Grazia Deleddaová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Grazia Deleddaová
Grazia Deleddaová
Grazia Deleddaová
Rodné jméno Maria Grazia Cosima Deledda
Narození 27. září 1871
Nuoro
Úmrtí 15. srpna 1936 (ve věku 64 let)
Řím
Povolání spisovatel, básník, romanopisec a dramatik
Ocenění Nobelova cena za literaturu (1926)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Grazia Deleddaová (27. září 1871, Nuoro, Sardinie - 15. srpna 1936, Řím) byla italská spisovatelka, nositelka Nobelovy ceny za literaturu za rok 1926.

Život[editovat | editovat zdroj]

Grazia Deleddaová pocházela ze Sardinie z početné a poměrně zámožné selské rodiny. Vychodila jen základní školu a poté se vzdělávala sama, především četbou knih Alexandra Dumase, Edmonda de Amicise, Paula Bourgeta a dalších. Jako mladinká začala psát poněkud naivistické povídky se sardinskou tematikou, které vycházely v letech 1888-1889 v časopisech pro ženy Ultima moda a La Sardegna. Svou první knižní sbírku povídek V modři vydala roku 1890. Díky románu Poctivé duše (1895) si mladé spisovatelky všimli známí literáti a kritici té doby. Roku 1900 se v Palermu seznámila s úředníkem Palmirem Modesanim, za kterého se záhy provdala a odjela s ním do Říma, kde zůstala až do své smrti.

V Římě Grazia Deleddaová spisovatelsky dozrála. Ve svých dílech již tolik nepropadala sentimentu a snažila se zobrazit dramatické osudy svých postav s jakýmsi veristickým odstupem. Základem její inspirace i nadále zůstaly romantické milostné příběhy a pověsti z rodné Sardinie, které však na pozadí drsné krásy a malebných zvyků ostrova zobrazovala s hlubokou psychologií postav, a životní dramata svých hrdinů líčila jako odvěký mýtus. Autorčiny prozaické práce z venkova postihují do té doby málo známý svéráz ostrova a jejího typicky vášnivého lidu. Vnitřní napětí jejích děl vychází z osudových komplikací v lidském životě jako jsou projevy a důsledky lidských slabostí, tělesné pokušení, pocit viny a hříchu i pozdní lítosti.

Stylistická a obsahová úroveň autorčiných románů a novel neustále vzrůstala a svůj vrchol našla především v románech Elias Portolu (1903) a Třtina ve větru (1913). Roku 1926 obdržela spisovatelka Nobelovu cenu za literaturu „za její literární dílo inspirované vznešeným idealismem, které s plastickou názorností líčí život na rodném ostrově a s hlubokým pochopením a sympatií pojednává o všeobecně lidských problémech“ (citace z odůvodnění Švédské akademie).

Je sice pravda, že v současnosti není dílo Grazie Deleddové již příliš známé, ale ve své době to bylo přesvědčivé a významné svědectví o životě na Sardinii na počátku 20. století.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Grazia Deleddaová
  • Sangue sardo (1888, Sardinská krev), povídka vydaná časopise Ultima Moda,
  • Il castello di San Loor (1889, Zámek v San Loor), povídka vydaná časopise La Sardegna,
  • Nell'azzurro (1890, V modři), sbírka povídek,
  • Amore Regale (1891, Královská láska), sbírka povídek,
  • Racconti sardi (1894, Sardinské povídky), sbírka povídek,
  • Anime Oneste (1895, Poctivé duše), román,
  • Paesaggi sardi (1897, Sardinské krajiny), básnická sbírka,
  • Il vechcio della montagna (1900, Stařec z hor), román,
  • Dopo il diverzio (1902, Po rozvodu),
  • Elias Portolu (1903, Eliáš Portolu), román, česky též jako Jižní láska, drama morálky, vášní a viny, líčící zničující lásku hlavního hrdiny k bratrově ženě a jeho hledání lásky k Bohu.
  • Cenere (1904, Popel), česky jako Rozmary osudu, román, ve kterém autorka vyjádřila své pojetí života jako viny a vykoupení a kde všechno, „život, smrt, člověk“ je jen popel.
  • La via del male (1906, Cestou zla), román, příběh lásky a zrady, kde se mladá vdova provdá za svého bývalého mlience, manželova vraha, a život s ním chápe jako vykoupení jejich společné viny.
  • L'edera (1908, Břečťan), román, příběh ženy, která je z lásky ochotna i vraždit, aby zachránila rodinu svého milence před úpadkem.
  • Il nostro padrone (1909, Náš pán), román, ve kterém autorka předkládá svou tezi životní fatality, jež nás nutí podřídít se vůli toho, kdo náš život ovládl.
  • Odio vince (1912, Nenávist vítězí), divadelní hra,
  • Colombi e sparvieri (1912, Holubice a jestřábi), román, ilustrace života v malé sardinské vesnici, rozdělené rivalitou dvou rodin.
  • Chiaroscuro (1912, Klatba), sbírka povídek,
  • Canne al vento (1913, Třtina ve větru), román, příběh sluhy, který je ohýbán vůlí silnějšího jako třtina.
  • Marianna Sirca (1915), román, lyrický příběh nešťastné lásky emancipované Marianny a bandity Simana.
  • Il fanciullo nascosto (1915, Ztracený chlapec), sbírka povídek,
  • L'incendio nell'oliveto (1918, Požár mezi olivami), román,
  • La madre (1920, Matka), román,
  • La Grazia (1921, Milost), melodrama,
  • Il dio dei viventi (1922, Bůh živých),
  • La fuga in Egitto (1925, Útěk do Egypta), román,
  • Il paese del vento (1931, Větrný kraj), román,
  • Sole d'estate (1933, Letní slunce), sbírka povídek,
  • La chiesa della solitudine (1936, Chrám samoty),
  • Cosima (1937), autobiografický román vydaný posmrtně.
  • Il cedro del Libano (1939), sbírka povídek vydaná posmrtně.

Česká vydání[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]