Annie Ernauxová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Annie Ernauxová
Annie Ernaux in 2022 (2 av 11).jpg
Rodné jménoAnnie Thérèse Blanche Duchesne
Narození1. září 1940 (82 let)
Lillebonne
Povoláníspisovatelka, učitelka a režisérka
Alma materUniversité de Rouen-Normandie
Université de Bordeaux
Významná dílaLa Place (1984, Místo),
Une Femme (1987, Obyčejná žena), Les Années (2008, Roky)
OceněníRenaudotova cena (1984),
Prix Marguerite Duras (2008),
Prix François Mauriac (2008),
Prix de la langue française (2008),
Prix Marguerite Yourcenar (2017),
The Booker Prize (2019),
Nobelova cena za literaturu (2022)
VlivyJean-Paul Sartre,
Virginia Woolfová,
Simone de Beauvoir
Web oficiální stránka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Annie Ernauxová (* 1. září 1940, Lillebonne) je francouzská spisovatelka a učitelka literatury.[1] Její literární dílo je silně autobiografické a má blízko k sociologickému pohledu na svět.[2] Roku 2022 jí byla udělena Nobelova cena za literaturuza odvahu a pronikavost, s níž odhaluje kořeny, odcizení a překážky lidské paměti“.[3][4]

Život[editovat | editovat zdroj]

Annie Ernauxová, rozená Duchesne, se narodila v roce 1940 v Lillebonne v departmentu Seine-Maritime v Normandii. O několik let později se její rodiče, drobní obchodníci, přestěhovali do Yvetotu, kde měli kavárnu a obchod s potravinami v dělnické čtvrti města. V Yvetot také studovala na soukromé katolické střední škole, kde se setkala s dívkami ze střední třídy, které jí dávaly najevo, že na rozdíl od nich pochází z dělnického prostředí.[5]

Roku 1964 se provdala za Philippa Ernauxe, s nímž má dva syny. Na univerzizě v Rouenu a na univerzitě v Bordeaux získala kvalifikaci učitele a vyučovala francouzštinu na několika středních školách. Roku 1971 získala vysokoškolskou kvalifikaci pro moderní literaturu. V roce 1975 se s rodinou přestěhovala do nově vznikajícího města Cergy-Pontoise v Île-de-France poblíž Paříže a roku 1977 nastoupila do Národního centra pro distanční vzdělávání CNED (Centre national d'enseignement à distance). V 70. letech byla rovněž aktivní ve feministickém hnutí a psala články s politickým pozadím do Le Monde. Po rozvodu na počátku 80. let zůstala ve svém domě v Cergy-Pontoise, kde žije dodnes. V roce 2000 odešla z učitelského postu a již se zcela věnuje psaní.[5]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Jako spisovatelka se prosadila již v 70. a 80. letech 20. století jako představitelka proudu tzv. ženské literatury.[1] K jejím tématům patří potrat, osamělost a deziluze způsobené milostnými zkušenostmi, monotónnost manželství žitého ve stereotypu dokonalé ženy v domácnosti nebo sexuální témata spojená s příslušností k ženskému pohlaví.[1] Její další díla integrují řadu různých žánrů a motivů: narativní prózu, deník, etnografii, sociologii a autobiografii nebo vyprávění autentických příběhů menšin. Odklon od tradičních kategorií literatury je prvkem, který nejvíce konotuje její dílo v inovativním smyslu.[6]

Dalším originálním prvkem jejích děl je spojení literatury a sociologie. Osobní zkušenost je popisována jako sociální produkt, a proto jsou epizody z jejího života vyprávěny s objektivním odstupem bez příkras, emocí a výkladů. Opakujícím se motivem je motiv zrady, kterou vypravěčka pociťuje za to, že díky vzdělání opustila ovládanou dělnickou třídu a přidala se k třídě vládnoucí. Příběhy ze života autorčiných rodičů, od nichž se stále více vzdaluje, se soustřeďují především na podmínky materiální a kulturní chudoby, kterou zažívají oni sami i jejich vlastní předkové.[7]

Výběrová bibliografie[editovat | editovat zdroj]

Oblílka prvního vydání autorčiny knihy Les Années (2008, Roky)
  • Les Armoires vides (1974, Prázdné skříně), autobiografický román.
  • Ce qu'ils disent ou rien (1977, Co říkají, nebo nic), autobiografický román.
  • La Femme gelée (1981, Ochromenná žena), autobiografický román odehrávající se při čekání na potrat v roce 1964.
  • La Place (1984, Místo), autobiografický příběh zaměřený na autorčin vztah s otcem a na její zážitky z mládí na malém městě ve Francii. Příběh začíná smrtí jejího otce, pak následují vzpomínky na jeho život.
  • Une Femme (1987, Obyčejná žena), román popisující konvenční život ženy 60. let, která v domácnosti celý den připravuje jídlo a dělá domácí práce, protože je přesvědčena, že role, kterou jí přiděluje její pohlaví, je sloužit rodině a manželovi. Zároveň v něm autorka vzpomíná na smrt své matky a na její život.
  • Passion simple (1991, Prostá vášeň), autobiografický román, který líčí vášeň mezi hrdinkou a ženatým mužem, zahraničním obchodníkem z východní Evropy.
  • Journal du dehors (1993, Deník zvenčí).
  • La Honte (1997, Hanba).
  • Je ne suis pas sortie de ma nuit (1997, Nevyšla jsem ze své noci), příběh autorčiny matky, které byla diagnostikována Alzheimerova choroba.
  • La Vie extérieure (2000, Vnější život).
  • L'Événement (2000, Událost), příběh nelegálního potratu mladé studentky.
  • Se perdre (2001), převážná část knihy se skládá z deníkových záznamů z let 1988 až 1990.
  • L'Occupation (2002, Okupace), propracovaná studie patologické žárlivosti.
  • L'Usage de la photo (2005, Užití fotografie), spoluautor Marc Marie, zkoumání vztahu mezi psaním a fotografickou reprezentací minulosti.
  • Les Années (2008, Roky), autobiografie, považovaná za autorčino vrcholné dílo[2], zachycuje sociální a kulturní dějiny Francie od jejího narození roku 1940 až ro roku 2007. Dílo osciluje mezi popisy autorčiných fotografií pořízených v letech 1941 až 2007, a obrazem doby, kdy tyto fotografie vznikly, prostřednictvím vzpomínek, které se jí vryly do mysli.
  • L'Autre fille (2011, Jiná dcera), autorčin dopis sestře, která zemřela na záškrt dva roky před jejím narozením.
  • L'Atelier noir (2011).
  • Écrire la vie (2011).
  • Retour à Yvetot (2013, Návrat do Yvetotu), popis vztahů autorky k významným místům jejího života.
  • Regarde les lumières mon amour (2014, Podívej se na světla, má lásko), v díle autorka vypráví o životě v supermarketech. Zejména poskytuje jasnou a hlubokou analýzu konzumní společnosti a různých společenských vrstev, jak se odrážejí v obchodu a ve vztazích lidí klasifikovaných podle jejich příjmu a jejich sociálního původu.
  • Mémoire de fille (2016, Dívčí paměť), autorka vzpomíná na svou první noc s mužem a konfrontuje tyto vzpomínky s pohledem ženy, kterou se stala.
  • Hôtel Casanova (2020).
  • Le jeune homme (2022, Mladý muž).

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Annie Ernauxová získala za svá díla celou řadu ocenění:

Filmové adaptace[editovat | editovat zdroj]

  • L'Autre (2008, Ta druhá), francouzský film podle knihy L'Occupation, režie Patrick-Mario Bernard a Pierre Trividic.
  • Gli anni (2018, Roky), italsko-francouzský krátký dokumentární film podle knihy Les Années.
  • Passion simple (2020, Prostá vášeň), francouzský film, režie Danielle Arbid.
  • L'événement (2021, Událost), francouzský film, režie Audrey Diwanová.
  • Les années Super-8 (2022), dokumentární film, režie Annie Ernauxová.[21]

Česká vydání[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c FRYČER, Jaroslav a kol. Slovník francouzsky píšícíh spisovatelů. Praha: Libri 2002. S. 266.
  2. a b c DVOŘÁK, Stanislav. Nobelovu cena za literaturu má Annie Ernauxová. Právo, ročník 32. číslo 234, Praha 2022. S. 16.
  3. The Nobel Prize in Literature 2022 [online]. The Nobel Prize [cit. 2022-10-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Annie Ernaux wins the Nobel prize in literature for 2022 [online]. The Economist [cit. 2022-10-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b Annie Ernaux - Biography [online]. University of St Andrews [cit. 2022-10-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. BACHOLLE-BOŠKOVIC, Michèle. Annie Ernaux «premier homme», «premier écrivain» [online]. Presses Sorbonne Nouvelle, 2015 [cit. 2022-10-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-05-15. (francouzsky) 
  7. LITVINAVIČIENÈ, Inga. Les aspects sociologiques dans l’oeuvre d’Annie Ernaux [online]. Literatūra 2007, vol. 49, n. 5, S. 164-171 [cit. 2022-10-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-03-24. (francouzsky) 
  8. a b 2022 Nobel Literature laureate is French author Annie Ernaux who believes in 'the liberating force of writing' [online]. Times Now, 2022 [cit. 2022-10-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. Prix Maillé-Latour-Landry de l'Académie française [online]. LibraryThing [cit. 2022-10-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. Prix Marguerite Duras [online]. Prix Marguerite Duras [cit. 2022-10-08]. Dostupné online. (francouzsky) 
  11. Prix François Mauriac [online]. Prix François Mauriac [cit. 2022-10-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-06. (francouzsky) 
  12. Palmarès du prix de la langue française [online]. Palmarès du prix de la langue française [cit. 2022-10-08]. Dostupné online. (francouzsky) 
  13. Notes avis critiques clés bibliofeel [online]. Clés bibliofeel [cit. 2022-10-08]. Dostupné online. (francouzsky) 
  14. Annie Ernaux - Premio Strega Europeo [online]. Premio Strega [cit. 2022-10-08]. Dostupné online. (italsky) 
  15. Prix Marguerite Yourcenar 2017 [online]. Prix Marguerite Yourcenar [cit. 2022-10-08]. Dostupné online. (francouzsky) 
  16. Premio Hemingway - Albo d'oro [online]. Premio Hemingway [cit. 2022-10-08]. Dostupné online. (italsky) 
  17. Annie Ernaux gana el Premio Formentor [online]. L’orma editore [cit. 2022-10-08]. Dostupné online. (italsky) 
  18. La escritora Annie Ernaux gana el Premio Formentor [online]. El País [cit. 2022-10-08]. [La escritora Annie Ernaux gana el Premio Formentor Dostupné online]. (španělsky) 
  19. The Years, Written by Annie Ernaux [online]. The Booker Prize Foundation [cit. 2022-10-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. Inaugural RSL International Writers Announced [online]. Royal Society of Literature [cit. 2022-10-08]. (anglicky) 
  21. Annie Ernaux on IMDb [online]. Internet Movie Database [cit. 2022-10-08]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]