Gabriela Preissová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Gabriela Preissová
Gabriela Preissová (Jan Vilímek 1886)
Gabriela Preissová (Jan Vilímek 1886)
Rodné jménoGabriela Marie Sekerová
Narození23. března 1862
Kutná Hora Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí27. března 1946 (ve věku 84 let)
Praha ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov
Povoláníspisovatelka, dramatička
Národnostčeská
StátČeské království, Československo
Významná dílaJejí pastorkyňa, Gazdina roba
Manžel(ka)Jan Preiss, Adolf Halbaerth
Příbuznívnuk Pavel Preiss
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Hrob na pražském Vyšehradském hřbitově
Autorka neměla lehký život a proto byl zvolen opravdu těžký kámen.
Pamětní kámen v Plaňanech.

Gabriela Preissová, rozená Gabriela Sekerová, pseudonym Matylda Dumontová (23. března 1862 Kutná Hora[1]27. března 1946 Praha[2]), byla česká dramatička a spisovatelka, představitelka realismu a dramaturgyně Národního divadla.

Život[editovat | editovat zdroj]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Narodila se v rodině řeznického mistra Františka Sekery a matky Anny, rozené Procházkové. Otec jí zemřel 5. 2. 1863.[3] Po úmrtí otce se matka po roce znovu provdala; i druhý manžel jí zemřel, roku 1867. Matka se znovu provdala a rodina se s druhým otčímem přestěhovala do Plaňan. Zde Gabriela vychodila trojtřídní školu. V letech 18711874 byla vychovávána v pražské smíchovské rodině archiváře Františka Dvorského. Jeho manželka Luisa byla její teta z matčiny strany. V této rodině se scházeli literáti jako Karolína Světlá, Eliška Krásnohorská nebo Jakub Arbes.[4]

První manželství[editovat | editovat zdroj]

V roce 1873 odjela na rok do Hodonína ke svému strýci Karlu Procházkovi. Zde se seznámila s pokladníkem Stummerova cukrovaru Janem Preissem (1838–1908), za kterého se roku 1880 provdala. Z Hodonína se odstěhovali v roce 1890 do Preissova rodného domu ve Šternberku na Moravě.[5]

Nějaký čas žila v Oslavanech a odtud podnikala cesty do Haliče a Ruska. Dva roky také bydlela poblíž Klagenfurtu na statku svého manžela, kde se zajímala o život korutanských Slovinců. V roce 1894 se zúčastnila sjezdu polských spisovatelů ve Lvově a o dva roky později cestovala do Moskvy a Nižního Novgorodu. Tuto cestu popsala v Obrázcích z ruské pouti. V roce 1898 se manželé Preissovi přestěhovali do Prahy, kde 3. února 1908 Preissová ovdověla.[6] Vychovali spolu tři děti: JUDr. Richarda Preisse (1882), JUDr. Dimitrije Preisse (1889) a Gabrielu Preissovou (nar. 1892)[7].

Mezi roky 1903 až 1906 si Preissová nechala postavit secesní vilu na rozlehlém pozemku v Jevanech od architekta Josefa Fanty.

Druhé manželství[editovat | editovat zdroj]

4. 10. 1908 se provdala podruhé za rakouského plukovníka Adolfa Halbaertha (nar. 1858 v Těšíně) ze Štýrského Hradce, s nímž se odstěhovala do istrijské Puly a podnikala odtud výlety do Itálie a Francie. Od roku 1910 byli manželé Halbaerthovi vedeni v Soupisu pražských obyvatel, spolu s dětmi z prvního manželství Gabriely.[8]

Za první světové války byl Adolf Halbaerth velitelem zajateckého tábora v Milovicích.[9] Byla obviněna z pobuřování, když se ostře veřejně vyslovila k ubodání jednoho z ruských zajatců. Vyšetřování trvalo rok a manžel byl z trestu přeložen do Šamorína.[10][11]

Po první světové válce[editovat | editovat zdroj]

Po první světové válce žila v Praze, na letní měsíce jezdila do Chlumu u Třeboně. Protože Adolf Halbaerth byl rakouský státní občan, získala za protektorátu automaticky německé státní občanství. Vždy se však považovala za českou spisovatelku, odmítala být zařazena mezi německé autorky a češství se nezpronevěřila. V roce 1944 naposled navštívila Slovácko a svého syna Richarda Preisse, který žil ve Strážnici.[12]

Gabriela Preissová (Pestrý týden 1937)

Zemřela v Praze, po úrazu a neúspěšné operaci, čtyři dny po svých 84. narozeninách. Je pohřbena na vyšehradském hřbitově.

Veřejné pocty[editovat | editovat zdroj]

Literární činnost[editovat | editovat zdroj]

Jako dvanáctileté děvče se dostala do Hodonína a strávila tam několik let raného mládí, sžila se s moravským Slováckem. Dávala se nést dobovou zálibou ve všelikém folklóru, vtělila do svých próz zaslíbenou zemi svých očí a smyslů velmi po svém, živě, barvitě, přitažlivě. Tyto zkušenosti pak zpracovala literárními prózami. Její próza ze Slovácka ji přiřadila k moravským svědkům Moravy, k Mrštíkům a Herbenovi. Její dvě slovácká dramata zlákala dva mistry hudby, kteří v nich našli jasný a přímočarý děj v provedení výrazném, krevnatém, neproblematicky spádném, tedy vlastnosti tak vzácné, a tak rozhodující pro námět operní: a tak tedy je s „Gazdinou robou“ je spjato jméno J. B. Foerstra, a s „Její pastorkyní“ jméno Leoše Janáčka, jeden z největších výbojů české opery vůbec, nadaný životem daleko za hranice českého místopisu i daleko nad normální životní dobu dramatického díla.

A že v přimknutí Gabriely Preissové k svěží a malebné lidovosti nešlo o náhodu, dokazuje obsáhlý doplněk k její mu literárnímu Slovácku — její prózy ze života slovinského v Korutanech. Zde Gabriela Preissová dává svědectví jako jediná v české literatuře dává o celém jihoslovanském kmeni, jenž v hotové záplavě českých próz a české lyriky z Dalmácie, Chorvatska a Srbska by zůstal jinak úplně opomenut. Jde tedy o organický doplněk jihoslovanských námětů v české literatuře a o další historickou zásluhu. V životě Gabriely Preissové bylo i jinak dost práce a prací: ale ty dva činy, to moravské Slovácko, ty slovinské Korutany, postačí k chvále a trvalé platnosti.[15]

V letech 1915–1946 byla členkou Moravského kola spisovatelů.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Hlavním tématem v jejích dílech je vesnická tragédie, hlavní postavou bývá žena. Ve svých dílech kritizuje vliv majetku a peněz.

Próza[editovat | editovat zdroj]

  • Čeledín a dcera ze statku (1877) – prvotina
  • Akrobatka (1887) – novela [16]
  • Korutanské povídky (1895) – povídky [17]
  • Ideály (1889)
  • Obrázky ze Slovácka (1886)
  • Nové obrázky a črty (1893)
  • Když hvězdy padaly (1898) – povídky [18]
  • Co život vyprávěl (1899) – povídky [19]
  • Talmové zlato (1901) – povídka z Korutanska [20]
  • Dědicové (1901) – venkovský realismus [21]
  • Povídky zimní zahrady (1901) – povídky [22]
  • Porosené pavučiny (1902) – povídky
  • Zahrady (1925) – povídky Gazda z Gomby, Trio u sv. Romalda, Zahrada, Dvě ukolébavky.[23]
  • Zlatý hoch (1930) – román setmělé klenby rokoka [24]
  • Zatoulaná píseň (1932) – román českého hudebníka [25]
Gabriela Preissová (Český svět 1905)

Drama[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost Kutná Hora
  2. [Věstník československého filmu, 5.4.1946, s. 62 (dostupné online v NK ČR)]
  3. Státní oblastní archiv v Praze. ebadatelna.soapraha.cz [online]. [cit. 2022-10-31]. Dostupné online. 
  4. ZÁVODSKÝ, Artur. Gabriela Preissová [online]. Státní pedagogické nakladatelství, 1962. Dostupné online.  (kap. Cestou k literatuře a divadlu
  5. REDAKCE. Preissová odhalila prostá venkovská dramata Slovácka. Hodonínský deník. 2012-03-25. Dostupné online [cit. 2022-10-31]. 
  6. Úmrtí. Národní listy. 4. 2. 1908, s. 2. Dostupné online. 
  7. Policejni prihlasky. digi.nacr.cz [online]. [cit. 2020-09-25]. Dostupné online. 
  8. Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2020-09-25]. Dostupné online. 
  9. Gabriela Preissová: Nám patří zahrady celého světa. Lidové noviny. 5. 8. 1932, s. 1.
  10. ZÁVODSKÝ, Artur. Gabriela Preissová v letech 1890-1918. digilib.phil.muni.cz. 2013-07-10, s. [167]–235. Dostupné online [cit. 2020-09-25]. 
  11. OPELÍK, Jiří, a kol. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. 3/II. P–Ř. Praha: Academia, 2000. 733–1522 s. ISBN 80-200-0708-3. S. 1078–1083. 
  12. ZÁVODSKÝ, Artur. Gabriela Preissová [online]. Státní pedagogické nakladatelství, 1962. Dostupné online.  (kap. Stáří a smrt)
  13. Členové České akademie věd a umění 1890–1952, s. 243
  14. archfoto.cz: V parku před Svatou Barborou. www.archfoto.cz [online]. [cit. 2016-06-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-04-05. 
  15. Dvě životní výročí. Pestrý týden [online]. Grafické umělecké závody V. Neubert a synové, 27. 3. 1937
  16. PREISSOVÁ, Gabriela. Akrobatka [online]. Praha: Edvard Beaufort, 1887 [cit. 2021-08-05]. Dostupné online. 
  17. PREISSOVÁ, Gabriela. Korutanské povídky Gabriely Preissové [online]. Praha: J. Otto, 1895 [cit. 2021-08-05]. Dostupné online. 
  18. PREISSOVÁ, Gabriela. Když hvězdy padaly [online]. Praha: F. Šimáček, 1898 [cit. 2021-08-05]. Dostupné online. 
  19. PREISSOVÁ, Gabriela. Co život vyprávěl [online]. Praha: Jos. R. Vilímek, 1899 [cit. 2021-08-05]. Dostupné online. 
  20. PREISSOVÁ, Gabriela. Talmové zlato [online]. Praha: F. Šimáček, 1901 [cit. 2021-08-05]. Dostupné online. 
  21. PREISSOVÁ, Gabriela. Dědicové [online]. Praha: J. Otto, 1913 [cit. 2021-08-05]. Dostupné online. 
  22. PREISSOVÁ, Gabriela. Povídky zimní zahrady [online]. Praha: Šolc a Šimáček, 1924 [cit. 2021-08-05]. Dostupné online. 
  23. PREISSOVÁ, Gabriela. Zahrady [online]. Praha: B. Kočí, 1925 [cit. 2021-08-05]. Dostupné online. 
  24. PREISSOVÁ, Gabriela. Zlatý hoch [online]. Praha: Praha, 1930 [cit. 2021-08-05]. Dostupné online. 
  25. PREISSOVÁ, Gabriela. Zatoulaná píseň [online]. Praha: Jos. R. Vilímek, 1932 [cit. 2021-08-05]. Dostupné online. 
  26. PREISSOVÁ, Gabriela. Její pastorkyňa [online]. Praha: F. Šimáček, 1891 [cit. 2021-08-05]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • FRABŠA, František Salesius. Čeští spisovatelé dnešní doby. Praha: Lidová tribuna, 1923. 160 s. S. 112.
  • ČERNÝ, František. Hana Kvapilová, Orbis, Praha, 1960, str. 92, 96–97, 130, 303
  • Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století. 3. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1982. 371 s. S. 219–220. 
  • Dějiny české literatury. 3., Literatura druhé poloviny devatenáctého století – redaktor svazku Miloš Pohorský. 1. vyd. Praha: Československá akademie věd, 1961. 631 s. S. 590. 
  • DEYL, Rudolf. Vojan zblízka, Orbis, Praha, 1953, str. 96–97, 343
  • JUSOVÁ, Iveta. "Gabriela Preissová's Women-Centered Texts: Subverting the Myth of the Homogeneous Nation."  Slavic and East European Journal 49:1 (Spring 2005): 63–78.
  • KLOSOVÁ, Ljuba. Život za divadlo (Marie Hübnerová), Odeon, Praha, 1987, str. 23, 51, 54, 59–61, 65, 101, 237, 245–246, 252, 254, 263
  • OPELÍK, Jiří, a kol. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. 3/II. P–Ř. Praha: Academia, 2000. 733–1522 s. ISBN 80-200-0708-3. S. 1078–1083. 
  • ŠLECHTOVÁ, Alena; LEVORA, Josef. Členové České akademie věd a umění 1890–1952. 2. vyd. Praha: Academia, 2004. 443 s. ISBN 80-200-1066-1. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století: II. díl: K–P. Praha; Litomyšl: Paseka; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 626. 
  • ZÁVODSKÝ, Artur. Gabriela Preissová. Praha: Divadelní ústav, 1962. 30 s.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]