Ivan Sergejevič Turgeněv

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ivan Sergejevič Turgeněv

Ilja Repin: I. S. Turgeněv, 1874
Narození 28. října 1818
Orjol
Úmrtí 22. srpna 1883 (ve věku 64 let)
Bougival
Místo odpočinku Literatorskie mostki
Povolání spisovatel, básník, dramatik, romanopisec a překladatel
Alma mater Lomonosovova univerzita
Berlínská univerzita
Petrohradská státní univerzita
Filozofická fakulta Petrohradské státní univerzity
Žánr povídka
Významná díla Lovcovy zápisky
Otcové a děti
Měsíc ve vsi
Mumu
Básně v próze
… více na Wikidatech
Ocenění Martinus Nijhoff Vertaalprijs (1979)
Rodiče Sergei Nikolaevich Turgenev a Varvara Petrovna Turgeneva
Příbuzní Varvara Nikolajevna Žitova
Nikolay Sergeyevich Turgenev
Podpis Ivan Sergeevich Turgenev Signature.svg
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ivan Sergejevič Turgeněv (rusky Иван Сергеевич Тургенев, 28. říjnajul./ 9. listopadu 1818greg. Spasskoje u Orla – 22. srpnajul./ 3. září 1883greg. Bougival u Paříže) byl ruský spisovatel, prozaik, básník a publicista.

Život[editovat | editovat zdroj]

S. L. Levickij: skupinový portrét ruských spisovatelů časopisu Современник (Současník) I. Gončarov, I. Turgeněv, L. N. Tolstoj, Dmitrij Grigorovič, Alexander Vasiljevič Družinin a Alexander Ostrovskij (1856)

Pocházel z velmi zámožné šlechtické rodiny, jeho otec byl důstojník, který brzy odešel do výslužby a doma velmi autoritářsky vládl. Dětství strávil Turgeněv většinou v Orlu, od roku 1827 v penzionátu v Moskvě. Po maturitě studoval literaturu v letech 1833-1834 v Moskvě, 1834-1837 v Petrohradě a v letech 1837-1841 v Berlíně, kde studoval i klasické jazyky a Hegelovu filosofii, a v Heidelbergu. Po návratu se chtěl stát profesorem filosofie v Moskvě, jenže tento obor byl v té době jako zbytečný zrušen. Roku 1843 se v Petrohradu seznámil se slavnou francouzskou zpěvačkou Pauline Viardotovou, s níž navázal celoživotní přátelství. Pracoval dva roky jako úředník, roku 1845 se ale vrátil na rodinný statek, osvobodil všech asi 1000 nevolníků a věnoval se literatuře; kniha povídek „Lovcovy zápisky“ založila jeho slávu. V Moskvě se seznámil s významnými slavjanofily (Chomjakov, Kirějevskij), ale přiklonil se ke směru, který usiloval o přiblížení Ruska k západní Evropě a později se nazýval západnický (Bělinskij, Gercen).[1]

Roku 1852 mu petrohradská cenzura zakázala publikovat článek o Gogolovi, Turgeněv ji však obešel a článek publikoval v Moskvě. Za to byl zatčen a vykázán do vyhnanství ve své rodné vesnici. Roku 1854 bylo vyhnanství na přímluvu následníka trůnu, pozdějšího cara Alexandra II., zrušeno a Turgeněv odjel do Paříže. S výjimkou let 1863-1870, kdy byl s manžely Viardotovými v Baden-Badenu, žil v Paříži a jen v době honů zajížděl do rodného Orla.[2] Do kroužku jeho blízkých přátel patřili například Gustave Flaubert, Prosper Mérimée, Gustav Freytag a Theodor Storm.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Turgeněv začínal jako jemný lyrický básník, tuto svoji ranou tvorbu však později zavrhl a začal psát prózu, silně ovlivněnou Lermontovem. „Lovcovy zápisky“ podávají velmi poetický pohled na prosté venkovské lidi i ruskou přírodu, zároveň však ostře kritizují nevolnictví, k jehož zrušení později významně přispěly. Turgeněv vynikal jemným, citlivým až melancholickým líčením svých témat a schopností stručně charakterizovat i velmi složité postavy.

Básně[editovat | editovat zdroj]

  • Paraša – poema

Romány[editovat | editovat zdroj]

  • Otcové a děti – sociálně-psychologický román; boje za zrušení nevolnictví; názorový střet mezi konzervativními ruskými statkáři (otcové) a radikály (děti)
  • Rudin – tento román byl pojmenován po hlavním hrdinovi. Rudin je schopný a vzdělaný. Nedaří se mu uplatnit, proto se cítí být zbytečný. Rudin nakonec zcela zbytečně zemřel na barikádě. Toto dílo znovu otevřelo problém tzv. zbytečného člověka.
  • Šlechtické hnízdo
  • V předvečer. Dostupné online.
  • Dým
  • Novina

Povídky a novely[editovat | editovat zdroj]

  • Lovcovy zápisky – kniha povídek, kde sepsal nejen vlastní zážitky z lovu, ale i příběhy, které se mezi lovci vyprávěly. Nejznámější povídky se jmenují Šafář, Běžin Luh nebo Pěvci.
  • Jarní vody
  • Asja
  • Hodinky
  • První láska

Drama[editovat | editovat zdroj]

  • Měsíc ve vsi
  • Snídaně u maršálka
  • Venkovanka

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. J. Hrubý, str. 387.
  2. J. Hrubý, str. 389.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • J. Hrubý, doslov v I. S. Turgeněv, Lovcovy zápisky. Praha: J. Otto 1891
  • Ottův slovník naučný, heslo Turgeněv, Ivan Sergejevič. Sv. 25, str. 923

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]