Arnošt August I. Sasko-Výmarsko-Eisenašský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Arnošt August I. Sasko-Výmarsko-Eisenašský
sasko-výmarský a eisenašský vévoda
Sasko-výmarský vévoda
Období 17071748
Spolu s Vilém Arnošt
Předchůdce Vilém Arnošt a Jan Arnošt III.
Nástupce Arnošt August II.
Sasko-eisenašský vévoda
Období 17411748
Předchůdce Vilém Jindřich
Nástupce Arnošt August II.

Narození 19. dubna 1688
Výmar
Úmrtí 19. ledna 1748
Eisenach
Manželka Eleonora Vilemína Anhaltsko-Köthenská
Žofie Šarlota Braniborsko-Bayreuthská
Potomci Vilém Arnošt Sasko-Výmarský
Vilemína Augusta Sasko-Výmarská
Jan Vilém Sasko-Výmarský
Šarlota Anežka Sasko-Výmarská
Johana Eleonora Sasko-Výmarská
Ernestina Albertina Sasko-Výmarská
Bernardina Kristýna Sasko-Výmarská
Emanuel Fridrich Sasko-Výmarský
Karel August Sasko-Výmarský
Arnošt August II. Sasko-Výmarsko-Eisenašský
Ernestina Sasko-Výmarská
Arnošt Adolf Sasko-Výmarský
nemanželské
Arnošt Fridrich von Brenn
Rod Wettinové
Otec Jan Arnošt III. Sasko-Výmarský
Matka Žofie Augusta Anhaltsko-Zerbstská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Arnošt August I. Sasko-Výmarsko-Eisenašský (19. dubna 1688, Výmar19. ledna 1748, Eisenach) byl sasko-výmarským vévodou a od roku 1741 vévodou sasko-výmarsko-eisenašským.

Život[editovat | editovat zdroj]

Arnošt August se narodil jako druhý, ale nejstarší přeživší syn vévody Jana Arnošta III. Sasko-Výmarského a jeho první manželky Žofie Augusty Anhaltsko-Zerbstské.

Po smrti svého otce v roce 1707 se stal spoluvládcem sasko-výmarského vévodství se svým strýcem Vilémem Arnoštem, jeho titul byl však pouze nominální a skutečným vládcem vévodství byl Vilém Arnošt. Teprve když Vilém Arnošt v roce 1728 zemřel, začal Arnošt August skutečně uplatňovat svou autoritu v Sasko-Výmarsku.

Excesy[editovat | editovat zdroj]

Arnošt August byl nádheru milující vládce, a jeho extravagance přispěla ke konečnému finančnímu krachu jeho vévodství. Zoufale potřeboval finanční prostředky a uchýlil se k praxi bezdůvodného zatýkání bohatých poddaných a osvobodil je až poté, co se vzdali svého bohatství ve prospěch vévody nebo zaplatili přemrštěné výkupné. Některé z obětí, které považovaly toto chování za nezákonné, vznesly žalobu na vévodu u císařského dvora ve Vídni nebo u císařského odvolacího soudu ve Wetzlaru. Arnošt August prohrál veškerá soudní řízení zahájená proti němu. Proces trval mnoho let a nakonec vedl k bankrotu vévodství.

Vévoda udržoval stálou armádu, která byla nepřiměřeně velká vzhledem k populaci i finančním zdrojům vévodství. Někteří vojáci byli pronajímáni do služeb saského kurfiřtství nebo císaře Svaté říše římské. Mánie Arnošta Augusta pro stavebnictví vedla ke stavbě Kleinode, malého zámku Belvedere a rokokového zámku v Dornburgu, přepychového vévodova sídla. Jeho vášeň pro lov byla rovněž extravagantní; když zemřel, zanechal po sobě Arnošt August 1100 psů a 373 koní. Vévoda si udržoval stálý "harém", ve kterém se jeho touhám věnovaly dvě ušlechtilé "dvorní dámy" (Ehrenfräulein) a tři "pokojské" (Kammerfrauen).

Manželství a potomci[editovat | editovat zdroj]

24. ledna 1716 se sedmadvacetiletý vévoda v Nienburgu oženil s o osm let mladší princeznou Eleonorou Vilemínou, nejstarší dcerou prince Emanuela Lebrechta Anhaltsko-Köthenského. Manželé spolu měli osm dětí:

  • Vilém Arnošt Sasko-Výmarský (1717–1719)
  • Vilemína Augusta Sasko-Výmarská (1717–1752)
  • Jan Vilém Sasko-Výmarský (1719–1732)
  • Šarlota Anežka Sasko-Výmarská (1720–1724)
  • Johana Eleonora Sasko-Výmarská (1721–1722)
  • Ernestina Albertina Sasko-Výmarská (1722–1769)
  • Bernardina Kristýna Sasko-Výmarská (1724–1757)
  • Emanuel Fridrich Sasko-Výmarský (1725–1729)

Po smrti první manželky v roce 1726 se rozhodl, že se již neožení a bude žít tiše se svými dvorními dámami a komorními ženami. V roce 1732 se však situace náhle změnila; jeho jediný přeživší syn, dědičný princ Jan Vilém, zemřel. Proto bylo nutné, aby si našel novou manželku a zplodil syny, aby udržel dynastii.

7. dubna 1734 se pětačtyřicetiletý vdovec v Bayreuthu oženil s o pětadvacet let mladší princeznou Žofií Šarlotou, dcerou markraběte Jiřího Fridricha Karla Braniborsko-Bayreuthského. S touto manželkou zplodil čtyři děti:

Vévoda měl také nemanželského syna s Friederike von Marschall:

  • Arnošt Fridrich (1731–1810), baron von Brenn

Sasko-výmarsko-eisenašské vévodství a absolutismus[editovat | editovat zdroj]

V roce 1741 vymřela smrtí vévody Viléma Jindřicha Sasko-Eisenašského sasko-eisenašsko-jenská větev rodu. Jako jediný mužský příbuzný posledního vévody zdědil Arnošt August jeho statky. Jedním z mála moudrých rozhodnutí vévody bylo ustanovení Primogenitury v Sasko-Výmarsku; to zastavilo dělení zemí, ke kterému mohlo v budoucnu dojít. Od roku 1741 přijalo vévodství název Sasko-výmarsko-eisenašské vévodství. Nový stát se skládal ze dvou větších oblastí kolem dvou oficiálních rezidencí ve Výmaru a Eisenachu, které nebyly propojeny, a menších částí oblastí a měst mezi nimi.

Připojení Sasko-Eisenachu bylo pro lov milujícího vévodu příznivé; v eisenašském regionu vlastnil velkou řadu lesů, které se mu zdály vhodné k lovu. Dědičného prince zanechal ve Výmaru na zámku Belvedere pod opatrovnictvím jeho dvorního maršála a natrvalo se odstěhoval do Eisenachu. Poté vévoda zřídka žádal o svého syna a posílal nesmyslné písemné pokyny z Eisenachu do Výmaru, aby dohlížel na vzdělání svého syna. Dědičný princ svého otce naposled viděl v roce 1743.

Arnošt August se v Sasko-Výmaru pokusil realizovat absolutismus podle francouzského modelu. Ratskollegium - poradní orgán vytvořený šlechtici - byl rozpuštěn. V roce 1746 občané Eisenachu představili vévodovi memorandum s podrobnostmi o národních výsadách, v němž byl odsouzen za neustálé porušování tradičních práv. Gesto prokázalo, že občané vévodství se brání zavedení absolutismu, takže politika, kterou Arnošt August plánoval, nešlo zcela provést. Vévodova smrt zabránila strašnému sporu mezi sasko-výmarskými šlechtici a občany Eisenachu.

Arnošt August zemřel 19. ledna 1748 ve věku 59 let a zanechal po sobě finančně zničené vévodství a nezletilého následníka.

Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]

 
 
 
 
 
Jan II. Sasko-Výmarský
 
 
Vilém Sasko-Výmarský
 
 
 
 
 
 
Dorotea Marie Anhaltská
 
 
Jan Arnošt II. Sasko-Výmarský
 
 
 
 
 
 
Jan Jiří I. Anhaltsko-Desavský
 
 
Eleonora Dorotea Anhaltsko-Desavská
 
 
 
 
 
 
Dorotea Falcko-Simmernská
 
 
Jan Arnošt III. Sasko-Výmarský
 
 
 
 
 
 
Alexandr Šlesvicko-Holštýnsko-Sonderburský
 
 
Jan Kristián Šlesvicko-Holštýnsko-Sonderburský
 
 
 
 
 
 
Dorotea Schwarzbursko-Sondershausenská
 
 
Kristýna Alžběta Šlesvicko-Holštýnsko-Sonderburská
 
 
 
 
 
 
Antonín II. z Oldenburg-Delmenhorstu
 
 
Anna z Oldenburg-Delmenhorstu
 
 
 
 
 
 
Sibyla Alžběta Brunšvicko-Dannenberská
 
Arnošt August I. Sasko-Výmarsko-Eisenašský
 
 
 
 
 
Jáchym Arnošt Anhaltský
 
 
Rudolf Anhaltsko-Zerbstský
 
 
 
 
 
 
Eleonora Württemberská
 
 
Jan VI. Anhaltsko-Zerbstský
 
 
 
 
 
 
Jan VII. Oldenburský
 
 
Magdaléna Oldenburská
 
 
 
 
 
 
Alžběta Schwarzbursko-Blankenburská
 
 
Žofie Augusta Anhaltsko-Zerbstská
 
 
 
 
 
 
Jan Adolf Holštýnsko-Gottorpský
 
 
Fridrich III. Holštýnsko-Gottorpský
 
 
 
 
 
 
Augusta Dánská
 
 
Žofie Augusta Holštýnsko-Gottorpská
 
 
 
 
 
 
Jan Jiří I. Saský
 
 
Marie Alžběta Saská
 
 
 
 
 
 
Magdalena Sibylla Pruská
 

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ernest Augustus I, Duke of Saxe-Weimar-Eisenach na anglické Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
Vilém Arnošt
Jan Arnošt III.
Znak z doby nástupu Sasko-výmarský vévoda
Arnošt August
1707–1728 s Vilémem Arnoštem

17071748
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Arnošt August II.
Předchůdce:
Vilém Jindřich
Znak z doby nástupu Sasko-eisenašský vévoda
Arnošt August
17411748
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Arnošt August II.