Anna Kareninová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o románu. O české překladatelce pojednává článek Anna Kareninová (překladatelka).

Anna Kareninová, nebo také Anna Karenina (Анна Каренина) je román Lva Nikolajeviče Tolstého poprvé vydaný na pokračování v letech 18731877.

Tolstoj v tomto díle zkoumá společnost nahlížením do lidských vztahů a do nitra člověka samotného. Odhaluje proměnlivost člověka, touhu po štěstí a úsilí o mravní sebezdokonalení. V hlavních postavách probíhá proces uvědomování si sama sebe, jsme svědky jejich ztroskotání, které je vedou k životní zralosti a zmoudření. Celkovým tragickým laděním románu, objektivním způsobem vyprávění a využíváním symbolických motivů, které vyvolávají úzkost a nepokoj, vyjadřuje autor nesouhlas s buržoazním vývojem Ruska.

Román bývá srovnáván s podobně laděným příběhem, a sice s Paní Bovaryovou od Gustava Flauberta, ale zobrazuje jiný typ "nevěrné ženy". Anna není natolik romanticky laděná, v mimomanželských vztazích nehledá chybějící romantično, ale jen jedinou lásku k osudovému muži, na rozdíl od Emmy Bovaryové ctí morální hodnoty a je láskyplnou matkou.

Jazyk[editovat | editovat zdroj]

jazyk: spisovný, knižní
slovní zásoba: slova stylově neutrální i zabarvená
figury: řečnické otázky
jazykové postupy: styl vyprávěcí, popisný, charakterizační i úvahový, monology, dialogy, přímá řeč postav
Pojmenování nepřímá - metafora, metonymie, hyperbola

Děj[editovat | editovat zdroj]

Anna Kareninová, manželka státního úředníka, dá přednost opravdovému citu a upřímnosti před společenskými konvencemi. Je milující matkou s morálními hodnotami, v manželství se však dopustí nevěry kvůli osudové lásce. Její jednání je ale odsouzeno a přivádí ji do bezvýchodné situace, ze které hledá únik sebevraždou.

Sebevražda vyznívá spíš jako snaha ublížit Alexeji Vronskému, svému milenci, a celé společnosti za způsobenou bolest než jako čin reflektující hlubokou beznaděj. Karenin, manžel, je citově chladný postarší muž, který se nedokáže kvůli tlaku moralizující společnosti smířit s jejím odchodem a odpírá jí možnost stýkat se s jejich synem.

Milostný příběh Anny Kareninové se odvíjí na historickém pozadí společenského života a jeho pokrytecké morálky. Smysl lásky a rodiny v lidském životě, hledání východiska z mravní společenské krize představuje autor na třech příkladech – na rodinných vztazích Kareninových, Oblonských a Levinových. Tři roviny příběhu se navzájem prolínají a vyúsťují do zlomových situací. Anna řeší svůj rozchod se společností a ztrátu Vronského lásky sebevraždou, Dolly Oblonská se s konvenčním vztahem v manželství smíří kvůli dětem. Pevné základy vztahů Levinových se obohatí o vzájemné pochopení.

Román začíná líčením rodinné krize manželů Oblonských. Dolly Oblonská zjistí, že jí byl její manžel nevěrný a chce ho opustit. Stěpan Oblonskij si je této chyby vědom a snaží se situaci vyřešit tím, že povolá z Petrohradu svou sestru Annu Kareninovou, aby je opět smířila. Dolly seznámila Annu se svou mladší sestrou Kitty Ščerbackou. Kitty si má v této době vybrat ženicha. Zajímají se o ni dva muži: důstojník Vronskij a její dlouholetý přítel Konstantin Levin, který ji opravdově miluje. Kitty se ale rozhodla pro Vronského. Vronskij však neměl nikdy v úmyslu si Kitty vzít. A když potkal v Moskvě Annu Kareninovou, zamiloval se do ní a na plese s ní protančil celý večer. Zklamaná Kitty odjíždí do ciziny. Lituje, že odmítla Levina, protože si uvědomila, že ho vlastně moc milovala. Anna si uvědomí, co způsobila a rozhodne se vrátit do Petrohradu k manželovi, kterého nemiluje, a k synovi Serjožovi. Odjíždí také ze strachu, aby se do Vronského nezamilovala. Ten ji však pronásleduje a Anna podléhá citům. Celý tento vztah ji ničí. Anna nedovede být pokrytecká, nedovede lhát a přetvařovat se a svůj poměr nijak netají. Proto ji společnost přísně odsuzuje. Když Anna zjistí, že je těhotná, řekne vše manželovi a opustí jej. Zároveň se však musí vzdát svého syna Sergeje. Po těžkém porodu dcerky odjíždí s Vronským do ciziny. Zatím se Kitty opět setkává s Levinem. Ten ji podruhé požádá o ruku a po svatbě spolu žijí na venkově. Kareninovi stále nejsou rozvedeni. Mezi Vronským a Annou dochází k častým hádkám. Anna má špatné svědomí a trpí odloučením od syna. Pod tímto vlivem začne na Vronského bezdůvodně žárlit. I když Vronský Annu velmi miluje, cítí se být vázán a těžko tuto situaci zvládá. Proto se Anně raději vyhýbá. Jednoho dne, po těžké hádce s Vronským, její zoufalství vrcholí. Uvědomuje si, kolik lidí zradila a jak je celou společností zavržena. Nevidí jiné východisko a rozhodne se svůj život ukončit skokem pod vlak. Když se Vronský dozví o její sebevraždě, ztrácí smysl svého života a nastupuje jako dobrovolník do války proti Turkům v Srbsku.

Postavy[editovat | editovat zdroj]

Barbora Bálková: Cyklus Sebevraždy - Anna Karenina

Všechny hlavní postavy se během celého díla opakovaně potkávají, řeší spolu krizové situace a jsou spolu navzájem spojeny rozličnými vztahy.

  • Anna Arkaďjevna Kareninová byla celý svůj život podřízena konvencím. Ať už se jednalo o společenské postavení nebo postavení v rodině. Byla plná vášně, touhy po citu a lásky k synovi. Zpočátku se s ní seznamujeme jako s energickou ženou plnou síly, oslňující krásou i elegancí. Postupně se jí začíná hnusit její postavení nevěrné ženy, která vlastnímu muži lže, a přitom se tajně schází s jiným. Touží po oficiálním svazku, po vyřčení pravdy. Karenin je však i poté, co se mu Anna sama svěří se svou nevěrou a přizná se mu jak k lásce k Vronskému, tak k nenávisti, již cítí vůči němu samotnému, ochoten dále setrvat v manželském svazku. Anna touží žít opravdový život místo vyumělkované frašky, kterou je pro ni vlastní manželství, kde se cítí seškrcena. Obviňuje Karenina, že „dusil vše, co v ní bylo krásné“.
  • Alexej Alexandrovič Karenin ztělesňuje chladného člověka žijícího podle svých právních a mravních kodexů, silně lpí na své kariéře a svých konzervativních představách. Je schopen udělat cokoli, aby nebyla poskvrněna jeho dobrá pověst a dobré jméno.
  • Alexandr Vronskij je milencem Anny Kareninové. Řídí se tím, co předepisuje společenská morálka. Velmi si cení názoru přátel, zvláště těch z řad vojenských důstojníků, na jeho činy a vztah k Anně Kareninové. Trpí Anninou žárlivostí plynoucí z jejích paranoidních představ. Po její sebevraždě, kterou se chtěla pomstít hlavně jemu, je velice zdrcen a dobrovolně se přihlásí do války.
  • Stěpan Arkaďjič Oblonskij je velice lhostejný ke všemu, co mu nemůže přinést nějaký prospěch či užitek. Je veselý, oblíbený (zvláště v ženské polovině společnosti) a velmi hrdý.
  • Darja Alexandrovna Oblonská (Dolly) je mírnou ženou v domácnosti. Nic jí není přednější než řádná výchova dětí a klidný, láskou překypující domov.
  • Konstantin Dmitrič Levin jako jediný z mužských postav dává přednost venkovu a dokonalému manželství. U této postavy se setkáváme s autobiografickými prvky. Autor mu přisoudil své životní zkušenosti a konzervativní a zároveň demokratické názory. Právě jeho ústy je v knize popsána spousta přírodních jevů, přírodní krásy, ale také složitosti venkovského hospodářství.
  • Jekatěrina Alexandrovna Ščerbacká (Kitty), sestra Dolly, je mladá dívka, která se ráda baví a má úspěch ve společnosti. Po zradě Alexeje Vronského se uzavírá do sebe. Lékaři ji v domnění, že onemocněla, posílají do zahraničí do lázní. Tady se chtěla stát upřímnou opatrovnicí všech nemocných, ale pochopila, že to, co opravdu chce a po čem touží, je láska milovaného muže. Vrátí se tedy zpět do Ruska a přijímá nabídku k sňatku od Konstantina Levina, kterého již jednou odmítla kvůli Vronskému.

Filmové adaptace[editovat | editovat zdroj]

Hudební adaptace[editovat | editovat zdroj]