Lev Nikolajevič Tolstoj

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Lev Nikolajevič Tolstoj
Leo Tolstoy, portrait.jpg
Rodné jméno Лев Николаевич Толстой
Narození 28. srpnajul. / 9. září 1828greg.
Jasná Poljana
Úmrtí 7.jul. / 20. listopadu 1910greg. (ve věku 82 let)
Lev Tolstoj
Příčina úmrtí zápal plic
Místo pohřbení Jasná Poljana
Pseudonym Л.Н.
Povolání spisovatel, dramatik, filosof, romanopisec, pedagog, esejista, autor dětské literatury a autor deníků
Národnost Rusové
Alma mater Kazaňská univerzita
Žánr román
Témata filosofie
Významná díla Vojna a mír
Anna Kareninová
Zpověď
Království Boží v nás
Sevastopolské povídky
… více na Wikidatech
Ocenění Řád sv. Anny 4. třídy
Medal In memory of Crimean War
Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ1131478
Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ4286775
Manžel(ka) Sofija Andrejevna Tolstaja
Děti Sergej Lvovič Tolstoj
Taťjana Lvovna Suchotina-Tolstaja
Ilja Lvovič Tolstoj
Lev Lvovič Tolstoj
Alexandra Lvovna Tolstaja
Marija Lvovna Tolstaja
Rodiče Nikolay Tolstoy
Příbuzní Marija Nikolajevna Tolstaja
Vlivy Alexandr Sergejevič Puškin
Nikolaj Vasiljevič Gogol
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
Petr Kropotkin
African Spir
… více na Wikidatech
Podpis Podpis
Web oficiální stránka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lev Nikolajevič Tolstoj, rusky:zvuk Лев Николаевич Толстой, (28. srpnajul./ 9. září 1828greg. – 7. listopadujul./ 20. listopadu 1910greg.) byl ruský spisovatel a filozof, představitel realismu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Tolstoj cca v roce 1848
L. N. Tolstoj s manželkou
Lev Nikolajevič Tolstoj (1887)
Sergej Lvovič Levickij: skupinový portrét ruských spisovatelů časopisu Современник (Současník) I. Gončarov I. Turgeněv, L. N. Tolstoj, Dmitrij Grigorovič, Alexander Vasiljevič Družinin a Alexander Ostrovskij

Lev Nikolajevič Tolstoj se narodil 9. září roku 1828 v Tulské gubernii ve vesnici Jasnaja Poljana jako čtvrtý potomek Nikolaje Iljiče Tolstého. Otec patřil do starého šlechtického rodu, matka byla rozená kněžna Volkonská. Měl starší bratry Nikolaje (1823–1860), Sergeje (1826–1904) a Dimitrije (1827–1856). Roku 1830 se narodila ještě mladší sestra Marie. Když byly L. N. Tolstému pouhé dva roky, zemřela mu matka.

V roce 1837 se rodina přestěhovala do Moskvy, aby se starší syn mohl připravit na přijímací zkoušky na univerzitu. Otec zemřel, když bylo Lvu Tolstému devět let. Osiřelí sourozenci žili v Jasné Poljaně u otcovy tety, kde zůstali až do roku 1840, kdy teta zemřela a děti se přesunuly k otcově sestře do Kazaně.[1]

V roce 1844 začal studovat na Kazaňské univerzitě práva a filologii. Učitelé o něm říkali: “Jak je neschopný, tak je neochotný se učit.” Vrátil se uprostřed svých studií do Jasné Poljany, kde se chtěl věnovat sebevzdělávání. Do svého deníku si zaznamenal soubor pravidel a cílů, které chtěl dosáhnout. Svůj dvouletý učební plán však nesplnil. V letech 1848-1948 hodně času trávil v Moskvě a Petrohradu mezi aristokratickou mládeží a věnoval se karetním hrám. [2] Poté, co zaplatil těžké dluhy z hazardu, Tolstoj doprovázel v r. 1851 svého staršího bratra na Kavkaz a v r. 1853 vstoupil do ruské armády. Na Kavkaze se Tolstoj začal věnovat literární tvorbě. V r. 1852 byla v časopise Sovremennik zveřejněna próza Dětství - první část budoucí autobiografické trilogie Dětství, Chlapectví, Jinošství. Dosáhla velký úspěch u čtenářů a byla příznivě hodnocena i odbornou kritikou. Jako podporučík se zúčastnil bitvy o Sevastopol a získal několik vojenských vyznamenání za hrdinství. Dojmy a realistické zážitky z krymské války popsal v Sevastopolských povídkách, vydaných v r. 1856. Posílily jeho prestiž jako představitele nastupující generace spisovatelů. V r. 1856 v hodnosti poručíka z armády na vlastní žádost odešel. [1]

Začátkem roku 1857 odjel na cestu po Evropě, kde navštívil Francii, Německo, Švýcarsko, Itálii a Anglii. Své zklamání nad poměry v této části světa vyjádřil v povídce Luzern. V tomto období napsal další povídky: Albert, Trojí smrt a Rodinné štěstí. Po svém návratu z druhé cesty v roce 1861 se usadil v Jasné Poljaně. Uvědomil zoufalý stav Ruska, pozoroval kontrasty mezi životem bohatých a chudých. Domníval se, že se vše vyřeší, když se dá mužikům vzdělání. Zanechal literární činnosti a otevřel školu pro své mužiky a jejich děti, v níž sám vyučoval. V letech 1861-1862 vydával pedagogický časopis Jasná Poljana. Kromě teoretických článků napsal povídky, básně a překlady přizpůsobené frekventantům školy. Mužici ve škole neviděli žádný smysl a považovali ji za přítěž, ostatní statkáři se s ním přestali stýkat, protože ho považovali v lepším případě za podivína. V tomto období jej velmi zasáhla smrt milovaného bratra Nikolaje.

V r. 1862 se oženil s mladou šlechtičnou Sofií Andrejevnou Bersovou . [3] V manželství se jim narodilo třináct dětí, dospělého věku se dožilo osm. [1] Prvních dvanáct let po svatbě prožíval Tolstoj šťastné období svého života, v němž vytvořil svá nejlepší díla: romány Vojna a mír (1862-1869) a Anna Karenina (1873-1876).

Období roku 1868 až 1872 strávil Tolstoj nad vznikem Slabikáře pro děti a obnovil svoji praktickou pedagogickou činnost.

Koncem sedmdesátých let došlo ke změně v jeho literárním i společenském vědomí, zasáhla jej vnitřní duševní krize, která se promítla i do rodinných vztahů. Východisko viděl ve sblížení s prostým lidem, kterého chtěl dosáhnout rozdělením svého majetku mezi mužiky a sdílením křesťanské víry. Své názory na nespravedlivé uspořádání společnosti vyjádřil v řadě traktátů (např. Zpověď) , filozofických úvah a povídek. Na přelomu 80. a 90. let vytvořil další díla s kritickým pohledem na ruskou společnost. Dokončil svůj poslední román Vzkříšení (r. 1899), slavné novely Kreutzerova sonáta a Smrt Ivana Iljiče, povídku Hadži-Murat. Po revoluci r. 1905 uveřejnil obžalobu panování romanovské dynastie ve stati Nemohu mlčet.[3]

V druhé polovině osmdesátých let za ním do Ruska vycestoval pozdější první československý prezident Tomáš G. Masaryk.[4]

Car ho pokládal za revolucionáře, kterým však v žádném případě nebyl. V závěru života byl vyloučen z církve jako kacíř. Důvodem bylo jeho odmítání dogmatu o trojjedinosti Boží a ostrá kritika militaristické role církve (žehnání zbraním, podpora válkám). Po neshodách s rodinou ji opustil a bez rozloučení odjel jen s několika přáteli v listopadu 1910 vlakem pryč. Na cestě se nachladil – dojel do Astapova, kde po deseti dnech zemřel na zápal plic. .

Politické názory[editovat | editovat zdroj]

Základní Tolstého tezí bylo neprotivení se zlu násilím a celkové nenásilí. Tato myšlenka se prolíná celým jeho dílem a výrazně ovlivnila některé pacifisty a odpírače vojenské služby, žijící na přelomu 19. a 20. století.[5]

Z dalších názorů lze zdůraznit především tyto:

  1. Vše lze řešit po dobrém.
  2. Domníval se, že žena se má starat o rodinu a rodit děti, ne přemýšlet.
  3. Odmítal měšťanské konvence své doby.

Z těchto názorů vycházel jak ve svém životě, tak při psaní svých děl.

Význam L. N. Tolstého je, z hlediska nejen ruské literatury, obrovský, protože se jako jeden z prvních autorů pokusil ruskou literaturu přiblížit západní civilizaci, což se mu svým způsobem podařilo.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • * Slabikář – napsáno pro základní výuku

Romány[editovat | editovat zdroj]

  • Vojna a mír – popis napoleonských válek (resp. ruského tažení). Popisuje rodinu šlechtice Andreje Bolkonského. Bolkonskému zemře při porodu žena, on odchází do války, proslaví se. Nebojí se smrti a nezáleží mu na životě. Na dovolené se seznámí s mladou Natašou Rostovou, s níž se do sebe zamilují. Tím Andrej získá znovu zájem o život. Postupně v něm vzrůstá odpor k válce. Dále zde vystupuje Pierre Bezuchov, který je nositelem Tolstého myšlenek, hodnotí dění kolem Napoleona. Bezuchov šel do války ze zvědavosti, postupně se v něm zrodí odpor k násilí a prochází válkou jako pozorovatel. Dostává se do blízkosti Napoleona a chce ho zastřelit, ale neudělá to. Andrej se nakonec dostává těžce raněný domů, kde ho ošetřuje Nataša, které zemře v náručí. Nataša se nakonec vdává za Bezuchova. Tolstoj v tomto díle odsuzuje války a násilí, a to i obranné. Na náměty románu Vojna a mír složil stejnojmennou operu Sergej Prokofjev.
  • Anna Karenina (v češtině vydáno také jako Anna Kareninová) – hlavní hrdinkou je mladá, krásná a inteligentní žena. Její muž má dobré postavení a ona nemá důvod si stěžovat. Je však nespokojená, seznamuje se s mladým důstojníkem Vronským. Následně odchází od muže za Vronským, její muž jí odmítá vydat syna. Anna ztrátou syna trpí, navíc ji postupně odsoudí celá společnost a Anna si myslí, že ji Vronskij přestává milovat. Anna vše řeší skokem pod vlak.
  • Vzkříšení – Hlavními hrdiny jsou šlechtic Něchljudov (na začátku knihy student) a služebná, posléze prostitutka Maslovová. Seznámili se v mládí u Něchljudovových tet, kde Maslovová sloužila. Během noci, kdy se v Rusku slaví Vzkříšení páně, Maslovová podlehne Něchljudovovi a nechtěně s ním otěhotní. Těhotnou ji tety vykáží ze statku a Maslovová skončí jako prostitutka. Jednoho dne jí klient pošle do svého pokoje pro peníze. Maslovová si jako svědky bere pokojskou a portýra. Klient je náročný a proto jej chce Maslovová uspat, portýr ji však místo uspávacího prostředku podstrčí jed a spolu s pokojskou pak klienta okrade. Maslovová a dva vrazi jsou posláni před soud, kde jako jeden z porotců zasedá i Něchljudov, který se během let ze studenta proměnil v otylého šlechtice žijícího bujarým nočním životem městské smetánky. Něchljudov u soudu rozpozná Maslovovou, ona jeho ne. Nechá si převyprávět její příběh a cítí podíl viny na jejím osudu. Maslovová je díky chybě poroty odsouzena k nuceným pracím na Sibiř. Něchljudov se jí snaží pomoci a odvrátit její osud. Podává odvolání k senátu, jež je neúspěšné. Při cestování po věznicích, kterými Maslovová prochází, je zhnusen přístupem státu k prostým lidem a jelikož byl v mládí osloven jistým anglickým filozofem odmítajícím soukromé vlastnícví půdy, rozhodne se mužikům na svých statcích předat půdu do jejich užívání. Zároveň se u svých vlivných známých přimlouvá za Maslovovou a posílá žádost o milost carovi. Maslovové nabídne sňatek, ta ho odmítá, je hrdá, v nitru však Něchljudova obdivuje. Něchljudov se nedá odradit a podstupuje s ní cestu na Sibiř. Zařídí, že je přeřazena mezi politické vězně, se kterými je lépe zacházeno a kteří tvoří morálnější okolí. Maslovová se po cestě na Sibiř seznamuje s revolucionáři a do jednoho z nich se zamiluje. Car vyslyší dovolání (i díky Něchljudovovým známým) a mění trest z nucených prací na vyhnanství.
Tolstoj v románu velmi obrazně vyjadřuje všednost a beznaděj chudiny v Rusku 19. století, neskutečné sociální rozdíly, kontrast přepychu a hýření s bojem o život spodiny. Román je také zaměřen proti pokrytectví v pravoslavné církvi. Je zde popisován ruský vězeňský systém, v kterém není na obyčejného člověka brán ohled a v kterém pozbývá vězeň veškerých práv. Tolstoj vyjadřuje myšlenku, že ti, kteří tvoří státní byrokracii, nemají morální právo věznit jiného člověka, protože sami nejsou bez viny. Něchljudov dochází k závěru, že většina lidí je tak vězněna neprávem, neboť jejich vývoj byl determinován prostředím, které jim nedalo jinou šanci. Přes svůj náboženský akcent bylo jakožto „antiburžoazní“ román Vzkříšení i v komunistické ČSSR vydáváno bez problémů. Svou roli hrál i obdiv, který k Tolstému celoživotně choval Vladimir Iljič Lenin.
  • Ďábel
  • Smrt Ivana Iljiče – Úředník Ivan Iljič několik měsíců umírá. Bolesti se horší a Ivan Iljič se stává zatrpklejším a nenávistnějším. Nerozumí proč ho osud trestá a teprve až na smrtelné posteli ve velkých bolestech pochopí, že nežil opravdově, ale obyčejně poživačně. Špatně žil, a proto špatně umírá. V posledních hodinách odpouští rodině a vyrovnává se se smrtí.
  • Kreutzerova sonáta
  • Vláda tmy (1886) - Realistické drama, pojednávající o morálním úpadku ruského venkova.
  • Živá voda
  • Otec Sergej
  • Nemohu mlčetNovely
  • Kozáci
  • Hadži-Murat (1904) - obávaný protivník Rusů, Hadži-Murat se dobrovolně vydá Rusům s nabídkou, že pro ně bude bojovat. Postupně je vylíčen celý jeho život. Měl jedinou podmínku, aby začal pro Rusy pracovat - zachránit jeho rodinu, která byla držena jako rukojmí. Když se dlouho nic neděje, rozhodne se řešit situaci na vlastní pěst - a zemře.
  • Kavkazský zajatec (1872) - dva Rusové se stali zajatci Čečenů, kteří za ně chtěli získat výkupné. První pokus o útěk se nezdařil. K druhému útěku jednoho z nich napomohla čečenská dívka, která si ho zamilovala. Útěk se zdařil a za několik týdnů se podařilo vykoupit i druhého zajatce (zfilmováno).

Válečná díla[editovat | editovat zdroj]

  • Vpád
  • Kácení lesa
  • Sevastopolské povídky

Dramata[editovat | editovat zdroj]

  • Plody osvěty
  • Lidové povídky
  • Vláda tmy – toto dílo je ovlivněno naturalismem
  • Živá mrtvola

Další díla[editovat | editovat zdroj]

  • Povídka Kolik země člověk potřebuje (někteří ji označili za jednu z nejlepších povídek 19. století) [zdroj?]
  • trilogie
    • Dětství
    • Chlapectví
    • Jinošství – spolu s Dětstvím a Chlapectvím tvoří trilogii. Vypráví o malém Nikolajovi, který má velmi silný vztah ke své matce, ale ta záhy umírá, a tak se výchovy Nikolaje a jeho bratra ujímá babička. Z bratrů se stávají sobci. Nikolajův bratr se brzy dostává na universitu, Nikolaj také, ale propadá. Tuto trilogii lze považovat za autobiografickou.
  • trilogie
    • Markérovy zápisky
    • Albert
    • Statkářovo jitro – s Albertem a Markérovými zápisky tvoří trilogii
  • Vzpamatujte se
  • Povídka o Ivanu Hlupákovi a jeho bratřích
  • Král Asarchadon
  • O bratru Palečkovi
  • Zpověď – soubor traktátů, ve kterých objasňuje svoje myšlenky
  • Co máme kdy dělati
  • Království Boží ve vás
  • Sevastopolské povídky
  • Evangelium ve stručnosti (1881–1883)
  • Zákon násilí a Zákon lásky. 1. vyd. ALMI, 2016. 98 S. Překlad: Ferdinand Kraupner

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c BALVÍN, Jaroslav; SMUTNÁ, KIateřina. Lev Nikolajevič Tolstoj a jeho pedagogika. 1.. vyd. Praha: Hnutí R, 2016. ISBN 978-80-86798-77-6. S. 20. 
  2. FIGES, Orlando. Natašin tanec: Kulturní dějiny Ruska. 1.. vyd. Praha, Plzeň: BETA-Dobrovský, Ševčík, 2004. ISBN [[Speciální:Zdroje knih/80-7306-162-7 80-7291-122-8|80-7306-162-7 80-7291-122-8]]. 
  3. a b CODR, Milan; NOVOTNÝ, Vladimír. Přemožitelé času sv. 6. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1988. Kapitola Lev Nikolajevič Tolstoj, s. 23-26. 
  4. ČAPEK, Karel. Hovory s T. G. M.. [s.l.]: [s.n.] 
  5. Vojáku Vladimíre… Karel Čapek, Jindřich Groag a odpírači vojenské služby. Praha 2009, s. 30–40, 46–49.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • V češtině z poslední doby:
  • L. N. Tolstoj, Anna Karenina. Praha: Rozmluvy 2009
  • L. N. Tolstoj, Dvě smrti. Praha: Havran 2003
  • L. N. Tolstoj, Malé romány. Praha: Svoboda 1990
  • L. N. Tolstoj, Nemohu mlčet – jasnopoljanské epištoly. Praha: Odeon 1990
  • L. N. Tolstoj, Tři podoby lásky. Praha: Vyšehrad 1999
  • L. N. Tolstoj, Vláda tmy a jiná dramata. Praha: Odeon 1987
  • L. N. Tolstoj, Vojna a mír. Praha: Levné knihy 2008
  • L. N. Tolstoj, Vzkříšení. Praha: Ikar 1997
  • T. A. Kuzminská, Mé vzpomínky na L. N. Tolstého. Praha: Vyšehrad 1976
  • Kallinikov, Lev Tolstoj Tragedie sexuální, Symposion Praha, 1931
  • Karel Velemínský – U Tolstého. Nákladem Tiskařského a nakladatelského družstva "Pokrok" v Praze 1908: 1-43.
  • RYČLOVÁ, Ivana. Ruské Dilema. Brno: CDK, 2006. ISBN 80-7325-063-2. Kapitola Konec mýtu o Lvu Tolstém?, s. 11-30. 
  • TOLSTOJ, Lev Nikolajevič. Julius, Vláda tmy, Hospodář a čeledín, O životě. Praha: J. Otto, [1895]. 355 s. Dostupné online. 
  • TOLSTOJ, Lev Nikolajevič. Stručný výklad evangelia.. Praha: Fr. Bačkovský, [1895]. 175 s. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

(rusky)
(anglicky)