Kladivo na čarodějnice (film)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kladivo na čarodějnice
Země původuČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Jazykčeština
Délka103 min
Žánryhistorický
drama
NámětVáclav Kaplický
ScénářOtakar Vávra
Ester Krumbachová
RežieOtakar Vávra
Obsazení a filmový štáb
Hlavní roleElo Romančík
Vladimír Šmeral
Josef Kemr
Eduard Cupák
Soňa Valentová
Lola Skrbková
Jiřina Štěpničková
Marie Nademlejnská
Václav Lohniský
Blanka Waleská
HudbaJiří Srnka
Antonio Vivaldi
Adam Michna z Otradovic
KameraJosef Illík
StřihAntonín Zelenka
Výroba a distribuce
Premiéra1970
DistribuceFilmové studio Barrandov
Kladivo na čarodějnice na FPČSFDIMDb
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kladivo na čarodějnice je český film režiséra Otakara Vávry natočený v roce 1969 na motivy stejnojmenné knihy Václava Kaplického.

Obsah[editovat | editovat zdroj]

Film vypráví o čarodějnických procesech ve Velkých Losinách a v Šumperku v 17. století (1678–1695), které zahájil případ krádeže posvěcené hostie žebračkou. Vystrašená losinská hraběnka nechá na své panství povolat samozvaného inkvizitora Jindřicha Bobliga. Boblig s pomocí svého písaře Ignáce a losinského kata Jokla vyslýchá žebračku i její společnice, které ji ke krádeži hostie navedly. Mučením si vynucuje nejen přiznání ke smyšleným čarodějnickým praktikám, ale také udávání dalších lidí, kteří se měli na čarování podílet. Obviněné ženy nutí k tomu, aby udávaly jeho názorové odpůrce, jako je šumperský děkan Kryštof Lautner a losinský farář Tomáš König, a především bohaté měšťany z Velkých Losin a Šumperka, jejichž majetek by se pak mohl zkonfiskovat. Mezi oběti procesů, které Boblig odsoudil k smrti a nechal upálit, se postupně dostanou i jeho přísedící z inkvizičního tribunálu. Obviní také oba kněze, kteří hájili nespravedlivě odsouzené a ukazovali na nelidské metody výslechů. Farář König po svém obvinění zemře na selhání srdce, ale děkan Lautner, proti kterému při výslechu na mučidlech svědčila i jeho krásná hospodyně Zuzana, je zradou zajat a mučením donucen k přiznání. Před smrtí však alespoň dokáže zastavit udávání dalších podezřelých, když prohlásí, že při sletu čarodějnic na Petrových kamenech Ďábel seslal tmu, v níž nikoho z přítomných nepoznával. Jednotlivé části filmu jsou uvozeny vstupy fanatického mnicha, patrně Heinricha Kramera, který pronáší citáty z knihy Malleus maleficarum. Ponurou a strašidelnou atmosféru filmu dokresluje hudba Jiřího Srnky, včetně úvodní písně, která je verzí raně novověké německé vojenské písně Der Tod in Flandern ("Smrt ve Flandrech") s českým textem Ester Krumbachové.

Ve filmu je vidět způsoby cíleného navozování atmosféry strachu mezi lidmi a metody vynucování naučených „přiznání“. Protože tyto metody připomínaly politické procesy z doby stalinismu (50. léta), komunistická cenzura film přijala spíše negativně. Zpočátku byl promítán v menších kinech a později, během sílící normalizace, byl stažen z distribuce a byl promítán pouze příležitostně ve filmových klubech, na televizních obrazovkách se objevil až po roce 1989.[zdroj?!]

Obsazení[editovat | editovat zdroj]

Elo Romančík Kryštof Alois Lautner
Vladimír Šmeral Jindřich Boblig
Soňa Valentová Zuzana Voglicková
Blanka Waleská Angela Sibylla z Galle
Josef Kemr Ignác
Lola Skrbková Maryna
Jiřina Štěpničková Dorota Groerová
Marie Nademlejnská Davidka
Miriam Kantorková Tobiášová
Lubor Tokoš Sattler
Blažena Holišová Sattlerová
Jaroslava Obermaierová Líza Sattlerová
Eduard Cupák farář König
Martin Kapoun ministrant

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]