Greta Garbo
Greta Garbo | |
![]() Greta Garbo ve filmu Inspirace (1931) | |
Rodné jméno | Greta Lovisa Gustafsson |
---|---|
Narození |
18. září 1905 Katarina church parish |
Úmrtí |
15. dubna 1990 (ve věku 84 let) New York |
Místo pohřbení | Skogskyrkogården (59°16′23″ s. š., 18°6′17″ v. d.) |
Alma mater | Dramatens elevskola (1922–1924) |
Aktivní roky | 1920–1941 |
Rodiče | Karl Alfred Gustafsson a Anna Lovisa Johansdotter |
Příbuzní | Sven Gustafsson a Alva Garbo (sourozenci) |
Oficiální web | www.gretagarbo.com |
Významné role |
Mata Hari (Mata Hari, 1931) Ninočka (Ninočka, 1939) |
Oscar | |
1954 – čestný Oscar za celoživotní tvorbu | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Greta Garbo (vlastním jménem Greta Lovisa Gustafsson, 18. září 1905 Stockholm – 15. dubna 1990 New York) byla švédská filmová herečka, jež se stala jednou z hollywoodských legend éry němého filmu a počátků zvukového filmu. Filmové kariéře se věnovala v období 1920–1941, pak se stáhla do ústraní a už nikdy nenatočila žádný film.
Život a kariéra[editovat | editovat zdroj]
Mládí a začátek kariéry[editovat | editovat zdroj]
Greta Garbo, vlastním jménem Greta Lovisa Gustafsson, se narodila v stockholmské dělnické čtvrti Södermalm. Pocházela z chudé rodiny (její otec byl dělník) a k herectví se musela těžce propracovávat. Ve třinácti letech opustila dívčí školu, ve čtrnácti jí zemřel otec (Greta o něj intenzivně pečovala) a po jeho smrti se už do školy nevrátila[1] – nejprve pracovala u kadeřníka jako pomocnice pro mytí vlasů, pak nastoupila jako prodavačka klobouků ve stockholmském obchodním domě PUB. Zde ji také roku 1921 nafotografovali do reklamního katalogu klobouků, který vyšel nákladem 50 tisíc výtisků.
Při návštěvě obchodu si jí téhož roku povšiml švédský režisér Erik A. Petschler a nabídl jí první malou roli ve švédské komedii Luffar-Petter. Sama Greta se sestrou Alvou Marií zkoušely štěstí u komparsu již od roku 1921. Tyto praktické zkušenosti Gretě pomohly při přijímacích zkouškách ke studiu herectví na škole Královského dramatického divadla, kam nastoupila na podzim 1922. Zde se seznámila s tehdy slavným režisérem Mauritzem Stillerem[1] – její zvláštní osobnostní typ a vysoká fotogeničnost na něj zapůsobily a na jeho popud v roce 1923 dostala nevelkou, ale výraznou roli ve snímku Gösta Berling, který ale nebyl příliš divácky úspěšný. Následoval německý film Ulička, kde není radosti, kde také vystupovala společně se svou pozdější hollywoodskou kolegyní Marlene Dietrichovou.
Působení v Hollywoodu[editovat | editovat zdroj]

Ačkoliv neuměla vůbec anglicky, na pozvání Louise B. Mayera pro Stillera s ním odcestovala do USA, kde v Hollywoodu začala pracovat pro společnost Metro-Goldwyn-Mayer. Její první americkou produkcí se stalo melodrama Moderní Carmen (1926), jež se stalo velmi populárním a pro Garbo znamenalo obrovský kariérní úspěch.[1] Natočila zhruba deset němých filmů a přes svůj počáteční jazykový handicap velmi dobře zvládla i nástup zvukového filmu – jejím prvním zvukovým snímkem byl film Anna Christie (1931), v němž hrála cizinku a za nějž byla poprvé nominována na Oscara.[1] Její zastřený alt s lehkým evropským akcentem výborně dokresloval její nevšední posmutnělý výraz a brzy se stala jednou z nejžádanějších hollywoodských hereček.
Coby filmová hvězda a hollywoodská femme fatale zářila především ve 30. letech 20. století; na diváky působila svým zdánlivě lhostejným až smutným hereckým projevem, který kombinovala s vysokým osobním charismatem a tajemně dráždivou erotikou. Natočila celkem 28 filmů,[1] z nichž nejvýznamnější jsou Anna Kareninová (1927), Mata Hari (1931), Královna Kristýna (1933), Dáma s kaméliemi (1936) a Ninočka (1939). Celkem třikrát byla nominována na Oscara. Jako herečka byla velmi disciplinovaná a většinu scén natáčela „na první dobrou“ – kromě toho se nikdy neúčastnila filmových premiér (své filmy zhlížela později a anonymně) a odmítala užívání jejího jména v reklamě nebo na výrobcích. Stejně tak nesnášela popularitu a zájem novinářů, neodpovídala na listy svých příznivců a neposkytovala žádné interview.[1]
Po diváckém neúspěchu filmu Žena dvou tváří (1941) se Garbo rozhodla vzít si tvořivou dovolenou až do konce druhé světové války – nakonec se však na plátno už nikdy nevrátila a až do konce života neposkytla žádný rozhovor, žila v přísném ústraní a věnovala se zahradničení, procházkám po New Yorku a cestování.[1] V roce 1954 obdržela čestnou cenu Americké filmové akademie Oscar za celoživotní tvorbu.
Osobní život[editovat | editovat zdroj]
Greta Garbo se nikdy nevdala a neměla děti; i díky blízkému přátelství s básnířkou Mercedes de Acosta se někdy spekulovalo o její lesbické orientaci, což ovšem nebylo nikdy potvrzeno. Jejím blízkým přítelem byl další hollywoodský herec John Gilbert. Zemřela v roce 1990 v New Yorku, urna s jejím popelem byla pochována na stockholmském hřbitově.[1][2]
Filmografie (výběr)[editovat | editovat zdroj]
- 1924 Gösta Berling
- 1925 Ulička, kde není radosti
- 1926 Moderní Carmen
- 1927 Tělo a ďábel
- 1927 Anna Kareninová
- 1931 Anna Christie
- 1931 Mata Hari
- 1933 Královna Kristina
- 1934 Žena bez studu
- 1936 Dáma s kaméliemi
- 1939 Ninočka
- 1941 Žena dvou tváří
Galerie[editovat | editovat zdroj]
Arnold Genthe: Greta Garbo
Arnold Genthe: Greta Garbo
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Greta Garbo na Wikimedia Commons
- Greta Garbo v Česko-Slovenské filmové databázi
- Greta Garbo v Internet Movie Database (anglicky)
- Švédské filmové herečky
- Americké filmové herečky
- Herci němého filmu
- Hollywoodský chodník slávy
- Naturalizovaní občané USA
- Osobnosti na rumunských poštovních známkách
- Osobnosti na amerických poštovních známkách
- Osobnosti na švédských bankovkách
- Držitelé Čestné ceny Akademie
- Komtuři Řádu polární hvězdy
- Narození 1905
- Narození 18. září
- Narození ve Stockholmu
- Úmrtí 1990
- Úmrtí 15. dubna
- Úmrtí v New Yorku
- Zemřelí na zápal plic
- Pohřbení na lesním hřbitově Skogskyrkogården