Bletchley Park

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Bletchley Park
Bletchley Park Mansion.jpg
Údaje o muzeu
Stát Spojené královstvíSpojené království Spojené království
Založeno 1938
Zeměpisné souřadnice
Webové stránky
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bletchley Park je panské sídlo ležící poblíž města Milton Keynes v anglickém hrabství Buckinghamshire, asi 80 km na severozápad od Londýna. V areálu Bletchley parku se nachází viktoriánský zámek a 23 hektarů okolních pozemků.[1] Sídlo do jeho současné podoby přestavěl anglický finančník a politik Sir Herbert Samuel Leon. V období od Mnichovské krize v Bletchley Parku sídlila britská MI6 a také především Vládní komunikační ústředí. Během druhé světové války postupně stoupal počet zaměstnanců Bletchley Parku, do konce roku 1944 dokonce dosáhl deseti tisíc zaměstnanců.[2] Zaměstnány zde byly významné osobnosti jako například matematik Alan Turing, šachista Hugh Alexander, či šifrant Dilly Knox. [3]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Původně se pozemky okolo Bletchley využívaly pro zemědělství. To se změnilo v roce 1675, kdy původní vlastník vévoda z Buckinghamu pozemky prodal fyzikovi Dr. Thomasi Willisovi. Na pozemcích však začal stavět až jeho vnuk, Browne Willis, který Bletchley zdědil. Starožitník a patron architektury Willis začal v Bletchley stavět nový dům, který byl dokončen roku 1711. [4]

Po smrti Browna Willise pozemky chátraly až do doby, kdy je odkoupil roku 1877 Samuel Lipcombe Seckham, který zde rozestavěl novogotický zámek, který však nikdy nedokončil. Bletchley nakonec prodal finančníkovi a politikovi Herbertu S. Leonovi, který vystavěl Bletchley do současné podoby a využíval ho pro schůzky s vlivnými politiky, například David L. Georgem. Po jeho smrti pozemky spravovala jeho vdova až do své smrti v roce 1937. [4]

V roce 1938 koupil v předtuše války centrum Bletchley admirál Hugh Sinclair, ředitel Secret Intelligence Service, se záměrem využít Bletchley v období války jako sídlo pro SIS. Důvodem byla především strategicky výhodná poloha Bletchley, relativně malá vzdálenost od Londýna a blízká železniční trat', která spojovala Londýn a Birmingham s náborovými středisky v Oxfordu a Cambridge. [5]

V létě 1939 se do Bletchley přesunulo oddělení kryptografie, oficiálně zvané Station X. Byla zde založena škola šifrování, jejíž absolventi měli později sloužit k válečným účelům, především k prolomení šifrovacích přístrojů, přes které komunikovali důstojníci Wehrmachtu. [6]

Operace proti Nacistickému Německu za druhé světové války[editovat | editovat zdroj]

Během prvních měsíců II. světové války se úsilí šifrantů z Bletchley Parku setkalo pouze s velmi omezeným úspěchem. Méně důležité kódy se dařilo prolamovat matematicky, což byl ovšem velmi obtížný úkol, a tak rozšifrované zprávy již většinou nebyly aktuální.[6]

Prolomení šifrovacího stroje Enigma[editovat | editovat zdroj]

Největší tlak směřoval na rozluštění šifrovacího stroje Enigmy. Operace, která směřovala k rozluštění kódu Enigmy získala označení Ultra.[6] Na počátku roku 1940 navázal tým šifrantů Bletchley Parku na informace především polských spojenců, kteří byli schopni číst některé údaje posílané přes Enigmu již v roce 1932. Postupně začali zachytávat a dešifrovat značné množství zpráv šifrovaných Enigmou. Existovalo mnoho různých šifer Enigma a aby je Wehrmacht rozlišil, používal pro ně barevné označení. V únoru 1940 začal tým pracovníku Bletchley s prolamováním 'červené', což bylo komunikační spojení mezi Wehrmachtem a Luftwaffe. Němci pravidelně měnili rotory v Enigmě, což vedlo k tomu, že Britům se často podařilo prolomit daný stroj pouze díky tipování a lenosti šifrantů Wehrmachtu. Německá přehnaná důvěra v Enigmu nakonec vedla ke kompletnímu prolomení v roce 1943. [5]

Prolomení šifrovacího stroje Lorenz[editovat | editovat zdroj]

Další operace z Bletchley parku měli za cíl dešifrování stroje Lorenz, kterým komunikovalo nejvyšší velení Wehrmachtu. Postup prolamování kódu zde byl pomalejší než u Enigmy, zásadního posunu se dočkali Britové až po obrovské chybě na straně Německa 30. srpna 1941. Tuto chybu udělal německý šifrant, který posílal zprávu z jednoho velitelství německé armády do druhého- pravděpodobně v Aténách nebo ve Vídní. Po nedorozumění poslali požadovanou zprávu přes stroj Lorenz dvakrát se stejným nastavením, což bylo proti všem předpisům zacházení se šifrovacími stroji. [7]

Období po druhé světové válce[editovat | editovat zdroj]

Projekt Ultra byl státním tajemstvím až do jara 1974. Většina vybavení a všechny plány byly zničeny. Většina kryptoanalytiků i ostatních zaměstnanců se vrátilo do svých civilních životů a měli zakázáno mluvit o své práci (do roku 1974). Během téměř 40 let od zveřejnění dokumentů projektu Ultra si příběh Enigmy a Bletchley parku získal velkou popularitu. Bletchley Park v současné době slouží jako muzeum projektu Ultra, kde jsou obnoveny některé chatky, které využívali šifranti. Speciální část je věnována stoji Enigma. V roce 2007 byla dokončena replika programového počítače Colossus, který úspěšně dešifroval první zprávu od konce II. světové války. [8]

Lidé z Bletchley Parku[editovat | editovat zdroj]

Ještě před začátkem války naverbovalo Vládní informační ústředí do Bletchley Parku „muže a ženy profesorského typu“ přes své kontakty na univerzitách Oxford a Cambridge. Takto se do Bletchey Parku dostali jedni z nejznámějších šifrantů Alan Turing, Gordon Welchman a Bill Tutte. Další šifranti, jako například Dilly Knox a Nigel de Grey pracovali pro Vládní informační ústředí již od I. světové války.[3]

Velké procento zaměstnanců Bletchley Parku tvořily ženy. Do roku 1945 to bylo dokonce 75 % všech zaměstnanců. Šest z deseti žen zaměstnaných v Bletchley Parku bylo dokonce v armádě. Zbytek z nich byl naverbován pro civilní služby.[9]

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Socha Alana Turing

Pro rozluštění Enigmy byl zřejmě klíčový přínos matematika Alana Turinga. Ten během práce v Bletchley Parku sestrojil stroj Colossus, který by se dal považovat za první počítač. Po válce byl souzen a odsouzen za sexuální delikt, jelikož udržoval v té době zakázaný homosexuální vztah. Zemřel roku 1954 na otravu kyanidem draselným, podle oficiálního stanoviska se jednalo o sebevraždu. [10]

Na rozluštění stroje Lorenze měl největší zásluhu britský matematik a kryptolog William Thomas Tutte. Po válce pokračoval v matematice, kde je významná jeho práce v oblasti kombinatoriky a teorie grafů.

V Bletchley Parku pracoval také britský šachista Hugh Alexander, který později vedl divizi kryptoanalýzy ve Vládním informační ústředí po 25 let. V šachu se stal dvakrát šampionem Británie a získal titul Mezinárodního mistra.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Bletchley Park | government establishment, England, United Kingdom. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2019-04-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. GCHQ. www.gchq.gov.uk [online]. [cit. 2019-04-01]. Dostupné online. 
  3. a b SEBAG-MONTEFIORE, HUGH. Enigma : the battle for the code. London: Weidenfeld & Nicolson xii, 403 pages, 16 unnumbered pages of plates s. Dostupné online. ISBN 029784251X, ISBN 9780297842514. OCLC 42700612 
  4. a b http://www.bucksgardenstrust.org.uk/wp-content/uploads/2016/02/Bletchley_Park.pdf
  5. a b ALDRICH, RICHARD J. (RICHARD JAMES), 1961-. GCHQ : the uncensored story of Britain's most secret intelligence agency. London: HarperPress 666 pages s. Dostupné online. ISBN 9780007278473, ISBN 0007278470. OCLC 503638180 
  6. a b c Bletchley Park | Encyclopedia.com. www.encyclopedia.com [online]. [cit. 2019-04-01]. Dostupné online. 
  7. The Lorenz Cipher and how Bletchley Park broke it. www.codesandciphers.org.uk [online]. [cit. 2019-04-01]. Dostupné online. 
  8. LENDL, Christian. Bletchley park: British cryptoanalysis during World War II. Vienna: [s.n.], 2012. ISBN 978-3-200-02924-8. 
  9. About Bletchley Park. Bletchley Park [online]. [cit. 2019-04-01]. Dostupné online. 
  10. Alan Turing: his work and impact. Choice Reviews Online. 2013-11-18, roč. 51, čís. 04, s. 51–2125-51-2125. Dostupné online [cit. 2019-04-01]. ISSN 0009-4978. DOI:10.5860/choice.51-2125. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]