Henrik Ibsen
| Henrik Ibsen | |
 Henrik Ibsen od Gustava Borgena | |
| Narození |
20. března 1828 Skien  Norsko |
|---|---|
| Úmrtí |
23. května 1906 (ve věku 78 let) Oslo Norsko |
| Příčina úmrtí | cévní mozková příhoda |
| Místo pohřbení | hřbitov Vår Frelsers (od 1906) |
| Pseudonym | Brynjolf Bjarme |
| Povolání | dramatik, básník |
| Národnost | norská |
| Stát | Norsko |
| Období | 1849 – 1901 |
| Žánr | drama, poezie |
| Literární hnutí | realismus, modernismus |
| Významná díla |
Peer Gynt Domeček pro panenky Přízraky Nepřítel lidu (Ibsen) Divoká kachna (drama) … více na Wikidatech |
| Manžel(ka) | Suzannah Thoresenová |
| Děti | Sigurd Ibsen |
| Rodiče | Knud Ibsen a Marichen Altenburg |
| Vlivy | Søren Kierkegaard, Georg Brandes |
| Vliv na | George Bernard Shaw, Oscar Wilde, James Joyce, Arthur Miller, Tennessee Williams, August Strindberg. |
| Podpis |
 |
 multimediální obsah na Commons | |
|
galerie na Commons | |
 citáty na Wikicitátech | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Henrik Johan Ibsen (20. března 1828 Skien – 23. května 1906 Oslo) byl norský dramatik a básník. Je považován za zakladatele realistického dramatu.
Obsah
Život[editovat | editovat zdroj]
Henrik Ibsen se narodil 20. března 1828 v jihonorském městečku Skien. Dojmy a zážitky z dětství a mládí (rodinný bankrot, nemožnost studovat, časný odchod z domova za prací, nemanželské dítě), byly tak hluboké, že trvale působily na celou jeho tvorbu.
Jeho otec pocházel ze starého zámožného bergenského rejdařského rodu. Založil si podnik ve Skien a jako obchodník byl velmi úspěšný, dokud nezačal spekulovat. V roce 1836 zbankrotoval a přišel o značnou část majetku.
V patnácti letech odešel Ibsen do Grimstadu do lékárny Jense A. Reimanna jako pomocník. Avantýra s lékárníkovou služkou přivedla sotva zletilého muže do situace, kterou se později mnohokrát zabýval ve svých hrách. V nich se objevuje problém následků vlastních činů a téma viny. Na své nemanželské dítě doplácel Henrik Ibsen totiž patnáct let. K dítěti ani k matce se však nikdy nehlásil a poté, co mu skončila vyživovací povinnost, považoval záležitost za navždy uzavřenou.[1]
Básnickou dráhu zahájil už v Grimstadu. Tam psal své první příležitostné, politické a polemické básně. V Grimstadu vznikl také jeho první dramatický pokus Catilina 1849.
V roce 1850 odešel Ibsen do Kristianie (Oslo), aby se připravil v tzv. Heltbergově „továrně na studenty“ na maturitní zkoušky, jež by ho oprávnily k studiu medicíny. U maturity ale neuspěl (propadl z řečtiny a aritmetiky).[2]
Literární činnost a politické zájmy mu navíc brzy zabíraly valnou většinu času. V témže roce napsal svou druhou hru Mohyla (Kjæmpehøien) a podílel se s A. O. Vinjem na vydávání satirického časopisu Manden, později přezvaného na Andhrimmer, jehož hlavním redaktorem byl Ibsenův další přítel Paul Botten – Hansen.[3]
Jeho dalším dramatickým dílem byla sžíravá politická satira Norma čili Politikova láska (Norma eller En Politikers Kjærlighed). V této době na sebe svými dramatickými pokusy upozornil i slavného houslistu Ole Bulla, který právě hledal mladé schopné lidi pro nově založené bergenské Norské divadlo (Det norske Theater). Ole Bull nabídl Ibsenovi místo pomocného režiséra a dramaturga.[3]
Šestiletý pobyt na bergenské scéně a zahraniční cesta do Dánska a Německa v letech 1852 až 1853, kterou mu divadlo umožnilo, měly pro dráhu budoucího dramatika velký význam. Nejen praktická činnost, ale i osobní prožitky, přírodní scenérie západního Norska a prostředí historického Bergenu ovlivnily Ibsenův myšlenkový svět. Ibsenova tvůrčí činnost v padesátých letech, podmíněna jeho povinnostmi v bergenském divadle, které od něj požadovalo především hry historické, hry oslavující národní minulost, i politická reakce padesátých let způsobily, že motivicky nepřekročil dramatik hranice vymezené požadavky národního romantismu.[3]
Roku 1859 se oženil s dívkou z dobré bergenské rodiny Suzannah Thoresenovou a v témže roce se mu narodil jediný manželský potomek, syn Sigurd.[1]
Poté působil několik let v Kristianském norském divadle (Christiania Theater) a po jeho uzavření v konkurenčním dánském divadle v Kristianii (název norského hlavního města; do 1877 Christiania, pak Kristiania, od 1924 Oslo).
Jako zastánce myšlenky skandinavismu se Ibsen nemohl smířit s úlohou Norů v dánsko-pruské válce o Šlesvik a Holštýn v roce 1864. Švédové ani Norové nepřišli Dánům na pomoc proti prusko rakouské invazi. Ibsen byl politickým vývojem velmi zklamán. V té době také získal prostředky na rozsáhlou zahraniční cestu (za pomoci vlivných přátel a stipendia). Odjel tedy do ciziny, kde zůstal až do roku 1890. Pobýval v Berlíně, Římě, Drážďanech a Mnichově, letní měsíce trávil na italském venkově a posléze v Tyrolích.[4] Od roku 1892 žil Ibsen trvale ve své vlasti, kde napsal své poslední čtyři hry. V roce 1901 ranila dramatika mrtvice a od této doby byl upoután na lůžko. Zemřel dne 23. května 1906.
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Drama[editovat | editovat zdroj]
Henrik Ibsen je známý především jako dramatik. Kromě dramat však jeho dílo obsahuje také básně, napsané většinou před rokem 1871, kdy vydal svou jedinou básnickou sbírku.[5] Některé z jeho básní byly publikovány v dobovém tisku.[6] Ibsen napsal za svůj život 26 dramat. Jeho prvotinou je tragédie Catilina, psaná v blankversu, kterou publikoval v roce 1850. Ibsen se při tvorbě tohoto díla inspiroval Shakespearem a Schillerem. Svou první hru vydal Ibsen pod pseudonymem Brynjolf Bjarne[5], který použil také při publikování svých básní.
Dramata Henrika Ibsena (v pořadí, jak byla napsána) jsou následující:
- Catilina (1850, Catilina)
- Kjæmpehøien (1850, Mohyla)
V roce 1851 byl Ibsen jmenován dramaturgem a režisérem nově vzniklého Norského divadla v Bergenu (Det norske Theater). Po dobu působení v tomto divadle napsal sedm her:
- Norma eller En Politikers Kjærlighed (1851, Norma čili láska politikova)
- Sancthansnatten (1852, Svatojánská noc)
- Fru Inger til Østråd (1855, (Paní Inger na Östrotě)
- Gildet på Solhaug (1856, Slavnost na Solhaugu)
- Olaf Liljekrans (1857, Olaf Liljekrans)
- Hærmændene på Helgeland (1858, Válečníci na Helgelandu)
- Kjærlighedens komedie (1862, Komedie lásky)
Některé z těchto her jsou psány veršem, v jiných se střídá verš s prózou.[7]
- Kongs-emnerne (1863, Nápadníci trůnu)
Od roku 1864 žil Ibsen v dobrovolném exilu v Itálii a Německu. V té době napsal dramata:
- Brand (1866, Brand)
- Peer Gynt (1867, Peer Gynt)
- De unges Forbund (1869, Spolek mladých)
- Kejser og Galilæer (1873, Císař a Galilejský)
- Samfundets støtter (1877, Opory společnosti)
- Et dukkehjem (1879, Domeček pro panenky)
- Gengangere (1881, Přízraky / Strašidla)
- En folkefiende (1882, (Nepřítel lidu)
- Vildanden (1884, Divoká kachna)
- Rosmersholm (1886, Rosmersholm)
- Fruen fra havet (1888, Paní z moře)
- Hedda Gabler (1890, Heda Gablerová)
Do Norska se natrvalo vrátil až v roce 1891. Poslední čtyři hry napsal v Kristianii (dnešní Oslo):
- Bygmester Solness (1892, Stavitel Solness)
- Lille Eyolf (1894, Eyolfek)
- John Gabriel Borkman (1896, (John Gabriel Borkman)
- Når vi døde vågner (1899, Když my mrtví procitneme)
V České republice bývají nejčastěji inscenovány jeho hry Domeček pro panenky, Hedda Gablerová a Peer Gynt. Ibsen je považován za hlavního tvůrce realistického dramatu. Jeho pozdní hry ovlivnily drama symbolické.[7]
Básnické sbírky[editovat | editovat zdroj]
- Bratr v nouzi, 1864
- Básně, 1872
- Balónový dopis, 1875
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b STEHLÍKOVÁ, Karolína. Norský klasik na cestách [online]. NLN [cit. 2012-06-18]. Dostupné online.
- ↑ FIGUEIREDO, Ivo de. Mennesket og masken. Oslo: H. Aschehoug & Co., 2010. 713 s. ISBN 978-82-03-19811-3.
- ↑ a b c KEJZLAR, Radko. Dějiny norské literatury. Praha: Academia, 1967. 283 s.
- ↑ PALLAS, Gustav. Henrik Ibsen: [1828-1906] : život, dílo, ukázky z něho, bibliografie a literatura. Praha: Svátek, 1922. 63 s. S. 1.
- ↑ a b IBSEN, Henrik. Praha: Divadelní ústav, 2006. 452 s. ISBN 80-7008-193-7. Kapitola Vigdis Ystadová: Henrik Ibsen – Novátor i dítě své doby.
- ↑ HANSSEN, Jens-Morten Creative process. Facts about poems [online]. ibsen.net [cit. 2012-06-19]. Dostupné online.
- ↑ a b BROCKETT, Oscar G. Praha: Divadelní ústav / Nakladatelství lidové noviny, 1999. 948 s. ISBN 80-7106-364-9. Kapitola Ibsen, s. 522-524.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- KREJČÍ, F. V.: Henrik Ibsen: (Přednáška v Intimním Volném Jevišti dne 8. května 1897) Praha: Jos. Pelcl. 1897. 35 s. 8°.
- KARÁSEK ZE LVOVIC, Jiří: Ideje zítřku : Henrik Ibsen – Walt Whitman (1894–1898). Praha: Kosterka. 1898. 84 s.
- KRAUS, A.: Björnson a Ibsen. Praha: J. Otto, [1912?]. 152 s.
- RUDA, Jiří: Henrik Ibsen: Tvůrce moderního názoru světového. Kladno: Šnajdr. 1919. 340 s.
- PALLAS, Gustav: Henrik Ibsen: [1828-1906]: život, dílo, ukázky, bibliografie a literatura. Praha : Jan Svátek. 1922. 63, 1 s. 8°. edice: Domov a cizina: Knížky o československých i světových spisovatelích. Sv. 6-7
- PALLAS, Gustav: Henrik Ibsen: Studie životopisná a kritická. Praha: Sfinx - Janda. 1927. 120 s.
- ČAPEK, Jan Blahoslav: Henrik Ibsen a nemoc Evropy : Kritická studie. Praha: YMCA. 1928. 64 s. 1 obr. 8°.
- PALLAS, G.: Hvězdy severu. J. Chvojka, Havlíčkův Brod 1948. 270 s.
- ČECHOVÁ, M.: Velcí severští dramatikové Bjoernson, Ibsen a Strindberg a jejich přijetí v české kritice (1870–1913). Disertační práce, FFUK,1950.
- KEJZLAR, Radko: Henrik Ibsen: K 50. výročí jeho úmrtí. Praha: Orbis. 1956. 85, 1 s. 8°.
- KEJZLAR, R.: Úvod. In: Ibsen, Henrik: Hry III. SNKHLU, Praha 1958.
- JERHOTOVÁ, Marie: H. Ibsen – Peer Gynt: (Vzpomínkový večer k 135. výročí narození autora): Literární pásmo. České Budějovice: Okresní knihovna. 1963. 26 s. 4°.
- KEJZLAR, R.: Dějiny norské literatury 1814–1914. Academia, Praha 1967. 277 s.
- KRAUS, Arnošt Vilém. Björnson a Ibsen: kurs šestipřednáškový. Praha: Otto, 1912. 152 s.Dostupné online.
- ŠEVČÍKOVÁ, Hana: Henrik Ibsen: (20.3.1828-23.5.1906): Malá bibliogr. k 150. výročí narození autora. Olomouc: Okresní knihovna. 1978. 6 s. 8°.
- YSTAD, Vigdis: Henrik Ibsen: novátor i dítě své doby. 1. vyd. Praha: Divadelní ústav, c2006. II, 441-452 s. ISBN 80-7008-194-5
- STEHLÍKOVÁ, Karolína. (ed.): Ipse ipsa Ibsen: sborník ibsenovských studií. Vyd. 1. Soběslav: Elg, 2006. 244 s. 20 cm. ISBN 80-239-6129-2
- HUMPÁL, M. a kol.: Moderní skandinávské literatury. Karolinum, Praha: Univerzita Karlova 2006. 470 s. ISBN 80-246-1174-0
- STEHLÍKOVÁ, K: Norský klasik na cestách. Evropská zastavení Henrika Ibsena, Dějiny a současnost. 11/2006.
- FIGUEIREDO, Ivo de: Henrik Ibsen. Člověk a maska. Praha: Karolinum. 2015. 670 s.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Henrik Ibsen ve Wikimedia Commons 
Autor Henrik Ibsen ve Wikizdrojích- Plné texty děl autora Henrik Ibsen na projektu Gutenberg
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Henrik Ibsen
- Nesmiřitelný nepřítel pokryteckého lidu (v češtině)
- Kulturně historická revue (v češtině)
- Oficiální stránka Vše o Ibsenovi Národní knihovny v Oslu (v norštině, angličtině a němčině)
- Elektronická verze Kritického vydání kompletních spisů Henrika Ibsena Univerzity v Oslu (v norštině)
- Ibsenovo muzeum v Oslu (v norštině)
- Ibsenova práce a práce o něm (v angličtině)
- Henrik Ibsen and the Birth of Modernism (v angličtině)
- Works and Critiques of Henrik Ibsen (v angličtině)
- Zfilmované hry (v angličtině)
