Sokolovo (film)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Sokolovo
Země Československo
Jazyk čeština
Délka 129 min
Žánr válečný
Námět Miloslav Fábera
Otakar Vávra
Scénář Miloslav Fábera
Nikolaj Figurovskij
Otakar Vávra
Režie Otakar Vávra
Obsazení a filmový štáb
Hlavní role Ladislav Chudík
Vladimír Samojlov
Jurij Solomin
Bohumil Pastorek
Martin Štěpánek
Lev Ivanov
Hudba Zdeněk Liška
Kamera Andrej Barla
Střih Antonín Zelenka
Výroba a distribuce
Premiéra 1. května 1974
Produkční společnost Mosfilm
Distribuce Ústřední půjčovna filmů
Předchozí a následující díl
Dny zrady Osvobození Prahy
Sokolovo na ČSFD Kinoboxu IMDb
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sokolovo je dvoudílný československý válečný film, který v roce 1974 natočil režisér Otakar Vávra.

Děj[editovat | editovat zdroj]

Děj začíná v Sovětském svazu, kde v roce 1942 vznikly první snahy o první československou legii, zobrazuje také atentát na Heydricha a následné vyhlazení Lidic. Popisuje zde také tvrdé boje německých jednotek o Sokolovo. Tento film je druhým dílem trilogie, spolu s filmy Dny zrady a Osvobození Prahy, a tvoří rekonstrukci událostí, které provázely Československo od přijetí Mnichovského diktátu až po osvobození v roce 1945 Rudou armádou. Je ovšem silně poplatný době svého vzniku, což se projevuje např. pojetím postav všech politiků a vojáků: zejména tehdejšího poslance Klementa Gottwalda, prezidenta republiky Edvarda Beneše, ministra Sergeje Ingra a plukovníka Ludvíka Svobody. Prezident Beneš je zde vyobrazen společně s ministrem zahraničí Janem Masarykem a ministrem obrany Sergejem Ingrem jako člověk plánující po osvobození republiky vytvoření vojenské diktatury apod.

Na filmu je pozoruhodné směšování pravd, polopravd a vytváření nových mýtů. V epizodické scéně předává na autentickém místě sloužící na Pražském hradě informaci (vytaženou z odpadkového koše) o pověření Heydricha brzkými úkoly ve Francii. To přiměje parašutisty k neuvážené akci s osudovými následky. Převelení Heydricha historické dokumenty nepotvrzují (s výjimkou historika Čestmíra Amorta).

Obsazení[editovat | editovat zdroj]

Ladislav Chudík Ludvík Svoboda
Vladimír Samojlov generálporučík
Jurij Solomin generál Šafarenko
Bohumil Pastorek Klement Gottwald
Martin Štěpánek npor. Otakar Jaroš
Lev Ivanov náměstek lidového komisaře
Jiří Pleskot Eduard Beneš
Hanjo Hasse Reinhard Heydrich
Vladimír Ráž Sergěj Ingr
Josef Langmiler Zdeněk Fierlinger
Ladislav Hádl Kopecký
Ivan Ryžov pplk. Biljutin
Štefan Kvietik Špígl
Pavel Pípal Opatrný
Jiří Krampol Karel Horák
Jan Kanyza Rataj
Rudolf Jelínek ppor.Antonín Sochor
Ladislav Lakomý Rediš
Emil Horváth Daniš
Renáta Doleželová Anka Kadlecová
Jurij Nazarov npor. Filatov
Vladimír Protasenko por. Šironin

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]