Svatopluk Skopal

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Svatopluk Skopal
Svatopluk Skopal (2014)
Svatopluk Skopal (2014)
Narození28. května 1951 (72 let)
Kutná Hora
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materJanáčkova akademie múzických umění
ChoťJitka Váněová (1973–1980)
Lenka Skopalová (od 1982)
DětiFrantišek Skopal
RodičeSvatopluk Skopal
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Svatopluk Skopal (* 28. května 1951 Kutná Hora) je český herec, divadelní pedagog a režisér, syn divadelního režiséra Svatopluka Skopala, manžel herečky Lenky Skopalové, otec herce Františka Skopala.

Život[editovat | editovat zdroj]

V roce 1973 vystudoval činoherní herectví na Janáčkově akademii múzických umění v Brně.[1] Během studia pohostinsky vystupoval v divadle Divadle na provázku, po absolutoriu působil od roku 1973 ve Státním divadle v Brně. V roce 1976 odešel do Prahy do angažmá ve Vinohradském divadle.[2] V letech 19942003 vyučoval na pražské DAMU jako odborný asistent.

V českém filmu hrál poprvé v roce 1971, kdy ještě jako student účinkoval ve filmu Hry lásky šálivé. Od té doby vytvořil několik desítek dalších filmových a televizních rolí, například v seriálech Sanitka, Synové a dcery Jakuba skláře, Dlouhá míle, Vyprávěj a Poste restante. V roce 2020 hrál v detektivním televizním seriálu Poldové a nemluvně postavu Karla Mlejnka.

Výrazné je jeho působení v oblasti filmového a televizního dabingu, kde dabuje například Hectora z amerického filmu Sám doma 2: Ztracen v New Yorku nebo inspektora Robbie Rosse v seriálu Taggart.[3]

Divadelní role, výběr[editovat | editovat zdroj]

Rozhlas[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Vivat academia. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, 1997. Dostupné online. S. 161. 
  2. Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 19072007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 105, 193, ISBN 978-80-239-9604-3
  3. Svatopluk Skopal • Dabingforum.cz. dabingforum.cz [online]. [cit. 2020-04-20]. Dostupné online. 
  4. VENCLOVÁ, Renata. Eugene O´Neill: Tak trochu básník [online]. Český rozhlas, 2016-03-12 [cit. 2016-03-12]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 19451955, Academia, Praha, 2007, str. 488, ISBN 978-80-200-1502-0
  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 353.
  • Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. III. díl : S–Ž. 1. vyd. Praha : Libri, 2008. 907 s. ISBN 978-80-7277-353-4. S. 125–128.
  • Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 2, N–Ž. Praha: Kdo je kdo, 1991. 637–1298 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 867. 
  • Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 583. 
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 634. 
  • Postavy brněnského jeviště : umělci Národního, Zemského, Státního a Národního divadla v Brně : Český divadelní slovník. III, 1884–1994 / uspoř. a red. Eugenie Dufková, Bořivoj Srba. Brno : Národní divadlo, 1994. 791 s. S. 417–421.
  • Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 19072007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 105, 109, 112, 123–4, 136, 153, 193, ISBN 978-80-239-9604-3
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 135. 
  • Jiří Žák a kol.: Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský příběh, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 193, ISBN 978-80-239-9603-6

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]