Vratislav Hugo Brunner

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Vratislav Hugo Brunner

Vratislav Hugo Brunner
Narození 15. říjen 1886
Praha Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 13. července 1928 (ve věku 41 let)
Lomnice u Jílového ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma mater Akademie výtvarných umění v Praze
Povolání grafický designér a malíř
Podpis Brunner Vratislav Hugo - signatura.jpg
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vratislav Hugo Brunner (15. října 1886 Praha[1][2]13. července 1928 Lomnice u Jílového) byl český typograf, ilustrátor, grafik, karikaturista, autor hraček, divadelních scénografií, malíř. Významně zasáhl do vývoje české knižní grafiky.

Život[editovat | editovat zdroj]

Vratislav Hugo Brunner se narodil v rodině staroměstského klempíře a po celý život žil v domě „V nebi“ na rohu Perštýna a Skořepky na Starém Městě pražském. Studoval staroměstskou reálku, kde se přátelil s Eduardem Bassem a Františkem Frabšou. Eduard Bass byl jeho celoživotním přítelem.

Po prvním semestru kvinty odešel na Akademii výtvarných umění. V přípravce byli jeho učiteli Vlaho Bukovac a Bohumír Roubalík. Později pracoval pod vedením Vratislava Nechleby, Jakuba Obrovského a Maxmiliána Pirnera.

Je neprůbojný ale spoluorganizuje studentský život. Pro své přátele je velice obětavý. Miluje své "vlídné kouty" u přátel, jako jsou:

Od roku 1906 uveřejňuje časopisecky ilustrace a karikatury. V roce 1908 je jedním ze spoluzakladatelů Artělu (spolu s J. Bendou, H. Johnovou a M. Teinitzerovou). V roce 1909 spoluzakládá Novou edici (která vychází do roku 1912 a přes krátkou dobu vydávání významně ovlivnila vývoj knižní kultury). V roce 1912 navštěvuje Lipsko a Mnichov. Ze zahraničí se vrací nešťastný zpět do Prahy, protože mu chybí jeho oblíbené prostředí. Od roku 1919 byl profesorem na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Jeho žákem a později asistentem byl Josef Kaplický. V roce 1921 navrhuje malířskou výzdobu pro vstupní síň I. výstavy Svazu českého díla. V roce 1925 obdržel 1. cenu a zlatou medaili za knižní výzdobu na Světové výstavě v Paříži. Téhož roku vytvořil malby pro československé vyslanectví v Pešti. Jeden rok působil na Státní grafické škole jako výtvarník knihařského oddělení. V letech 1925 - 1927 byl členem redakce časopisu Pestrý týden, který vydával Karel Neubert. Potřetí v životě opouští Prahu až krátce před smrtí v roce 1927 na ozdravný pobyt do Itálie a na Sicílii. Jeho vážný zdravotní stav už ale tato cesta nedokáže zlepšit. Zemřel 13. července 1928 po dlouhé nemoci.

Spolek výtvarných umělců Mánes uspořádal v zimě 1928 posmrtnou výstavu Brunnerova díla v Obecním domě v Praze.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Víme, že výtvarné dílo je pomník, jejž si umělec sám za svého života buduje, a že v očích příštích pokolení je hodnota umělcova dána hodnotou jeho díla. Leč jsou případy, kdy jen výtvarně – kritické měření a vážení znamená křivdu, protože jsou umělecké osobnosti, jejichž význam je nejen v díle, nýbrž i v tom, co s tímto dílem podnikaly.
— Eduard Bass [3]

Počátky[editovat | editovat zdroj]

V mládí byl ovlivněn řadou dobových vzorů (Heinrich VogelerWorpswedská škola, Aubrey Beardsley, Félicien Rops, Vallton, Edvard Munch, Théophile Steinlen, Henri de Toulouse-Lautrec). Později mají hlavní vliv na jeho kresbu a malbu barokní malířství a Honoré Daumier.

Knižní grafika[editovat | editovat zdroj]

Návrh písma V. H. Brunnera (1919)

Již v době studií se začal věnovat úpravě knih. Pracoval nejprve pro S. K. Neumanna (Knihovna Nového kultu, 3. ročník), poté upravoval Knihy dobrých autorů pro Kamillu Neumannovou. Celkem upravil asi 600 knih,[4] mimo jiné pro:

  • Spolek českých bibliofilů,
  • Ludvík Bradáč,
  • Karel Janský (edice Hyperion)

Mezi jeho nejznámější úpravy patří například:

Navrhl řadu vlastních písem, která používal pro své grafické úpravy. Upravoval katalogy pro SČUG Hollar a Spolek výtvarných umělců Mánes.

Brunnerova cena není jen v estetické kráse, jež vystupovala čím dál tím čistěji a ryzeji, jeho význam byl i v tom, jak mnohonásobně jeho tvůrce zasahoval v český život vůbec, jak vedle pouhých knižních úprav vytvářel i kult krásné knihy, jaký vliv měl na fedrování literatury, ba přímo na její vznikání.
— Eduard Bass [3]

Karikatury[editovat | editovat zdroj]

V. H. Brunner kreslí Krále Sobiáše, vlastní karikatura v Rozpravách Aventina, 1925

Své karikatury publikoval v časopisech: Nová omladina, Šibeničky (F. Borový), Kopřivy, Letáky (St. Minařík), Prager Presse, Rarach, Rozpravy Aventina (Otakar Štorch–Marien), a jinde. Existuje též řada nepublikovaných karikatur, které jsou rozptýleny v různých památnících a soukromých sbírkách. Některé z nich byly po Brunnerově smrti použity v různých příležitostných vydáních spolu s jeho texty.

Scénografie[editovat | editovat zdroj]

Je autorem následujících scénografií: Pro Národní divadlo:

Městská divadla pražská:

Dále pracoval pro kabaret Červená sedma.

Literární práce[editovat | editovat zdroj]

Literárními pracemi V. H. Brunnera jsou nejčastěji soubory karIkatur doprovázené autorovými texty, některé byly vydány až po Brunnerově smrti. Jsou to například:

  • Kamarádi a známí (Praha, Družstevní práce, 1922, další vydání 1929)
  • Přenešťastná historie o tom co se může státi, když tak spánek schvátí nešťastného malíře a to V. H. Brunýře (Praha, Marie Kozlerová, 1922)
  • Epická improvisace o králi Sobiáši (soukromý tisk, Otakar Štorch-Marien, 1925) – parodie na Karla Kramáře[7]
  • Dobrodružství na Sahaře (soukromý tisk, Kamill Resler, 1928)
  • Princ s ptákem Ohnivákem čili Když nemám chotě milovníka, namluvím si žalářníka aneb Intrik kdo se málo štítí, v černém lese štěstí chytí jinak Každá bolest velká dojista se přelká také Lepší papoušek nežli nic (Praha, Dr. Štěpán Jež, 1930)

Další práce[editovat | editovat zdroj]

Poštovní známka Osvobozená republika z roku 1920

V roce 1927 navrhl spolu s Otakarem Španielem výzdobu západních dveří dostavby chrámu sv. Víta na Pražském Hradě (byly realizovány v roce 1929, po Brunnerově smrti).

Je též autorem exlibris, návrhů bibelotů a hraček. Navrhl poštovní známku Osvobozená republika (1920).

Pseudonymy[editovat | editovat zdroj]

  • Daudas (Kalendář revolucionářů 1904, Šibeničky 1906),
  • K. Bláha (Obzory 1905),
  • Vojtěch Rábl (Kniha mladých 1909),
  • J. Chmel (Rarach 1920),
  • Jaroslav Studnička (Letáky 1917, Šibeničky 1918–1920, Rarach 1920, Kvítko z čertovy zahrádky 1925–1926),
  • A.L. (Šibeničky 1919),
  • J.S. (Šibeničky 1919),

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. (http://archiv.ucl.cas.cz/).

  1. Matriční záznam o narození a křtu při kostele sv.Jiljí na Starém Městě pražském
  2. dle matriky narozených farnost sv.Jiljí se V.H.Brunner narodil 22. října 1886 v čp. 205 na Novém Městě
  3. a b c BASS, Eduard. Marginálie k životu a dílu. In V. H. Brunner 1886-1928, Dílo. Praha : Spolek výtvarných umělců Mánes, 1929.
  4. Ludmila Kybalová: Úvodní studie in: Božena Polívková: V. H. Brunner - tvůrce české knihy / soupis knižní grafiky, Praha, Nakladatelství československých výtvarných umělců, 1961
  5. archiv ND
  6. Divadlo na Vinohradech 1907 - 1997, (uspořádal Zdeněk Hedbávný), Divadlo na Vinohradech, 1997, ISBN 80-238-2476-7
  7. VLNAS, Vít. »Vůdce národního národa« Karel Kramář očima Vratislava Nechleby a V. H. Brunnera. [Dějiny a současnost] [online]. 2008, roč. 2008, čís. 1 [cit. 2010-01-14], s. 12. Dostupné online. ISSN 0418-5129.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HLAVSA, Oldřich. Typografie 2. 1. vyd. Praha: Nakladatelství technické literatury, 1981. 560 s.
  • RADA, Vlastimil. O V. H. Brunnerovi. Rozpravy Aventina. duben 1926, čís. 8, s. 101. Dostupné online.  
  • V. H. Brunner 1886–1928, Dílo, Spolek výtvarných umělců Mánes, 1929
  • Božena Polívková: Výtvarná práce V.H. Brunnera pro českou knihu, Praha, Ladislav Kuncíř, 1929
  • LEŠEHRAD, Emanuel. Vzpomínkou na V. H. Brunnera. Rozpravy Aventina. 1930, roč. 5, čís. 16, s. 184. Dostupné online.  
  • Knižní obálky V. H. Brunnera, výběr prací V. H. B. z let 1916 až 1928, úvodní stať Jarmil Krecar, knihu sestavil a upravil Ladislav Sutnar, Praha, Státní grafická škola, 1936
  • V. H. Brunner, 1943, Bass E , Krecar J, aut. katalog 36 s., Pošova galerie, Praha
  • Ludmila Kybalová: Úvodní studie in: Božena Polívková: V. H. Brunner - tvůrce české knihy / soupis knižní grafiky, Praha, Nakladatelství československých výtvarných umělců, 1961;
  • ŠTECH, Václav Vilém. V zamlženém zrcadle. Díl první. Československý spisovatel, Praha, 1969, str. 122, 142-3, 146, 149-154, 157, 184, 187, 192, 197-8, 230, 239
  • TOMAN, Prokop. Nový slovník československých výtvarných umělců. 3. vyd. Svazek 1. Praha : Rudolf Ryšavý, 1947. Heslo Brunner, Vratislav Hugo, s. 107-108.  
  • šifra BN (Bohumil Nuska): heslo Brunner, Vratislav Hugo, in: Nová encyklopedie českého výtvarného umění, 1.sv., str. 92–93, Praha, Academia, 1995, ISBN 80-200-0521-8;
  • heslo Brunner, Vratislav Hugo. In kolektiv autorů. Ottův slovník naučný nové doby. Praha : Jan Otto, 1930-1934. ISBN 80-7185-057-8. Svazek I/2, s. 767.
  • KOENIGSMARKOVÁ, Helena; MÍČOVÁ, Marie. Hračky. In FRONEK, Jiří. Artěl : Umění pro všední den 1908 – 1935. Praha : Uměleckoprůmyslové museum : Arbor vitae, 2008. ISBN 978-80-7101-081-4.
  • BUCHNER, Alexander. Opera v Praze. Praha: PANTON, 1985, str. 27, 37, 48, 58

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

V. H. Brunner, 1943, Bass E , Krecar J, aut. katalog 36 s., Pošova galerie, Praha