Paul Heyse

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Paul Heyse
Narození 15. března 1830
Berlín
Úmrtí 2. dubna 1914 (ve věku 84 let)
Mnichov
Povolání spisovatel, básník, dramatik, překladatel a romanopisec
Alma mater univerzita v Bonnu
Ocenění Schiller-Preis (Preußen) (1884)
Čestný občan Mnichova (1910)
Nobelova cena za literaturu (1910)
Bayerischer Maximiliansorden für Wissenschaft und Kunst
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Paul Johann Ludwig von Heyse (15. března 1830, Berlín2. dubna 1914, Mnichov) byl německý básník, prozaik, dramatik a překladatel, pokračovatel klasicistních tradic v německé literatuře, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1910.

Život[editovat | editovat zdroj]

Předpoklady pro svou rozsáhlou uměleckou činnost získal Heyse od svých rodičů (otec byl lingvista univerzitní profesor, matka pocházela z hudebního prostředí). Vystudoval klasickou filologii v Berlíně a pak v Bonně filologii románskou se zvláštním zaměřením na provensálštinu (roku 1852 napsal dizertační práci týkající se trubadúrské poezie).

Již jeho první práce, tragédie Francesca da Rimini (1850, Franzeska von Rimini) a výpravné básně Urica (1851) a Bratři (1852, Die Brüder) byly přijaty s neobyčejnou přízní, která ještě vzrostla v souvislosti s vydáváním jeho novel. Roku 1854 ho bavorský král Maximilian II. povolal do Mnichova, poskytl mu velkorysou penzi (které se Heyse roku 1867 vzdal) a ustanovil ho svým dvorním básníkem. Heyse pak prokázal úžasnou tvůrčí činnost, která zahrnovala skoro všechny hlavní literární žánry: lyriku, epickou poezii, novely, romány i divadelní hry. Se svým přítelem, básníkem Emanuelem Geibelem, stál v čele skupiny spisovatelů, kteří oponovali rostoucím tendencím přiklánět se k realismu.

Heysovo rozsáhlé dílo oslavuje harmonickou krásu a odmítá jakékoliv prvky ošklivosti. Proslavil se zejména svými novelami. Dále je autorem několika románů a mnoha dramatických děl (tragedie, komedie i jednoaktovky). Překládal především Williama Shakespeara a díla italské a španělské literatury. V roce 1910 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu „… jako vysoké uznání za dokonalé a idealismem prodchnuté umění, které uplatnil během dlouhé a významné činnosti jako lyrik, dramatik, autor románů a světově proslulých novel“ (citace z odůvodnění Švédské akademie).

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Novely[editovat | editovat zdroj]

Heyse napsal téměř sto novel, které vyšly ve vice než dvaceti sbírkách. Většina z nich jsou díla formálně neobyčejně dokonalá, jemně fabulovaná, harmonická a slunná s pečlivou psychologií postav. Nejdůležitější sbírky jsou:

  • Der Jungbrunnen (1850, Pramen mládí), první Heysova novela,
  • Novellen (1855, Novely), obsahující mimo jiné novelu L'Arrabbiata.
  • Neue Novellen (Nové novely), tři svazky vydané v letech 1858, 1862 a 1875
  • Vier neue Novellen (1859, Čtyři nové novely),
  • Paul Johann Ludwig von Heyse 
    Meraner Novellen (1864, Meranské novely),
  • Fünf neue Novellen (1866, Pět nových novel),
  • Novellen und Terzinen (1867, Novely a tercíny),
  • Moralische Novellen (1869. Moralistické novely),
  • Ein neues Novellenbuch (1871, Nová kniha novel),
  • Neue moralische Novellen (1878, Nové moralistické novely),
  • Römische Novellen (1881, Římské novely),
  • Troubadour (1883, Trubadůr),
  • Buch die Freundschaft (1883 a 1884, Kniha přátelství), dva svazky,
  • Himmlische und irdische Liebe (1886),
  • Villa Falconieri und andre Novellen (1888, Vila Falconieri a jiné novely),
  • Melusine und andre Novellen (1895),
  • Der Sohn des Vaters (1898, Syn otců),
  • Novellen vom Gardasee (1902, Novely od Gardského jezera),
  • Victoria Regia und andere Novellen (1906),
  • Paul Johann Ludwig von Heyse 
    Menschen und Schicksale (1908),
  • Helldunkles Leben (1909)

Romány a další prózy[editovat | editovat zdroj]

Heyse se snažil ve svých románech řešit některé moderní společenské a mravní problémy a zdůvodnit svůj idealistický světový názor. Proto v nich vystupuje často polemicky (například proti naturalismu).

  • Kinder der Welt (1873, Děti světa), román, tři svazky
  • Im Paradiese (1875, V ráji), román, tři svazky,
  • Merlin (1892), román, tři svazky,
  • Über allen Gipfeln (1895, Nade všemi vrcholy), román,
  • Jugenderinnerungen und Bekenntnisse (1900, Vzpomínky a vyznání),
  • Gegen den Strom (1907, Proti proudu), román,
  • Die Geburt der Venus (1909, Zrození Venuše), román,
  • Jugenderinnerungen und Bekenntnisse (19120, Vzpomínky a vyznání), druhá část.

Divadelní hry[editovat | editovat zdroj]

Básně[editovat | editovat zdroj]

Z epické tvory lze například jmenovat:

  • Urica (1851),
  • Die Brüder (1852, Bratři),
  • Hermen (1854)
  • Die Braut von Cypern (1856, Nevěsta z Kypru),
  • Thekla (1858),
  • Rafael (1863,
  • Syritha (1867),
  • Der Salamander (1879, Salamandr),
  • Liebeszauber (1889, Div lásky).

Z lyrických básnických sbírek jsou nejznámější

  • Skizzenbuch (1877, Kniha skic),
  • Verse aus Italien (1880, Verše z Itálie).

Česká vydání[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]