Rudolf Deyl starší

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Rudolf Deyl starší

Rudolf Deyl st. jako Hakon Hakonssön ve hře Nápadníci trůnu (1920)
Narození 6. dubna 1876
Praha-Staré Město
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 16. dubna 1972 (ve věku 96 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo odpočinku Vyšehradský hřbitov
Ocenění národní umělec (1968)
Řád práce
Podpis Rudolf Deyl starší – podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Busta Rudolfa Deyla v Praze, Anenské ulici

Rudolf Deyl starší (6. dubna 1876 Praha-Staré Město[1]16. dubna 1972 Praha) byl český herec, dramatik, autor memoárové literatury, divadelní pedagog, manžel herečky Otylie Spurné, otec českého herce Rudolfa Deyla mladšího a herečky Evy Deylové.

Ze života[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z rodiny podnikatele, otec vlastnil kožedělný podnik. Ale syn nechtěl být obchodníkem a od mládí tíhnul k divadlu.

Své první herecké zkušenosti získal u tehdejších kočovných hereckých společností. Od roku 1895 hrál u O. Červíčka, následně u V. Suka a P. Švandy.[2] Od roku 1897 studoval herectví ve Vídni na Ottově herecké akademii. Po absolutoriu školy působil krátce do roku 1902 v Zemském divadle v Lublani a současně hostoval v Královském zemském divadle v Záhřebu. V letech 1902 až 1905 přesídlil do Plzně, kde pod vedením Vendelína Budila získal další herecké zkušenosti. Odtud pak přešel do pražského Národního divadla, kde setrval až do roku 1942, kdy odešel do důchodu, avšak v ND i nadále hostoval.

V letech 19281935 byl profesorem na dramatickém oddělení pražské konzervatoře. V období 19221934 stál v čele Ústřední jednoty českého herectva jako její předseda.
Byl také literárně činný, vedle románu z divadelního prostředí Kruhy na vodě (1940) napsal několik divadelních her (Hledali tatínka, 1894; Po bouři, 1896; Odříkaného chleba největší kus, 1942; Domečky z karet, 1948) a memoárové knihy Jak jsem je znal (1937), Sláva – tráva (1938), Milován a nenáviděn (monografie o V. Budilovi, 1941), Humor plátěného světa (1942), Opona spadla (1946), Divadelní všehochuť (1948), Vojan zblízka (monografie, 1953), Písničkář Karel Hašler (monografie, 1968), O čem vím já (monografie o J. Kvapilovi, 1971). Publikoval v deníku Lidové noviny (1929–1938) a měsíčníku Panorama (1929–1930), posmrtně (1973) vyšla jeho próza pro mládež Kluk z Františku.[3]

Svého syna herce Rudolfa Deyla mladšího přežil o pět let a zemřel ve vysokém věku 96 let. Byl znám jako velký příznivec a obdivovatel dostihového sportu a stal se pravidelným návštěvníkem pražského dostihového závodiště ve Velké Chuchli. Na jeho památku byl první z jarních dostihů v Chuchli nazván Memoriál Rudolfa Deyla [4].

Je po něm pojmenována ulice v Praze.

Hrob na Vyšehradském hřbitově

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnosti při kostele sv. Haštala na pražském Starém Městě
  2. Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 73
  3. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce 1, s. 542.
  4. Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 74

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • B. Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 12, 55–6, 59, 64, 81, 117, 155, 178–9, 203–4, 219, 250, 274, 278, 281, 298, 320
  • František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 69, 110, 217, 236–8, 251, 299
  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 75, 95, 322, 323, 466, 482, 505, 545.
  • FIKEJZ, Miloš. Český film : herci a herečky. I. díl : A–K. 1. vydání (dotisk). Praha : Libri, 2009. 750 s. ISBN 978-80-7277-332-9. S. 191–193.
  • FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 1. A–G. Praha : Academia, 1985. 900 s. ISBN 80-200-0797-0. S. 541–542.  
  • Joža Götzová: Profily českých herců, vyd. S. V. U. Mánes, Praha, nedat. (okolo 1931), str. 33–4, obr. 32–4
  • Karel Höger: Z hercova zápisníku, Melantrich, Praha, 1979, str. 298, 352, 384–7, 391, 412, 427, 433, 437
  • Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 18, 21–2, 63, 74, 112, 122, 124, 127–7, 359, 461, 463, 498, 590, 597, 603–4, 609, 611–2, 624, 646, 668
  • Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 73–4
  • Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, vyd. Rybka Publishers, 2006, str. 16, 97, 99, 125, 127, 213, ISBN 80-86182-51-7
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha : Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 120.  
  • Olga Spalová: Sága rodu Budilova, Odeon, Praha, 1978, str. 8, 48, 89, 151, 197, 230, 238–9, 242–4, 248–9, 251, 256, 258, 267–8, 284, 295–6, 299, 318, 328, 330–332, 342, 354, 357
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 233.  
  • Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 31–3, 52, 386, ISBN 80-207-0485-X
  • VODÁK, Jindřich: Tváře českých herců : od Josefa Jiřího Kolára k Vlastovi Burianovi. Praha : Orbis, 1967. 250 s. S. 174–177.
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 12. sešit : D–Die. Praha : Libri, 2009. 105–215 s. ISBN 978-80-7277-415-9. S. 191–192.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]