Carl Spitteler

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Carl Spitteler
Rodné jméno Carl Friedrich Georg Spitteler
Narození 24. dubna 1845
Liestal
Úmrtí 29. prosince 1924 (ve věku 79 let)
Lucern
Pseudonym Carl Felix Tandem
Povolání básník a spisovatel
Alma mater Universita v Curychu
Žánr poezie, próza a divadelní hra
Významná díla Unser Schweizer Standpunkt
Ocenění Nobelova cena za literaturu (1919)
Grosser Schillerpreis (1920)
Podpis Podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Carl Friederich Georg Spitteler (24. dubna 1845, Liestal29. prosince 1924, Luzern)[1] byl německy píšící švýcarský básník, prozaik, dramatik a esejista, nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1919.[2]

Život[editovat | editovat zdroj]

Spitteler pocházel z rodiny státního úředníka, mládí prožil v Bernu. Studoval práva v Basileji a teologii v Curychu a v Heidelbergu[3], ačkoliv byl ateista.[4][5] V letech 1871-1879 byl soukromým učitelem a učitelem na střední škole, později působil v Basileji a v Curychu jako novinář. Roku 1883 se oženil s Marií op den Hooff von Amsterdam.[6] Od roku 1892 se zcela věnoval literatuře.

Spitteler byl ve své tvorbě do značné míry ovlivněn německou filozofií Nietzscheho a Schopenhauera. V jeho díle se odráží antické pojetí života s tragickými prvky životního boje o lidskou existenci a snaha o spojení antických a biblických motivů s moderní dobou. Za tímto účelem oživil Spitteler žánr eposu v šestistopých jambech (Prométheus a Epimetheus, Olympské jaro).

Nobelovu cenu za literaturu dostal Spitteler po určitém váhání, zapříčiněném nejspíše rolí Německa v první světové válce. V roce 1918 cena udělena nebyla, za rok 1919 byla Spittelerovi přiřčena teprve v roce 1920 „…se zvláštním oceněním jeho mohutného eposu Olympské jaro“ (citace z odůvodnění Švédské akademie).[7]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Básně[editovat | editovat zdroj]

  • Prometheus und Epimetheus (1880-1881, Prométheus a Epimétheus), mytologický epos vydaný pod pseudonymem Carl Felix Tandem.
  • Extramundana (1883), epické zpracování sedmi mýtů vytvořených podle vlastního námětu, vydáno pod pseudonymem Carl Felix Tandem.
    Carl Spitteler (1919)
  • Schmetterlinge (1889, Motýli), básnická sbírka,
  • Balladen (1896), sbírka balad,
  • Gras- und Glockenlieder (1906, Zvonkové písně), básnická sbírka
  • Olympischer Frühling (1900-1906, definitivní verze 1910, Olympské jaro), mytologický epos skládající se ze čtyř částí: Die Auffahrt (Předehra), Hera die Braut (Hera nevěsta), Die Hohe Zeit (Velká doba) a Ende und Wende (Konec a proměna).
  • Prometheus der Dulder (1924, Prométheus mučedník), přepracovaná verze eposu z roku 1881.

Divadelní hry[editovat | editovat zdroj]

Prózy[editovat | editovat zdroj]

  • Spitteler, C. Unser Schweizer Standpunkt. Zürich : Rascher, 1915. (Schriften für Schweizer Art und Kunst, 2)
    Gustav (1892), novela,
  • Litterarische Gleichnisse (1892, Literární paraely), eseje,
  • Lachende Wahrheiten (1898, Úsměvné pravdy), eseje,
  • Conrad der Leutnant (1898, Poručík Konrád), novela, naturalistickým stylem popsaný generační konflikt otce a syna.
  • Imago (1906), novela ovlivněná psychoanalýzou líčící vnitřní konflikt mezi tvůrčím nadáním a hodnotami měšťácké střední třídy.
  • Die Mädchenfeinde (1907), novela,
  • Meine frühesten Erlebnisse (1914, Moje příhody z nejútlejšího mládí), autobiografie,
  • Rede über Gottfried Keller (1919, Řeč o Gottfriedovi Kellerovi), esej.

Česká vydání[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Carl Spitteler [online]. gutenberg.spiegel.de, [cit. 2016-03-23]. Dostupné online.  
  2. ZELLER, Rosmarie. Spitteler, Carl Georg Friedrich, (Pseudonym Carl Felix Tandem) [online]. www.deutsche-biographie.de, [cit. 2016-03-23]. Dostupné online.  
  3. Carl Spitteler [online]. www.zeno.org, [cit. 2016-03-23]. Dostupné online.  
  4. ALTORFER, Sabine. ERSTER WELTKRIEG: Eine politische Rede kostete Carl Spitteler fast den Literatur-Nobelpreis [online]. az Aargauer Zeitung, 2014-04-01, [cit. 2016-03-23]. Dostupné online.  
  5. BISCHOFBERGER, Norbert. Carl Spitteler, der vergessene Mahner [online]. Schweizer Radio und Fernsehen (SRF), 2014-06-29, [cit. 2016-03-23]. Dostupné online.  
  6. Carl Georg Friedrich Spitteler [online]. personenlexikon.bl.ch, [cit. 2016-03-23]. Dostupné online.  
  7. Carl Spitteler [online]. www.dichtermuseum.ch, [cit. 2016-03-23]. Portál: Dichter- und Stadtmuseum Liestal. Dostupné online.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]