Přeskočit na obsah

Sergěj Ingr

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
arm. gen. Sergěj Ingr, KCB
Fotografie z roku 1940, Ingr zachycen na palubě polské ponorky „ORP Wilk“ (ponorka sloužila v rámci britského námořnictva)
Fotografie z roku 1940, Ingr zachycen na palubě polské ponorky „ORP Wilk“ (ponorka sloužila v rámci britského námořnictva)
Rodné jménoJan Sergěj Ingr
Narození2. září 1894
Vlkoš
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí17. června 1956 (ve věku 61 let)
Paříž
FrancieFrancie Francie
NárodnostČeši
RodičeJan Ingr a Mariana Mores
PříbuzníDana Zátopková (kmotřenka)[1][2]
Vojenská kariéra
Hodnostarmádní generál
Doba služby1914–1947
SloužilRakousko-Uhersko Rakousko-uherská armáda
Znak Srbska Srbská armáda
Rusko Ruská armáda
Znak Československa Československá armáda
VálkyPrvní světová válka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Jan Sergěj Ingr[3] (2. září 1894 Vlkoš[4] – 17. června 1956 Paříž) byl československý armádní generál, legionář, ministr národní obrany londýnské exilové vlády a velvyslanec.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Dětství a studia

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se ve Vlkoši u Kyjova starostovi obce Janu Ingrovi. Měl tři bratry a čtyři sestry. Dle rodinné tradice byl zakladatelem rodu Ingrů švédský voják Michal Unger, který se v roce 1620 usadil v severomoravském Kunvaldu. Část obyvatel Kunvaldu později osídlila vesnici Skoronice, která sousedí s Vlkošem. Jméno Unger se časem změnilo na Inger a později na Ingr. Dle jiných pramenů je jméno Ingr odvozeno z německého Jünger. V roce 1913 maturoval na kyjovském gymnáziu a v Brně se přihlásil jako jednoroční dobrovolník do královopolské kadetky.

První světová válka

[editovat | editovat zdroj]
Pamětní deska Sergěje Ingra na Obecním úřadu ve Vlkoši. Autor V. A. Kovanič, 1997.

Po vypuknutí první světové války odjel jako velitel čety 15. září 1914 na ruskou frontu. Na podzim 1915 upadl do zajetí v ruském Caricynu (dnes Volgogradu). Když byl nábor do československých legií pozastaven, vstoupil do 1. srbské dobrovolnické divize a bojoval proti bulharské armádě v Dobrudži. V roce 1916 přešel ke 2. československému střeleckému pluku Jiřího z Poděbrad v hodnosti poručíka. Přijal pravoslaví a jméno Sergěj (jméno pocházející z bulharštiny). Na podzim 1917 odjel do Francie a v roce 1918 bojoval v Ardenách, v srpnu 1918 byl pak převelen do italského Foligna. Na konci války měl hodnost kapitána a hovořil pěti jazyky (německy, rusky, srbsky, francouzsky a italsky).

Meziválečné období

[editovat | editovat zdroj]
V hodnosti majora jako frekventant Válečné školy v Praze, ročník 1922/1923 na tablu absolventů

V prosinci 1918 se vrátil do Československa, kde pomáhal vytlačit maďarskou armádu za hranice Slovenska a obsadit Bratislavu. Poté byl převelen na Těšínsko, kde československá armáda pod velením podplukovníka Šnejdárka vytlačila polskou armádu, 27. ledna dobyla Jablunkov a později i Třinec. 28. února 1919 byl Sergěj Ingr povýšen do hodnosti majora a byl mu udělen Československý válečný kříž. Ve své vojenské kariéře pokračoval a při mobilizaci v roce 1938 byl již v hodnosti divizního generála velitelem III. armádního sboru.

Druhá světová válka

[editovat | editovat zdroj]

Po obsazení zbytku Československa německou armádou se stal zakládajícím členem odbojové organizace Obrana národa.[5] Dne 20. června 1939 odešel na výzvu prezidenta Edvarda Beneše přes Polsko do exilu. V Paříži vybudoval Československou vojenskou kancelář a mezitím československá vojska byla seskupena u města Agde na středomořském pobřeží. V roce 1940 zde bylo soustředěno 11 405 dobrovolníků, kteří se v květnu a červnu 1940 účastnili spolu s francouzskou armádou bojů na Marně, Seině a Loiře. 21. července 1940 vznikla v Londýně exilová vláda a Sergěj Ingr se stal jejím ministrem národní obrany. Na nátlak exilového vedení Komunistické strany Československa v Moskvě byl však z funkce 19. září 1944 odvolán. Beneš jej postavil do čela Hlavního velitelství československé branné moci, ale 5. dubna 1945 byl odvolán i z této funkce a poslán na zdravotní dovolenou.

Poválečné období

[editovat | editovat zdroj]

Dne 6. června 1945 byl povýšen do hodnosti armádního generála, 27. srpna 1947 se stal mimořádným velvyslancem v Haagu. 3. března 1948 na funkci rezignoval a se svými dvěma syny zůstal v exilu. V roce 1949 spoluzaložil Radu svobodného Československa a 17. června 1956 v Paříži zemřel na infarkt. V roce 1991 mu československý prezident Václav Havel udělil Řád Milana Rastislava Štefánika in memoriam.

Syn Jiří Ingr nechal v Paříži v roce 2004 exhumovat jeho ostatky a převézt je do Česka. 2. září 2012 byly uloženy na hřbitově v jeho rodném Vlkoši.[6]

Kmotr Dany Zátopkové

[editovat | editovat zdroj]

Sergěj Ingr a otec Dany Zátopkové Antonín Ingr sice nebyli blízcí příbuzní, ale jejich životy se hodně prolínaly. Oba studovali kyjovské gymnázium, spolu narukovali za první světové války do rakouské armády a oba se ocitli v ruském zajetí. Po několika letech se setkali ve francouzských legiích. Na konci první světové války se domluvili, že budou vzájemnými kmotry svých dětí – Sergěj Ingr se stal kmotrem tří dětí Antonína Ingra a naopak Antonín Ingr byl kmotrem obou synů Sergěje Ingra. Dana Zátopková říkala kmotrovi strýčku a do pozdějších kádrových dotazníků ho vždy uváděla v kolonce „rodinný příslušník v zahraničí“. Jak uváděla, „klatba z kmotrovství se naší rodiny držela jako kosmetická vada ještě mnoho let.“[7]

Vyznamenání

[editovat | editovat zdroj]
Řád svatého Stanislava, III. třída s meči a mašlí Řád svatého Stanislava, III. třída s meči a mašlí
Československý válečný kříž 1914–1918 Československý válečný kříž 1914–1918
Medaile vítězství Československá medaile Vítězství
Československá revoluční medaile Československá revoluční medaile
Pamětní medaile na válku 1914–1918 Pamětní medaile na válku 1914–1918
Řád čestné legie, V. třídy – rytíř Řád čestné legie, V. třídy – rytíř
Pamětní Kříž na válku 1916–1919 Pamětní Kříž na válku 1916–1919
Řád svatého Sávy, III. třídy – komandér Řád svatého Sávy, III. třídy – komandér
Kříž dobrovolného bojovníka 1914–1918 Kříž dobrovolného bojovníka 1914–1918
Pamětní válečná medaile 1915–1918 Pamětní válečná medaile 1915–1918
Pamětní medaile na válku 1914–1918 Pamětní medaile na válku 1914–1918
Pamětní medaile na sjednocení Itálie Pamětní medaile na sjednocení Itálie
Řád rumunské hvězdy, III. třídy – komtur Řád rumunské hvězdy, III. třídy – komtur
Řád bílého orla, V. třídy s meči Řád bílého orla, V. třídy s meči
Řád Spasitele, IV. třídy – zlatý rytířský kříž Řád Spasitele, IV. třídy – zlatý rytířský kříž
Řád bílého orla, IV. třídy – důstojní Řád bílého orla, IV. třídy – důstojník
Řád čestné legie, IV. třídy – důstojník Řád čestné legie, IV. třídy – důstojník
Československý válečný kříž 1939 Československý válečný kříž 1939
Řád jugoslávské koruny, II. třídy Řád jugoslávské koruny, II. třídy
Řád znovuzrozeného Polska, I. třída – velký kříž Řád znovuzrozeného Polska, I. třída – velký kříž
Československá vojenská pamětní medaile za službu v československé armádě v zahraničí Československá vojenská pamětní medaile za službu v československé armádě v zahraničí
Československá vojenská medaile za zásluhy, I. stupeň Československá medaile za zásluhy, I. stupeň
Pamětní odznak Čs. dobrovolce z let 1918–1919 Pamětní odznak Čs. dobrovolce z let 1918–1919
Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem
Hvězda 1939–1945 Hvězda 1939–1945
Medaile Za obranu Medaile Za obranu
Válečná medaile 1939–1945 Válečná medaile 1939–1945
Záslužná legie, II. třídy – komandér Záslužná legie, II. třídy – komandér
Řád čestné legie, III. třídy – komandér Řád čestné legie, III. třídy – komandér
Zborovská pamětní medaile Zborovská pamětní medaile
Pamětní odznak druhého národního odboje Pamětní odznak druhého národního odboje
Pamětní medaile 2. střeleckého pluku Jiřího z Poděbrad Pamětní medaile 2. střeleckého pluku Jiřího z Poděbrad
Řád lázně, III. třída – vojenský Řád lázně, III. třída – vojenský
Řád Oranžsko-Nasavský, III. třídy – komandér Řád Oranžsko-Nasavský, III. třídy – komandér
Řád svatého Olafa, III. třídy Řád svatého Olafa, III. třídy
Řád čestné legie, II. třídy – velkodůstojník Řád čestné legie, II. třídy – velkodůstojník
Řád Milana Rastislava Štefánka, I. třídy Řád Milana Rastislava Štefánika, I. třídy
Řád Bílého lva, I. třídy Řád Bílého lva, I. třídy

Ztvárnění v umění

[editovat | editovat zdroj]

V roce 2013 ho v seriálu České století ve 3. epizodě Kulka pro Heydricha (1938) ztvárnil herec Aleš Procházka.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Zdeněk Vališ. Generál Sergej Ingr blahopřeje Edvardu Benešovi. Český rozhlas [online]. 2007-09-23 [cit. 2012-12-16]. Dostupné online. 
  2. ↑ Přijměte přání pevného zdraví, královno české atletiky Dano Zátopková. army.cz [online]. 2012-09-19 [cit. 2017-09-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-09-23. 
  3. ↑ Sergěj Ingr [online]. Fronta.cz [cit. 2008-04-06]. Dostupné online. 
  4. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Vlkoš u Kyjova
  5. ↑ PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa. Praha: Nakladatelství BRÁNA, 2012. 720 s. ISBN 978-80-7243-597-5. S. 190–193. 
  6. ↑ Zdeněk Šmýd. Pietu za generála odstartuje přelet gripenů nad Vlkošem. Hodonínský deník.cz [online]. 2012-08-24 [cit. 2012-12-16]. Dostupné online. 
  7. ↑ ZÁTOPKOVÁ, Dana. Dana a Emil Zátopkovi Náš život pod pěti kruhy. první. vyd. Praha: Academia, 2016. 599 s. ISBN 978-80-200-2599-9. S. 182–183. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Čtyřicet let československého reálného gymnázia Josefa Klvani v Kyjově 1898–1938
  • Jiří Dunděra, 33 životů, 2005

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Ministři národní obrany Československa
První republika
Druhá republika
Exilová vláda

Sergěj Ingr • Jan Masaryk (jako správce)

Třetí republika
Komunistický režim
ČSFR
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Sergěj_Ingr&oldid=25154059“