Gabriela Preissová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Gabriela Preissová
Gabriela Preissová (Jan Vilímek 1886)
Gabriela Preissová (Jan Vilímek 1886)
Rodné jméno Gabriela Sekerová
Narození 23. března 1862
Kutná Hora Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 27. března 1946 (ve věku 84 let)
Praha ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolání spisovatelka, dramatička
Národnost česká
Stát České království, Československo
Významná díla Její pastorkyňa, Gazdina roba
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gabriela Preissová (rozená Gabriela Sekerová, pseudonym Matylda Dumontová, 23. března 1862 Kutná Hora27. března 1946 Praha[1]) byla česká dramatička a spisovatelka, představitelka realismu a dramaturgyně Národního divadla.

Život[editovat | editovat zdroj]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Narodila se v rodině řeznického mistra Františka Sekery a matky Anny, rozené Procházkové. Otec zemřel, když jí nebyl rok.[2] Po úmrtí otce se matka po roce znovu provdala; i druhý manžel zemřel, roku 1867. Matka se znovu provdala a rodina se s druhým otčímem přestěhovala do Plaňan. Zde Gabriela vychodila trojtřídní školu. V letech 18711874 byla vychovávána v pražské smíchovské rodině archiváře Františka Dvorského. Jeho manželka Luisa byla její teta z matčiny strany. V této rodině se scházeli literáti jako Karolína Světlá, Eliška Krásnohorská nebo Jakub Arbes.[3]

První manželství[editovat | editovat zdroj]

V roce 1873 odjela na rok do Hodonína ke svému strýci Karlu Procházkovi. Zde se seznámila s pokladníkem Stummerova cukrovaru Janem Preissem (1838–1908), za kterého se roku 1880 provdala. Z Hodonína se odstěhovali v roce 1890 do Preissova rodného domu ve Šternberku na Moravě.[4]

Nějaký čas žila v Oslavanech a odtud podnikala cesty do Haliče a Ruska. Dva roky také bydlela poblíž Klagenfurtu na statku svého manžela, kde se zajímala o život korutanských Slovinců. V roce 1894 se zúčastnila sjezdu polských spisovatelů ve Lvově a o dva roky později cestovala do Moskvy a Nižného Novgorodu. Tuto cestu popsala v Obrázcích z ruské pouti. V roce 1898 se manželé Preissovi přestěhovali do Prahy, kde 3. února 1908 Preissová ovdověla.[5] Vychovali spolu tři děti: syny Richarda (nar. 1882), Dimitrije (nar. 1889) a dceru Gabrielu (nar. 1892)[6].

Druhé manželství[editovat | editovat zdroj]

Roku 1908 se podruhé provdala za rakouského plukovníka Adolfa Halbaertha (nar. 1858) ze Štýrského Hradce, s nímž se odstěhovala do istrijské Puly a podnikala odtud výlety do Itálie a Francie. Od roku 1910 byli manželé Halbaerthovi policejně hlášeni v Praze, spolu s dětmi z prvního manželství Dimitrijem (Demeter) a Gabrielou.[7]

Za první světové války byl její manžel Adolf Habaerth velitelem zajateckého tábora v Milovicích.[8] Byla obviněna z pobuřování, když se ostře veřejně vyslovila k ubodání jednoho z ruských zajatců. Vyšetřování trvalo rok a manžel byl z trestu přeložen do Šamorína.[9][10]

Po první světové válce[editovat | editovat zdroj]

Po první světové válce žila v Praze, na letní měsíce jezdila do Chlumu u Třeboně. Protože manžel Adolf Halbaerth byl rakouský státní občan, získala za protektorátu automaticky německé státní občanství. Vždy se však považovala za českou spisovatelku, odmítala být zařazena mezi německé autorky a češství se nezpronevěřila. V roce 1944 naposled navštívila Slovácko a svého syna Richarda Preisse, který žil ve Strážnici.[11]

Zemřela v Praze, po úrazu a neúspěšné operaci, čtyři dny po svých 84. narozeninách. Je pohřbena na vyšehradském hřbitově. Její vnuk je historik umění Pavel Preiss.

Veřejné pocty[editovat | editovat zdroj]

  • V roce 1925 byla zvolena řádnou členkou České akademie věd a umění.[12]
  • V r. 1926 byla G. Preissová jmenována čestnou občankou Kutné Hory. U tamního chrámu sv. Barbory spisovatelka zasadila "lípu Gabriely Preissové".[13]
  • Ulice Gabriely Preissové jsou v Brně, Hodoníně, Prostějově a Karviné

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Hlavním tématem v jejích dílech je vesnická tragédie, hlavní postavou bývá žena. Ve svých dílech kritizuje vliv majetku a peněz.

  • Čeledín a dcera ze statku
  • Ideály
  • Obrázky ze Slovácka
  • Nové obrázky a črty
  • Když hvězdy padaly
  • Talmové zlato
  • Porosené pavučiny
  • Co vyprávěl život

Drama[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. [Věstník československého filmu, 5.4.1946, s.62 (dostupné online v NK ČR)]
  2. Index zemřelých, Kutná Hora 1843-1867, snímek 205, Sekera František
  3. ZÁVODSKÝ, Artur. Gabriela Preissová [online]. Státní pedagogické nakladatelství, 1962. Dostupné online.   (kap. Cestou k literatuře a divadlu
  4. Preissová odhalila prostá venkovská dramata Slovácka Přemysl Spěvák, Hodonínský deník, 25.3.2012
  5. Úmrtí. Národní listy. 4. 2. 1908, s. 2. Dostupné online.  
  6. Národní archiv ČR, Policejní přihlášky pražských obyvatel z let 1830-1920, Preiss Johann
  7. Policejní přihlášky, Praha, Halbaerth Adolf
  8. Gabriela Preissová: Nám patří zahrady celého světa. Lidové noviny. 5. 8. 1932, s. 1. Dostupné online.  
  9. Atrur Závodský: Gabriela Preissová, kap. 5
  10. OPELÍK, Jiří, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 3/II. P–Ř. Praha : Academia, 2000. 733–1522 s. ISBN 80-200-0708-3. S. 1078–1083.  
  11. ZÁVODSKÝ, Artur. Gabriela Preissová [online]. Státní pedagogické nakladatelství, 1962. Dostupné online.   (kap. Stáří a smrt
  12. Členové České akademie věd a umění 1890–1952, s. 243
  13. archfoto.cz:V parku před Svatou Barborou

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ČERNÝ, František. Hana Kvapilová, Orbis, Praha, 1960, str. 92, 96–7, 130, 303
  • Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století. 3. vyd. Praha : Československý spisovatel, 1982. 371 s. S. 219–220.  
  • Dějiny české literatury. 3., Literatura druhé poloviny devatenáctého století / Redaktor svazku Miloš Pohorský. 1. vyd. Praha : Československá akademie věd, 1961. 631 s. S. 590.  
  • DEYL, Rudolf. Vojan zblízka, Orbis, Praha, 1953, str. 96–7, 343
  • KLOSOVÁ, Ljuba. Život za divadlo (Marie Hübnerová), Odeon, Praha, 1987, str. 23, 51, 54, 59–61, 65, 101, 237, 245–6, 252, 254, 263
  • OPELÍK, Jiří, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 3/II. P–Ř. Praha : Academia, 2000. 733–1522 s. ISBN 80-200-0708-3. S. 1078–1083.  
  • ŠLECHTOVÁ, Alena; LEVORA, Josef. Členové České akademie věd a umění 1890–1952. 2. vyd. Praha : Academia, 2004. 443 s. ISBN 80-200-1066-1.  
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K–P. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 626.  
  • ZÁVODSKÝ, Artur. Gabriela Preissová. Praha : Divadelní ústav, 1962. 30 s.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]