.
  4. Энциклопедия Санкт-Петербурга, мемориальная доска М. М. Зощенко [online]. Dostupné online. (rusky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VOLKOV Solomon: Svědectví - Paměti Dmitrije Šostakoviče. Praha: Akademie múzických umění. 2006, ISBN 80-7331-057-0. str. 371-380

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]