Bohumír Lomský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Bohumír Lomský

poslanec Národního shromáždění ČSSR
Ve funkci:
1960 – 1964
Ve funkci:
1964 – 1968

poslanec Federálního shromáždění (SL)
Ve funkci:
1969 – 1971

ministr národní obrany
Ve funkci:
1956 – 1968
Předchůdce Alexej Čepička
Nástupce Martin Dzúr
Stranická příslušnost
Členství KSČ

Narození 22. dubna 1914
České Budějovice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 18. června 1982
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma mater Vojenská akad. v Hranicích
Profese politik
Ocenění medaile Za osvobození Prahy
Řád Vlastenecké války I. stupně
Řád rudého praporu
medaile Za vítězství nad Německem
Commons Bohumír Lomský
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Bohumír Lomský též Bohumír Lomský-Lenc (22. dubna 1914 České Budějovice18. června 1982 Praha[1]) byl český a československý politik Komunistické strany Československa, poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSSR a Sněmovny lidu Federálního shromáždění, důstojník, odbojář a ministr národní obrany Československa.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Studoval na českobudějovickém reformním gymnáziu, poté se dobrovolně přihlásil do armády. V srpnu 1936 absolvoval Vojenskou akademii v Hranicích. Sloužil u Pěšího pluku 14 v Košicích jako velitel čety, poté byl mimořádně jmenován velitelem roty. Na podzim 1938 absolvoval kurz leteckých pozorovatelů. Po vyhlášení Slovenského státu se v březnu 1939 vrátil domů a nastoupil studium na Vysoké škole chemické v Praze. V srpnu 1939 odešel do polského exilu a vstoupil do polského letectva. V polovině září byl internován Sověty. Od března 1940 byl příslušníkem Východní skupiny československé armády, kde zastával nejprve funkci velitele letky a od října 1941 se stal náčelníkem štábu skupiny. Od února 1942 působil ve stejné funkci v Buzuluku, kde fakticky řídil celý výcvik a organizaci jednotek. V této době také získal své bojové jméno Lenc. V lednu 1943 se stal zástupcem velitele Prvního československého polního praporu, počátkem března 1943 praporu dočasně velel. Za velitelské schopnosti obdržel Československý válečný kříž 1939 a sovětský Řád Vlastenecké války 1. stupně. V červnu 1943 se stal náčelníkem štábu 1. československé pěší brigády a vyznamenal se v bojích u Kyjeva, Bílé Cerekve a Žaškova, v kterých byl hlavním plánovačem československé ofenzivy. Od května 1944 zastával funkci náčelníka štábu 1. československého armádního sboru a zůstal v ní až do konce války. Od podzimu 1945 studoval na Nejvyšší vojenské akademii K. J. Vorošilova v Moskvě, kterou ukončil jako první z ročníku.[2]

Od roku 1945 působil ve vedoucích postech v Československé armádě. V letech 19481949 byl velitelem divize, v letech 1949-1950 náčelníkem štábu vojenského okruhu, v období let 19511953 zastával post rektora Vojenské technické akademie. V letech 19531956 byl prvním náměstkem ministra národní obrany Alexeje Čepičky.[3][4]

11. sjezd KSČ ho zvolil za člena Ústředního výboru Komunistické strany Československa. 12. sjezd KSČ a 13. sjezd KSČ ho ve funkci potvrdil. Na post v ÚV KSČ rezignoval v červnu 1968.[5] Zastával i vládní posty. V druhé vládě Viliama Širokého se roku 1956 stal ministrem národní obrany. Tento post si zachoval i v následující třetí vládě Viliama Širokého a vládě Jozefa Lenárta až do dubna 1968.

Dlouhodobě zasedal i v nejvyšším zákonodárném sboru. Ve volbách roku 1960 byl zvolen do Národního shromáždění ČSSR za Západočeský kraj jako bezpartijní kandidát. Mandát obhájil ve volbách v roce 1964. V Národním shromáždění zasedal až do konce jeho funkčního období v roce 1968.[6][7][8]

Během Pražského jara roku 1968 byla jeho kariéra utlumena. Opustil ministerský post i funkci v ÚV KSČ. K roku 1968 se profesně uvádí jako pracovník Vojenského historického ústavu z obvodu Tachov.[9]

Po federalizaci Československa usedl roku 1969 do Sněmovny lidu Federálního shromáždění (volební obvod Tachov, nyní již jako poslanec za KSČ), kde setrval do konce volebního období, tedy do voleb v roce 1971.[10]

Kvůli svým postojům k srpnové okupaci byl v roce 1970 penzionován a odvolán z Vojenského historického ústavu a až do své smrti pak působil jako odborný pracovník Institutu manipulačních, dopravních, obalových a skladovacích systémů v Praze.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Bohumír Lomský [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-02-10]. Dostupné online. (česky) 
  2. a b Jiří Fidler: Sokolovo 1943 -- Malý encyklopedický slovník ; Vydavatelství Naše vojsko, 2004, ISBN 80-206-0716-1, str. 54
  3. Dokument o změně zásad utajení raketové techniky v ČSLA [online]. praguecoldwar.cz, [cit. 2012-02-11]. Dostupné online. (česky) 
  4. Galerie Ministrů národní obrany [online]. armada.vojenstvi.cz, [cit. 2012-02-10]. Dostupné online. (česky) 
  5. Přehled funkcionářů ústředních orgánů KSČ 1945 - 1989 [online]. www.cibulka.net, [cit. 2012-02-11]. Dostupné online. (česky) 
  6. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-02-12]. Dostupné online. (česky) 
  7. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-02-12]. Dostupné online. (česky) 
  8. BOX-FOLDER-REPORT: 17-1-99 TITLE:On the Eve of Elections [online]. osaarchivum.org, [cit. 2012-02-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. 26. schůze [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-02-12]. Dostupné online. (česky) 
  10. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-02-10]. Dostupné online. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]