Šarlota Georgina Meklenbursko-Střelická

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Šarlota Georgina Meklenbursko-Střelická
sasko-hildburghausenská vévodkyně
Vévodkyně Šarlota, Carl Vogel, asi 1815
Vévodkyně Šarlota, Carl Vogel, asi 1815
Doba vlády 3. září 1785 – 14. května 1818
Sňatek 3. září 1785
Manžel Fridrich Sasko-Hildburghausenský
Narození 17. listopadu 1769
Hannover, Brunšvicko-lüneburské kurfiřtství
Úmrtí 14. května 1818 (ve věku 48 let)
Hildburghausen, Sasko-Hildburghausen
Potomci JosefSasko-Hildburghausenský
Šarlota Sasko-Hildburghausenská
Karolína Augusta Sasko-Hildburghausenská
Josef Sasko-Altenburský
Frederika Sasko-Hildburghausenská
Tereza Sasko-Hildburghausenská
Luisa Sasko-Hildburghausenská
František Sasko-Hildburghausenský
Jiří Sasko-Altenburský
Fridrich Sasko-Hildburghausenský
Maxmilián Sasko-Hildburghausenský
Eduard Sasko-Altenburský
Dynastie Dynastie Meklenburských
Otec Karel II. Meklenbursko-Střelický
Matka Frederika Hesensko-Darmstadtská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Šarlota Georgina Meklenbursko-Střelická (Šarlota Georgina Luisa Frederika; 17. listopadu 1769, Hannover14. května 1818, Hildburghausen) byla členkou rodu Meklenbursko-Střelických a narozením meklenbursko-střelická vévodkyně. Sňatkem s vévodou Fridrichem Sasko-Hildburghausenským (pozdějším vévodou sasko-altenburským) se pak stala sasko-hildburghausenskou vévodkyní.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Šarlota Georgina se narodila v Hannoveru, brunšvicko-lüneburském kurfiřtství jako nejstarší dítě budoucího vévody Karla II. Meklenbursko-Střelického a jeho první manželky Frederiky Hesensko-Darmstadtské.

Šarlota a její sestry, královna Luisa Pruská, královna Frederika Hannoverská a kněžna Tereza z Thurn-Taxisu, byly považovány za nejkrásnější ženy své doby. Německý spisovatel Jean Paul věnoval svůj román Titan "čtyřem krásným a urozeným sestrám na trůnu".

Život[editovat | editovat zdroj]

Dětství a mládí[editovat | editovat zdroj]

Šarlota vyrůstala v Hannoveru, kde byl její otec guvernérem jménem svého švagra, britského krále Jiřího III., který žil v Londýně. Když bylo Šarlotě dvanáct let, zemřela jí matka a ona byla vychovávána matčinou sestrou Šarlotou, která se v roce 1784 provdala za jejího otce, a také Magdalenou z Wolzogenu. Její sestry mezitím vyrůstaly u jejich babičky, Marie Luisy Albertiny Leiningensko-Falkenbursko-Dagsburské, v Darmstadtu. Poté se už Šarlota přestěhovala do Hildurghausenu.

Sasko-Hildburghausenská vévodkyně[editovat | editovat zdroj]

Vévodkyně Šarlota Sasko-Hildburghausenská (1769–1818), pastel Johanna Filipa Bacha, asi 1790

3. září 1785 se patnáctiletá Šarlota provdala za o šest let staršího vévodu Fridricha Sasko-Hildburghausenského, za něhož do roku 1787 vládl jako regent jeho praprastrýc Josef Sasko-Hildburghausenský. Manželství nebylo šťastné; Šarlota byla manželovi mentálně nadřazená a on ji začal brzy ignorovat. Manželé měli také finanční problémy; Sasko-Hildburghausensko bylo finančně zničeno politikou Fridrichových předchůdců a v roce 1806 bylo vévodství dáno do císařské nucené správy. Komisaři vévodovi a vévodkyni umožnili jen omezený civilní seznam (seznam osob, kterým vláda vyplácí peníze, obvykle za službu státu nebo jako čestné důchody).

Šarlotin otec i bratři ji v Hildburghausenu často navštěvovali. V roce 1787 se její otec přestěhoval do Hildburghausenu natrvalo a stal se prezidentem úvěrové komise. V roce 1792 prchla Šarlotina babička i s jejími sestrami před postupující francouzskou armádou z Darmstadtu do Hildburghausenu. Její babička si všimla, že Šarlotin manžel ...plní ze všech svých povinností s horlivostí pouze ty manželské. Šarlota, která tohoto muže nikdy nemilovala, je neustále těhotná. Rodina strávila v Hildburghausenu několik bezstarostných týdnů. V roce 1793 se Šarlotina babička vrátila z exilu a se Šarlotinými sestrami odcestovala do Frankfurtu nad Mohanem, kde se Luisa setkala se svým budoucím manželem, Fridrichem Vilémem.

Šarlota měla velmi důvěrný a milující vztah se svou sestrou Frederikou a příbuznými ve Strelitzu. V roce 1803 a 1805 navštívil Hildburghausen pruský královský pár. Při této příležitosti komisaři umožnili vévodskému páru obnovit část jejich nábytku. V roce 1806 navštívila Šarlota se sestrou Terezou sestru Luisu ve velitelství pruského krále Fridricha Viléma III. v Erfurtu, když vyhlašoval válku Napoleonovi. Luisa pomohla vyhlášení války navrhnout.

Christian Truchseß von Wetzhausen zu Bettenburg byl přítelem vévodského páru a kmotrem jejich syna Eduarda. Poté, co jej navštívila Šarlota s dcerou Terezou, která tou dobou byla korunní bavorskou princeznou, na zámku Bettenburg ve Franconii, napsal Fouquémuː Naše bavorská korunní princezna a dědičná princezna z Weilburgu byly na návštěvě u své matky, vévodkyně z Hildburghausenu; a protože tyto milé dcery znám od dětství a vždy byly ke mně laskavé, pocítily nutkání navštívit starého Truchseßa na jeho zámku a společně s jejich bratrem Jiřím a dědičným princem z Weilburgu, statečným mužem od Waterloo, mě s opravdu jen malým doprovodem v neděli odpoledne navštívily. Na bavorskou korunní princeznu se přišlo podívat mnoho diváků. Když přijímal své hosty, pokoušel se Truchseß na svůj hrad uvést nejprve níže postavenou Šarlotu, ona to ale s odkazem na svou dceru odmítla. Truchseß však řeklː Vaše Výsost mi odpustí, ale co tento hrad stojí, měly matky vždy přednost před svými dcerami. Tereza se pak zavěsila za druhé baronovo rámě a všichni tři prošli branou společně.

Vévodkyně věnovala zhruba polovinu svého ročního příjmu chudým, penzistům, na vzdělání a učilištím pro nižší třídy. Po smrti sestry v roce 1815 nechala v městském parku v Hildburghausenu vztyčit Luisin pomník.

Dvorní múza[editovat | editovat zdroj]

Šarlota se zajímala o literaturu a horlivě u dvora propagovala umění. Uvolnila pravidla a etiketu a přivedla ke dvoru hudebníky, malíře a básníky, mezi nimi i spisovatele Jeana Paula, který přišel ke dvoru v květnu 1799. 25. května 1799 napsal svému příteli Ottoviː Jsem tu už týden a jsem docela slabý. Pro začátek si představte nebeskou vévodkyni s krásnými očima podobnýma dětským, její tváří plnou lásky a přitažlivosti a mládí, hlasem jako slavík a srdcem matky. Milují mě a čtou mi. Žádají si mě odpoledne a večer. Včera jsem pro dvůr improvizoval hrou na klavír. Kromě toho je tu slušná farnost bratrů a sester a já mohu být Zinzendorfem. 27. října 1799 Ottovi znovu píšeː Předem jsem věděl, že dvůr zůstane na jejich loveckém zámečku v Seidingstadtu; dnes jsem tam šel. Vévodkyně tam už byla, když jsem dorazil, a viděla mě již během několika minut od mého příjezdu. Kromě milenky neznám nic krásnějšího, než její sladkou postavu.

Šarlota dala prostému Jean Paulovi Friedrichovi Richterovi titul vyslance rady a zasnoubila spisovatele s jednou ze svých dvorních dam. Jeho zasnoubení s Caroline Feuchter von Feuchtersleben však bylo později zrušeno.

Za Šarloty se dvůr vyvinul v "malý Výmar". K tomuto období odkazuje aktuální heslo města Hildburghausen, "Malá klasika". Vedle Jeana Paula svědčili o mimořádném pěveckém talentu vévodkyně i další současníci. Dostala přezdívku "Singlotte" a pověst jedné z největších zpěvaček své doby. V Hannoveru ji učil zpívat Ital jménem Giuliani a zpívala na koncertech u dvora a při bohoslužbách. Při Svatém týdnu, kdy bylo do kostela vpuštěno celé obyvatelstvo, pravidelně zpívala v hildburghausenském kostele "Smrt Ježíše" od Carla Heinricha Grauna.

Úmrtí[editovat | editovat zdroj]

Šarlotin svícen na hildburghausenském hřbitově

Šarlota zemřela 14. května 1818 v Hildburghausenu po dlouhé nemoci. Její dcera Tereza hlásila své sestře Luiseː Před osmi nebo deseti dny, během úzkostné noci, kdy se konec zdál blízko, se s námi všemi rozloučila a požehnala všem svým blízkým – to je to nejlepší, co může dobrá milující matka dát svým dětem. Té noci, když se s námi rozloučila tím nejdojemnějším způsobem, poklekla jsem vedle její postele a požádala ji o požehnání. Když její ruka spočívala na mé hlavě, mluvila jsem za nás všechny – a ona odpověděla. Všichni jsme z jejích drahých rukou dostali prsten. Když jsem se na něj podívala, můj záměr vždy žít život hodný mé matky rostl v mém srdci stále pevněji.

Šarlota rozhodla, že má být pohřbena na nově plánovaném hřbitově v Backsteinfeldu v Hildburghausenu. Prozatímně byla pohřbena v zámecké kapli a v roce 1819 byla pohřbena v Backsteinfeldu. Její hrobku navrhl Heim, dvorní tesař, a byla dokončena v roce 1824.

Manželství a potomci[editovat | editovat zdroj]

Šarlota se za vévodu Fridricha Sasko-Hildburghausenského (pozdějšího vévodu sasko-altenburského), nejmladšího potomka vévody Arnošta Fridricha III. a jeho třetí manželky Ernestiny Sasko-Výmarské, provdala 3. září 1785 v Hildburghausenu. Za dvaatřicet let manželství mu porodila dvanáct dětíː

Tituly a oslovení[editovat | editovat zdroj]

  • 17. listopadu 1769 – 3. září 1785ː Její nejjasnější Výsost vévodkyně Šarlota Georgina Meklenbursko-Střelická
  • 3. září 1785 – 14. května 1818ː Její Výsost vévodkyně sasko-hildburghausenská

Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]

 
 
 
 
 
Adolf Fridrich I. Meklenburský
 
 
Adolf Fridrich II. Meklenbursko-Střelický
 
 
 
 
 
 
Marie Kateřina Brunšvicko-Dannenberská
 
 
Karel Ludvík Fridrich Meklenbursko-Střelický
 
 
 
 
 
 
Kristián Vilém I. Schwarzbursko-Sondershausenský
 
 
Kristýna Emílie Schwarzbursko-Sondershausenská
 
 
 
 
 
 
Antonie Sibyla z Barby-Muhlingenu
 
 
Karel II. Meklenbursko-Střelický
 
 
 
 
 
 
Arnošt Sasko-HIldburghausenský
 
 
Arnošt Fridrich I. Sasko-Hildburghausenský
 
 
 
 
 
 
Žofie Henrieta Waldecká
 
 
Alžběta Sasko-Hildburghausenská
 
 
 
 
 
 
Jiří Ludvík I. z Erbachu
 
 
Žofie Albertina z Erbachu
 
 
 
 
 
 
Amálie Kateřina Waldecká
 
Šarlota Georgina Meklenbursko-Střelická
 
 
 
 
 
Arnošt Ludvík Hesensko-Darmstadtský
 
 
Ludvík VIII. Hesensko-Darmstadtský
 
 
 
 
 
 
Dorotea Šarlota Braniborsko-Ansbašská
 
 
Jiří Vilém Hesensko-Darmstadtský
 
 
 
 
 
 
Johan Reinhard III. z Hanau-Lichtenbergu
 
 
Šarlota z Hanau-Lichtenbergu
 
 
 
 
 
 
Dorotea Frederika Braniborsko-Ansbašská
 
 
Frederika Hesensko-Darmstadtská
 
 
 
 
 
 
Johan Leiningensko-Dagsbursko-Falkenburský
 
 
Karel Reinhard Leiningensko-Dagsbursko-Falkenburský
 
 
 
 
 
 
Johana Magdalena z Hanau-Lichtenbergu
 
 
Marie Luisa Albertina Leiningensko-Falkenbursko-Dagsburská
 
 
 
 
 
 
Ludvík ze Solms-Rödelheimu
 
 
Kateřina Polyxena ze Solms-Rödelheimu a Assenheimu
 
 
 
 
 
 
Šarlota Sibyla z Ahlefeldu
 

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Duchess Charlotte Georgine of Mecklenburg-Strelitz na anglické Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Sasko-hildburghausenská vévodkyně
Předchůdce:
Ernestina Sasko-Výmarská
17851818
Šarlota Georgina Meklenbursko-Střelická
Nástupce:
Amálie Württemberská
jako sasko-altenburská vévodkyně