Henrik Ibsen
| Henrik Ibsen | |
Henrik Ibsen od Gustava Borgena
|
|
| Narození | 20. března 1828 Skien  Norsko |
|---|---|
| Úmrtí | 23. května 1906 (ve věku 78 let) Oslo Norsko |
| Příčina úmrtí | arterioskleróza a cévní mozková příhoda |
| Místo odpočinku | hřbitov Vår Frelsers (od 1906) |
| Pseudonym | Brynjolf Bjarme |
| Povolání | dramatik, básník |
| Národnost | norská |
| Stát | Norsko |
| Období | 1849 – 1901 |
| Žánr | drama, poezie |
| Literární hnutí | realismus, modernismus |
| Významná díla | Peer Gynt Domeček pro panenky Přízraky Nepřítel lidu (Ibsen) Divoká kachna (drama) … více na Wikidatech |
| Manžel(ka) | Suzannah Thoresenová |
| Děti | Sigurd Ibsen |
| Rodiče | Knud Ibsen a Marichen Altenburg |
| Vlivy | Søren Kierkegaard, Georg Brandes |
| Vliv na | George Bernard Shaw, Oscar Wilde, James Joyce, Arthur Miller, Tennessee Williams, August Strindberg. |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons |
|
| galerie na Commons |
|
 citáty na Wikicitátech |
|
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR |
|
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Henrik Johan Ibsen (20. března 1828 Skien – 23. května 1906 Oslo) byl norský dramatik a básník. Je považován za zakladatele realistického dramatu.
Obsah
Život[editovat | editovat zdroj]
Henrik Ibsen se narodil 20. března 1828 v jihonorském městečku Skien. Dojmy a zážitky z dětství a mládí (rodinný bankrot, nemožnost studovat, časný odchod z domova za prací, nemanželské dítě), byly tak hluboké, že trvale působily na celou jeho tvorbu.
Jeho otec pocházel ze starého zámožného bergenského rejdařského rodu. Založil si podnik ve Skien a jako obchodník byl velmi úspěšný, dokud nezačal spekulovat. V roce 1836 zbankrotoval a přišel o značnou část majetku.
V patnácti letech odešel Ibsen do Grimstadu do lékárny Jense A. Reimanna jako pomocník. Avantýra s lékárníkovou služkou přivedla sotva zletilého muže do situace, kterou se později mnohokrát zabýval ve svých hrách. V nich se objevuje problém následků vlastních činů a téma viny. Na své nemanželské dítě doplácel Henrik Ibsen totiž patnáct let. K dítěti ani k matce se však nikdy nehlásil a poté, co mu skončila vyživovací povinnost, považoval záležitost za navždy uzavřenou.[1]
Básnickou dráhu zahájil už v Grimstadu. Tam psal své první příležitostné, politické a polemické básně. V Grimstadu vznikl také jeho první dramatický pokus Catilina 1849.
V roce 1850 odešel Ibsen do Kristianie (Oslo), aby se připravil v tzv. Heltbergově „továrně na studenty“ na maturitní zkoušky, jež by ho oprávnily k studiu medicíny. U maturity ale neuspěl (propadl z řečtiny a aritmetiky).[2]
Literární činnost a politické zájmy mu navíc brzy zabíraly valnou většinu času. V témže roce napsal svou druhou hru Mohyla (Kjæmpehøien) a podílel se s A. O. Vinjem na vydávání satirického časopisu Manden, později přezvaného na Andhrimmer, jehož hlavním redaktorem byl Ibsenův další přítel Paul Botten – Hansen.[3]
Jeho dalším dramatickým dílem byla sžíravá politická satira Norma čili Politikova láska (Norma eller En Politikers Kjærlighed). V této době na sebe svými dramatickými pokusy upozornil i slavného houslistu Ole Bulla, který právě hledal mladé schopné lidi pro nově založené bergenské Norské divadlo (Det norske Theater). Ole Bull nabídl Ibsenovi místo pomocného režiséra a dramaturga.[3]
Šestiletý pobyt na bergenské scéně a zahraniční cesta do Dánska a Německa v letech 1852 až 1853, kterou mu divadlo umožnilo, měly pro dráhu budoucího dramatika velký význam. Nejen praktická činnost, ale i osobní prožitky, přírodní scenérie západního Norska a prostředí historického Bergenu ovlivnily Ibsenův myšlenkový svět. Ibsenova tvůrčí činnost v padesátých letech, podmíněna jeho povinnostmi v bergenském divadle, které od něj požadovalo především hry historické, hry oslavující národní minulost, i politická reakce padesátých let způsobily, že motivicky nepřekročil dramatik hranice vymezené požadavky národního romantismu.[3]
Roku 1859 se oženil s dívkou z dobré bergenské rodiny Suzannah Thoresenovou a v témže roce se mu narodil jediný manželský potomek, syn Sigurd.[1]
Poté působil několik let v Kristianském norském divadle (Christiania Theater) a po jeho uzavření v konkurenčním dánském divadle v Kristianii (název norského hlavního města; do 1877 Christiania, pak Kristiania, od 1924 Oslo).
Jako zastánce myšlenky skandinavismu se Ibsen nemohl smířit s úlohou Norů v dánsko-pruské válce o Šlesvik a Holštýn v roce 1864. Švédové ani Norové nepřišli Dánům na pomoc proti prusko rakouské invazi. Ibsen byl politickým vývojem velmi zklamán. V té době také získal prostředky na rozsáhlou zahraniční cestu (za pomoci vlivných přátel a stipendia). Odjel tedy do ciziny, kde zůstal až do roku 1890. Pobýval v Berlíně, Římě, Drážďanech a Mnichově, letní měsíce trávil na italském venkově a posléze v Tyrolích.[4] Od roku 1892 žil Ibsen trvale ve své vlasti, kde napsal své poslední čtyři hry. V roce 1901 ranila dramatika mrtvice a od této doby byl upoután na lůžko. Zemřel dne 23. května 1906.
- Související informace naleznete také v článku Místa pobytu Henrika Ibsena.
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Drama[editovat | editovat zdroj]
- Související informace naleznete také v článku Dramatická tvorba Henrika Ibsena.
Henrik Ibsen je známý především jako dramatik. Kromě dramat však jeho dílo obsahuje také básně, napsané většinou před rokem 1871, kdy vydal svou jedinou básnickou sbírku.[5] Některé z jeho básní byly publikovány v doboujvém tisku.[6] Ibsen napsal za svůj život 26 dramat. Jeho prvotinou je tragédie Catilina, psaná v blankversu, kterou publikoval v roce 1850. Ibsen se při tvorbě tohoto díla inspiroval Shakespearem a Schillerem. Svou první hru vydal Ibsen pod pseudonymem Brynjolf Bjarne[5], který použil také při publikování svých básní.
Dramata Henrika Ibsena (v pořadí, jak byla napsána) jsou následující:
- Catilina (1850, Catilina)
- Kjæmpehøien (1850, Mohyla)
V roce 1851 byl Ibsen jmenován dramaturgem a režisérem nově vzniklého Norského divadla v Bergenu (Det norske Theater). Po dobu působení v tomto divadle napsal sedm her:
- Norma eller En Politikers Kjærlighed (1851, Norma čili láska politikova)
- Sancthansnatten (1852, Svatojánská noc)
- Fru Inger til Østråd (1855, (Paní Inger na Östrotě)
- Gildet på Solhaug (1856, Slavnost na Solhaugu)
- Olaf Liljekrans (1857, Olaf Liljekrans)
- Hærmændene på Helgeland (1858, Válečníci na Helgelandu)
- Kjærlighedens komedie (1862, Komedie lásky)
Některé z těchto her jsou psány veršem, v jiných se střídá verš s prózou.[7]
- Kongs-emnerne (1863, Nápadníci trůnu)
Od roku 1864 žil Ibsen v dobrovolném exilu v Itálii a Německu. V té době napsal dramata:
- Brand (1866, Brand)
- Peer Gynt (1867, Peer Gynt)
- De unges Forbund (1869, Spolek mladých)
- Kejser og Galilæer (1873, Císař a Galilejský)
- Samfundets støtter (1877, Opory společnosti)
- Et dukkehjem (1879, Domeček pro panenky)
- Gengangere (1881, Přízraky / Strašidla)
- En folkefiende (1882, (Nepřítel lidu)
- Vildanden (1884, Divoká kachna)
- Rosmersholm (1886, Rosmersholm)
- Fruen fra havet (1888, Paní z moře)
- Hedda Gabler (1890, Heda Gablerová)
Do Norska se natrvalo vrátil až v roce 1891. Poslední čtyři hry napsal v Kristianii (dnešní Oslo):
- Bygmester Solness (1892, Stavitel Solness)
- Lille Eyolf (1894, Eyolfek)
- John Gabriel Borkman (1896, (John Gabriel Borkman)
- Når vi døde vågner (1899, Když my mrtví procitneme)
V České republice bývají nejčastěji inscenovány jeho hry Domeček pro panenky, Hedda Gablerová a Peer Gynt. Ibsen je považován za hlavního tvůrce realistického dramatu. Jeho pozdní hry ovlivnily drama symbolické.[7]
Básnické sbírky[editovat | editovat zdroj]
- Bratr v nouzi, 1864
- Básně, 1872
- Balónový dopis, 1875
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b STEHLÍKOVÁ, Karolína. Norský klasik na cestách [online]. NLN [cit. 2012-06-18]. Dostupné online.
- ↑ FIGUEIREDO, Ivo de. Mennesket og masken. Oslo: H. Aschehoug & Co., 2010. 713 s. ISBN 978-82-03-19811-3.
- ↑ a b c KEJZLAR, Radko. Dějiny norské literatury. Praha: Academia, 1967. 283 s.
- ↑ PALLAS, Gustav. Henrik Ibsen: [1828-1906] : život, dílo, ukázky z něho, bibliografie a literatura. Praha: Svátek, 1922. 63 s. S. 1.
- ↑ a b IBSEN, Henrik. Praha: Divadelní ústav, 2006. 452 s. ISBN ISBN 80-7008-193-7. Kapitola Vigdis Ystadová: Henrik Ibsen – Novátor i dítě své doby
- ↑ HANSSEN, Jens-Morten Creative process. Facts about poems [online]. ibsen.net [cit. 2012-06-19]. Dostupné online.
- ↑ a b BROCKETT, Oscar G. Praha: Divadelní ústav / Nakladatelství lidové noviny, 1999. 948 s. ISBN ISBN 80-7106-364-9. Kapitola Ibsen, s. 522-524.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- KREJČÍ, F. V.: Henrik Ibsen: (Přednáška v Intimním Volném Jevišti dne 8. května 1897) Praha: Jos. Pelcl. 1897. 35 s. 8°.
- KARÁSEK ZE LVOVIC, Jiří: Ideje zítřku : Henrik Ibsen – Walt Whitman (1894–1898). Praha: Kosterka. 1898. 84 s.
- KRAUS, A.: Björnson a Ibsen. Praha: J. Otto, [1912?]. 152 s.
- RUDA, Jiří: Henrik Ibsen: Tvůrce moderního názoru světového. Kladno: Šnajdr. 1919. 340 s.
- PALLAS, Gustav: Henrik Ibsen: [1828-1906]: život, dílo, ukázky, bibliografie a literatura. Praha : Jan Svátek. 1922. 63, 1 s. 8°. edice: Domov a cizina: Knížky o československých i světových spisovatelích. Sv. 6-7
- PALLAS, Gustav: Henrik Ibsen: Studie životopisná a kritická. Praha: Sfinx - Janda. 1927. 120 s.
- ČAPEK, Jan Blahoslav: Henrik Ibsen a nemoc Evropy : Kritická studie. Praha: YMCA. 1928. 64 s. 1 obr. 8°.
- PALLAS, G.: Hvězdy severu. J. Chvojka, Havlíčkův Brod 1948. 270 s.
- ČECHOVÁ, M.: Velcí severští dramatikové Bjoernson, Ibsen a Strindberg a jejich přijetí v české kritice (1870–1913). Disertační práce, FFUK,1950.
- KEJZLAR, Radko: Henrik Ibsen: K 50. výročí jeho úmrtí. Praha: Orbis. 1956. 85, 1 s. 8°.
- KEJZLAR, R.: Úvod. In: Ibsen, Henrik: Hry III. SNKHLU, Praha 1958.
- JERHOTOVÁ, Marie: H. Ibsen – Peer Gynt: (Vzpomínkový večer k 135. výročí narození autora): Literární pásmo. České Budějovice: Okresní knihovna. 1963. 26 s. 4°.
- KEJZLAR, R.: Dějiny norské literatury 1814–1914. Academia, Praha 1967. 277 s.
- KRAUS, Arnošt Vilém. Björnson a Ibsen: kurs šestipřednáškový. Praha: Otto, 1912. 152 s.Dostupné online.
- ŠEVČÍKOVÁ, Hana: Henrik Ibsen: (20.3.1828-23.5.1906): Malá bibliogr. k 150. výročí narození autora. Olomouc: Okresní knihovna. 1978. 6 s. 8°.
- YSTAD, Vigdis: Henrik Ibsen: novátor i dítě své doby. 1. vyd. Praha: Divadelní ústav, c2006. II, 441-452 s. ISBN 80-7008-194-5
- STEHLÍKOVÁ, Karolína. (ed.): Ipse ipsa Ibsen: sborník ibsenovských studií. Vyd. 1. Soběslav: Elg, 2006. 244 s. 20 cm. ISBN 80-239-6129-2
- HUMPÁL, M. a kol.: Moderní skandinávské literatury. Karolinum, Praha: Univerzita Karlova 2006. 470 s. ISBN 80-246-1174-0
- STEHLÍKOVÁ, K: Norský klasik na cestách. Evropská zastavení Henrika Ibsena, Dějiny a současnost. 11/2006.
- FIGUEIREDO, Ivo de: Henrik Ibsen. Člověk a maska. Praha: Karolinum. 2015. 670 s.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Henrik Ibsen ve Wikimedia Commons
Autor Henrik Ibsen ve Wikizdrojích- Plné texty děl autora Henrik Ibsen na projektu Gutenberg
- Nesmiřitelný nepřítel pokryteckého lidu (v češtině)
- Kulturně historická revue (v češtině)
- Oficiální stránka Vše o Ibsenovi Národní knihovny v Oslu (v norštině, angličtině a němčině)
- Elektronická verze Kritického vydání kompletních spisů Henrika Ibsena Univerzity v Oslu (v norštině)
- Ibsenovo muzeum v Oslu (v norštině)
- Ibsenova práce a práce o něm (v angličtině)
- Henrik Ibsen and the Birth of Modernism (v angličtině)
- Works and Critiques of Henrik Ibsen (v angličtině)
- Zfilmované hry (v angličtině)
