Leopold von Ranke

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Leopold von Ranke
Jebens, Adolf - Leopold von Ranke (detail) - 1875.jpg
Narození 21. prosince 1795
Wiehe
Úmrtí 23. května 1886 (ve věku 90 let)
Berlín
Povolání historik, akademik, vysokoškolský učitel a spisovatel
Témata historie
Ocenění Čestný občan Berlína
Pour le Mérite
Řád za zásluhy v oblasti umění a věd
Řád Maxmiliánův pro vědu a umění
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Leopold von Ranke (21. prosince 1795, Wiehe, Sasko23. května 1886, Berlín) byl německý historik, jeden ze zakladatelů vědecké historiografie, založené na původních pramenech. Úkolem historie podle Ranka je popsat, „jak tomu skutečně bylo“ („wie es eigentlich gewesen ist").

Život[editovat | editovat zdroj]

Ranke se narodil v rodině protestantského pastora a studoval na slavném gymnáziu Schulpforta u Naumburgu, kde si zamiloval klasické autory. Roku 1814 se zapsal na univerzitu v Lipsku, kde studoval klasickou filologii a luterskou teologii. Jeho hlavní četbou byli Thúkydidés, Titus Livius, Immanuel Kant, Fichte, Schelling a Schlegel. Současná historická literatura, kterou pokládal za pouhé hromadění zpráv, ho příliš nezajímala. V letech 1817-1825 učil klasické jazyky na gymnáziu ve Frankfurtu nad Odrou a začal se zajímat o historii, protože ji chtěl postavit na pevnější základy a zároveň v ní hledal Boží vedení pro sebe.

Už jeho první kniha, "Dějiny románských a germánských národů 1494 – 1514" (1824), překvapila šíří pramenů, které Ranke použil: paměti, deníky, státní dokumenty, diplomatické depeše i přímá svědectví současníků. Ranke chtěl v knize ukázat, že historická zkušenost severských („teutonských“) národů od dob stěhování národů přes křížové výpravy a období kolonizace byla v zásadě shodná se zkušeností národů „latinských“ a že společně vytvořily novověkou Evropu jako politický i duchovní celek. Z knihy pochází také slavná a často citovaná věta:

“Historie si brala za úkol soudit minulost a poučit současnost pro dobro budoucích věků. Tak vysoký nárok si tato kniha nečiní; snaží se pouze ukázat, jak tomu ve skutečnosti bylo (wie es eigentlich gewesen).“

O přesný smysl této věty se historikové dodnes přou, Ranke jej vysvětluje tak, že historik se může radovat z jednotlivostí, musí však hledat „posvátný hieroglyf“, stopu Božího vedení v dějinách, a mít otevřené oči pro to, co je v nich univerzální. Na základě úspěchu této knihy byl Ranke povolán na berlínskou univerzitu, kde byl vtažen do sporů mezi právním historikem von Savignym, který zdůrazňoval neredukovatelnou jedinečnost dějinných období, a následovníky Hegelovými, kteří celé dějiny chápali jako rozvíjení jediného příběhu. Ranke hájil stanovisko Savignyho a tvrdil, že „každá doba je Bohu stejně blízká“ a že například renesance není lepší než středověk, nýbrž pouze jiná.

Roku 1831 Ranke založil a redigoval konzervativní časopis Historisch-politische Zeitschrift, kde polemizoval s liberalismem a varoval před revolucí. V souladu se svým přesvědčením Ranke prostudoval rozsáhlý Benátský archiv zahraniční politiky pro 16. a 17. století a v letech 1834-1836 vydal dílo „Římští papežové, jejich církev a jejich stát v 16. a 17. století“, kde mimo jiné vytvořil pojem „protireformace“ a vytvořil živé obrazy tehdejších papežů, Ignáce z Loyoly a mnoha dalších. Britský katolický historik Lord Acton soudil, že je to nejlepší a nejobjektivnější kniha o renesančním papežství.

V letech 1845-1847 vyšly jeho „Německé dějiny v období reformace“ a 1849 „Devět knih pruských dějin“, kde sledoval historii rodiny Hohenzollernů od středověku po Bedřicha Velikého. Roku 1865 byl Ranke povýšen do šlechtického stavu, od roku 1882 byl pruským tajným radou a od roku 1885 čestným občanem Berlína. Roku 1884 byl zvolen prvním čestným členem Americké historické asociace. Po svém penzionování roku 1871 psal Ranke o různých tématech, o Francouzské revoluci, o Albrechtovi z Valdštejna, o anglických, španělských a pruských dějinách, zejména v raném novověku. Roku 1880 se pustil do široce koncipovaných „Světových dějin“, které stačil dopsat jen do 12. století, jeho žáci je však z jeho poznámek dovedli až do roku 1453 a vydali ve 12 svazcích.

Pro historiografii 19. století byl Ranke velkou autoritou a velmi ji ovlivnil. S jeho pojetím historie nepřímo polemizoval Nietzsche ve druhé z „Nečasových úvah“ (1874) a v průběhu 20. století se objevili kritikové, kteří Rankovi vytýkali, že podcenil význam myšlenek a celkových konceptů a naopak si dostatečně neuvědomil, že historik je nutně člověkem své doby a že přinejmenším kladením otázek a výběrem materiálu vždycky vnáší do historie své vlastní hledisko (Fernand Braudel).

Leopold von Ranke (Německá známka, 1986)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Leopold von Ranke na anglické Wikipedii a Leopold von Ranke na německé Wikipedii.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Velká část Rankova díla je k dispozici na Wikisource: http://de.wikisource.org/wiki/Leopold_von_Ranke (německy)