Jan Opolský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jan Opolský
Jan Opolsky.jpg
Narození 15. července 1875
Nová Paka
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 20. května 1942 (ve věku 66 let)
Praha
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Národnost Češi
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Opolský (15. červenec 1875 Nová Paka[1]20. květen 1942 Praha[2]) byl český básník a prozaik, představitel symbolismu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině advokátního koncipienta Josefa Opolského. Otec i matka Kateřina, rozená Menčíková, pocházeli z Nové Paky.[1] V rodném městě chodil do obecné i do měšťanské školy a pak se v dílně novopackého malíře a majitele malířské dílny Václava Kretschmera (1849-1921) vyučil a stal kopistou.[3] Jako malíř byl zaměstnán až do roku 1914. O jeho malířské zručnosti svědčí obraz dochovaný v novopackém muzeu (pravděpodobně podle svatební fotografie).[4]

Brzy osiřel, matka mu zemřela v deseti letech, otec v devatenácti. S jejich předčasnou smrtí se často vyrovnával ve svém díle.[5] 23. srpna 1902 se oženil s dcerou novopackého obchodníka Františkou Endovou.[6] Od roku 1914 pracoval jako prokurista v textilní firmě Oty Krtetschmera; když byla firma v roce 1921 přemístěna do Prahy, přestěhoval se i Jan Opolský. V roce 1935 odešel do penze.[7]

Zemřel v Praze a byl pochován v Nové Pace.[8]

Přátelé[editovat | editovat zdroj]

Jana Opolského ovlivnili novopačtí přátelé, obchodník železem Josef Anton (říkalo se, že má největší knihovnu na okrese), učitel Břetislav Jampílek (znalec duchovních a okultních nauk) a spisovatel Karel Sezima, který v Nové Pace pobýval. Celoživotní přátelství spojovalo Jana Opolského s Josefem Karlem Šlejharem (rodákem ze Staré Paky), kterému věnoval některé své texty. Po příchodu do Prahy se seznámil s dalšími autory - Jiřím Karáskem ze Lvovic, Viktorem Dykem a Antonínem Klášterským.[9][10]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Zapomenutý autor[editovat | editovat zdroj]

Od vyzrálé prvotiny Svět smutných (1899) se jeho dílo již příliš nevyvíjelo a je pro něj typická tragika a pesimismus. Nový směr v duchu novoromantismu zaznamenal až v pozdní sbírce Čtení z hvězd a obelisků (1935).[7] Většina děl Jana Opolského byla vytištěna, s ohledem na jeho silný zájem o výtvarné umění a krásnou knihu, malými náklady jako bibliofilie.[7] Více než 60 let (mezi 1944 a 2000) nebyla jeho poezie ani próza vydávána a byl z české literatury prakticky vymazán. Výjimkou byl výbor z díla Představení v soumraku z roku 1968, který vydal Odeon v roce 1968 v edici Světová četba (svazek 390), ale v nákladu pouhých 1 500 výtisků.

Poezie[editovat | editovat zdroj]

  • Svět smutných (první sbírka, navazující na Karla Hlaváčka; vydal Josef Pelcl, Praha, 1899)
  • Klekání (vydal Josef Pelcl, Praha, 1900)
  • Jedy a léky (vydal dr. Eduard Grégr, Praha, 1901)
  • Pod tíhou života (vydal B. Kočí, Praha, 1909)
  • Verše o životě a smrti (vydal F. Borový, Praha, 1918)
  • Muka a zdání (vydal Stanislav Minařík, Praha, 1921)
  • Dědictví (vydal Ludvík Bradáč, Praha-Král. Vinohrady, 1923)
  • Hvězda mořská (vydal Ludvík Bradáč, Praha, 1925)
  • Z těžkého srdce (vydal Ludvík Bradáč, Praha, 1925)
  • Belveder (dřevoryty K. Vika, vydalo Sdružení českých umělců grafiků, Praha, 1931)
  • Hory a doly a lesy (vydal Literární odbor Umělecké besedy, Kruh českých spisovatelů, Praha 1931)
  • O studni krásy (vlastním nákladem, Praha, 1932)
  • Panu O. Kretschmerovi (vydáno vlastním nákladem, Praha, 1934)
  • Čtení z hvězd a obelisků (vydala Umělecká Beseda, Praha, 1935)
  • Kameje (dřevoryt František Kobliha, vydali F. Karásek, arch. F. Kozák, doc. Ing. B. Pračka, Praha, 1935)
  • Visuté zahrady (vydal Müller a spol., Turnov, 1935)

Próza[editovat | editovat zdroj]

Prózy Jana Opolského nejsou stylově vzdálené od jeho básní, jedná s o miniatury bez dějové složky.[5][p 1]

  • Kresby uhlem (drobné lyrické prózy s minimalizovaným dějem, vydal B. Kočí, Praha, 1907)
  • Hrst ironie a satiry (kritické postřehy k současnosti, Stopa, Praha, 1911)
  • Demaskovaní (dřevoryty Pravoslav Kotík, vydal B. Kočí, Praha, 1916)
  • Nová země (vydal Plaček, Pacov, 1918)
  • Galerie zvířat (vydal A. Král, Praha-Smíchov, 1921)
  • Z těžkého srdce (vydal Ludvík Bradáč, Praha, 1925)
  • Malé prosy (vydal Müller a spol., Turnov, 1926)
  • Upír a jiné prósy (vydal B. Kočí, Praha, 1926)
  • Ze tmy do tmy (dřevoryty František Kobliha (vydáno vlastním nákladem, Praha, 1926)
  • Medailony : básně a prosy (vydal František Kobliha, Praha, 1927)
  • Pohádka o pěvci (vydal Spolek graf. umělců Hollar, Praha, 1927)
  • Vitrina (vydal Arthur Novák, Praha, 1927)
  • Stradivari (il. František Kobliha, vydal Svatopluk Klír a F.J. Klír, Kladno 1928)
  • Víry i tůně(vydal Dr. Štěpán Jež, Praha, 1928)
  • Melusina (k rytině Karla Purkyně, vydal Jarmil Krecar, Praha, 1929)
  • Černé lesy (František Kobliha ; úvodní báseň v próze Jan Opolský, nákladem vlastním, Praha, 1930)
  • Miniatury (vydal Štěpán Jež, Praha, 1930)
  • Pod patinou věků (vydal Dr. Štěpán Jež, Praha, 1937)

Eseje o malířích a graficích[editovat | editovat zdroj]

  • Životní úskalí Albrechta Dürera (vydal Hollar, Praha, 1935)
  • Dílo F. Koblihy (vydal S.Č.U.G. Hollar, Praha, 1937)
  • G. Courbet (vydal Hollar, Sdružení českých umělců grafiků, Praha, 1937)

Posmrtná vydání[editovat | editovat zdroj]

  • Hranolem křišťálu (ilustrace: Alois Fišárekvydal Jos. R. Vilímek, Praha, 1944)
  • Růžena Jesenská (vydala Česká akademie věd a umění, Praha, 1944)
  • Představení v soumraku (výběr, uspořádání a předmluva Ivan Slavík, vydal Odeon, Praha, 1968)
  • Staré lesy (básně a drobné prózy, vybrali a doprovodnými texty opatřili Václav Cílek a Pavel Kostiuk ; ilustrace Vladimír Merta, vydala Malá Skála, Praha, 2010)
  • Sám všechen život býti (výbor z díla, edičně připravil a doslov napsal Petr Fabian, vydal Dybbuk, Praha, 2013)

Ostatní kulturní činnost[editovat | editovat zdroj]

Jan Opolský u Viktora Dyka, 1927
  • Dětský hymnus na slova Jana Opolského zhudebnil Josef Bohuslav Foerster (Státní nakladatelství Praha, 1928 a 1929)
  • 1928 byl zvolen řádným členem České akademie věd a umění
  • 1928-1931 s 1932-1937 byl členem redakční rady Lumíra

Spolupracoval s grafickým sdružením Hollar, byl členem Kruhu českých spisovatelů a Umělecké besedy. Přátelil se s Josefem Karlem Šlejharem, Jiřím Karáskem ze Lvovic, Viktorem Dykem, Hanušem Jelínkem a dalšími.[7]

Zajímavost[editovat | editovat zdroj]

Mezi přátele Jana Opolského patřili Viktor Dyk a František Kobliha. O tom svědčí půvabná fotografie karetní společnosti, uveřejněná v Pestrém týdnu v roce 1929. (Na snímku zprava manželka Viktora Dyka, František Kobliha, Jan Opolský, Viktor Dyk.)

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Matrika narozených, Nová Paka, 1866-1882, s.266. 195.113.185.42:8083 [online]. [cit. 2016-02-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-02-15. 
  2. Lidové noviny, 28.5.1942, s.5 (zpráva o pohřbu Jana Opolského)
  3. Nová Paka (web města):Václav Kretschmer
  4. Městské muzeum Nová paka: Obraz Jana Opolského s chotí. www.muzeum.cz [online]. [cit. 2016-02-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-08-12. 
  5. a b HORČÍKOVÁ, Lucie. Jan Opolský a jeho prozaické dílo v dobovém literárním kontextu. Praha, 2010. Diplomová práce. Filozofická fakulta UK, Ústav české literatury a literární vědy. Vedoucí práce Marie Moravcová. Dostupné online.
  6. Matrika oddaných, Nová Paka, 1872-1910, snímek 325
  7. a b c d OPELÍK, Jiří. Lexikon české literatury - Osobnosti, díla, instituce - M-O. Praha: Academia, 2000. ISBN 80-200-0708-3. Kapitola Jan Opelík. 
  8. Nová Paka: Jan Opolský
  9. Václav Cílek, Pavel Kostiuk, In: Jan Opolský: Staré lesy, (Malá Skála, Praha, 2010)
  10. Ivan Slavík, In: Jan Opolský: Představení v soumraku (Odeon, Praha, 1968)

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Jak upozorňuje Lucie Horčíková ve své diplomové práci, vyznačuje se dílo Jana Opolského též hlubokou znalostí popisovaných materiálů a řemeslných postupu (a to nejen malířství, ale např. i sochařství a sklářství).

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • OPELÍK, Jiří. Lexikon české literatury - Osobnosti, díla, instituce - M-O. Praha: Academia, 2000. ISBN 80-200-0708-3. Kapitola Jan Opelík. 
  • HORČÍKOVÁ, Lucie. Jan Opolský a jeho prozaické dílo v dobovém literárním kontextu. Praha, 2010. Diplomová práce. Filozofická fakulta UK, Ústav české literatury a literární vědy. Vedoucí práce Marie Moravcová. Dostupné online.
  • SLAVÍK IVAN: Básník miniatur a devadesátá léta. In:OPOLSKÝ, Jan. Představení v soumraku. Praha: Odeon, 1968. Kapitola Předmluva. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]