Maxmilián II. Bavorský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tento článek je o bavorském králi. O bavorském vévodovi pojednává článek Maxmilián II. Emanuel.
Maxmilián II. Bavorský
Bavorský král
Portrét
Maxmilián II.
Doba vlády20. březen 184810. březen 1864
Narození28. listopadu 1811
Mnichov, Bavorské království
Úmrtí10. března 1864
(ve věku 52 let)
Mnichov
PohřbenTheatinerkirche, Mnichov
PředchůdceLudvík I.
NástupceLudvík II.
ManželkaMarie Frederika Pruská
PotomciLudvík II. Bavorský
Ota I. Bavorský
DynastieWittelsbachové
OtecLudvík I. Bavorský
MatkaTereza Sasko-Hildburghausenská
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Maxmilián II. s rodinou

Maxmilián II. Josef Bavorský (28. listopadu 1811, Mnichov10. března 1864, Mnichov) byl bavorský král v letech 18481864 a pocházel z rodu Wittelsbachů.

Původ[editovat | editovat zdroj]

Maxmilián se narodil jako prvorozené dítě bavorského následnického páru, jejichž sňatek se uskutečnil 12. října 1810 v Mnichově. Jeho otec Ludvík se roku 1825 stal druhým bavorským králem. Matkou byla Tereza, dcera saského vévody Fridricha a jeho manželky Šarloty Mecklenburské. Měl osm sourozenců, z nichž pouze sestra Tea Šarlota zemřela v dětském věku; tři z nich uzavřeli sňatky s příslušníky Habsbursko-Lotrinského domu.

Sourozenci[editovat | editovat zdroj]

Jeho sestřenicemi byly např. švédská a norská královna Joséphine (1807–1876) či brazilská císařovna Amélie (1812–1873).

Život[editovat | editovat zdroj]

Když bylo Maxmiliánovi 21 let, koupil zříceninu zámku Hohenschwangau, který nechal znovu vystavět. Hohenschwangau se později stal vzorem pro pohádkové zámky jeho syna Ludvíka II.

Korunní princ Maxmilián se 12. října 1842 oženil s pruskou princeznou Marií Frederikou, dcerou pruského generála Viléma (syn pruského krále Fridricha Viléma II.) a jeho manželky lankraběnky Marie Anny, s níž měl dva syny.

V revolučním roce 1848, po abdikaci svého otce Ludvíka I., se stal dalším bavorským králem.

Maxmiliána velmi ovlivnilo pojetí dějin významných německých učenců Friedricha Schellinga a Leopolda Rankeho. V roce 1852 založil Nadaci Maximilianeum, která sloužila nadaným bavorským studentům, a sídlila v mnichovském Maximilianeu, což je dnešní sídlo bavorského parlamentu.

Děti[editovat | editovat zdroj]

Maxmiliánova manželka Marie Frederika darovala život dvěma synům a oba byli duševně nevyrovnaní:

  • Ludvík II. Bavorský (25. srpna 1845 – 13. června 1886), bavorský král od roku 1864 až do své smrti, zemřel svobodný a bezdětný
  • Ota I. Bavorský (27. dubna 1848 – 11. října 1916), bavorský král. Nikdy skutečně nevládl. V roce 1872 bylo lékaři konstatováno, že Ota je duševně narušený. Trpěl úzkostnými stavy a depresemi. Od roku 1873 žil většinou v izolaci a pod lékařským dohledem. Králem se stal po smrti svého bratra Ludvíka II. Bavorského v roce 1886. Vládu za Otu vykonával nejprve princ-regent Luitpold a po jeho smrti Luitpoldův syn Ludvík, který se nechal 5. ledna 1913 prohlásit za krále Ludvíka III. Bavorského. Až do Otovy smrti v roce 1916 tak mělo Bavorsko dva krále. Ota zemřel svobodný a bezdětný.

Tituly a oslovení[editovat | editovat zdroj]

  • 28. listopadu 1811 – 13. října 1828: Jeho Královská Výsost princ Maxmilián Bavorský
  • 13. října 1828 – 20. března 1848: Jeho Královská Výsost korunní princ Maxmilián Bavorský
  • 20. března 1848 – 10. března 1864: Jeho Veličenstvo bavorský král

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]

 
 
 
 
 
Kristián III. Falcko-Birkenfeldský
 
 
Fridrich Michal Falcko-Zweibrückenský
 
 
 
 
 
 
Karolína Nasavsko-Saarbrückenská
 
 
Maxmilián I. Josef Bavorský
 
 
 
 
 
 
Josef Karel Sulzbašský
 
 
Marie Františka Falcko-Sulzbašská
 
 
 
 
 
 
Alžběta Augusta Falcko-Neuburská
 
 
Ludvík I. Bavorský
 
 
 
 
 
 
Ludvik VIII. Hesensko-Darmstadtský
 
 
Jiří Vilém Hesensko-Darmstadtský
 
 
 
 
 
 
Šarlota z Hanau-Lichtenbergu
 
 
Augusta Vilemína Marie Hesensko-Darmstadtská
 
 
 
 
 
 
Kristián Karel Reinhard Leiningensko-Dachsbursko-Falkenbursko-Heidesheimský
 
 
Marie Luisa Albertina Leiningensko-Falkenbursko-Dagsburská
 
 
 
 
 
 
Kateřina Polyxena Solms-Rödelheimská
 
Maxmilián II. Bavorský
 
 
 
 
 
Arnošt Fridrich II. Sasko-Hildburghausenský
 
 
Arnošt Fridrich III. Sasko-Hildburghausenský
 
 
 
 
 
 
Karolína Erbašsko-Fürstenauská
 
 
Fridrich Sasko-Altenburský
 
 
 
 
 
 
Arnošt August I. Sasko-Výmarsko-Eisenašský
 
 
Ernestina Sasko-Výmarská
 
 
 
 
 
 
Žofie Šarlota Braniborsko-Bayreuthská
 
 
Tereza Sasko-Hildburghausenská
 
 
 
 
 
 
Karel Ludvík Fridrich Meklenbursko-Střelický
 
 
Karel II. Meklenbursko-Střelický
 
 
 
 
 
 
Alžběta Sasko-Hildburghausenská
 
 
Šarlota Georgina Meklenbursko-Střelická
 
 
 
 
 
 
Jiří Vilém Hesensko-Darmstadtský
 
 
Frederika Hesensko-Darmstadtská
 
 
 
 
 
 
Marie Luisa Albertina Leiningensko-Falkenbursko-Dagsburská
 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • RALL, Hans; RALL, Marga. Die Wittelsbacher in Lebensbildern. Graz ; Wien ; Köln ; Regensburg: Styria ; Pustet, 1986. 431 s. ISBN 3-222-11669-5. (německy) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
Ludvík I.
Znak z doby nástupu Bavorský král
18481864
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Ludvík II.