Václav Chaloupecký

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
prof. PhDr. Václav Chaloupecký

Rektor Univerzity Komenského
Ve funkci:
1937 – 1938
Předchůdce Vratislav Bušek
Nástupce Ján Lukeš

Děkan Filozofické fakulty UK v Bratislavě
Ve funkci:
1929 – 1930

Narození 12. května 1882
Dětenice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 22. listopadu 1951 (ve věku 69 let)
Dětenice
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Národnost Češi
Alma mater Univerzita Karlova
Profese knihovník, archivář, pedagog, spisovatel a historik
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Václav Chaloupecký (12. května 1882 Dětenice22. listopadu 1951 Dětenice) byl český historik, hlavní představitel historiků na Slovensku meziválečného období, žák prof. Josefa Pekaře. Ve studentském období i básník v okruhu anarchistických buřičů pod pseudonymem Banjom.

Život[editovat | editovat zdroj]

V letech 1903–1907 studoval na Filozofické fakultě UK (zde také doktorát 1907).[1] V téže době publikoval modernistickou poezii pod pseudonymem Banjom a byl členem Volného sdružení literárního Syrinx.[2] Po absolutoriu pracoval jako lobkovický archivář a knihovník v Roudnici nad Labem (1907–1919).[3] Následně byl jmenován státním inspektorem slovenských archivů a knihoven (1919–1938),[1] paralelně docent (1922) a řádný profesor (1922–1938) československých dějin na Univerzitě Komenského v Bratislavě. Na bratislavské univerzitě vykonával řadu akademických funkcí (mj. 1929–1930 děkan, 1930–1931 proděkan filozofické fakulty, v letech 1937–1938 rektor, 1938–1939 prorektor univerzity),[4] v roce 1939 se stal řádným profesorem na pražské FF UK, kde přednášel (s výjimkou válečných let) do roku 1951.[1]

Jeho zásluhy ve vědním oboru československé dějiny byly oceněny členstvím v České akademii věd a umění (řádným členem zvolen 5. března 1938, mimořádným 23. dubna 1932, v letech 1946-1951 tajemník I. třídy ČAVU)[5] a Královské české společnosti nauk (mimořádný člen od 1939, dopisujícím se stal 7. ledna 1925).[5] Byl čestným členem Rumunské akademie věd, působil také v Československé radě badatelské, kde od roku 1935 zastával funkci předsedy jejího historického odboru[1] a v Učené společnosti Šafaříkově.[3]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Jan IV. z Dražic, poslední biskup pražský (1908)
  • František Palacký (1912)
  • Dvě úvahy o národním probuzení na Slovensku (1920)
  • K nejstarším dějinám Bratislavy (1922)
  • Československé dějiny (1922)
  • Staré Slovensko (Sp. fil. fak. Brat. 1923)
  • Unsere Grenze gegen Ugarn (1923)
  • Das historische recht der magyarischen Nation auf die territoriale Integrität (1923)
  • Na úsvitě křesťanství (1924)
  • Dvě studie k dějinám Podkarpatska (1925)
  • Padělky staroslovenských zpěvů historických (1925)
  • K dějinám valdenských v Čechách před hnutím husitským (1925)
  • Česká hranice východní koncem XI. století (1926)
  • Slovenské diaecese a tak řečená apoštolská práva uherská (1928)
  • Martinská deklarace a její politické osudy (1928)
  • O znaku Slovenska (1929)
  • Nitra a počátky křesťanství na Slovensku (1930)
  • Zápas o Slovensko – 1918 (1930)
  • Der modus vivendi und die Slowakei (1931)
  • Kniha Žilinská (1934)
  • Svatý Vojtěch a slovanská liturgie (1934)
  • Universita Petra Pázmánya a Slovensko (1935)
  • Středověké listy ze Slovenska. Sbierka listov a listín písaných jazykom národným z rokov 1462-1490 (1937)
  • Počátky státu českého a polského (1937)
  • Svatováclavský sborník (1939)
  • Arnošt z Pardubic: první arcibiskup pražský (1346-1364) (1941)
  • Na úsvitě křesťanství (1942)
  • Odkaz minulosti české (1946)
  • Valaši na Slovensku (1947)
  • Karlova universita v Praze 1348 až 1409 (1948)
  • Středověké legendy prokopské : jejich historický rozbor a texty (1953)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d Biografický slovník archivářů českých zemí, s. 257.
  2. SLABÝ, Zdeněk; RÁŽ, Arnošt. Cesta k lidem. 1.. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1957. 196 s. S. 24. 
  3. a b Český biografický slovník XX. století I, s. 545.
  4. Prof. PhDr. Václav Chaloupecký [online]. Univerzita Komenského v Bratislave [cit. 2014-05-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-05-04. (slovensky) 
  5. a b Členové České akademie věd a umění 1890–1952, s. 115.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Biografický slovník archivářů českých zemí / Jaroslava Hoffmanová, Jana Pražáková. Praha : Libri, 2000. 830 s. ISBN 80-7277-023-3. S. 257.
  • FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 2/I. H-J. Praha: Academia, 1993. 589 s. ISBN 80-200-0468-8. 
  • KUDĚLKA, Milan, a kol. Československá slavistika v letech 1918–1939. 1. vyd. Praha: Academia, 1977. 469 s. S. 374–375. 
  • KUDĚLKA, Milan; ŠIMEČEK, Zdeněk, a kol. Československé práce o jazyce, dějinách a kultuře slovanských národů od r. 1760 : biograficko-bibliografický slovník. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1972. 560 s. S. 180–181. 
  • KUTNAR, František; MAREK, Jaroslav. Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví : od počátků národní kultury až do sklonku třicátých let 20. století. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1997. 1065 s. ISBN 80-7106-252-9. 
  • ŠLECHTOVÁ, Alena; LEVORA, Josef. Členové České akademie věd a umění 1890–1952. 2. vyd. Praha: Academia, 2004. 443 s. ISBN 80-200-1066-1. S. 115. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 545–546. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]