Objektivní idealismus
Objektivní idealismus je jeden ze základních druhů idealismu stojící v protikladu k subjektivnímu idealismu. Když objektivní idealisté uznávají existence materiálního světa mimo vědomí člověka, vycházejí z toho, že základem světa je rozum, že materiální bytí je jen projevem jakési absolutní ideje, objektivního ducha.[1][2] Tomuto idealismu se říká objektivní proto, že uznává existenci jakéhosi „objektivního“ duchovního principu, odlišného od lidského vědomí na něm nezávislého.[3]
Indický filozof objektivní idealista Rámánudža například tvrdil, že svět je stvořen bráhmanem, i když existuje reálně a je materiální.[4] Jiný objektivní idealista Ádi Šankara uznával absolutní realitu jediného světového ducha (bráhmana), jehož projevem je viditelný svět.[4] Objektivní idealisté považují všechny předměty a jevy okolního světa za formy existence "objektivní" ideje, která znamená v podstatě jen filozofické označení pro to, co se v náboženských učeních nazývá Bohem.[5] Objektivní idealismus jako důsledně propracovaný filozofický systém založil Platón, jeho nejvýznamnějším projevem bylo ve středověku učení Tomáše Akvinského, v novověku především filozofie Leibnizova a Hegelova.[6]
Na rozdíl od objektivního idealismu učí materialismus, že každou ideu vytváří člověk, jeho vědomí,[2] a žádné objektivní vědomí, tj. existující samostatně, objektivně, nezávisle na lidech, neexistuje a ani nemůže existovat.[7]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Spirkin 1971, s. 13.
- ↑ a b Objektivní idealismus (Stručný filosofický slovník), s. 352.
- ↑ Základy marxismu-leninismu, s. 35.
- ↑ a b Makovelskij a Mamedov 1976, s. 92.
- ↑ Makarov 1972, s. 15.
- ↑ Filozofický slovník: A-N, s. 260.
- ↑ Idealismus (Stručný filosofický slovník), s. 188.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- MAKAROV, Alexej, 1972. Stručné dějiny filosofie (původním názvem: Историко-философское введение к курсу марксистско-ленинской философии, Istoriko-filosofskoje vveděnije k kursu marksistsko-leninskoj filosofii). Překlad Stanislav Kučera; ilustrace Josef Týfa (autor obálky). 1. vyd. Praha: Mladá fronta. 226 s. (Most, svazek 7).
- MAKOVELSKIJ, Alexandr; MAMEDOV, Šejdabek, 1976. Filosofické myšlení v Indii. In: JOVČUK, M. T.; OJZERMAN, T. I.; ŠČIPANOV, I. J. Dějiny filosofie. 2., přepracované vyd. Praha: Svoboda. S. 91–93.
- SPIRKIN, A. G., 1971. Učebnice marxistické filosofie. Překlad : Jiří Bauer, Jan Beránek a Jozef Mužík; ilustrace : Obálku navrhl Rostislav Vaněk. 1. vyd. Praha: Svoboda. 439 s. (Přeloženo z ruského originálu Kurs marxistickoj filosofii, vydaného nakladatelstvím Izdatelstvo „Mysl” 1963).
- , 1985. Filozofický slovník: A-N (původním názvem: Philosophisches Wörterbuch). Redakce : Georg Klaus, Manfred Buhr; překlad : Karel Berka, Vladimír Čechák, František Čížek, Miloš Havelka, Jaromir Janoušek, Jaromir Novotný, Jaroslava Pešková, Jiří Pešek, Jiří Šíma, Otto Vochoč. 1. vyd. Svazek I. Praha: Svoboda. 457 s. Kapitola „Idealismus“, s. 260–262.
- , 1955. Stručný filosofický slovník (původním názvem: Краткий философский словарь). Redakce : Pavel Judin, Mark Rozental; překlad : J. Bauer aj. 1. vyd. Praha: SNPL. Kapitola „Idealismus”, s. 187–189.
- , 1955. Stručný filosofický slovník (původním názvem: Краткий философский словарь). Redakce : Pavel Judin, Mark Rozental; překlad : J. Bauer aj. 1. vyd. Praha: SNPL. Kapitola „Objektivní idealismus”, s. 352.
- , 1960. Základy marxismu-leninismu (původním názvem: Основы марксизма-ленинизма). Redakce : Otto Kuusinen; překlad : Z. Rozehnalová, D. Prokop, J. Fingl, L. Myška a V. Piková. 1. vyd. Praha: SNPL. Kapitola „Objektivní idealismus ”, s. 34–35.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Co je objektivní idealismus?
- objektivní idealismus [online]. CoJeCo.cz [cit. 2023-08-30]. Dostupné online.
- objektivní idealismus [online]. Encyklopedie Vševěd [cit. 2023-08-30]. Dostupné online.
