Přeskočit na obsah

Ester Krumbachová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ester Krumbachová
Narození12. listopadu 1923
Brno
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí13. ledna 1996 (ve věku 72 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Povoláníspisovatelka, režisérka, scenáristka, filmová režisérka, scénografka a filmová scenáristka
RodičeJan Krumbach (1892–?)
Anna, roz. Nápravníková (1885–?)
Manžel(ka)Boleslav Písařík (1950–1952)
Svatoslav Papež (1952–?)
Jan Němec (1963–1968)
OceněníCena ministerstva kultury za přínos v oblasti kinematografie a audiovize (2021)
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Obrázek Tomuto článku chybí obrázky. Víte-li o nějakých svobodně šiřitelných, neváhejte je načíst a přidat do článku. Pro rychlejší přidání obrázku můžete přidat žádost i sem.
WikiProjekt Fotografování

Ester Krumbachová (12. listopadu 1923 Brno – 13. ledna 1996 Praha) byla česká filmařka. Ve své práci kombinovala řadu uměleckých profesí, neboť byla režisérka, dramatička, spisovatelka, scenáristka, výtvarnice, scénografka a kostýmní návrhářka. Jednalo se o výraznou představitelku československé nové vlny v 60. letech 20. století.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Otec Jan Krumbach (dle matriky Krumpach) (27. července 1892 Dědice – 194?)[1] působil jako úředník, obchodník, přednosta obchodního oddělení firmy Remington[2] a v Brně se také pohyboval kolem automobilismu a automobilových závodů.[3] Matka Anna (23. února 1885 Brno – ?), rozená Nápravníková[4], byla učitelka, dcera brněnského listonoše. Rodina se kvůli povolání otce často stěhovala, mimo Brna pobývali i na Slovensku (Bratislava, Stará Turá…), kde se narodil Esteřin starší bratr Jan (7. ledna 1921 Bratislava – ?) a v Praze (bydleli na Táborské ulici 757 v Nuslích).[2] Otec trávil čas i v cizině, v Praze si našel novou známost a s Esteřinou matkou, která byla o sedm let starší, se rozvedl a zanechal ji se dvěma malými dětmi (manželství uzavřené 29. května 1920 v Brně u sv. Tomáše bylo rozvedeno 20. března 1931 v Praze[5]). Matka se s nimi přestěhovala zpět do Brna a ocitla se jako samoživitelka v tíživé finanční situaci. V Brně bydleli na ulici Sirotčí ulici 21 (dnes Grohova), po válce kvůli vybombardování domu na ulici Stojanova 9[2]. Rutinní starost o domácnost nebyla silnou stránkou matky, běžný chod rodiny tak ležel zejména za protektorátu z velké části na dceři Ester. Otec zemřel ještě před koncem války.

Na začátku protektorátu Ester Krumbachová studovala na řádovém dívčím československém gymnáziu a na čtvrté české státní reálce v Brně.[6] V letech 1943–1946 pak vystudovala Školu uměleckých řemesel (ŠUŘ) v Brně na všeobecném reklamním oddělení, rok předtím však na této škole zřejmě už chodila do prvního ročníku oddělení módy.[7][2] Během studia byla od října 1944 do února 1945 nuceně nasazena v První brněnské strojírně, která v té době patřila pod koncern Reichswerke Hermann Gőring Berlin.[2] Školu po osvobození dokončila ve speciálce pro užitou grafiku a malbu pod vedením Emanuela Hrbka, jejími pedagogy byli také František Süsser, Josef Adolf Šálek nebo Karel Langer.[2] Po škole kvůli nedostatku pracovních nabídek v oboru vystřídala řadu manuálních zaměstnání, např. pracovala jako aranžérka na zemědělských výstavách, pásla ovce v romské osadě, prodávala len, brigádničila jako zemědělská dělnice v pohraničních lesích. V Brně se 4. března 1950 na krátkou dobu poprvé provdala za architekta Boleslava Písaříka (19. března 1924 Anglie – 2. května 2023 Brno) – mimo jiné proto, aby se dostala z neutěšených bytových podmínek pavlačového domu na Údolní ulici.[8][9] Manželství bylo rozvedeno 23. května 1952, avšak jen pár měsíců poté se Krumbachová 28. července 1952 provdala podruhé za Svatoslava Papeže (11. ledna 1923 Ivančice – 15. ledna 1996 Plzeň)[10], absolventa brněnské konzervatoře, režiséra a překladatele, s nímž následně odešla do plzeňského divadla. Už v roce 1954 ale odjela z Plzně do Českých Budějovic a nastoupila na pozici propagační referentky v Krajském oblastním divadle, zanedlouho se tam začala uplatňovat jako scénografka a kostýmní výtvarnice. Zde se seznámila s režisérem Miroslavem Macháčkem, s nímž začala pracovat a žít. V roce 1956 s ním odešla do Prahy a navrhovala scény a kostýmy pro představení v Městských divadlech pražských a nakonec i v pražském Národním divadle.

V roce 1961 se etablovala i v českém filmu nejprve jako výtvarnice ve snímku Muž z prvního století režiséra Oldřicha Lipského. Coby výtvarnice a návrhářka kostýmů pak velmi často spolupracovala s mnoha režiséry nové vlny, ale také s režiséry starší generace, např. Otakarem Vávrou. Nějakou dobu (1963–1968) byla provdána za jednoho z režisérů „zlatých šedesátých“ Jana Němce, který byl v pořadí třetím manželem a se kterým spolupracovala na některých filmech. Dále spolupracovala i na trezorových snímcích Ucho Karla Kachyni a Valérie a týden divů Jaromila Jireše, což během normalizace způsobilo, že od roku 1970 nesměla dlouhých 20 let u filmu vůbec pracovat.

Plaketa Ester Krumbachové v Krči
Plaketa Ester Krumbachové v Krči

V té době se věnovala především spisovatelské a scenáristické činnosti. Bydlela v Praze v bytě na Zelené Lišce, kde chovala kočky. Po roce 1989 se opět k filmování vrátila, nicméně její tehdejší návrat nebyl už zdaleka tak úspěšný jako tomu bylo v 60. letech 20. století. Trpěla také depresemi, které utápěla v alkoholu, což patrně uspíšilo její smrt v roce 1996.

Pozůstalost a výstavy

[editovat | editovat zdroj]

V roce 2016 se díky iniciativě kurátorek Zuzany Blochové a Edith Jeřábkové ze spolku Are podařilo získat od dědiců kompletní pozůstalost Krumbachové a ta bude postupně zpřístupňována veřejnosti.[11] Na přelomu let 2017–2018 se konala v Praze první výstava z této pozůstalosti v galerii Tranzitdisplay.[12] Na přelomu let 2021–2022 byla v Domě umění města Brna kurátorkami Edith Jeřábkovou a Kateřinou Svatoňovou uspořádána další výstava, kde součástí expozice byly i živé kočky.[13][14][15] V prosinci 2023 proběhlo v Brně v jedinečně zachovaném bytě básníka Zeno Kaprála na Údolní ulici 17, který v současnosti slouží jako kulturní prostor pod názvem Rezidence Café Kaprál, participativní čtení textů z pozůstalosti Ester Krumbachové.

Režisér Jan Němec o spolupráci

[editovat | editovat zdroj]

„Ester Krumbachová byla múza, jakási šedá eminence filmů ze šedesátých let. Pracovala se mnou jako výtvarnice na filmu Démanty noci, společně jsme napsali scénář k O slavnosti a hostech a spolupracovali jsme na filmu Mučedníci lásky. Když jsem byl v Amsterdamu, vymysleli jsme spolu přes telefon krátký film Matka a syn. Byla talentovaná, psala, tvořila kostýmy a návrhy, ovlivnila nejen mě, ale i Věru Chytilovou. Otakar Vávra a Karel Kachyňa natočili své nejlepší filmy ve spolupráci s ní. Pozitivně ovlivnila český film.“ (Jan Němec)

Filmografie (výběr)

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Matrika narozených, Dědice u Vyškova 1884–1920, kniha 12477, sn. 111 [online]. [cit. 2025-11-08]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d e f BŘEZINOVÁ, Andrea. Hlavou a rukama. Škola uměleckých řemesel v Brně 1924–2024. Příprava vydání Lada Hubatová-Vacková. Praha: UMPRUM, 2025. ISBN 978-80-88622-32-1. Kapitola Ester Krumbachová a ŠUŘ, s. 166–168. 
  3. ↑ Jan Krumbach v Encyklopedii dějin města Brna [online]. [cit. 2022-03-05]. Dostupné online. 
  4. ↑ Matrika narozených, Staré Brno 1883–1886, kniha 17138, sn. 183 [online]. [cit. 2025-11-08]. Dostupné online. 
  5. ↑ Matrika oddaných 1919–1921, Brno – Sv. Tomáš, kniha 17037, sn. 132 [online]. [cit. 2025-11-08]. Dostupné online. 
  6. ↑ Lhostejnost odpustit nedovedu – Ester Krumbachová [online]. 2020-05-07 [cit. 2022-03-06]. Dostupné online. 
  7. ↑ Almanach k 70. výročí ŠUŘ Brno. Seznam absolventů a pedagogů. Brno 1994.
  8. ↑ Pátrání po Ester. Dokumentární životopisný film. Scénář a režie Věra Chytilová. Česko 2005. Informace online.
  9. ↑ Boleslav Písařík v informačním systému abART
  10. ↑ Svatoslav Papež v encyklopedii Plzně
  11. ↑ 5 a 1/2 scénáře Ester Krumbachové (ed. Jan Bernard) [online]. [cit. 2022-03-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-03-06. 
  12. ↑ KUPKOVÁ, Marika. Jak zacházet s géniem? [online]. Artalk, 2018-01-26 [cit. 2022-03-06]. Dostupné online. 
  13. ↑ Filmařka Ester Krumbachová promlouvá z Domu umění města Brna [online]. [cit. 2022-03-06]. Dostupné online. 
  14. ↑ Ester Krumbachová v Domě umění města Brna [online]. Artalk, 2022-01-24 [cit. 2022-03-06]. Dostupné online. 
  15. ↑ Ester Krumbachová on Artyčok [online]. Artyčok, 2022-02-23 [cit. 2022-03-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-03-06. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Valtrová, Marie. Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 243, 362, ISBN 80-85625-19-9
  • Doucek, Pavel (ed.) a Burkert, Marek. Ester Krumbachová – Mučednice filmové lásky. Hradec Králové: Filmový klub, 1996.
  • Krumbachová, Ester. První knížka Ester. Praha: Primus, 1994.
  • Valtrová, Marie. ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 16, 19, 21, 24, 53, 78, ISBN 80-7243-121-8
  • Sarvaš, Rostislav. Nevšední setkání. Praha: Academia, 2003.
  • Mazlová, Klára. Ester Krumbachová a její práce pro divadlo. Brno: MUNI, diplomová práce 2007.
  • Bernard, Jan (ed.). 5 a 1/2 scénáře Ester Krumbachové. FAMU Praha, 2022. ISBN 978-80-7331-572-6
  • Jeřábková, Edith a Svatoňová, Kateřina (eds.). Ester Krumbachová. Praha: UMPRUM, 2022. ISBN 978-80-88308-46-1
  • Březinová, Andrea. Ester Krumbachová a ŠUŘ. In Hlavou a rukama – Škola uměleckých řemesel v Brně 1924–2024. Praha: UMPRUM, 2025. S. 166–168. ISBN 978-80-88622-32-1

Filmové dokumenty o Ester Krumbachové

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ester_Krumbachová&oldid=25497165“