Václav Lohniský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Václav Lohniský
Narození 5. listopadu 1920
Československo Holice, Československo
Úmrtí 18. února 1980 (ve věku 59 let)
Československo Jilemnice, Československo
Aktivní roky 1944-1980
Manžel(ka) Zora Jiráková
Významné role Marečku, podejte mi pero!, Dařbuján a Pandrhola, Kladivo na čarodějnice, Jáchyme, hoď ho do stroje!
Umělecké ceny
Zasloužilý umělec (1969)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Václav Lohniský (5. listopadu 1920 Holice18. února 1980 Jilemnice) byl český divadelní a filmový herec a režisér.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Holicích, část dětství prožil také v Úpici, kde maturoval na gymnáziu. Pak začal studovat bohoslovecký seminář v Hradci Králové, kterého po dvou letech studia zanechal a směřoval svou kariéru k herectví.

Na dramatickém oddělení Pražské konzervatoře absolvoval obory herectví (1946) a režie (1948),[1] v letech 1944–1946 byl členem souboru pražské avantgardní scény Větrník,[2] od roku 1945 režijně i herecky působil na jevištích školního divadla DISK a pražského Divadla mladých pionýrů (1946–1948).[1]

Jeho režijní talent pak naplno vyprofilovaly dvě velké scény, nejprve Státní divadlo v Ostravě (1948 –1951),[2] na konci sezóny 1950/1951 pak společně s režisérem Lubošem Pistoriusem odešel do Krajského oblastního divadla v Plzni,[3] kde do ukončení angažmá (1956) nastudoval i několik oper.[1] Na obou scénách byl činný i herecky. [4][5]

Od roku 1956 byl šéfrežisérem a v letech 19581965[1] ředitelem Divadla S. K. Neumanna v Praze-Libni (dnešní Divadlo pod Palmovkou).[6] Jako host spolurežíroval (s Jiřím Němečkem a Jiřím Vrbou) první hudební komedii J. Suchého a J. Šlitra Člověk z půdy uvedenou v Divadle Semafor (premiéra 30. 10. 1959).[7]

Veřejnosti je známější jako filmový herec, především představitel záporných rolí. K jeho nejznámějším filmovým postavám patří Hujer z komedie Marečku, podejte mi pero!, Smrťák z pohádky Dařbuján a Pandrhola, mnich z dramatu Kladivo na čarodějnice nebo docent Chocholoušek z komedie Jáchyme, hoď ho do stroje!.[8]

Během svého života vytvořil 129 filmových rolí a byl režisérem 105 divadelních představení. [9] Zemřel na infarkt při natáčení filmu Krakonoš a lyžníci.[10]

Jeho manželkou byla dcera hudebního skladatele Karla Boleslava Jiráka, divadelní a filmová herečka Zora Jiráková (9. července 192323. března 2008), s níž měl dceru Michaelu Lohniskou (* 13. dubna 1946).

Hercův hrob na Olšanech

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Divadelní režie, výběr[editovat | editovat zdroj]

Divadelní role, výběr[editovat | editovat zdroj]

  • 1943 Josef Šmída (dle soudniček F. Němce): Sentimentální romance, Petule Jan, hodinář, divadlo Větrník, režie Josef Šmída
  • 1945 Josef Šmída: Dramatická anabase třemi díly románu Osudy dobrého vojáka Švejka od Jaroslava Haška, Vodička, Větrník, režie Josef Šmída
  • 1946 A. Dumas, J. Šmída: Všichni za jednoho – jeden za všechny, Větrník, režie Josef Šmída

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d Český film : herci a herečky II, s. 72.
  2. a b Český biografický slovník XX. století II, s. 284.
  3. Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 19451955, Academia, Praha, 2007, s. 189, 318, ISBN 978-80-200-1502-0
  4. Biografický slovník Slezska a severní Moravy 19, s. 67.
  5. Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů, s. 78.
  6. Historie libeňského divadla na divadlopodpalmovkou.cz
  7. Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů, s. 425.
  8. DVD Jáchyme, hoď ho do stroje!, kapitola Bonusy – Rozhovory: Zdeněk Svěrák
  9. Příběhy slavných – Václav Lohniský, anotace televizního pořadu na ceskatelevize.cz
  10. Václav Lohniský: Smrt na place přišla nečekaně, Blesk.cz 23. 3. 2006

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Biografický slovník Slezska a severní Moravy. 19. sešit. Ostrava : Filozofická fakulta Ostravské univerzity v Ostravě ; Ústav pro regionální studia, 2005. 160 s. ISBN 80-7368-098-X. S. 66–68.
  • Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 194
  • František Černý: Kapitoly z dějin českého divadla, Academia, Praha, 2000, str. 355, ISBN 80-200-0782-2
  • František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, 1978, str. 290
  • František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 108
  • Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 19451955, Academia, Praha, 2007, str. 36, 53, 96, 189, 232, 274, 318, 356, 408, 416, ISBN 978-80-200-1502-0
  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 46, 78, 79, 82, 130–132, 188, 339, 425, 517.
  • Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. II. díl : L–Ř. 2. vyd. Praha : Libri, 2010. 656 s. ISBN 978-80-7277-471-5. S. 72–75.
  • Zdeněk Hedbávný: Divadlo Větrník, Panorama, Praha, 1988, str. 123, 125, 127, 129–132, 162, 165
  • Petr Hořec: Herecká ohlédnutí, Západočeské nakladatelství, Plzeň, 1977, str. 131–8
  • Blanka Kovaříková: Lexikon slavných českých uměleckých dynastií, Nakladatelství Brána 2010, str. 186-193
  • Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 529, 534
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K–P. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 284.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]