Sergěj Ingr

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Sergěj Ingr
Fotografie z roku 1940, Ingr zachycen na palubě polské ponorky "ORP Wilk" (ponorka sloužila v rámci Britského námořnictva)
Fotografie z roku 1940, Ingr zachycen na palubě polské ponorky "ORP Wilk" (ponorka sloužila v rámci Britského námořnictva)
Narození 2. září 1894
Vlkoš
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 17. června 1954 (ve věku 59 let)
Paříž
FrancieFrancie Francie
Vojenská kariéra
Hodnost armádní generál
Doba služby 1914-1947
Sloužil

Rakousko-uherská armáda Rakousko-Uhersko Srbská armádaSrbsko

Ruská armáda Rusko

Znak Československa Československá armáda
Války První světová válka

Armádní generál Jan Sergěj Ingr[1] (2. září 1894 Vlkoš[2]17. června 1956 Paříž) byl československý generál, legionář, ministr národní obrany londýnské exilové vlády a velvyslanec.

Příbuzenstvo
otec Jan Ingr
matka Mariana Mores
neteř Dana Zátopková[3]

Dětství a studia[editovat | editovat zdroj]

Narodil se ve VlkošiKyjova starostovi obce Janu Ingrovi. Měl tři bratry a čtyři sestry. Dle rodinné tradice byl zakladatelem rodu Ingrů švédský voják Michal Unger, který se v roce 1620 usadil v severomoravském Kunvaldu. Část obyvatel Kunvaldu později osídlila vesnici Skoronice, která sousedí s Vlkošem. Jméno Unger se časem změnilo na Inger a později na Ingr. Dle jiných pramenů je jméno Ingr odvozeno z německého Jünger. V roce 1913 maturoval na kyjovském gymnáziu a v Brně se přihlásil jako jednoroční dobrovolník do královopolské kadetky.

První světová válka[editovat | editovat zdroj]

Pamětní deska Sergěje Ingra na Obecním úřadu ve Vlkoši. Autor V. A. Kovanič, 1997.

Po vypuknutí 1. světové války odjel jako velitel čety 15. září 1914 na ruskou frontu. Na podzim 1915 upadl do zajetí v ruském Caricynu (dnes Volgogradu). Nábor do československých legií byl pozastaven, a proto vstoupil do 1. srbské dobrovolnické divize a bojoval proti bulharské armádě v Dobrudži. V roce 1916 přešel ke 2. československému střeleckému pluku Jiřího z Poděbrad v hodnosti poručíka. Přijal pravoslaví a jméno Sergěj (jméno pocházející z bulharštiny). Na podzim 1917 odjel do Francie, v roce 1918 bojoval v Ardenách, v srpnu 1918 byl převelen do italského Foligna. Na konci války měl hodnost kapitána a hovořil pěti jazyky (německy, rusky, srbsky, francouzsky a italsky).

Meziválečné období[editovat | editovat zdroj]

V prosinci 1918 se vrátil do Československa, kde pomáhal vytlačit maďarskou armádu za hranice Slovenska a obsadit Bratislavu. Pak byl převelen na Těšínsko, kde vytlačil polskou armádu. 27. ledna dobyl Jablunkov, později Třinec. 28. února 1919 byl povýšen na majora a byl mu udělen Československý válečný kříž. Postupoval ve vojenských hodnostech a velitelských funkcích, při mobilizaci v roce 1938 byl v hodnosti divizního generála velitelem III. armádního sboru.

Druhá světová válka[editovat | editovat zdroj]

Dne 20. června 1939 odešel na výzvu prezidenta Edvarda Beneše přes Polsko do exilu. V Paříži vybudoval Československou vojenskou kancelář. Československá vojska ve Francii byla organizována u městečka Agde na středomořském pobřeží. V roce 1940 zde bylo soustředěno 11 405 dobrovolníků, kteří se v květnu a červnu 1940 účastnili spolu s francouzskou armádou bojů na Marně, Seině a Loiře. 21. července 1940 vznikla v Londýně exilová vláda a Sergěj Ingr se stal jejím ministrem národní obrany. Na nátlak exilového vedení KSČ v Moskvě byl však z funkce 19. září 1944 odvolán. Beneš jej postavil do čela Hlavního velitelství československé branné moci, ale 5. dubna 1945 byl odvolán i z této funkce a dán na zdravotní dovolenou.

Poválečné období[editovat | editovat zdroj]

Dne 6. června 1945 byl povýšen na armádního generála, 27. srpna 1947 se stal mimořádným velvyslancem v Haagu. 3. března 1948 na funkci rezignoval a se svými dvěma syny zůstal v exilu. V roce 1949 spoluzaložil Radu svobodného Československa17. června 1956 zemřel na infarktPaříži. V roce 1991 mu československý prezident Václav Havel udělil Řád M. R. Štefánika in memoriam.

Syn Jiří Ingr nechal v Paříži v roce 2004 exhumovat a převézt do Česka jeho ostatky. 2. září 2012 byly uloženy v rodném Vlkoši.[4]

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Řád svatého Stanislava, III. třída s meči a mašlí Řád svatého Stanislava, III. třída s meči a mašlí
Československý válečný kříž 1914–1918 Československý válečný kříž 1914-1918
Medaile vítězství Československá medaile Vítězství
Československá revoluční medaile Československá revoluční medaile
Pamětní medaile na válku 1914-1918 Pamětní medaile na válku 1914-1918
Řád čestné legie, V. třídy – rytíř Řád čestné legie, V. třídy – rytíř
Pamětní Kříž na válku 1916-1919 Pamětní Kříž na válku 1916-1919
Řád svatého Sávy, III. třídy - komandér Řád svatého Sávy, III. třídy - komandér
 Kříž dobrovolného bojovníka 1914-1918 Kříž dobrovolného bojovníka 1914-1918
Pamětní válečná medaile 1915-1918 Pamětní válečná medaile 1915-1918
Pamětní medaile na válku 1914-1918 Pamětní medaile na válku 1914-1918
Pamětní medaile na sjednocení Itálie Pamětní medaile na sjednocení Itálie
Řád rumunské hvězdy, III. třídy - komtur Řád rumunské hvězdy, III. třídy - komtur
Řád bílého orla, V. třídy s meči Řád bílého orla, V. třídy s meči
Řád Spasitele, IV. třídy – zlatý rytířský kříž Řád Spasitele, IV. třídy – zlatý rytířský kříž
Řád bílého orla, IV. třídy - důstojní Řád bílého orla, IV. třídy - důstojník
Řád čestné legie, IV. třídy – důstojník Řád čestné legie, IV. třídy – důstojník
Československý válečný kříž 1939 Československý válečný kříž 1939
Řád jugoslávské koruny, II. třídy Řád jugoslávské koruny, II. třídy
Řád znovuzrozeného Polska, I. třída – velký kříž Řád znovuzrozeného Polska, I. třída – velký kříž
Československá vojenská pamětní medaile za službu v československé armádě v zahraničí Československá vojenská pamětní medaile za službu v československé armádě v zahraničí
Československá vojenská medaile za zásluhy, I. stupeň Československá medaile za zásluhy, I. stupeň
Pamětní odznak Čs. dobrovolce z let 1918-1919 Pamětní odznak Čs. dobrovolce z let 1918-1919
Československý válečný kříž 1939 Československý válečný kříž 1939
Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem
Hvězda 1939-1945 Hvězda 1939-1945
Medaile Za obranu Medaile Za obranu
Válečná medaile 1939-1945 Válečná medaile 1939-1945
Záslužná legie, II. třídy - komandér Záslužná legie, II. třídy - komandér
Řád čestné legie, III. třídy – komandér Řád čestné legie, III. třídy – komandér
Zborovská pamětní medaile Zborovská pamětní medaile
Pamětní odznak druhého národního odboje Pamětní odznak druhého národního odboje
Pamětní medaile 2. střeleckého pluku Jiřího z Poděbrad Pamětní medaile 2. střeleckého pluku Jiřího z Poděbrad
Řád lázně, III. třída - vojenský Řád lázně, III. třída - vojenský
Řád Oranžsko-Nasavský, III. třídy - komandér Řád Oranžsko-Nasavský, III. třídy - komandér
Řád svatého Olafa, III. třídy Řád svatého Olafa, III. třídy
Řád čestné legie, II. třídy - velkodůstojník Řád čestné legie, II. třídy - velkodůstojník
Řád Milana Rastislava Štefánka, I. třídy Řád Milana Rastislava Štefánika, I. třídy

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Sergěj Ingr [online]. Fronta.cz, [cit. 2008-04-06]. Dostupné online.  
  2. Matriční záznam o narození a křtu farnost Vlkoš u Kyjova
  3. Zdeněk Vališ. Generál Sergej Ingr blahopřeje Edvardu Benešovi. Český rozhlas [online]. 2007-09-23 [cit. 2012-12-16]. Dostupné online.  
  4. Zdeněk Šmýd. Pietu za generála odstartuje přelet gripenů nad Vlkošem. Hodonínský deník.cz [online]. 2012-08-24 [cit. 2012-12-16]. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Čtyřicet let československého reálného gymnázia Josefa Klvani v Kyjově 1898–1938
  • Jiří Dunděra, 33 životů, 2005

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]