Greta Garbo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Greta Garbo
Greta Garbo ve filmu Inspirace (1931)
Greta Garbo ve filmu Inspirace (1931)
Rodné jméno Greta Lovisa Gustafsson
Narození 18. září 1905
Stockholm
Úmrtí 15. dubna 1990 (ve věku 84 let)
New York
Místo pohřbení Skogskyrkogården (59°16′23″ s. š., 18°6′17″ v. d.)
Aktivní roky 1920–1941
Rodiče Karl Alfred Gustafsson a Anna Lovisa Johansdotter
Příbuzní Sven Gustafsson a Alva Garbo (sourozenci)
Oficiální web www.gretagarbo.com
Významné role Mata Hari (Mata Hari, 1931)
Ninočka (Ninočka, 1939)
Oscar
1954 – čestný Oscar za celoživotní tvorbu
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Greta Garbo (vlastním jménem Greta Lovisa Gustafsson, 18. září 1905 Stockholm – 15. dubna 1990 New York) byla švédská filmová herečka, jež se stala jednou z hollywoodských legend éry němého filmu a počátků zvukového filmu. Filmové kariéře se věnovala v období 1920–1941, pak se stáhla do ústraní a už nikdy nenatočila žádný film.

Život a kariéra[editovat | editovat zdroj]

Mládí a začátek kariéry[editovat | editovat zdroj]

Greta Garbo, vlastním jménem Greta Lovisa Gustafsson, se narodila v stockholmské dělnické čtvrti Södermalm. Pocházela z chudé rodiny (její otec byl dělník) a k herectví se musela těžce propracovávat. Ve třinácti letech opustila dívčí školu, ve čtrnácti jí zemřel otec (Greta o něj intenzivně pečovala) a po jeho smrti se už do školy nevrátila[1] – nejprve pracovala u kadeřníka jako pomocnice pro mytí vlasů, pak nastoupila jako prodavačka klobouků ve stockholmském obchodním domě PUB. Zde ji také roku 1921 nafotografovali do reklamního katalogu klobouků, který vyšel nákladem 50 tisíc výtisků.

Při návštěvě obchodu si jí téhož roku povšiml švédský režisér Erik A. Petschler a nabídl jí první malou roli ve švédské komedii Luffar-Petter. Sama Greta se sestrou Alvou Marií zkoušely štěstí u komparsu již od roku 1921. Tyto praktické zkušenosti Gretě pomohly při přijímacích zkouškách ke studiu herectví na škole Královského dramatického divadla, kam nastoupila na podzim 1922. Zde se seznámila s tehdy slavným režisérem Mauritzem Stillerem[1] – její zvláštní osobnostní typ a vysoká fotogeničnost na něj zapůsobily a na jeho popud v roce 1923 dostala nevelkou, ale výraznou roli ve snímku Gösta Berling, který ale nebyl příliš divácky úspěšný. Následoval německý film Ulička, kde není radosti, kde také vystupovala společně se svou pozdější hollywoodskou kolegyní Marlene Dietrichovou.

Působení v Hollywoodu[editovat | editovat zdroj]

Greta Garbo jako Anna Kareninová (1935)

Ačkoliv neuměla vůbec anglicky, na pozvání Louise B. Mayera pro Stillera s ním odcestovala do USA, kde v Hollywoodu začala pracovat pro společnost Metro-Goldwyn-Mayer. Její první americkou produkcí se stalo melodrama Moderní Carmen (1926), jež se stalo velmi populárním a pro Garbo znamenalo obrovský kariérní úspěch.[1] Natočila zhruba deset němých filmů a přes svůj počáteční jazykový handicap velmi dobře zvládla i nástup zvukového filmu – jejím prvním zvukovým snímkem byl film Anna Christie (1931), v němž hrála cizinku a za nějž byla poprvé nominována na Oscara.[1] Její zastřený alt s lehkým evropským akcentem výborně dokresloval její nevšední posmutnělý výraz a brzy se stala jednou z nejžádanějších hollywoodských hereček.

Greta Garbo (1939)

Coby filmová hvězda a hollywoodská femme fatale zářila především ve 30. letech 20. století; na diváky působila svým zdánlivě lhostejným až smutným hereckým projevem, který kombinovala s vysokým osobním charismatem a tajemně dráždivou erotikou. Natočila celkem 28 filmů,[1] z nichž nejvýznamnější jsou Anna Kareninová (1927), Mata Hari (1931), Královna Kristýna (1933), Dáma s kaméliemi (1936) a Ninočka (1939). Celkem třikrát byla nominována na Oscara. Jako herečka byla velmi disciplinovaná a většinu scén natáčela „na první dobrou“ – kromě toho se nikdy neúčastnila filmových premiér (své filmy zhlížela později a anonymně) a odmítala užívání jejího jména v reklamě nebo na výrobcích. Stejně tak nesnášela popularitu a zájem novinářů, neodpovídala na listy svých příznivců a neposkytovala žádné interview.[1]

Po diváckém neúspěchu filmu Žena dvou tváří (1941) se Garbo rozhodla vzít si tvořivou dovolenou až do konce druhé světové války – nakonec se však na plátno už nikdy nevrátila a až do konce života neposkytla žádný rozhovor, žila v přísném ústraní a věnovala se zahradničení, procházkám po New Yorku a cestování.[1] V roce 1954 obdržela čestnou cenu Americké filmové akademie Oscar za celoživotní tvorbu.

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Greta Garbo se nikdy nevydala a neměla děti; i díky blízkému přátelství s básnířkou Mercedes de Acosta se někdy spekulovalo o její lesbické orientaci, což ovšem nebylo nikdy potvrzeno. Jejím blízkým přítelem byl další hollywoodský herec John Gilbert. Zemřela v roce 1990 v New Yorku, urna s jejím popelem byla pochována na stockholmském hřbitově.[1]

Filmografie (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • 1924 Gösta Berling
  • 1925 Ulička, kde není radosti
  • 1926 Moderní Carmen
  • 1927 Tělo a ďábel
  • 1927 Anna Kareninová
  • 1931 Anna Christie
  • 1931 Mata Hari
  • 1933 Královna Kristina
  • 1934 Žena bez studu
  • 1936 Dáma s kaméliemi
  • 1939 Ninočka
  • 1941 Žena dvou tváří

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c d e f g h GRZNÁROVÁ, Iveta. Hollywood vymenila za desaťročia samoty. HN magazín. 2020, roč. 6, čís. 15, s. 28-31. (slovensky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Autoritní data: AUT: jn20000700587 | GND: 118537571 | ISNI: 0000 0003 6849 7597 | LCCN: n79040098 | ULAN: 500335875 | VIAF: 49322993 | WorldcatID: lccn-n79040098
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Greta_Garbo&oldid=18878904“