Carl Spitteler
Carl Spitteler | |
---|---|
Rodné jméno | Carl Friedrich Georg Spitteler |
Narození | 24. dubna 1845 Liestal |
Úmrtí | 29. prosince 1924 (ve věku 79 let) Lucern |
Místo pohřbení | Friedhof Friedental |
Pseudonym | Carl Felix Tandem |
Povolání | básník, spisovatel a teolog |
Alma mater | Curyšská univerzita |
Žánr | poezie, próza a divadelní hra |
Významná díla | Unser Schweizer Standpunkt Olympischer Frühling |
Ocenění | Nobelova cena za literaturu (1919) Velká Schillerova cena (1920) |
Manžel(ka) | Marie op der Hoffová |
Rodiče | Karl Spitteler |
Příbuzní | Adolf Spitteler (sourozenec) |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
původní texty na Wikizdrojích | |
citáty na Wikicitátech | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Carl Friederich Georg Spitteler (24. dubna 1845, Liestal – 29. prosince 1924, Lucern)[1] byl německy píšící švýcarský básník, prozaik, dramatik a esejista, nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1919.[2]
Život
[editovat | editovat zdroj]Spitteler pocházel z rodiny státního úředníka, mládí prožil v Bernu. Studoval práva v Basileji a teologii v Curychu a v Heidelbergu[3], ačkoliv byl ateista.[4][5] V letech 1871-1879 byl soukromým učitelem a učitelem na střední škole, později působil v Basileji a v Curychu jako novinář. Roku 1883 se oženil s Marií op den Hooff von Amsterdam.[6] Od roku 1892 se zcela věnoval literatuře.
Spitteler byl ve své tvorbě do značné míry ovlivněn německou filozofií Nietzscheho a Schopenhauera. V jeho díle se odráží antické pojetí života s tragickými prvky životního boje o lidskou existenci a snaha o spojení antických a biblických motivů s moderní dobou. Za tímto účelem oživil Spitteler žánr eposu v šestistopých jambech (Prométheus a Epimetheus, Olympské jaro).
Nobelovu cenu za literaturu dostal Spitteler po určitém váhání, zapříčiněném nejspíše rolí Německa v první světové válce. V roce 1918 cena udělena nebyla, za rok 1919 byla Spittelerovi přiřčena teprve v roce 1920 „…se zvláštním oceněním jeho mohutného eposu Olympské jaro“ (citace z odůvodnění Švédské akademie).[7]
Dílo
[editovat | editovat zdroj]Básně
[editovat | editovat zdroj]- Prometheus und Epimetheus (1880-1881, Prométheus a Epimétheus), mytologický epos vydaný pod pseudonymem Carl Felix Tandem.
- Extramundana (1883), epické zpracování sedmi mýtů vytvořených podle vlastního námětu, vydáno pod pseudonymem Carl Felix Tandem.
- Schmetterlinge (1889, Motýli), básnická sbírka,
- Balladen (1896), sbírka balad,
- Gras- und Glockenlieder (1906, Zvonkové písně), básnická sbírka
- Olympischer Frühling (1900-1906, definitivní verze 1910, Olympské jaro), mytologický epos skládající se ze čtyř částí: Die Auffahrt (Předehra), Hera die Braut (Hera nevěsta), Die Hohe Zeit (Velká doba) a Ende und Wende (Konec a proměna).
- Prometheus der Dulder (1924, Prométheus mučedník), přepracovaná verze eposu z roku 1881.
Divadelní hry
[editovat | editovat zdroj]Prózy
[editovat | editovat zdroj]- Gustav (1892), novela,
- Litterarische Gleichnisse (1892, Literární paraely), eseje,
- Lachende Wahrheiten (1898, Úsměvné pravdy), eseje,
- Conrad der Leutnant (1898, Poručík Konrád), novela, naturalistickým stylem popsaný generační konflikt otce a syna.
- Imago (1906), novela ovlivněná psychoanalýzou líčící vnitřní konflikt mezi tvůrčím nadáním a hodnotami měšťácké střední třídy.
- Die Mädchenfeinde (1907), novela,
- Meine frühesten Erlebnisse (1914, Moje příhody z nejútlejšího mládí), autobiografie,
- Rede über Gottfried Keller (1919, Řeč o Gottfriedovi Kellerovi), esej.
Česká vydání
[editovat | editovat zdroj]- Poručík Konrád, Leichter, Praha 1921, překlad Josef V. Kavka,
- Moje příhody z nejútlejšího mládí, Vlastmil Vokolek, Pardubice 1926, překlad Josef V. Kavka,
- Gustav, Nakladatelské družstvo Máje, Praha 1939, překlad Otto Pick.
- Prométheus, Přestupní stanice, Praha 2022, překlad Petr Babka
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Carl Spitteler [online]. gutenberg.spiegel.de [cit. 2016-03-23]. Dostupné online.
- ↑ ZELLER, Rosmarie. Spitteler, Carl Georg Friedrich, (Pseudonym Carl Felix Tandem) [online]. www.deutsche-biographie.de [cit. 2016-03-23]. Dostupné online.
- ↑ Carl Spitteler [online]. www.zeno.org [cit. 2016-03-23]. Dostupné online.
- ↑ ALTORFER, Sabine. ERSTER WELTKRIEG: Eine politische Rede kostete Carl Spitteler fast den Literatur-Nobelpreis [online]. az Aargauer Zeitung, 2014-04-01 [cit. 2016-03-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04.
- ↑ BISCHOFBERGER, Norbert. Carl Spitteler, der vergessene Mahner [online]. Schweizer Radio und Fernsehen (SRF), 2014-06-29 [cit. 2016-03-23]. Dostupné online.
- ↑ Carl Georg Friedrich Spitteler [online]. personenlexikon.bl.ch [cit. 2016-03-23]. Dostupné online.
- ↑ Carl Spitteler [online]. www.dichtermuseum.ch [cit. 2016-03-23]. Portál: Dichter- und Stadtmuseum Liestal. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-04-04.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Carl Spitteler na Wikimedia Commons
- Osoba Carl Spitteler ve Wikicitátech
- Autor Carl Spitteler ve Wikizdrojích
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Carl Spitteler
- Carl Spitteler v Databázi knih
- Nobel Prize bio
- http://nobelprize.org/nobel_prizes/literature/laureates/1919/spitteler-autobio.html Archivováno 11. 10. 2007 na Wayback Machine.