Jan Čep

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Podpis Jana Čepa

Jan Čep (31. prosince 1902, Myslechovice u Litovle – 25. ledna 1974, Paříž), byl český spisovatel, esejista a překladatel (angličtina, francouzština, italština, němčina, španělština) katolické orientace.

Život[editovat | editovat zdroj]

V letech 19221926 studoval na FF UK češtinu, francouzštinu a angličtinu,[1]studia však nedokončil.[2] Stal se spisovatelem a překladatelem z povolání, pracoval také jako nakladatelský lektor a publikoval v řadě časopisů a revuí (Akord, Cesta, Host, Listy pro umění a kritiku, Na hlubinu, Řád aj.). Osobně znal spisovatele, jako byli František Halas nebo Egon Hostovský. Blízké přátelství jej pojilo mj. s Janem Zahradníčkem či Bedřichem Fučíkem. 26. února 1948 byl vyloučen ze Syndikátu českých spisovatelů a v srpnu 1948 emigroval přes do Francie (Paříž), kde i zemřel a byl pochován. Domů se již nikdy nevrátil.

V letech 19511954 žil v Mnichově, kde působil v rádiu Svobodná Evropa, po roce 1954 se vrátil do Paříže, pro Svobodnou Evropu pracoval dále jako zpravodaj.

Mimo svoji vlast se necítil šťastný, protože k ní měl velmi silný vztah. Několikrát vážně přemýšlel o tom, že se stane knězem, ale nakonec se roku 1954 oženil. Stal se kmotrem hudebníka Petra Skoumala. Roku 1965 prodělal mozkovou mrtvici, což mu znemožnilo další veřejnou činnost.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Jako prozaik se prosadil zejména povídkami. Byl F. X. Šaldou hodnocen jako výborný povídkář „jitřního zraku“, čímž mínil pohled zacílený k podstatě věcí, k neviditelné skutečnosti, zároveň ale (zdánlivě naivně) dětský (dítě je podstatným a častým Čepovým hrdinou). Jan Čep nepatří mezi ruralisty, neboť základním akcentem jeho próz není pro tento proud typické vyvyšování venkovského prostředí nad městské a řád jako ideová maxima, nýbrž existenciální napětí v duších jeho hrdinů. Nelze ho však zařadit ani mezi autory psychologických próz, protože hlavním dějištěm povídek je duchovní, nikoli jen duševní, svět jeho postav. Výstižně byla hlavní myšlenka Čepova díla popsána jako bojiště, na něž vystupuje Bůh, ďábel a člověk se svou nesmrtelnou duší; Bedřich Fučík ve své knize Píseň o zemi označuje Boha jako fakticky jediného partnera Čepových postav. Čepovu esejistickou i prozaickou tvorbu výrazně ovlivnil pobyt u Josefa Floriana ve Staré Říši. Zde se setkal s autory, kteří měli napříště ovlivnit jeho esejistické dílo. Byl to zejména Romano Guardini, Jacques Maritain a Gabriel Marcel. Tito katoličtí myslitelé zasáhli hluboce Čepovo myšlení směrem ke křesťanskému personalismu. Esejistická tvorba tohoto autora je zcela rovnocennou součástí jeho díla. Základním pojmem Čepovy poetiky je pojem "dvojí domov", napětí pociťované mezi viditelnou a neviditelnou skutečností, životem a smrtí, světem tohoto světa a světa onoho, k němuž je branou smrt. V této souvislosti Čep často cituje sv. Pavla a jeho výrok ze začátku 13. kapitoly Prvního listu Korinťanům (1 K 13) o "vidění jen v zrcadle a podobenství": v tomto životě vidíme jen částečně, po smrti však uvidíme reálný stav věcí; po tomto reálném vidění (a vpuštění do "druhého domova", tj. k Bohu) neustále toužíme. Protože jej však zatím nemůžeme získat, je náš pobyt na vezdejším světě poznamenán smutkem. Esejistická tvorba tohoto autora je zcela rovnocennou součástí jeho díla. Od roku 1991 vycházejí jeho sebrané spisy (péčí Mojmíra Trávníčka a Bedřicha Fučíka).

V emigraci psal především esejistická díla.

  • Dvojí domov (1926), povídky
  • Vigilie (1928), povídky
  • Cesta na jitřní
  • Zeměžluč (1931), jedná se o spojení dvou knih (Dvojí domov a Vigilie). Hrdinové zde překonávají těžký osud návratem k rodovým tradicím a náboženskou vírou.
  • Letnice (1932)
  • Děravý plášť (1934)
  • Hranice stínu (1935). Hrdina Čepova jediného románu, učitel Randa, se po milostném zklamání a existenční prohře vrací do rodného kraje, svěřuje se svému dědečkovi a ve vesnickém prostředí a víře mizí jeho deprese a nachází smysl svého života.
  • Modrá a zlatá (1938), opět se zde objevuje návrat do rodného kraje
  • Tvář pod pavučinou (1941), vrací se ke svému oblíbenému tématu (návrat) a ještě přidává nostalgii a tragický pocit ze smrti
  • Lístky z alba (1944)
  • Polní tráva (1946)

V emigraci[editovat | editovat zdroj]

  • Rozptýlené paprsky (1946)
  • Cikáni, francouzsky psané povídky
  • Malé řeči sváteční, eseje
  • O lidský svět (1953), rozhlasové úvahy
  • Samomluvy a rozhovory (1959)
  • Zápisky Jiljího Klena (1963), próza
  • Poutník na zemi (1965), eseje
  • Sestra úzkost (1975, posmrtně v Římě) – autobiografické eseje (vzpomínková kniha)

Zajímavost[editovat | editovat zdroj]

I když je jako datum jeho narození uváděn 31. prosinec 1902, ve skutečnosti se narodil až po půlnoci, tedy 1. ledna 1903. Jeho synovec Jiří Skládal ve své knize Kde se vzal Jan Čep uvádí, že o mylný záznam v křestním listu se postaral jeho otec: usoudil, že být jakoby o rok starší bude pro něj v životě lepší.[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Český biografický slovník XX. století I, s.193
  2. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století, s. 25
  3. SKLÁDAL, Jiří. Kde se vzal Jan Čep. Praha 2006. str. 13.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Dějiny české literatury. IV. Literatura od konce 19. století do roku 1945 / hlavní redaktor Jan Mukařovský. 1. vyd. Praha : Victoria Publishing, 1995. 714 s. ISBN 80-85865-48-3. S. 613.  
  • HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno : Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308 s. ISBN 80-7325-029-2.  
  • MED, Jaroslav. Literární život ve stínu Mnichova (1938-1939). Praha : Academia, 2010. 340 s. ISBN 978-80-200-1823-6.  
  • PUTNA, Martin C. Česká katolická literatura v kontextech : 1918-1945. Praha : Torst, 2010. 1390 s. ISBN 978-80-721-5391-6.  
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7.  
  • TRÁVNÍČEK, Mojmír. Pouť a vyhnanství : Život a dílo Jana Čepa. Brno : Proglas, 1996. 189 s. ISBN 80-902146-0-6.
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 10. sešit : Č–Čerma. Praha : Libri, 2008. 503–606 s. ISBN 978-80-7277-367-1. S. 579–580.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]