Josef Seegen

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Prof. Dr. med. Josef Seegen
Mramorová busta na nádvoří Vídeňské univerzity
Mramorová busta
na nádvoří Vídeňské univerzity
Narození20. května 1822
Polná
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí14. ledna 1904 (ve věku 81 let)
Vídeň
Příčina úmrtízápal plic
Místo pohřbeníhřbitov v Hietzingu
BydlištěVídeň, Liebenberggasse 7
Karlovy Vary, Tržiště,
dům U Anglické flotily[1]
Alma materUniverzita Karlova
Vídeňská univerzita
Povolánílékař, balneolog, fyziolog, vědec
ZaměstnavatelVídeňská univerzita
TitulDr. med. (1847)
Prof. (1859)
ChoťHermine Seegenová, roz. Böhmová (1836–1912)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Seegen (20. května 1822 Polná – 14. ledna 1904 Vídeň) byl rakouský lékař – balneolog, fyziolog a vědec. Působil převážně ve Vídni. V roce 1853 nastoupil jako lázeňský lékař do Karlových Varů, kde ordinoval až do roku 1885. Poté se vrátil do Vídně, kde se věnoval vědecké práci.

Mládí a studium[editovat | editovat zdroj]

Josef Seegen byl synem židovského obchodníka. Po ukončení povinné školní docházky navštěvoval gymnázium v Bratislavě a ve studiu pak pokračoval na Karlově univerzitě v Praze a na univerzitě ve Vídni. Roku 1847 získal titul Dr. med.

V roce 1848 vstoupil do Akademické legie,[pozn. 1] ale následně musel opustit Vídeň a odešel do Paříže, kde pokračoval ve studiu u Clauda Bernarda. Zde absolvoval také hodiny geologie na Ècole des mines.

Profesní kariéra[editovat | editovat zdroj]

Mramorová busta Josefa Seegena na arkádovém nádvoří Vídeňské univerzity, dílo Richarda Kauffungena (1854–1942), odhalena v roce 1910

V roce 1850 se vrátil do Vídně. Jako ošetřovatel nemocného se dostal do Itálie, jižní Francie, Anglie a Německa.

V lázeňské sezóně roku 1853 nastoupil jako lázeňský lékař do Karlových Varů a setrval zde plných třicet let.[1] V této době se také stále více věnoval balneologii. S kolegy Johannem von Oppolzerem a dermatologem Karlem Ludwigem Ritterem Sigmundem von Ilanor založili v Rakousku Spolek pro léčivé prameny.

Od roku 1854 se habilitoval na Vídeňské univerzitě jako soukromý lektor. V roce 1859 se jako první představitel tohoto oboru stal na univerzitě mimořádným profesorem.

Zkoumal vliv karlovarské vody a její hlavní složky, Glauberovy soli, na metabolismus a cukrovku. Pro tento výzkum mu bylo umožněno využívat laboratoře Josephina. Podařilo se mu prokázat, že tvorba cukru souvisí s životností jaterní buňky a tvoří se z bílkovin a tuku. Tento více než 40 let trvající výzkum shrnul ve dvou dílech Studie o metabolismu v těle zvířat (1887)[2] a v Sebraných pojednáních o tvorbě cukru v játrech (1904).

Roku 1885 ukončil lékařskou praxi v Karlových Varech a vrátil se do Vídně, kde se věnoval vědecké práci.[1] V roce 1893 rezignoval na svoji pedagogickou činnost. Roku 1901 se stal členem Rakouské akademie věd.

Josef Seegen zemřel v ranních hodinách dne 14. ledna 1904 ve svém bytě v Liebenberggasse 7 ve Vídni na následky zápalu plic. Jeho hrob, samostatná krypta, se nachází na hřbitově v Hietzingu (skupina 16, č. 46E).

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Výběr:

  • Die naturhistorische Bedeutung der Mineralquellen – (Význam přírodní historie minerálních pramenů) – náčrt předložený Kollegiu Wien k habilitaci lektora balneologie na Vídeňské univerzitě, vyd. Verlag von Carl Gerold & Sohn, Vídeň 1854[3]
  • Compendium der allgemeinen und speciellen Heilquellenlehre – (Přehled obecné a speciální teorie léčivých pramenů) – dva svazky, vyd. Wilhelm Braumüller, K. K. Hofbuchhändler, Vídeň 1857–1858
  • Physiologisch-chemische Untersuchungen über den Einfluss des Karlsbader Mineralwassers auf einige Factoren des Stoffwechsels – (Fyziologické a chemické studie vlivu karlovarské minerální vody na některé metabolické faktory) – vyd. Pichler, Vídeň 1861
  • Handbuch der allgemeinen und speciellen Heilquellenlehre – (Příručka obecné a speciální teorie léčivých pramenů) – druhé upravené vydání, vyd. Wilhelm Braumüller, K. K. Hofbuchhändler, Vídeň 1862[4][pozn. 2]
  • Studien über Stoffwechsel im Thierkörper – (Studie o metabolismu v těle zvířat) – vyd. Verlag von August Hirschwald, Berlín 1887[2]
  • Die Zuckerbildung im Thierkörper, ihr Umfang und ihre Bedeutung – (Tvorba cukru v těle zvířat, její rozsah a význam) – vyd. Verlag von August Hirschwald, Berlin 1890[5]
  • Der Diabetes mellitus auf Grundlage zahlreicher Beobachtungen – (Diabetes mellitus na základě četných pozorování) – třetí upravené a rozšířené vydání, vyd. Verlag von August Hirschwald, Berlín 1893[6]
  • Gesammelte Abhandlungen über Zuckerbildung in  der Leber – (Sebraná pojednání o tvorbě cukru v játrech) – vyd. Verlag von August Hirschwald, Berlín 1904

Uznání[editovat | editovat zdroj]

Dne 20. února 1910 byl na arkádovém nádvoří Vídeňské univerzity odhalen pomník vytvořený sochařem Richardem Kauffungenem (1854–1942). Richard Kauffungen vytvořil ještě další plastiky Josefa Seegena – v roce 1908 pro Novou posluchárnu staré univerzity (později sloupová síň akademie věd ve Vídni) a roku 1911 pro jubilejní výstavu ve vídeňském Künstlerhausu.

Zajímavost z Karlových Varů[editovat | editovat zdroj]

Josef Seegen během svého 30letého působení v Karlových Varech léčil mnoho lázeňských hostů. Bydlel přímo v centru lázní, na Tržišti v domě U Anglické flotily. Zde se scházeli významní lázeňští hosté, členové urozených evropských rodin, hudebníci, malíři či literáti. Josef Seegen léčil též tehdy již populárního spisovatele Ivana Sergejeviče Turgeněva. Ten v Karlových Varech pobýval dvakrát, v letech 1874 a 1875,[7] léčil si zde těžkou dnu. Ze svého pokoje v domě Anglický král na Zámeckém vrchu téměř nevycházel.[1][7]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Akademické legie byla vojenská organizace vytvořená univerzitními studenty ve Vídni během revoluce roku 1848. Sehrála klíčovou roli při svržení vlády Klemense Metternicha a urychlení jeho odchodu do důchodu dne 13. března 1848. Legie se rozpadla v říjnu 1848, když vídeňské povstání byl potlačeno.
  2. ↑ Tato práce byla dlouho považována za standard balneologie.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Josef Seegen na německé Wikipedii.

  1. ↑ a b c d HANYKOVÁ, Eva. Karlovarští lázeňští lékaři. 1. vyd. Karlovy Vary: Lázeňské ediční sdružení ve spolupráci s Kolegiem karlovarských lázeňských lékařů, 2011. 252 s. Kapitola Prof. Dr. med. JOSEF SEEGEN, s. 58. 
  2. ↑ a b ARCHIVE.ORG, Josef Seegen. Studien über Stoffwechsel im Thierkörper [online]. Berlin: 1887 [cit. 2022-11-20]. Vydavatel: Verlag von  August Hirschwald. Dostupné online. (němčina) 
  3. ↑ DAS MDZ, Josef Seegen. Die naturhistorische Bedeutung der Mineral-Quellen [online]. Wien: Das MDZ, Münchener DigitalisierungZentrum, 1854 [cit. 2022-11-20]. Vydavatel: Verlag von Carl Gerold & Sohn. Dostupné online. (němčina) 
  4. ↑ DAS MDZ, Josef Seegen. Handbuch der allgemeinen und speciellen Heilquellenlehre [online]. Wien: Das MDZ, Münchener DigitalisierungZentrum, 1862 [cit. 2022-11-20]. Vydavatel: Wilhelm Braumüller, K. K. Hofbuchhändler. Dostupné online. (němčina) 
  5. ↑ ARCHIVE.ORG, Josef Seegen. Die Zuckerbildung im Thierkörper, ihr Umfang und ihre Bedeutun [online]. Berlin: 1890 [cit. 2022-11-20]. Vydavatel: Verlag von August Hirschwald. Dostupné online. (němčina) 
  6. ↑ ARCHIVE.ORG, Josef Seegen. Der Diabetes mellitus auf Grundlage zahlreicher Beobachtungen [online]. Berlin: 1893 [cit. 2022-11-20]. Vydavatel: Verlag von August Hirschwald. Dostupné online. (němčina) 
  7. ↑ a b SVOBODA, Lukáš. 200 let od narození I. S. Turgeněva [online]. Karlovy Vary: Muzeum Karlovy Vary [cit. 2022-11-20]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Eva Hanyková. Karlovarští lázeňští lékaři. 1. vyd. Karlovy Vary: Lázeňské ediční sdružení ve spolupráci s Kolegiem karlovarských lázeňských lékařů, 2011. 252 s. Kapitola Prof. Dr. med. JOSEF SEEGEN, s. 58. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Josef_Seegen&oldid=22710447“