Géza Včelička

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Géza Včelička
Narození 7. května 1901
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 30. prosince 1966 (ve věku 65 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Ocenění Řád práce
Politická strana Komunistická strana Československa
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Géza Včelička s rodiči a starším bratrem Jaroslavem (1913)

Géza Včelička, vlastním jménem Antonín Eduard Včelička[p 1] (7. května 1901 Praha[1][2]30. prosince 1966 Praha), byl český levicový novinář, reportér, spisovatel (básník i prozaik), cestovatel, trampský organizátor a malíř.

Život[editovat | editovat zdroj]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Géza Včelička byl druhým synem sklepníka Eduarda Včeličky (1869–??) a švadleny Marie, rozené Plassové (1876–??).[3] Svatba rodičů se konala v roce 1900, až po narození staršího bratra Ladislava (1898–1919).[4] Ten se v roce 1919 (jedenadvacetiletý) utopil.[2] Rodina se často stěhovala, trvale se zabydlel až v nábřežní chudinské čtvrti Na Františku, v blízkosti pražského Anežského kláštera. Místo se opakovaně objevovalo v jeho tvorbě.

Zaměstnání a nemoc[editovat | editovat zdroj]

Na přání otce se vyučil číšníkem (1918) a pracoval v různých kavárnách. Po absolvování jednoroční obchodní školy (1921) pracoval 6 let jako praktikant a skladník v továrně na kovové zboží. V roce 1926 onemocněl plicní chorobou a po léčbě v sanatoriu se dále živil jen příležitostnou prací a jako redaktor.[5]

Tramp a cestovatel[editovat | editovat zdroj]

Géza Včelička se aktivně zapsal do historie předválečného trampského hnutí, kde patřil k levicovému křídlu. Zájem o jeho názory vzrostl až v době platnosti tzv. Kubátova zákona (Vyhláška zemského presidenta v Praze ze dne 9. dubna 1931, týkající se „nepřístojného jednání nebo chování na místech veřejných“[6]). Stejně jako trampové soustředění kolem Boba Hurikána i trampové levicového křídla Gézy Včeličky organizovali nezávisle protesty proti této vyhlášce. Mnohem více trampských osad tehdy vyjadřovalo podporu Včeličkovu křídlu.[7] Přestože po roce 1948 začal být tramping pronásledován, Géza Včelička se nikdy nezřekl své trampské minulosti a nadále se k trampingu hlásil a tehdejší pronásledování trampingu těžce nesl. V roce 1964 svolal tiskovou konferenci, kde opět zdůraznil svou příslušnost k hodnotám trampingu, obhajoval tramping a vyzval zástupce tisku o prostor pro tramping. Je velmi pravděpodobné, že přispěl k tolerantnějšímu přístupu státních složek k trampingu.[7]

V letech 1928 cestoval do Bulharska a Srbska, 1929 do Turecka, v letech 1930–1932 navštívil Francii, Alžír a Tunisko. V roce 1934 se v Moskvě zúčastnil sjezdu sovětských spisovatelů.[5]

Komunista[editovat | editovat zdroj]

Géza Včelička byl vždy levicového přesvědčení. Např. v době mostecké stávky na jaře 1932 působil v brigádě proletářských spisovatelů řízené Juliem Fučíkem.[8] Levicové postoje zastával i ve svém vztahu k trampingu (viz výše) a v literární tvorbě.

Od okupace po závěr života[editovat | editovat zdroj]

Okupaci prožil převážně v nemocnicích, byl sledován gestapem. Po válce se stal spisovatelem z povolání a přepracovával své dílo.[5]

Podle jednoho zdroje (Petr Náhlík) byl Géza Včelička celkem třikrát ženat, z toho jednou pouze formálně. Ze třetího manželství se roku 1946 narodila dcera. [p 2] [9]

Zemřel v Praze dne 30. prosince 1966. Je pochován na pražských Olšanských hřbitovech (část 2ob, oddělen 15, hrob 530uhst).

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Mezi jeho nejznámější literární díla patří romány Kavárna na hlavní třídě a Policejní hodina.

Novinář[editovat | editovat zdroj]

Od 1929 do roku 1931 působil jako redaktor, později šéfredaktor, levicového časopisu Tramp.[13] Přispíval do řady, zejména levicových časopisů jako Rozsévačka, Rudé právo (Rudý večerník a Rudý pondělník), po válce např. Obrana lidu, Večerní Praha.[5]

Knižní vydání (pouze první vydání)[editovat | editovat zdroj]

  • Básník a tanečnice (bulvární příběh, Antonín Novák, Libochovice, 1928)
  • Několik prokletých (novely, nákladem vlastním, Praha, 1928)
  • Kavárna na hlavní třídě (Román, Karel Borecký, Praha-Karlín, 1932)
  • Světoběžníci a robinsoni (reportáže a povídky, Karel Borecký, Praha, 1932)
  • V zemi hákového kříže (reportáž ze současného Německa, Časopis Rozsevačka, Anežka Hodinová, Praha, 1933)
  • Dvě města na světě (prózy o Moskvě a Leningradu, Karel Borecký, Praha, 1935)
  • Policejní hodina (román z let devadesátých, Sfinx (Bohumil Janda), Praha, 1937)
  • Mezi Marokem a Zbraslaví (tři prózy, Praha (s.n.), 1939)
  • Staré zrcadlo (básně, V. Jedlička nást., Praha, 1939)
  • Pěšinou snů (básně, V. Jedlička nást., Praha, 1940)
  • Poutníkův návrat (povídky a prózy, V. Jedlička, nást. Ant. Neumann, Praha, 1941)
  • Pražské tajemství (Josef Lukasík, Mor. Ostrava, Praha, 1944)
  • Klášterní ulice (Staropražské básně, Autorův nápěv k básni Klášterní ulice upravil Jan Seidel, J. Lukasík, 1945)
  • Pěšinou snů (Básně, Autorův nápěv k básni "V perleti pavučin" upravil Jan Seidel, Josef Lukasík, Moravská Ostrava, Praha, 1946)
  • Poutníkův návrat. Kniha 1, Zrození poutníkovo, Kniha 2, Světoběžníci a robinsoni, Fotografie Gézy Včeličky, Josef Lukasík, Praha, 1948 a 1949)

Hudebniny[editovat | editovat zdroj]

  • Modrá hvězda (jedenáct písní s doprovodem kytary, podle autorových nápěvů kytarový doprovod upravil Gustav Berlinger ml., V. Jedlička nást., Praha, 1941)
  • Na můstku kapitán (trampská námořnická, slova i hudba Géza Včelička Včelička, časopis "Tramp", Praha, mezi 1920–1940)

Filmografie[editovat | editovat zdroj]

Géza Včelička byl autorem námětů filmů:

Zajímavost[editovat | editovat zdroj]

Zlidovělá píseň "Máňa"[14] byla původně píseň oděské galérky, kterou si Géza Včelička přivezl z cest a otextoval.[15][p 3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Pseudonym přijal podle Geuzů (moderním pravopisem Gézové) ve Mstivé kantiléně Karla Hlaváčka
  2. Dalšími zdroji (matriční záznam apod.) prozatím neověřeno.
  3. Podle ruských zdrojů (Zagadki istorii:Murka iz ČK) vznikla píseň podle příběhu agentky Čeky, nasazené do prostředí oděského zločinu.[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele sv.Františka na Starém Městě pražském
  2. a b Soupis pražských obyvatel, rodina Eduarda Včeličky
  3. Policejní přihlášky, Praha, rodina Eduarda Včeličky
  4. Kostel sv. Františka, matrika oddaných 1893–1907, snímek 157
  5. a b c d MERHAUT, Luboš. Lexikon české literatury, Osobnosti, díla, instituce, U-Ž. Praha: Academia, 2008. ISBN 80-200-1572-3. Kapitola Géza Včelička, s. 1268-1270. 
  6. Svatojánské proudy.cz:Kubátův zákon
  7. a b Jan Krško:Géza Včelička a neblahé konce „rudého“ trampingu?
  8. Literární noviny, 4.2.1956, s.7
  9. [2][3] Petr Náhlík:Géza Včelička: literát, tramp, levičák I a II
  10. BLAHYNKA, Milan ed. et al. Čeští spisovatelé 20.století: slovníková příručka. Vyd. 1. Praha: Československý spisovatel, 1985. 830 s. cnb000012396. S. 679.
  11. Rudé právo, 31.12.1966, s.1, Zemřel Géza Včelička
  12. Encyklopedie města Brna:Ulice Včeličkova
  13. Tramp, 1929–1931 (dostupné online v NK ČR)
  14. Já, písnička 3, G+W Cheb, str. 99
  15. Píseň "Murka" v ruském originále

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BLAHYNKA, Milan ed. et al. Čeští spisovatelé 20.století: slovníková příručka. Vyd. 1. Praha: Československý spisovatel, 1985. 830 s. cnb000012396. [Stať „Géza Včelička" je na str. 677–679.]
  • LUKÁŠOVÁ, Darina. Géza Včelička: Policejní hodina. Magisterská diplomová práce. Vedoucí práce: doc. PhDr. Jiří Kudrnáč, CSc. Masarykova univerzita v Brně. Filozofická fakulta. Ústav české literatury. Brno, 2006. 87 s. Dostupné online
  • MERHAUT, Luboš. Lexikon české literatury, Osobnosti, díla, instituce, U-Ž. Praha: Academia, 2008. ISBN 80-200-1572-3. Kapitola Géza Včelička, s. 1268–1270. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]