Lola Skrbková

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Lola Skrbková
Lola Skrbková
Lola Skrbková
Rodné jméno Aloisie Skrbková
Narození 16. února 1902
Čáslav
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 28. září 1978 (ve věku 76 let)
Brno
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma mater Pražská konzervatoř
Manžel(ka) Vilém Pfeiffer
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lola Skrbková, vlastním jménem Aloisie Skrbková (16. února 1902 v Čáslavi[1]28. září 1978 v Brně), byla česká herečka, divadelní režisérka, divadelní publicistka a pedagožka, manželka herce Viléma Pfeiffera.

Život[editovat | editovat zdroj]

Studium herectví absolvovala na Pražské konzervatoři v roce 1924. Od svých divadelních začátků se věnovala tehdejšímu avantgardnímu divadlu, kde ještě jako studentka působila nejprve s Jiřím Frejkou v Osvobozeném divadle, poté spolupracovala s Emilem Františkem Burianem, jemuž, mimo jiné, také pomáhala spoluzaložit Divadlo D34. Zde působila i jako režisérka a dirigentka, kdy se aktivně se zapojila i do jeho divadelních experimentů s voicebandem. Po Burianově zatčení a uzavření divadla v roce 1941 přešla s většinou souboru do Městských divadel pražských, která převzala provozování sálu pod názvem Divadlo Na poříčí.[2] Zde působila v letech 19411945.[3]

Po 2. světové válce pokračovala v souboru E. F. Buriana, avšak na konci sezóny 1945/1946 z divadlo po konfliktech v souboru spolu s dalšími 18 herci včetně Otomara Krejči odešla.[4] Později hrála i režírovala v řadě oblastních divadel, jejím posledním angažmá se stalo Horácké divadlo v Jihlavě, kde působila v letech 19551959.

Pro svou velmi dobrou práci s hlasem vyučovala herectví nejprve na Pražské konzervatoři a později i na brněnské JAMU.

V českém filmu ztvárnila řadu výrazných vedlejších postav, velice často se jednalo o nesympatické, přísné nebo i vyloženě záporné postavy (antihrdinky). Ve filmu začínala v roce 1937, v roce 1938 se objevila v dodnes hraném snímku Škola základ života, kde hrála středoškolskou profesorku biologie, o rok později pak v dramatu Věra Lukášová. Mezi její nejvýznamnéjší poválečné filmové role patří snímek Vlčí jáma režiséra Jiřího Weisse z roku 1957, velmi výraznou roli vytvořila i ve snímku Kladivo na čarodějnice režiséra Otakara Vávry z roku 1969.

V roce 1962 jí byl udělen titul zasloužilá umělkyně.

Divadelní role, výběr[editovat | editovat zdroj]

  • 1925 František Langer: Periferie, Anna, Osvobozená scéna (J. Frejky), pohostinsky v Městském divadle Teplice – Šanov, režie Bedřich Rádl
  • 1938 Božena Benešová, E.F.Burian: Věra Lukášová, Paní Lukášová, D39, režie E. F. Burian, pomocná režie Lola Skrbková
  • 1940 Jaroslav Pokorný: Plavci, Žena, D41, režie E. F. Burian
  • 1940 Josef Trojan: Každý má dvě úlohy, Paní Raffová/C.Cicvárková, D41, režie E. F. Burian
  • 1941 Eva Formanová: Cizinka, Alžběta, D41, režie E. F. Burian

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost Čáslav
  2. Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 19451955, Academia, Praha, 2007, str. 16, ISBN 978-80-200-1502-0
  3. V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 19071957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 180
  4. Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 19451955, Academia, Praha, 2007, str. 76, ISBN 978-80-200-1502-0

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Bohumil Bezouška: Jak jsem proskotačil život, Lunarion, Praha, 1993, str. 168, ISBN 80-85774-08-9
  • Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 32, 67
  • František Cinger: Tiskoví magnáti Voskovec a Werich, Akropolis, Praha, 2008, str. 25, 43, ISBN 978-80-7304-099-4
  • František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 213, 232
  • František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 366
  • Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 19451955, Academia, Praha, 2007, str. 16, 76, 134, ISBN 978-80-200-1502-0
  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 43, 46, 55, 57, 59, 101, 173, 300.
  • Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. III. díl : S–Ž. 1. vyd. Praha : Libri , 2008. 907 s. ISBN 978-80-7277-353-4. S. 135–136.
  • Zdeněk Hedbávný: Divadlo Větrník, Panorama, Praha, 1988, str. 35, 62, 72, 104, 113, 115, 170
  • Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 93, 95, 100, 271, 286, 290, 452, 455, 479, 525, 550, 588–590, 597, 618, 623–4, 631, 644, 663
  • V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 19071957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 180
  • Jaromír Pelc: Meziválečná avantgarda a Osvobozené divadlo, Ústav pro kulturně výchovnou činnost, Praha, 1981, str. 19, 224
  • Jaromír Pelc: Zpráva o Osvobozeném divadle, Práce, Praha, 1982, 216 s.
  • Jaromír Pelc: Osvobozené divadlo, Mladá fronta, Praha, 1990, 488 s., ISBN 80-204-0165-2. Blíže ín: [1]
  • Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 19072007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 65, ISBN 978-80-239-9604-3
  • Vladimír Šlik: Divadlo a jeho tvůrci, nakl. A. Varhaníková, Praha, 1941, str. 88, 181
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 137. 
  • Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 107–8, 115, 117, 135, 140, 152, ISBN 80-207-0485-X

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]