Jiří Haussmann (spisovatel)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jiří Haussmann
Jiri Haussmann.jpg
Narození 30. říjen 1898
Rakousko-Uhersko Praha
Úmrtí 7. ledna 1923 (ve věku 24 let)
Československo Praha
Příčina úmrtí tuberkulóza
Povolání spisovatel a autor sci-fi
Alma mater Univerzita Karlova
Rodiče Jiří Haussmann
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jiří Haussmann (30. října 1898 Praha[1]7. ledna 1923 tamtéž[2]) byl český spisovatel a fejetonista.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

V době jeho narození byl jeho otec JUDr. Jiří Haussmann (1868–1935) adjunktem vrchního soudu v Praze (v roce 1926 se stal ministrem spravedlnosti). Matka Františka, rozená Brabcová (1872–??) pocházela z Libochovic a Jiří Haussmann tam často jako chlapec pobýval. V devíti letech, po zánětu středního ucha, na pravé ucho téměř ohluchnul. Bratr JUDr. Ivan Haussmann (1907–1944) byl karikaturista a navrhoval knižní obálky; zastával názory krajní pravice a byl vyšším členem SA.[3][4]

Po absolvování malostranského gymnázia musel v roce 1917 narukovat. Vojenskou službu vykonával nejprve čtyři měsíce v Praze, pak krátce v Kostelci nad Labem, v důstojnické škole byl v Českých Budějovicích a nakonec u divizního soudu v Praze.[5] Roku 1920 nastoupil praxi u okresního soudu v Praze, na Malé Straně. Roku 1922 úspěšně ukončil právnická studia[6] na Karlově univerzitě. Počátkem června téhož roku onemocněl tuberkulózou a rok poté zemřel.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Psal epigramy, verše, povídky a uveřejňoval je v časopisech Česká demokracie, Český socialista, Šibeničky a Nebojsa. Napsal i několik písniček pro kabaret Červená sedma. Protirakouské verše uveřejňoval pod pseudonymy Georges, Georges Jegor nebo Dalmanites. Zastával levicové postoje, kritizoval raný kapitalismus. Jeho nejlepší práce Velkovýroba ctnosti patří do science fiction, byla upravena jako rozhlasová hra[7][8]. Roku 1964 byla Velkovýroba ctnosti zfilmována.[zdroj?]

Vydání za života[editovat | editovat zdroj]

  • 1918 Píseň císaře Viléma leták s karikaturou Zdeňka Kratochvíla
  • 1919 Sketa. Tragédie o jednom dějství.[9]
  • 1919 Zpěvy hanlivé. Jedná se o jeho prvotinu, sbírku satir, v nichž si autor bere na mušku rakousko-uherskou monarchii i lidskou malost.
  • 1922 Velkovýroba ctnosti je satirickou sci-fi utopií, reakcí na Čapkův román Továrna na absolutno.
  • 1922 Divoké povídky, sbírka fejetonů, povídek, některé se SF náměty.
  • 1923 Občanská válka : politické verše

Posmrtná vydání[editovat | editovat zdroj]

  • Básně (uspořádal a úvodem opatřil Otokar Fischer; V Praze, Družstevní práce, 1934) Zobrazení exemplářů s možností jejich objednání
  • Velkovýroba ctnosti (V Praze, Mladá fronta, 1948)
  • Zpěvy hanlivé, Občanská válka (uspořádal a předmluvu napsal Jaroslav Bouček; Praha, Mladá fronta, 1950)
  • Divoké verše a prózy (ilustrace od Adolf Hoffmeister; Praha, Československý spisovatel, 1963)
  • Velkovýroba ctnosti (medailón o autorovi Radko Pytlík, Praha, Československý spisovatel, 1975)
  • Ohrožené lidstvo – povídka byla zahrnuta do antologie Fantastický dekameron (Praha, Československý spisovatel, 1987)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele Panny Marie Vítězné n Malé Straně v Praze
  2. Matrika zemřelých, Bubeneč, 1921-1934, snímek 38
  3. Soupis pražských obyvatel, Haussmann Jiří, 1868
  4. BLAŽÍČEK, Přemysl. Jiří Haussmann. In: Vladimír Forst a kolektiv. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. Praha: Academia, 1993. ISBN 80-200-0468-8. Svazek 2/I. H–J. S. 98-99.
  5. Vladimír Forst, Lexikon české literatury, 1993, s. 98
  6. Matrika doktorů Univerzity Karlovy V. (1922–1924), strana 2033, Jiří Hausmann *1898
  7. Rozhlas Vltava, Jiří Haussmann: Velkovýroba ctností
  8. ADAMOVIČ, Ivan; NEFF, Ondřej. Slovník české literární fantastiky a science fiction. Praha: R3, 1995. ISBN 80-85364-57-3. Kapitola Haussmann, Jiří, s. 82. 
  9. http://dejinyasoucasnost.cz/archiv/2006/5/sketa-/ Hra Sketa poprvé publikována květnu 1919 v časopisu Šibeničky

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]