Marlene Dietrichová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Marlene Dietrichová
Marlene Dietrichová v roce 1951
Marlene Dietrichová v roce 1951
Základní informace
Rodné jméno Marie Magdalene Dietrich
Jinak zvaná Marlene Dietrich
Narození 27. prosince 1901
Německé císařství Berlín, Německo
Úmrtí 6. května 1992 (90 let)
Francie Paříž, Francie
Příčina úmrtí selhání ledvin
Povolání filmová herečka, zpěvačka, autorka autobiografie, bavička, houslistka, divadelní herečka, herečka, hudebnice a televizní herečka
Nástroje housle, Kanadská pila a hlas
Hlasový obor alt
Aktivní roky 19191984
Vydavatel Liberty Records
Ocenění Medaile svobody (1947)
Deutscher Filmpreis/Ehrenpreis (1980)
rytíř Čestné legie
důstojník Řádu čestné legie
rytíř Řádu umění a literatury
… více na Wikidatech
Manžel(ka) Rudolf Sieber (18971976)
Partner(ka) Erich Maria Remarque
Mercedes de Acosta
Jean Gabin
Yul Brynner
Děti Maria Riva
Rodiče Louis Erich Otto Dietrich a Wilhelmina Elisabeth Joséphine Felsing
Příbuzní Georg Hugo Will (švagr)
Web www.marlene.com
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marlene Dietrichová (občanským jménem Maria Magdalene Dietrich, provdaná Sieberová, 27. prosince 1901 Berlín Schöneberg – 6. května 1992, Paříž) byla německo-americká herečka a zpěvačka německého původu.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Rodinné poměry[editovat | editovat zdroj]

Maria Magdalena se narodila 27. prosince 1901 v Schönebergu, předměstí Berlína.[1] Jejím otcem byl pruský důstojník Louis Dietrich.[1] Její matkou byla Josefína Felsigová, která pocházela z rodiny zámožného zlatníka.[1] Měla starší sestru Liesel.[1] V roce 1912 dostala Maria Magdalena od své tety k Velikonocům malý deníček z červeného safiánu se zlatým tiskem.[1] Tento „červený deník“ ji (v mnoha sešitech) doprovázel téměř až do konce života.[1] Zapisovala si do něj svoje niterné pocity a také klíčové události svého života a stal se základním zdrojem pro její autobiografii.[1] V roce 1914 si změnila jméno na Marlene Dietrich.[1]

První světová válka[editovat | editovat zdroj]

Po vypuknutí první světové války musel její otec Louis Dietrich narukovat, v roce 1915 byl raněn a po vyléčení byl v polovině června roku 1916 odvelen na východní frontu, kde zakrátko zahynul.[1] Ovdovělá Josefína se provdala za Eduarda von Losche, který však v srpnu 1917 rovněž padl na frontě.[1]

Studia[editovat | editovat zdroj]

Kolem roku 1919 poslala Josefína svoji dceru Marlene Dietrichovou do školy do Výmaru.[1] Po milostném románku s profesorem Reitzem, který ji vyučoval hře na housle, se Marlene Dietrichová přihlásila na hereckou akademii Maxe Reinhardta.[1] V té době již hrála v několika drobných rolích v divadlech, které Max Reinhardt vlastnil.[1]

Dvacátá léta[editovat | editovat zdroj]

Kolem roku 1922 Marlene vystupovala v Berlíně v několika ženských divadelních rolích.[1] V květnu 1923 se provdala za asistenta režie Rudolfa Siebera a jejich vztah trval déle než 50 let.[1] V Berlíně se 13. prosince 1924 manželům Sieberovým narodila dcera Maria Elisabeth (v roce 1947 se z ní – po jejím druhém sňatku – stala Maria Riva).[1] Když Maria trochu povyrostla, odjela Marlene Dietrichová do Vídně, kde přes den natáčela filmy a večer hrála a tančila v hudebním divadle.[1] Doma se naučila hrát na velkou pilu, kterou držela mezi koleny. [p 1] Marlene se přátelila se svým hereckým kolegou Willim Forstem.[1] Před hlavní rolí ve filmu Café Elektric (rok 1927) hrála v několika němých filmech. Do snímku režírovaného Gustavem Učickým ji obsadil hrabě Saša Kolowrat, producent společnosti Sascha-Film a zakladatel rakouského filmového průmyslu. Filmovou slávu získala po své hlavní roli ve filmu Já líbám ruku Vám, madam (1928), do kterého ji angažoval režisér moravského původu, rodák z Kroměříže Robert Land (1887–1942). Od té doby hrála jen hlavní role.[2]

Třicátá léta[editovat | editovat zdroj]

V roce 1930 měla Marlene Dietrichová za sebou asi dvacet menších či větších rolí v němých filmech.[1] Tehdy hrála v kabaretu „Dvě kravaty“, kde ji uviděl rakouský režisér Josef von Sternberg.[1] Ten pracoval pro Hollywood a pro německou filmovou společnost UFA hledal představitelku pro hlavní ženskou roli do zvukového filmu Modrý anděl.[1] (Marlene Dietrichová měla ztvárnit svůdnou zpěvačku Lolu, do níž se zamiluje vážený profesor.[1]) Ještě před premiérou filmu Modrý anděl společnost Paramount Pictures uzavřela s Marlene Dietrichovou a Josefem von Sternbergem smlouvu s podmínkou natáčení společných snímků v Hollywoodu.[1] Odjezd do Ameriky doporučil Marlene Dietrichové její manžel Rudolf Sieber s tím, že se o jejich dceru Mariu v Berlíně postará.[1] Na počátku 30. let 20. století se stala mezinárodně známou a byla také jednou z prvních německých hereček pracujících v Hollywoodu. [p 2] V následujících pěti letech (1930 až 1935) společně s Josefem von Sternbergem natočila Marlene v Americe šest filmů.[1] [p 3] První se jmenoval „Marokko“ (Morocco) a Marlene Dietrichová za něj získala nominaci na Oscara.[1] S ženatým Josefem von Sternbergem měla Marlene Dietrichová několik let milostný poměr.[1]

Soukromý život[editovat | editovat zdroj]

Milostný poměr měla i s Mauricem Chevalierem a dalšími muži i ženami: John Gilbert, Mercedes de Acosta, Erich Maria Remarque, Orson Welles, Édith Piaf, Jean Gabin, Yul Brynner, William Saroyan, Frank Sinatra, …[1] Krátce po rozchodu s Remarquem následoval její milostný román s Jeanem Gabinem, který trval sedm let.[1] Jejich vztah skončil v roce 1946.[1]

Konec druhé světové války[editovat | editovat zdroj]

V letech 19441945 společně s mnoha dalšími americkými umělci vstoupila do Armády USA a v propůjčené hodnosti kapitánky se zúčastnila druhé světové války v Evropě i Africe. Vystupovala u spojeneckých bojových útvarů a působila zde též jakožto příležitostná tlumočnice z němčiny do angličtiny. [p 4]

Padesátá léta[editovat | editovat zdroj]

O pět let později (rok 1951) se Marlene Dietrichová zamilovala do Yula Brynnera a jejich vztah vydržel čtyři roky.[1] Po druhé světové válce natočila Marlene Dietrichová ještě několk filmů, ale postupně dávala přednost živým vystoupením v kabaretech.[1] V padesátých letech dvacátého století byla populární v Las Vegas a následně na koncertních pódiích po celém světě.[1] Zde ji doprovázel najatý klavírista Burt Bacharach s jehož pomocí rozvinula Marlene Dietrichová svůj talent zpěvačky.[1]

Marlene Dietrichová na obálce New York Sunday News, 1936
Marlene Dietrichová v roce 1931
s Burtem Bacharachem během turné v Jeruzalémě roku 1960 (foto Fritz Shlezingel)

Šedesátá a sedmdesátá léta[editovat | editovat zdroj]

V roce 1960 jí lékaři zjistili problémy s krevním oběhem v dolních končetinách, doporučili léčbu a v opačném případě předpovídali amputaci obou nohou.[1] Následujících třináct let se Marlene Dietrichová neléčila, holdovala alkoholu a drogám.[1] V listopadu roku 1973 se zřítila při děkování dirigentovi z pódia do orchestřiště.[1] S mokvající ránou na noze absolvovala turné v Montréalu.[1] Obtížnou operaci cév a záchranu nohou nakonec zvládl kardiochirurg Michael Ellis DeBakey.[1] Nedlouho poté si Marlene Dietrichová zlomila nohu v kyčli.[1] Za měsíc po operaci už vystupovala s umělým kyčelním kloubem v Londýně.[1] V září roku 1975 v Sydney si zlomila levou stehenní kost.[1] Toto zranění léčila čtyři měsíce.[1] Ve svých 77 letech ztvárnila svoji poslední malou roli ve filmu „Krásný gigolo, ubohý gigolo“ (1978).[1] Dva natáčecí dny v roce 1978 ji vynesly honorář 250 tisíc dolarů.[1] Nakonec se rozhodla žít v Paříži.

Léta osmdesátá a devadesátá[editovat | editovat zdroj]

V roce 1979 po pádu doma v ložnici si způsobila vlasovou zlomeninu nad kyčelním kloubem.[1] Odmítla lékařskou pomoc a ve svém bytě se uložila do postele.[1] Na své nohy se už (až do své smrti dne 6. května 1992 v Paříži) nepostavila.[1] V roce 1982 měla nohy už prakticky odumřelé.[1] Ve věku 85 let jí byla (1986) udělena cena Americké společnosti módních návrhářů. Cenu za ni převzal Michail Baryšnikov – její poslední velká láska.[1]

Dovětek[editovat | editovat zdroj]

Filmografie[editovat | editovat zdroj]

  • 1922 So sind die Männer (filsn) (Der kleine Napoléon), Georg Jacoby
  • 1922 Tragödie der Liebe, Joe May
  • 1923 Der Mensch am Wege, Wilhelm Dieterle
  • 1923 Der Sprung ins Leben, Johannes Guter
  • 1925 Der Fluch (Kletba), Robert Land
  • 1925 Eine Dubarry von heute, Alexander Korda
  • 1925 Manon Lescaut, Arthur Robinson
  • 1926 Der Juxbaron, Willi Wolff
  • 1926 Der Tänzer meiner Frau, Alexander Korda
  • 1926 Kopf hoch, Charly!, Willi Wolff
  • 1926 Madame wünscht keine Kinder', Alexander Korda
  • 1927 Prinzessin Olala (Princezna Olala), Robert Land
  • 1927 Sein größter Bluff, Harry Piel
  • 1927 Café Elektric, Gustav Ucicky
  • 1928 Ich küsse Ihre Hand, Madame (Já líbám ručku Vám, madam), Robert Land
  • 1929 Das Schiff der verlorenen Menschen, Maurice Tourneur
  • 1929 Die Frau, nach der man sich sehnt, Kurt Bernhardt
  • 1930 Gefahren der Brautzeit, Fred Sauer
  • 1930 Der blaue Engel, Josef von Sternberg
  • 1930 Marokko (Morocco), Josef von Sternberg, Gary Cooper
  • 1931 X27 (Dishonored), Josef von Sternberg
  • 1932 Shanghai Express, Josef von Sternberg
  • 1932 Blonde Venus, Josef von Sternberg
  • 1933 Das hohe Lied (Song of Songs), Rouben Mamoulian
  • 1934 Die scharlachrote Kaiserin (The Scarlett Empress), Josef von Sternberg
  • 1935 Die spanische Tänzerin (The Devil is a Woman), Josef von Sternberg
  • 1936 Der Garten Allahs (The Garden of Allah), Richard Boleslawski
  • 1936 Sehnsucht, alt. Titel Perlen zum Glück (Desire), Frank Borzage
  • 1937 Engel (Angel), Ernst Lubitsch
  • 1937 Tatjana, Jaques Feyder
  • 1939 Der große Bluff (Destry rides again), George Marshall
  • 1940 Das Haus der Sieben Sünden (The Seven Sinners), Tay Garnett
  • 1941 Die Abenteurerin (The Flame of New Orleans), René Clair
  • 1941 Herzen in Flammen (Manpower), Raoul Walsh
  • 1942 Die Freibeuterin (The Spoilers), Ray Enright
  • 1942 Pittsburgh, Lewis Seiler
  • 1942 The Lady is willing, Mitchel Leisen
  • 1944 Follow the Boys, Edward E. Sutherland
  • 1944 Kismet, William Dieterle
  • 1946 Martin Roumagnac, Georges Lacombe
  • 1947 Golden Earrings, Mitchell Leisen
  • 1948 Eine auswärtige Affäre (A Foreign Affair), Billy Wilder
  • 1949 Jigsaw, Fletcher Markle
  • 1950 Die rote Lola (Stage Fright), Alfred Hitchcock
  • 1951 Die Reise ins Ungewisse (No Highway in the Sky), Henry Koster
  • 1952 Engel der Gejagten (Rancho Notorious), Fritz Lang
  • 1956 In 80 Tagen um die Welt, Michael Anderson
  • 1957 Die Monte Carlo Story, Samuel A. Taylor und Giulio Machi
  • 1958 Im Zeichen des Bösen (Touch of Evil), Orson Welles
  • 1958 Zeugin der Anklage (Witness for the Prosecution), Billy Wilder
  • 1961 Das Urteil von Nürnberg (Judgement at Nuremberg), Stanley Kramer
  • 1962 The Black Fox, The True Story Of Adolf Hitler, Louis C. Stoumen
  • 1964 Zusammen in Paris (Paris when it Sizzles), Richard Quine
  • 1972 I wish you Love, Clark Jones
  • 1978 Schöner Gigolo, armer Gigolo, David Hemmings a David Bowie
  • 1984 Marlene, Maximilian Schell

Písně (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Marlene Dietrich in Stage Fright trailer.jpg
  • Nimm dich in Acht vor blonden Frau'n
  • Ich bin von Kopf bis Fuß auf Liebe eingestellt
  • Wenn die beste Freundin
  • Quand l'amour meurt
  • Wenn ich mir was wünschen dürfte
  • Die Welt war jung
  • Ich hab noch einen Koffer in Berlin
  • Es liegt in der Luft
  • Ich bin die fesche Lola
  • Give me the man
  • Falling in love again
  • Kinder, heut' abend, da such ich mir was aus
  • Peter
  • Johnny, wenn du Geburtstag hast
  • Paff, der Zauberdrachen (také anglicky Puff, the Magic Dragon)
  • Leben ohne Liebe kannst du nicht
  • Cherche la rose
  • Sag mir, wo die Blumen sind – česky Řekni, kde ty kytky jsou [1] (angl. Where Have All the Flowers Gone)
  • Die Antwort weiß ganz allein der Wind
  • Lili Marleen
  • The boys in the backroom
  • Awake in a dream
  • Illusions
  • The laziest gal in town
  • I may never go home anymore
  • Allein in einer großen Stadt
  • Bitte geh nicht fort (Ne me quittes pas)
  • Mein blondes Baby
  • Blond woman
  • You´ve got that look
  • Peter
  • Hot voodoo
  • Lieber Leierkastenmann
  • Untern Linden… untern Linden
  • Das war in Schöneberg
  • Das war sein Milljöh
  • Wo hast du nur die schönen blauen Augen her
  • Wenn du einmal eine Braut hast
  • Du hast ja keine Ahnung wie schön du bist Berlin
  • Ich werde dich lieben bis zum Todt

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Mezi lety 1947 a 1950:

Vydané knihy[editovat | editovat zdroj]

  • ABC meines Lebens. Blanvalet, Berlín 1963
  • Nehmt nur mein Leben. Bertelsmann-Verlag 1979
  • Ich bin, Gott sei Dank, Berlinerin. Ullstein, Berlín 1998; Ullstein-TB, ISBN 3-548-24537-4
  • Nehmt nur mein Leben… – Reflexionen. Henschel, Berlín 1984
  • Nachtgedanken. C. Bertelsmann Verlag, Mnichov 2005, ISBN 3-570-00874-6

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Toto svoje číslo „Hry na pilu“ ke konci druhé světové války předváděla nadšeným americkým vojákům.[1]
  2. V roce 1933 emigrovala Marlene Dietrichová do USA a v roce 1939 získala americké státní občanství.
  3. 1930: Marokko (Morocco); 1931: X27 (Dishonored); 1932: Shanghai Express; 1932: Blonde Venus; 1934: Die scharlachrote Kaiserin (The Scarlett Empress); 1935: Die spanische Tänzerin (The Devil is a Woman).
  4. Marlene Dietrichová navštívila krátce i území Československa, v Ústí nad Labem v městské části Střekov žili rodiče jejího manžela Rudolfa Siebera, navštívila před válkou i zdejší divadlo. Do Čech se pak na krátko vrátila s americkou armádou jako tlumočnice.
  5. Tento film je natočen podle vzpomínek dcery Marlene Dietrichové a jmenuje se Marlene, do kin přišel v roce 2000.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa ab ac ad ae af ag ah ai aj ak al am an ao ap aq ar as at au av aw ax ay ŠIŠKA, Miroslav. Utajovaná tvář Marlene Dietrichové. Magazín příloha deníku Právo. 30. 06. 2018, s. 19 až 23. (Magazín příloha deníku Právo ze dne 30. června 2018). 
  2. Československá filmová databáze [online]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Jiné externí odkazy a možné zdroje[editovat | editovat zdroj]

  • Riva, Maria. Moje matka Marlene Dietrichová. Překlad Zuzana Mayerová. Vydání 1. Praha: Ikar, 2000. 428 stran, [96] stran obrazových příloh; ISBN 80-7202-626-7.
  • Riva, Maria. Moje matka Marlene Dietrichová. Překlad Zuzana Mayerová. Vydání první. Praha: Ikar, 2018. 429 stran, 96 nečíslovaných stran obrazových příloh. ISBN 978-80-249-3525-6.
  • Český rozhlas Dvojka: 21 dílná dramatizace knihy Marie Rivy Moje matka Marlene Dietrichová, Jana Stryková (dcera), Vilma Cibulková (Marlene), Ester Valtrová a Ivan Řezáč; režie: Jakub Doubrava, připravila: Blanka Tůnová; 16.únor-březen 2019