Ivo Železný

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
PhDr. Ivo Železný
Narození 7. června 1950 (68 let)
Praha
Alma mater Univerzita Karlova
Povolání nakladatel, vydavatel, překladatel, redaktor, antologista, tlumočník.
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Ivo Železný (* 7. června 1950 Praha) je český nakladatel, překladatel, příležitostně i tlumočník (pár desítek filmů) především ze švédštiny, ale něco přeložil i z angličtiny, dánštiny, esperanta, finské švédštiny, norštiny, polštiny, ruštiny a slovenštiny, drobnosti i z nizozemštiny a islandštiny, antologista a editor. Vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor anglistika a nordistika (švédština). PhDr. z UK 1985 (švédský jazyk). Pracoval 1974 - 1985 v Nakladatelství Svoboda (redaktor), 1985 - 1990 v Odeonu (vedoucí redaktor anglo-germánské redakce), 1989 - 1991 v družstvu kulturních služeb Art-servis jako šéfredaktor Nakladatelství Art-servis a spoludružstevník (20 vydaných knižních titulů + periodika v letech 1990 - 1991), 1991 - v Ivo Železný, nakladatelství a vydavatelství (podle NK 4659 neperiodických titulů, knihy a periodika vydávalo 1991 - 2006; prodalo se jich za 860 milionů) jako majoritní vlastník a šéfredaktor, 1993 - 2007 v nakladatelství IŽ (podle NK 2740 neperiodických titulů + periodika v letech 1996 - 2003; prodalo se jich za 430 milionů) jako majitel a šéfredaktor. V těchto třech nakladatelstvích z převážné části vymyslel a prodal knih a časopisů za více než 1,3 miliardy korun. Redigoval přes sto knižních titulů, jejichž většinu nalezl a prosadil.

Československý fandom[editovat | editovat zdroj]

Ivo Železný byl zapojen do činnosti jednoho z prvních SF klubů v Praze Villoidus, jehož byl členem 1972 až 1984, překladatel sci-Fi literatury a byl členem soutěžní poroty v začátcích ankety o Cenu Karla Čapka na Parconech.[1] Patří k zakladatelům Československého fandomu. Sestavil řadu antologií české a slovenské a světové sci-fi, viz níže.

Cena Ludvík[editovat | editovat zdroj]

V roce 1984 získal na Parconu cenu Ludvík za vydanou antologii Experiment člověk a o rok později další za antologii Stalo se zítra.[1] Dále získal i cenu Mlok.

Překlady a antologie[editovat | editovat zdroj]

Překlady knižní[editovat | editovat zdroj]

  • 1979 – Vic Suneson – Který ze sedmi? Ze švédštiny
  • 1980 – Stvořitelé nových světů, povídky z angličtiny, dánštiny, esperanta, norštiny, polštiny, ruštiny a švédštiny
  • 1980 – Walentin Chorell – Ze skořápky ven, tři romány - Vaječná skořápka, Knoflíček a Ždibeček života - v jednom svazku, z finské švédštiny
  • 1981 – Pozemšťané a mimozemšťané, překlad románu: Sam J. Lundwall – Nic pro hrdiny ze švédštiny
  • 1982 – Karin Boyeová – Kallocain, ze švédštiny
  • 1982 – Bertil Mårtensson – Světy bez hranic, ze švédštiny
  • 1983 – Pär Lagerkvist – Čtyři příběhy o daleké pout -: tři romány - Ahasverova smrt, Poutník na moři a Svatá země, ze švédštiny
  • 1983 – Experiment člověk – povídky z angličtiny, esperanta a norštiny
  • 1984 – Stalo se zítra, povídky ze slovenštiny
  • 1985 – Návrat na planetu Zemi – povídky ze slovenštiny
  • 1985 – Hledání budoucího času - povídky z dánštiny, norštiny a švédštiny
  • 1985 – Vadim Šefner – Skromný génius, povídka z ruštiny
  • 1986 – Dieter B. Herrmann – Osídlí lidstvo vesmír? Spolu s Jitkou Železnou-Soukupovou, z němčiny
  • 1986 – Jan Olof Ekholm – Paf, a je s tebou amen, ze švédštiny
  • 1987 – Navštivte planetu Zemi, povídky ze švédštiny
  • 1987 – Vesmír je báječné místo pro život, povídka z norštiny
  • 1988 – Roboti a androidi, povídky ze švédštiny
  • 1989 - Bertil Mårtensson – Světy bez hranic, 2. vydání, ze švédštiny
  • 1989 - Karin Boyeová – Kallocain, ze švédštiny, 2. vydání, ze švédštiny
  • 1990 - Stvořitelé nových světů, 2. vydání, povídky z angličtiny, dánštiny, esperanta, norštiny, polštiny, ruštiny a švédštiny
  • 1992 – Vic Suneson – Který ze sedmi?, 2. vydání, ze švédštiny
  • 1997 – Sam J. Lundwall – Čas a Amélie, ze švédštiny
  • 1997 – Claes Andersson – Šťastlivec, básnická sbírka, z finské švédštiny
  • 2003 – Katarína Gillerová – Úžasssná dovolená aneb Cizí neštěstí potěší, ze slovenštiny
  • 2004 – Sam J. Lundwall – Nic pro hrdiny. Bernhard Dobyvatel, 2. vydání románu Nic pro hrdiny ze švédštiny
  • 2008 – Richard Curtis, Ben Elton, John Lloyd, Rowan Atkinson – Černá zmije, z angličtiny
  • 2013 – Karin Boyeová – Kallocain, ze švédštiny, 3. vydání (e-kniha)
  • 2017 – Karolína Rellig – Báááječná dovolená aneb Cízí neštěstí potěší, ze slovenštiny

Překlady časopisecké[editovat | editovat zdroj]

  • 1974 – Farizejove. Tři islandské povídky in: Světová literatura 4/1974, povídka Halldór Laxness - Pták na plotě, studentský překlad s Dagmar Černohorskou a Jiřím Chvojkou)
  • 1985 - Jon Bing KYTernetický ORGanismus in: AZ magazín 6/1985, povídka z norštiny a interview

Titulky několika málo filmů ze švédštiny a angličtiny, např pro Tarkovského Oběť.

Antologie a výbory[editovat | editovat zdroj]

  • 1977 – Stanisław Lem – Futurologický kongres
  • 1980 – Stvořitelé nových světů
  • 1981 – Stanisław Lem – Pánův hlas
  • 1981 – Jerzy Urban – Podvodníčci a zlodějíčkové
  • 1981 – Pozemštané a mimozemšťané
  • 1983 – Experiment člověk
  • 1984 – Stalo se zítra
  • 1985 – Návrat na planetu Zemi
  • 1985 – Neue Sterne
  • 1985 – Vadim Šefner – Skromný génius
  • 1988 – Roboti a androidi
  • 1989 – Neue Sterne, 2. vydání
  • 1990 – Erik Simon – Mimozemšťané a hvězdy
  • 1990 – Stvořitelé nových světů, 2. vydání
  • 1991 – Ludvík Souček – Velký rekonstruktér
  • 2009 – (S)prostonárodní říkadla, básně a balady

Autorské texty[editovat | editovat zdroj]

  • 1980 – Stvořitelé nových světů
  • 1988 – Jak je číst? Slovníček výslovnosti jmen světových autorů

Esperanto[editovat | editovat zdroj]

Ve svém mládí se Ivo Železný intenzivně věnoval esperantu a po obnovení Českého esperantského svazu v roce 1969 se stal vedoucím jeho sekce mládeže. Je doživotním členem Universala Esperanto Asocio, světového esperantského svazu. V letech 1966 - 1970 fungoval jako zprostředkovatel (peranto) pro časopisy Heroldo de esperanto (Belgie, hlavní informační čtrnáctideník světového esperantského hnutí), La Juna penso (Francie, volnomyšlenkářský měsíčník), Liberecana ligilo (Francie, anarchistický obměsíčník) a Pacon en Vjetnamio (Japonsko, pacifistický měsíčník). Během těchto let fungoval i jako retranslační stanice pro zásilky literatury a hudebních nosičů mezi Universala Esperanto Asocio v Nizozemsku a komunistickými zeměmi. Za tu dobu přeposlal tisíce zásilek oběma směry. Kuriozitka: samizdatové texty estonských zakázaných autorů chodily přes Finsko, turisté z Tallinnu je převezli a odeslali z Finska. V opačném směru: esperantský překlad Bible z Nizozemska či Polska do Sovětského svazu nikdy nedošel. Z Československa ano. Odeslal jich hodně přes stovku.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Ivo Železný je rozvedený se svou manželkou Jitkou Železnou-Soukupovou, rovněž redaktorkou a překladatelkou. Mají dva syny Iva a Pavla.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b KOLEKTIV AUTORŮ. Svět fakta fantazie. Praha: Panorama, 1989. Kapitola Zdeněk Rampas – Záhadné slovo, s. 170. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]