Jaroslav Papoušek (dějepisec)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
PhDr. Jaroslav Papoušek
PhDr. Jaroslav Papoušek
PhDr. Jaroslav Papoušek
Narození 27. června 1890
Praha, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí leden 1945[p 1]?
?
Nacistické NěmeckoNacistické Německo Nacistické Německo
Příčina úmrtí umučen
Národnost česká
Povolání diplomat, historik, archivář a publicista[1]
Zaměstnavatel Ministerstvo zahraničních věcí
Titul PhDr.
Partner(ka) Naděžda Melniková - Papoušková (* 1891 - † 1978)[2]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jaroslav Papoušek (27. června 1890, Praha[3] - leden 1945[p 1]?) byl diplomat, historik, archivář a publicista.[1] Zabýval se moderními dějinami a vznikem Československa, mezinárodní politikou, česko-ruskými vztahy a překladatelstvím (překladatel z ruštiny a do ruštiny).[1]

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Studia[editovat | editovat zdroj]

Jaroslav Papoušek absolvoval gymnazijní studia.[4] Po maturitě studoval historii na Filozofické fakultě české univerzity a později i ve Vídni.[4] Titul PhDr. získal v roce 1930. Externí postgraduální studium na vídeňském Institutu pro rakouský dějezpyt (IÖG) dokončil v roce 1931.[4]

První světová válka[editovat | editovat zdroj]

Po vypuknutí první světové války narukoval v srpnu 1914 k rakousko-uherské armádě k 15. pěšímu pluku.[5] Na ruské frontě (v hodnosti praporčík, kadet) byl (27. listopadu 1914) zajat. Do československých legií v Rusku se přihlásil v červnu roku 1915 (Tara, Tjumeň) a nastoupil k záložnímu pluku.[5] Jaroslav Papoušek se stal tzv. důvěrníkem československých spolků na Rusi.[4] Později sloužil u doplňovací roty 1. československého střeleckého pluku.[4] Nakonec vykonával funkci úředníka Svazu československých spolků na Rusi.[4] Při svém působení v Moskvě, kde pracoval jako tajemník T. G. Masaryka (v květnu 1918, ještě před Čeljabinským incidentem, byl spolu dalšími členy odbočky ČSNR na Rusi zatčen) [6], se Jaroslav Papoušek seznámil se svou budoucí manželkou Naděždou Melnikovou a v roce 1919 se přestěhovali oba do Prahy.[2] Českosovenské legie opustil Jaroslav Papoušek v hodnosti kapitána. (Definitivně byl demobilizován dne 28. února 1920.[5])

Zpátky ve vlasti[editovat | editovat zdroj]

Počátkem roku 1920 byl (po návratu do Československa) přijat na Ministerstvo zahraničních věcí (MZV).[4] Tady začal pracovat nejprve ve zpravodajské sekci a následně v právě založeném archivu MZV.[4] Současně s touto prací se Jaroslav Papoušek začal systematicky věnovat studiu moderních československo-ruských vztahů a historii československých legií v Rusku.[4]

K dílu mezi válkami[editovat | editovat zdroj]

Řadu svých historických studií publikoval Jaroslav Papoušek ve čtvrtletním historickém sborníku "Naše revoluce" a to především v letech 19241928.[4] Mimo jiné vydal (v roce 1927) dokumentární práci "Carské Rusko a naše osvobození":[4]

  • Papoušek, Jaroslav. Carské Rusko a naše osvobození. Praha: Orbis, 1927. 186 s., 4 listy. Politická knihovna. Ř. I; kn. 13. Publikace Archivu ministerstva zahraničních věcí. Řada I; č. 3.

Dále pak biografii o legionáři Jiřím Klecandovi (* 1890 - 1918) s úvodním slovem prezidenta republiky T. G. Masaryka:[4]

V roce 1934 pak Jaroslav Papoušek publikoval (na počest 50. narozenin) první věcný politický životopis Dr. Edvarda Beneše[4] (vyšel pak znovu v roce 1937 v němčině)[4]

Od roku 1935 začal Jaroslav Papoušek sestavovat podrobnou kroniku politických událostí, která byla určena pro revui "Zahraniční politika".[4] Tato kronika se dočkala v roce 1936 i knižního vydání:[4]

Další osud na MZV do druhé světové války[editovat | editovat zdroj]

PhDr. Jaroslav Papoušek v roce 1937 vystřídal na funkci ředitele archivu Ministerstva zahraničních věcí historika a archiváře PhDr. Jana Opočenského[4] S nálepkou "benešovce" byl ale Jaroslav Papoušek v prosinci roku 1938 z této funkce odvolán a nahražen prozatimně Bohuslavem Lázňovským,[4] který tuto funkci vykonával až do roku 1939.

Za protektorátu[editovat | editovat zdroj]

Krátce po německé okupaci dne 15. března 1939 byl profesor PhDr. Jaroslav Papoušek poslán na nucenou dovolenou s "čekatelným".[4] Posléze byl k 17. březnu 1941 formálně odeslán do trvalé výslužby.[4] Jaroslav Papoušek patřil k zakladatelům protiněmeckého odboje v Protektorátu Čechy a Morava.[4] Velmi brzy se zapojil do zpravodajské spolupráce se sovětským rezidentem - majorem letectva RNDr. Josefem Jedličkou, který fungoval jako spojka na sovětský konzulát v Praze.[4] Jedlička spolupracoval úzce nejen s vojenskou zpravodajskou službou SSSR (GRU) ale také s domácím vojenským odbojem (s plukovníkem Josefem Churavým, podplukovníkem Josefem Balabánem, podplukovníkem Josefem Mašínem a štábním kapitánem Václavem Morávkem).[7] Do ilegální odbojové činnosti (jako spojka) byla zapojena i Papouškova manželka - historička kultury profesorka Naděžda Melniková - Papoušková (* 23. listopadu 1891 v ruském Petrohradě - † 10. července 1978 v Praze) - autorka mnoha studií o výtvarném umění.[2]

PhDr. Jaroslav Papoušek byl zatčen (v souvislosti s jinou odbojovou činností) v prosinci roku 1941. V lednu roku 1945? byl umučen v koncentračním táboře.[p 1] Jeho manželka Naděžda Melniková - Papoušková byla (po zatčení Josefa Jedličky 9. října 1941 a po zatčení manžela) odvlečena do koncentračního tábora v Ravensbrücku.[7] Tady se po celou dobu války o osudu svého manžela prakticky nic nedozvěděla.[7] Věznění nakonec přežila a v roce 1945 se vrátila do osvobozeného Československa.[7]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Datum a místo úmrtí PhDr. Jaroslava Papouška uvádí pramen [7] na den 1. ledna 1945, kdy byl umučen v koncentračním táboře v rakouském Sudenu. Pramen [1] udává datum o týden pozdější tedy 8. ledna 1945 v Gubenu u Salzburgu (Rakousko). Pramen [4] uvádí ještě pozdější datum a to 19. ledna 1945 a místo Stuben, Německo.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d Papoušek Jaroslav (* 1890 - 1945); Narozen 27. 6. 1890 v Praze, zemřel 8. 1. 1945 v Gubenu u Salzburgu (Rakousko); PhDr., diplomat, historik, archivář, publicista. Zabýval se moderními dějinami a vznikem Československa, mezinárodní politikou, česko-ruskými vztahy a překladatelstvím, překladatel z ruštiny a do ruštiny. [online]. [cit. 2017-12-02]. Dostupné online. 
  2. a b c SAMŠIŇÁK, Jan. Prof. Naděžda Melniková - Papoušková (* 23. listopadu 1891 v ruském Petrohradě - 10. července 1978 v Praze) [online]. Šolcův statek - Sobotka, 2015-01-01 [cit. 2017-10-19]. Dostupné online. 
  3. Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele sv.Ludmily na Vinohradech v Praze
  4. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w PAPOUŠEK Jaroslav (27. 6. 1890, Praha – 19. 1. 1945, Stuben, Německo) [online]. Ministerstvo zahraničních věcí České republiky [cit. 2017-10-19]. Dostupné online. 
  5. a b c Záznam vojáka (PAPOUŠEK Jaroslav * 27.6.1890 Praha-Vinohrady okr. Praha; bydliště: Netřebice okr. Český Krumlov, Praha) [online]. Vojenský ústřední archiv [cit. 2017-12-01]. Dostupné online. 
  6. PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná, Žižkova 2379 (734 01 Karviná) ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, ISBN 978-80-87173-47-3, s. 28, 61 - 62
  7. a b c d e FLAJŠMAN, Miroslav, Ing. Mjr. RNDr. Josef JEDLIČKA - zapomenutá historie československé meteorologie a národně osvobozeneckého hnutí v době 1. a 2. světové války [online]. (www.vojzesl.cz) Sdružení přítel vojenské zeměpisné služby [cit. 2017-10-13]. Kapitola RNDr. Josef Jedlička - zapomenutá historie. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]