Fernand Braudel

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Fernand Braudel
Narození 24. srpna 1902
Luméville-en-Ornois
Úmrtí 27. listopadu 1985 (ve věku 83 let)
Cluses
Místo odpočinku Hřbitov Père-Lachaise
Alma mater Pařížská univerzita
Zaměstnavatelé Collège de France (19501972)
Institut d'études politiques de Paris
Univerzita São Paulo
École des hautes études en sciences sociales
Pařížská univerzita
Ocenění komandér Řádu čestné legie
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Fernand Braudel [fernan brodel] (24. srpna 1902 Luméville-en-Ornois (Meuse) - 27. listopadu 1985 Cluses (Haute-Savoie)) byl francouzský historik, představitel Školy Annales a člen Francouzské akademie.

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

Braudel se narodil v Lotrinsku, asi 60 km jihozápadně od Metz, studoval historii, klasické jazyky a psal básně. Roku 1923 získal učitelské oprávnění v historii a v letech 1924-1932 učil historii v Alžíru. V letech 1932-1935 učil historii na prestižních pařížských gymnáziích a v letech 1935-1936 zakládal spolu s C. Lévi-Straussem novou univerzitu v São Paulo v Brazílii. Při návratu se setkal se zakladatelem Školy Annales L. Febvrem a pak vedl oddělení na École pratique des hautes études v Paříži. Roku 1938 byl mobilizován a od roku 1940 do konce války žil v zajateckém táboře v Německu. V zajetí bez literatury napsal základ svého nejslavnějšího díla o Středomoří v době Filipa II.

Od roku 1946 redigoval Revue des Annales až do roku 1968, kdy funkci převzal Jacques Le Goff. V letech 1949-1972 přednášel historii na Collège de France a v letech 1956-1972 vedl historickou sekci na École des hautes études en sciences sociales (EHESS) v Paříži. V 50. letech pracoval na třísvazkovém díle „Hmotná civilizace, ekonomie a kapitalismus od 15. do 18. století“, které poprvé vyšlo roku 1960. Jeho poslední velký projekt se týkal francouzské identity (1986, 3 svazky) a roku 1987 vyšla jeho "Gramatika civilizací", velkorysé porovnání řady významných civilizací. Braudelovy knihy vyšly v mnoha jazycích, obdržel množství četných doktorátů a roku 1984 byl zvolen členem Francouzské akademie.

Význam[editovat | editovat zdroj]

Ač patřil ke „druhé generaci“ Školy Annales, zajistil jí světovou pověst a prosadil nové přístupy v historii. Braudel rozlišil trojí úroveň historického času, od (zdánlivé) neměnnosti přes dějství „dlouhého trvání“ (longue durée) až po úroveň politických a jiných událostí. Zároveň se ve svých projektech nevěnoval detailním tématům, ale většinou celým kulturním oblastem a epochám. U nás Braudel inspiroval zejména M. Hrocha a řadu jeho žáků.

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • Méditerranée et le monde méditerranéen à l´époque de Philippe II (Středozemní moře a středozemní svět v době Filipa II.), 3 svazky. Disertace, první vyd. 1949, druhé revidované 1966.
  • Écrits sur l'histoire (Spisy o historii), I-II, Paris 1969-1990.
  • Civilisation matérielle, économie et capitalisme (XVe-XVIIIe siècles) (Materiální civilizace, ekonomie a kapitalismus, 15. - 18. století), 3 sv., Paris 1979.
  • La dynamique du capitalisme. Paris : Arthaud, 1985. 120 p. ISBN 2-7003-0501-9 (česky Dynamika kapitalismu. Praha : Argo, 1999. 81 s. ISBN 80-7203-193-7) - úvodní svazek k "Civilisation matérielle, économie et capitalisme"
  • L'identité de la France, (Identita Francie), 3 sv., Paris 1986.
  • Grammaire des civilisations (Gramatika civilizací), Paris 1987. Původně vydnáno ve spolupráci se Suzanne Baille et Robertem Philippeme jako Le monde actuel (1963).
  • Le modèle italien (Italský model), Paris 1989.
  • Les écrits de Fernand Braudel. I : Autour de la Méditerranée (Spisy Fernanda Braudela I. Okolo Středozemí), Paris, De Fallois, 1996.
  • Les écrits de Fernand Braudel. II : Les ambitions de l’histoire (Spisy Fernanda Braudela II. Ambice historie), Paris, De Fallois, 1997.
  • Les mémoires de la Méditerranée (Paměti Středozemního moře), Paris, De Fallois, 1998.
  • Les écrits de Fernand Braudel. III : L’histoire au quotidien (Spisy Fernanda Braudela III. Dějiny v každodennosti), Paris, De Fallois, 2001.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

15. křeslo Francouzské akademie
Předchůdce:
André Chamson
19841985
Fernand Braudel
Nástupce:
Jacques Laurent