Ivan Sergejevič Turgeněv

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ivan Sergejevič Turgeněv
Ilja Repin: I. S. Turgeněv, 1874
Ilja Repin: I. S. Turgeněv, 1874
Narození 9. listopadu 1818
Orjol
Úmrtí 3. září 1883 (ve věku 64 let)
Bougival
Povolání spisovatel, básník, dramatik, romanopisec a překladatel
Alma mater Berlínská univerzita
Lomonosovova univerzita
Petrohradská státní univerzita
Filozofická fakulta Petrohradské státní univerzity
Významná díla Lovcovy zápisky
Otcové a děti
Měsíc ve vsi
Mumu
Básně v próze
Příbuzní sestra Varvara Nikolajevna Žitova
Podpis Podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
S. L. Levickij: skupinový portrét ruských spisovatelů časopisu Современник (Současník) I. Gončarov, I. Turgeněv, L. N. Tolstoj, Dmitrij Grigorovič, Alexander Vasiljevič Družinin a Alexander Ostrovskij (1856)

Ivan Sergejevič Turgeněv (rusky Иван Сергеевич Тургенев, 9. listopadu 1818 Spasskoje u Orla3. září 1883 Bougival u Paříže) byl ruský spisovatel, prozaik, básník a publicista.

Život[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z velmi zámožné šlechtické rodiny, jeho otec byl důstojník, který brzy odešel do výslužby a doma velmi autoritářsky vládl. Dětství strávil Turgeněv většinou v Orlu, od roku 1827 v penzionátu v Moskvě. Po maturitě studoval literaturu v letech 1833-1834 v Moskvě, 1834-1837 v Petrohradě a v letech 1837-1841 v Berlíně, kde studoval i klasické jazyky a Hegelovu filosofii, a v Heidelbergu. Po návratu se chtěl stát profesorem filosofie v Moskvě, jenže tento obor byl v té době jako zbytečný zrušen. Roku 1843 se v Petrohradu seznámil se slavnou francouzskou zpěvačkou Pauline Viardotovou, s níž navázal celoživotní přátelství. Pracoval dva roky jako úředník, roku 1845 se ale vrátil na rodinný statek, osvobodil všech asi 1000 nevolníků a věnoval se literatuře; kniha povídek „Lovcovy zápisky“ založila jeho slávu. V Moskvě se seznámil s významnými slavjanofily (Chomjakov, Kirějevskij), ale přiklonil se ke směru, který usiloval o přiblížení Ruska k západní Evropě a později se nazýval západnický (Bělinskij, Gercen).[1]

Roku 1852 mu petrohradská cenzura zakázala publikovat článek o Gogolovi, Turgeněv ji však obešel a článek publikoval v Moskvě. Za to byl zatčen a vykázán do vyhnanství ve své rodné vesnici. Roku 1854 bylo vyhnanství na přímluvu následníka trůnu, pozdějšího cara Alexandra II., zrušeno a Turgeněv odjel do Paříže. S výjimkou let 1863-1870, kdy byl s manžely Viardotovými v Baden-Badenu, žil v Paříži a jen v době honů zajížděl do rodného Orla.[2] Do kroužku jeho blízkých přátel patřili například Gustave Flaubert, Prosper Mérimée, Gustav Freytag a Theodor Storm.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Turgeněv začínal jako jemný lyrický básník, tuto svoji ranou tvorbu však později zavrhl a začal psát prózu, silně ovlivněnou Lermontovem. „Lovcovy zápisky“ podávají velmi poetický pohled na prosté venkovské lidi i ruskou přírodu, zároveň však ostře kritizují nevolnictví, k jehož zrušení později významně přispěly. Turgeněv vynikal jemným, citlivým až melancholickým líčením svých témat a schopností stručně charakterizovat i velmi složité postavy.

Básně[editovat | editovat zdroj]

  • Paraša – poema

Romány[editovat | editovat zdroj]

  • Otcové a děti – sociálně-psychologický román; boje za zrušení nevolnictví; názorový střet mezi konzervativními ruskými statkáři (otcové) a radikály (děti)
  • Rudin – tento román byl pojmenován po hlavním hrdinovi. Rudin je schopný a vzdělaný. Nedaří se mu uplatnit, proto se cítí být zbytečný. Rudin nakonec zcela zbytečně zemřel na barikádě. Toto dílo znovu otevřelo problém tzv. zbytečného člověka.
  • Šlechtické hnízdo
  • V předvečer. Dostupné online.
  • Dým
  • Novina

Povídky a novely[editovat | editovat zdroj]

  • Lovcovy zápisky – kniha povídek, kde sepsal nejen vlastní zážitky z lovu, ale i příběhy, které se mezi lovci vyprávěly. Nejznámější povídky se jmenují Šafář, Běžin Luh nebo Pěvci.
  • Jarní vody
  • Asja
  • Hodinky
  • První láska

Drama[editovat | editovat zdroj]

  • Měsíc ve vsi
  • Snídaně u maršálka
  • Venkovanka

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. J. Hrubý, str. 387.
  2. J. Hrubý, str. 389.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • J. Hrubý, doslov v I. S. Turgeněv, Lovcovy zápisky. Praha: J. Otto 1891
  • Ottův slovník naučný, heslo Turgeněv, Ivan Sergejevič. Sv. 25, str. 923

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]