Claude Bernard

Claude Bernard (12. července 1813 Saint-Julien u Villefranche-sur-Saône – 10. února 1878 Paříž) byl lékař a jeden z nejvýznamnějších francouzských vědců, průkopník experimentální mediciny a fyziologie.

Obsah

1 Životopis
2 Dílo
3 Odkaz
4 Odkazy

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Bernard začal studovat v Lyonu, brzy ale školu opustil a stal se příručím v drogerii. Ve volném čase psal úspěšné divadelní komedie a roku 1834 odjel do Paříže poradit se se známým divadelním kritikem. Ten mu ale poradil, aby se věnoval studiu mediciny, Bernard roku 1843 skutečně vystudoval medicinu a začal pracovat v nemocnici se slavným fyziologem F. Magendie, od roku 1847 jako docent a od roku 1855 jako profesor; už předtím se stal profesorem na nově založené katedře fyziologie na Sorbonně. Bernard si uvědomil, že medicině chybí experimentální základ a prováděl i propagoval pokusy na zvířatech. Roku 1845 se oženil s Fanny Martin, která se však stala mluvčím hnutí na ochranu zvířat a roku 1869 se s ním rozvedla. Po roce 1864 mu císař Napoleon III. dal zařídit laboratoř při Musée national d´historie naturelle v pařížské botanické zahradě, 1868 byl zvolen členem Francouzské akademie a po smrti mu byl vypraven státní pohřeb na hřbitově Père Lachaise.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Bernard se proslavil jako průkopník přísně vědecké metody a mediciny, založené na experimentech. Mezi jeho hlavními objevy byl výklad funkce nervového systému (1858), slinivky břišní (pancreasu) a jater, včetně teorie o vzniku cukrovky (diabetes mellitus), objev vasomotorického systému a konečně objev významu nitrotělního prostředí a homeostáze. Zabýval se také účinky některých jedů na živé organismy a možnostmi anestezie.

Nejznámějším dílem C. Bernarda je „Úvod do experimentální mediciny“ (1865), odkud jsou i následující citáty:

„Když narazíme na skutečnost, která odporuje přijaté teorii, musíme respektovat fakt a opustit teorii – i kdyby se opírala o sebe slavnější jména a všichni ji přijímali.“

„Věda nepřipouští výjimky; jinak by nemohla být deterministická, přesněji řečeno nemohla by být.“

„Teorie jsou pouze hypotézy, ověřené větším či menším počtem skutečností. Ty, pro něž svědčí největší počet fakt, jsou nejlepší, ale ani ty nejsou definitivní a nesmíme jim absolutně věřit.“

„Že nějaká podmínka vždy předchází či doprovází určitý jev ještě neoprávńuje k závěru, že je jeho příčinou. Muselo by se ještě dokázat, že když podmínku odstraníme, k jevu nedojde.“

„Cílem všech životních mechanismů, jakkoli rozmanitých, je udržovat stálé podmínky pro život ve vnitřním prostředí těla.“