Dialýza

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Dialýza je děj při kterém jsou od sebe odděleny látky s různou rozpustností a velikostí. Prakticky se tak děje přechodem analyticky disperzních látek přes polopropustnou membránu z prostředí s vyšší koncentrací těchto látek do prostředí s nižší koncentrací. Důležité je, aby látky tvořící koloidní roztok přes membránu neprocházely.

V lékařství se jedná o proces, který nahrazuje přirozenou funkci ledvin u pacientů, kteří ji ztratili buď dočasně nebo trvale. Ledviny, pokud fungují správně, odstraňují z krve odpadní produkty (draslík, močovinu apod.) a zbavují tělo přebytečné vody. Vylučovací a očistnou funkci ledvin lze nahradit právě pomocí dialýzy. Tím se v krvi udržuje bezpečná hladina chemických látek a řídí se také krevní tlak. Některé funkce zdravých ledvin však ani dialýza nahradit nedokáže. Především jde o jejich hormonální funkci. Zdravé ledviny vytvářejí hormon erytropoetin, který je nezbytný pro tvorbu krve a dialyzovaným pacientům se dodává injekčně. Dialýza také nedokáže nahradit funkci zdravých ledvin při aktivní tvorbě vitaminu D, který je zodpovědný za správné složení kostí a dalších tkání a orgánů.

Druhy[editovat | editovat zdroj]

Hemodialýza, je postup, kdy krev pacienta a jeho organismus je čištěn právě pomocí přístroje, nazvaného umělá ledvina. Během hemodialýzy se krev jednou jehlou odvádí mimotělním krevním oběhem do dialyzátoru, kde se z ní filtrují odpadní látky – například močovina (urea), kreatinin a přebytečná voda. Očištěná krev se pak vrací druhou jehlou zpět do pacientova těla. Na hemodialýzu je nutno docházet do nemocnice nebo do dialyzačního centra obvykle třikrát týdně na 4 až 5 hodin. K době dialýzy je potřeba připočítat čas na dopravu, je tedy nutno počítat s 6 – 8 a více hodinami na jednu návštěvu nemocnice podle toho, jak daleko musí pacient na dialýzu dojíždět. Dialyzovaný pacient musí dodržovat dietu a omezený příjem fosforu a draslíku. Také mají omezený příjem tekutin, což je obrovský problém u nemočících pacientů, ti mají příjem tekutin mezi dvěma dialýzami ca 3 litry na 70 kg váhy, což je velmi těžké dodržet, protože se do tohoto objemu tekutin započítávají veškeré tekutiny v potravě. Odhadem je to ca 0,5 litrů kapalin, a to v případě když pacient vůbec nejí polévky. Někteří pacienti mají zbytkovou funkci ledvin a močí i 2 litry denně, přestože jejich očisťovací funkce ledvin je minimální. Zajímavý je paradox, že mnoho pacientů má menší problém s pitným režimem v létě, protože při vyšších teplotách se více potí a například přes noc v lůžku vypotí i 0,5 litrů tekutin. Velký problém dialyzovaného pacienta bývá chudokrevnost, vysoký tlak, nevolnost a únava. Tyto stavy únavy jsou často střídány i dny, kdy je pacientovi dobře, avšak pracovní schopnost je velmi výrazně omezena. Další velký problém je psychická zátěž z dialýz, nemožnosti žít a pracovat jako doteď a vědomí toho, že je to nevyléčitelný stav, který lze vyléčit pouze transplantací ledviny. Bohužel transplantaci ledviny nemůže podstupit každý, například s cukrovkou, rakovinou. Také je velmi těžké čekat několik let na transplantaci s vědomím, že nová ledvina nemusí fungovat vůbec, nebo většinou jen několik let.

Peritoneální dialýza, je druhý způsob čištění organismu od škodlivých látek metabolismu, při tomto způsobu se krev čistí ne vně ale uvnitř těla a to za pomocí pobřišnice (peritoneum). Do těla pacienta se musí denně přivádět roztok, který krev čistí.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]