Josef Karel Šlejhar

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Josef Karel Šlejhar

Josef Karel Šlejhar - student
Narození 17. října 1864
Rakouské císařství Stará Paka
Úmrtí 4. září 1914 (49 let)
Rakousko-Uhersko Praha
Povolání Spisovatel, učitel
Národnost česká
Manžel(ka) Johanna Šlejharová, roz. Nepomucká (manželství rozvedeno)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Karel Šlejhar (17. října 1864 Stará Paka[1]4. září 1914 Praha[2]) byl český naturalistický spisovatel.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Josef Karel Šlejhar, matriční záznam o narození a křtu

Josef Karel Šlejhar se narodil jako nejstarší ze čtyř dětí. Jeho otec Arnošt Šlejhar byl obchodník s bavlnou, matka Josefa, rozená Ulmannová.[1] [p 1] [p 2][3]

Pro neshody mezi rodiči byl vychováván babičkou Karolinou Ulmannovou, mlynářkou v Dolní Branné u Vrchlabí. V letech 1877 - 1881 vystudoval reálku v Pardubicích. Po třech letech studia chemie na pražské technice studia pro nemoc zanechal. Vystřídal mnoho zaměstnání, pracoval jako technický úředník v cukrovaru, byl sedlákem na zděděném statku v Dolní Kalné. Měl celý život existenční i rodinné problémy.[4]

Manželství[editovat | editovat zdroj]

Dolní Kalná, bývalý statek J. K. Šlejhara, 1931

9. února 1892 se ve vinohradském kostele sv. Ludmily oženil. Jeho manželkou se stala Johanna Nepomucká (*1869), dcera vinohradského řezníka Františka Nepomuckého.[5] Rodina Josefa Karla Šlejhara bydlela na pražských Vinohradech, kde se jim roku 1893 narodila dcera Johanna, v letech 1894 a 1896 synové Josef a Arnošt.[6][p 3] Celkem se manželům narodilo sedm dětí, ze kterých přežily jen tři.[7]

Roku 1892 se Šlejharovi odstěhovali k rodičům do Staré Paky. Šlejharova povídka, uveřejněná v Květech v březnu 1893 a nazvaná Sezima, vyvolala kritickou reakci novopackých občanů. Ti zveřejnili v Národních listech otevřený dopis Šlejharovi, ve kterém se vůči jeho popisům místních občanů ohrazují a spisovatele nazývají "nedoukem" a o práci samotné píší, že "...je výpotkem chorého mozku a výmyslem šílence..."[8]

Po konfliktu v Nové Pace se rodina v roce 1895 usídlila na statku v Dolní Kalné, který Josef Karel Šlejhar zdědil po dědečkovi z otcovy strany. Hospodaření se ztrátami a silné rozpory mezi manželi vedly k rozpadu manželství, rozvodu (na jaře 1901) a Šlejharově odchodu ze statku.[p 4]

Dolní Kalná je nejen místem, kde Karel Josef Šlejhar hospodařil a kde došlo k rozpadu jeho manželství. Obec inspirovala jeho dílo, zejména romány Lípa a Vraždění.[9]

Po rozvodu[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1901 byl až do své smrti byl Josef Karel Šlejhar učitelem na obchodních školách v Hradci Králové, Kolíně a od roku 1906 v Praze[10]. V roce 1908 byl Josef Karel Šlejhar opět policejně přihlášen na Vinohradech, už jako rozvedený. V roce 1911 žil, podle policejní přihlášky, ve společné domácnosti se svými třemi dětmi.[11]

V Praze se znovu oženil, sňatek však byl podle tehdejší legislativy neplatný.[3] Jeho syn Karel Urban (pozdější brněnský lékař) proto nesl jméno své matky, Marie Urbanové.[7] Poslední bydliště měl Josef Karel Šlejhar na Vinohradech, v dnešní Dykově ulici. Zemřel v nemocnici na Královských Vinohradech na rakovinu žaludku a byl pohřben na pražském Vinohradském hřbitově.[2][3]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Jeho dílo je charakteristické hlubokým pesimismem, čtenáře se snaží šokovat děsivými detaily. Postavy v jeho dílech jsou lidskou zlobou nebo vnějšími okolnostmi tlačeny do tragických konfliktů, kde je smrt často jediným východiskem. Nejčastěji píše o životě na vesnici, který je v jeho díle líčen v těch nejhorších barvách.

Publikace v časopisech[editovat | editovat zdroj]

Své práce publikoval Josef Karel Šlejhar v řadě časopisů (často na pokračování) jako Světozor (např. Ptáče v r. 1886[12]), Květy, Zlatá Praha a dalších.

Výčet knižně vydaných prací[editovat | editovat zdroj]

  • Dojmy z přírody a společnosti - sbírka naturalistických povídek. Lidé a zvířata, postavení do předurčených, bezvýchodných situací, se v zoufalé snaze přežít dostávají do konfliktů, kde si navzájem ubližují. Kulisou je příroda, jejímuž líčení se věnuje mnoho prostoru.
  • Kuře melancholik – vydáno roku 1889. Povídka o týraném dítěti-sirotkovi a jeho kuřeti, kde oba umírají (dítě v kůlně na slámě); velmi detailní popisy. Podle povídky byl natočen stejnojmenný film.
  • Lípa - román. Mladý sedlák necitlivě modernizuje hospodářství a snaží se porazit památnou lípu na hranicích svého pozemku. Spisovatel, ústy souseda, vyjadřuje svůj odpor k veškerému pokroku (včetně zemědělského školství) a úctu k tradičnímu venkovskému životu.
  • Peklo – sleduje život dělníka v cukrovaru, přičemž peklem je myšlen právě ten cukrovar (inspirováno pobytem v Pečkách). Vina je dávána společnosti. Pouze vášnivá láska přináší východisko.
  • Ukolébavka – o služce Frantině, která je po celý život týrána, okrádána a vyháněna a nakonec umírá na dlažbě. „Ukolébavka“ je hrubá řeč od její sestry.
  • Vraždění – román bez jasné dějové linie, popisující život na vesnici, kde si lidé navzájem znepříjemňují život a není spravedlnosti
  • V zášeří krbu – o nevydařeném rodinném životě slabocha s hysterickou manželkou (autobiografické rysy)
  • Z Prahy – sbírka naturalistických povídek, zaměřená na zlo a konflikty velkoměstského života
  • Co život opomíjí – vydáno roku 1895; soubor naturalistických povídek o fyzické a psychické bolesti člověka
  • Z chmurných obzorů - vydáno roku 1910,
  • Od nás - vydáno roku 1907 - dvě povídky (Sirotek, Nekřtěňátko).

Posmrtné připomínky[editovat | editovat zdroj]

Zajímavost[editovat | editovat zdroj]

Nešťastný osud měli i příbuzní Josefa Karla Šlejhara a s ním spojená rodina Nepomuckých (rodné příjmení první manželky Johanny). Bratr Arnošt Šlejhar (*1868) se oženil se sestrou Johanny, Marií Nepomuckou (*1875), a měl s ní syna Ottu.[14] Otto Šlejhar, studující a c.k. vojín, zahynul v roce 1917 (ve dvaceti letech) sebevraždou opiem.[15]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Jak uvádí Lexikon české literatury i jiné zdroje, údaje o přesném datu narození i úmrtí se liší. Sám Šlejhar uváděl datum narození 20.10.1864 (jde však o nepřímou dataci v dopise); další datum je uvedeno na maturitním vysvědčení. Datum narození 17.10. 1864 jednoznačně určuje matrika narozených, správné datum úmrtí je 4.9.1914.
  2. V matričních záznamech o narození i křtu i v matričním záznamu oddaných a policejních přihláškách je uveden pouze jako Josef Šlejhar, druhé jméno Karel je umělecký přídomek, uváděný ve všech titulech jeho knih.
  3. Na policejní přihlášce jsou chybně uvedeny roky narození obou manželů.
  4. O dvou různých pohledech na příčiny zániku manželství viz diplomová práce Marty Kopečné, s.58.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Matrika N, Stará Paka, sign. 113-3435, 1853-1875, s.123
  2. a b Matrika zemřelých, Vinohrady, sv. Alois, 1914-1918, s.61 (snímek 65)
  3. a b c MERHAUT, Luboš. Lexikon české literatury, Osobnosti, díla, instituce, S-T. Praha : Academia, 2008. Kapitola Josef Karel Šlejhar, s. 658-661.  
  4. AUTORSKÝ KOLEKTIV. Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století. Praha : Československý spisovatel, 1982. Kapitola Josef Karel Šlejhar, s. 273.  
  5. Matrika oddaných, sv. Ludmila, 1891-1894, s.57 (snímek 63)
  6. Policejní přihlášky, Praha, rodina Josefa Šlejhara
  7. a b KOPEČNÁ, Marta. Josef Karel Šlejhar - pokus o monografickou studii. Praha, 2009. Diplomová práce. Pedagogická fakulta Karlovy univerzity. Vedoucí práce Anna Stejskalová. Dostupné online. , s.69
  8. Národní listy, 28.4.1893, s.6, Zasláno
  9. Rozpravy Aventina, 1931/32, s.36, Václav Kašpar: Šlejharova Červená země
  10. Národní politika, 8.8.1906, s.5, Věstník živnostenský a dělnický
  11. Policejní přihlášky, Praha, rodina Josefa Šlejhara
  12. Světozor, 29.10.1886, s.747
  13. Nová Paka, pamětní deska J.K. Šlejhar
  14. Buřany, matrika N, 1885-1911, snímek 28, záznam o narození a křtu Otto Šlejhara
  15. Matrika zemřelých, Vinohrady - sv. Alois, 1914-1918, snímek 287

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]