Alan Turing

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Alan Turing
Alan Turing cca v roce 1927
Alan Turing cca v roce 1927
Narození Alan Mathison Turing
23. června 1912
Maida Vale, Londýn, Anglie
Úmrtí 7. června 1954 (ve věku 41 let)
Wilmslow, Cheshire, Anglie
Národnost britská
Alma mater Sherborne School, King's College (Univerzita v Cambridgi), Princetonská univerzita
Pracoviště University of Manchester, Government Communications Headquarters, National Physical Laboratory, Univerzita v Cambridgi
Obor matematika, kryptoanalýza, matematická informatika, biologie
Známý díky kryptoanalýza Enigmy, Turingův stroj, Turingův test, Turingova Bomba, problém zastavení
Významná díla On computable numbers, with an application to the Entscheidungsproblem
Získaná ocenění Smith's Prize (1936), Řád britského impéria, Člen Královské společnosti [1]

Alan Mathison Turing, OBE (23. června 19127. června 1954) byl významný britský matematik, logik, kryptoanalytik a zakladatel moderní informatiky.

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

Poté, co se Alan Turing narodil, jeho rodiče se vrátili z Anglie zpátky do Indie, ale malého Alana s sebou nevzali, vychovávaly ho chůvy a příbuzní. Alan ani ve svém dětství nevykazoval výjimečnou inteligenci, byl průměrným žákem. Bavily ho šachy, ale nebyl zvlášť dobrým hráčem.

Plastika vědce v pracovně.

Když měl Alan nastoupit na střední školu Sherborne, ochromila Británii devítidenní všeobecná stávka, a tak Alan vzal kolo a během dvou dnů dojel do školy, která byla vzdálena asi 100 km. Na střední škole se seznámil s Christopherem Morcomem, bavili se spolu o vědeckých novinkách a prováděli vlastní pokusy. Morcomova smrt v roce 1930 Alana těžce zasáhla.

V letech 1931 až 1934 studoval Turing matematiku[2] na King's College v Cambridge a v roce 1935 zde byl zvolen členem univerzitní koleje (fellow) na základě své disertace o centrální limitní větě.

Turingovy největší vědecké zásluhy tkví v jeho článku „On Computable Numbers, with an Application to the Entscheidungsproblem“ z roku 1936. Zavádí v něm pojem Turingova stroje, teoretického modelu obecného výpočetního stroje, který se stal jedním ze základů informatiky, a dokázal, že problém zastavení Turingova stroje není rozhodnutelný. Na základě Churchovy-Turingovy teze pak lze toto zjištění aplikovat na Hilbertem formulovaný tzv. Entscheidungsproblem neboli problém rozhodnutelnosti.

V letech 1937 a 1938 studoval na univerzitě v Princetonu pod vedením Alonza Churche a získal zde doktorát.

Za druhé světové války byl Turing jedním z nejdůležitějších vědců, kteří v Bletchley Parku luštili německé tajné kódy šifrované stroji Enigma a Tunny. Toto úsilí bylo velice úspěšné a Angličané měli po větší část války k dispozici "tajné" nepřátelské komunikace. Ani po válce ovšem o této své práci nemohl mluvit, jelikož by tím porušil státní tajemství.

Od roku 1948 pracoval na univerzitě v Manchesteru.[2] Turing dlouhodobě uvažoval o možnostech inteligentních strojů a je autorem myšlenky tzv. Turingova testu, která tvrdí, že za inteligentní můžeme stroj považovat tehdy, když nejsme schopni odlišit jeho výstup (například jeho odpovědi) od výstupu člověka.

Po druhé světové válce byly myšlenky Turingova stroje využity při konstrukci prvních počítačů řízených programem uloženým ve vnitřní paměti. Tyto počítače Turing prakticky využíval v 50. letech, kdy pracoval na teoretickém vysvětlení morfogeneze.

Odsouzení a smrt[editovat | editovat zdroj]

Busta Alana Turinga, Univerzita v Surrey

O Turingově osobním životě je známo málo. Byl praktikující homosexuál. V lednu 1952 se Turing seznámil s devatenáctiletým nezaměstnaným Arnoldem Murrayem a pozval jej k sobě domů. 23. ledna byl dům vykraden. Murray sdělil Turingovi, že zlodějem byl pravděpodobně jeho známý, a Turing nahlásil vloupání na policii. Během vyšetřování se přiznal, že s Murrayem měl sexuální vztah. Následně byl obviněn ze sexuálního deliktu (gross indecency) a čelil soudnímu procesu.[3] V souvislosti s tím mu byl odepřen další přístup k utajovaným informacím a tedy i jeho účast na šifrování ve Vládním komunikačním centru (GCHQ). Přišel rovněž o možnost cestovat do USA. Své místo na univerzitě v Manchesteru si ale udržel.

Turing byl odsouzen a musel volit mezi (až dvouletým) vězením a probací – podmíněným prominutím trestu, které ovšem bylo vázáno na podstoupení hormonální „léčby“ (organo-therapic treatment).[4][5] Rozhodl se pro druhou možnost: po dobu jednoho roku dostával ke snížení libida dávky syntetického ženského hormonu estrogenu. Estrogen navíc běžně způsoboval gynekomastii (růst prsů): nevítaný příklad morfogeneze, kterou se zrovna zabýval.

7. června 1954 Turing zemřel na otravu kyanidem draselným. Tím mělo být napuštěno jablko, ze kterého trochu snědl. Přítomnost kyanidu v jablku nebyla testována, jako příčina smrti byl kyanid určen až při pitvě. Podle oficiálního stanoviska se jednalo o sebevraždu, čímž byly odmítnuty spekulace o náhodě (neopatrné zacházení s chemikáliemi) nebo o vraždě (politické, špionážní).

Vládní omluva[editovat | editovat zdroj]

V září 2009 se britský premiér Gordon Brown jménem vlády omluvil Alanu Turingovi za příkoří, které mu bylo způsobeno, když byl odsouzen pro homosexualitu. Omluvu zveřejnil list The Daily Telegraph. „Jménem britské vlády a všech těch, kdo díky Alanově práci žijí svobodně, říkám: Je nám to líto. Zasloužil jste si něco lepšího,“ napsal Brown. „Není přehnané říci, že bez jeho mimořádného přispění mohly být dějiny druhé světové války velice odlišné. To, za co mu musíme být vděčni, staví do ještě hroznějšího světla fakt, že se s ním jednalo tak nelidsky.“[6][7]

Dne 24. prosince 2013 udělila britská královna Alžběta II. Alanu Turingovi královskou milost.[8] Britský ministr spravedlnosti Grayling k milosti uvedl: „Jeho genialita pomohla ukončit válku a zachránila tisíce životů. Jeho pozdější život byl zastíněn jeho odsouzením za homosexualitu. Tento rozsudek bychom nyní považovali za nespravedlivý a diskrimační, a proto byl rozsudek odvolán. Turing si zaslouží být uznáván za jeho přínosy ve válečném tažení a ve vědě o počítačích. Milost od královny je adekvátní hold tomuto skvělému muži.”[9]

Na počest Alana Turinga je od roku 1966 udílena Turingova cena, jedno z nejvýznamnějších informatických ocenění.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Newman, M. H. A. (1955). "Alan Mathison Turing. 1912–1954". Biographical Memoirs of Fellows of the Royal Society 1: 253–226. doi:10.1098/rsbm.1955.0019. JSTOR 769256.
  2. a b MAREŠ, Milan. Slova, která se hodí aneb jak si povídat o matematice, kybernetice a informatice. Praha : Academia, 2006. 352 s. ISBN 80-200-1445-4. Kapitola Se složitostí to není jednoduché, s. 303-309.  
  3. KAPOUN, Jan. Průkopníci informačního věku (6.): Alan Turing [online]. 19.8.2010, [cit. 2013-03-26]. Dostupné online. (česky) 
  4. A. Hodges: cit. dílo, s. 472
  5. http://www.turing.org.uk/bio/part8.html
  6. Britský premiér se omluvil kastrovanému hrdinovi války
  7. (anglicky)Gordon Brown: I'm proud to say sorry to a real war hero
  8. Pozdní vánoční dárek – posmrtný pardon. Literární noviny [online]. 2013-12-24. Dostupné online.  
  9. BARET, Daniel. Slavnému Turingovi, který rozluštil Enigma kód, byla udělena až teď milost za jeho „homosexualitu“. Reflex [online]. 2013-12-25 [cit. 2014-01-09]. Dostupné online. ISSN 1213-8991.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • David Leavitt: Muž, který věděl příliš mnoho : Alan Turing a vynález počítače. Argo a Dokořán, 2007, ISBN 978-80-7203-900-5.
  • (anglicky) Andrew Hodges: Alan Turing: The Enigma, Vintage edition 1992, 1. vydání: Londýn, Burnett Books Ltd, 1983, ISBN 0-09-911641-3.
  • (anglicky) David Leavitt: The Man Who Knew Too Much : Alan Turing and the Invetion of the Computer, Phoenix 2007,: Londýn, ISBN 978-0-7538-2200-5.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]