Smrt si říká Engelchen (film)
| Smrt si říká Engelchen | |
|---|---|
| Původní název | Smrt si říká Engelchen |
| Země původu |  Československo |
| Jazyk | čeština |
| Délka | 129 min. |
| Žánr | válečné psychologické drama |
| Předloha | Ladislav Mňačko: Smrt si říká Engelchen |
| Scénář a režie | Ján Kadár Elmar Klos |
| Obsazení a filmový štáb | |
| Hlavní role | Jan Kačer Eva Poláková Martin Růžek Blažena Holišová Pavel Bártl Ezard Haußmann Otto Lackovič Vlado Müller Oľga Adamčíková Miroslav Macháček Čestmír Řanda starší Ota Sklenčka Wanda Spinka Oto Ševčík Michal Kožuch Antonín Molčík Valtr Taub Ervín Zolar Karel Fořt Norbert Chotaš Alex Jandouš Helena Kotoučová Emil Rohan Josef Stehlík Jaroslav Moučka Jozef Príhoda Otto Šimánek Karel Vavřík Karel Bezděk Karel Hovorka starší Jiří Hurych Václav Podhorský Gustav Vondráček Karla Svobodová Věra Tichánková |
| Hudba | Zdeněk Liška |
| Kamera | Rudolf Milič |
| Střih | Diana Heringová Jaromír Janáček |
| Výroba a distribuce | |
| Premiéra | 3. května 1963 |
| Smrt si říká Engelchen na FP, ČSFD, Kinoboxu, IMDb Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Smrt si říká Engelchen je válečné psychologické filmové drama slovenského režiséra Jána Kadára a českého režiséra Elmara Klose z roku 1963, které bylo natočeno podle stejnojmenného románu Ladislava Mňačka z roku 1959.
Příběh[editovat | editovat zdroj]
Snímek i román vyprávějí retrospektivní příběh konce druhé světové války a období Slovenského národního povstání pohledem raněného partyzána Pavla (Jan Kačer). Pavel je přivezen do nemocnice ve Zlíně, kde se octl s vážným zraněním páteře, které utrpěl při stíhání prchajícího nacistického kapitána Engelchena. Pavel leží v nemocnici, jeho stav je vážný, má ochrnuté nohy. V retrospektivách se vrací k posledním týdnům, ve kterých se s partyzánskou skupinou pokoušeli obsadit vesnice na Valašsku, zejména rodnou vesnici Paseky (v románu jde o obec Ploština) a vyhnat Němce. Partyzáni postupně získávají převahu, nicméně situace s prchajícími okupanty se několikrát zvrátí a vede k tragické události, vypálení rodné vsi.
Součástí retrospektiv a vzpomínek, které se v horečnatých nocích Pavlovi vracejí, jsou také vzpomínky na Martu, ženu z místní baťovské fabriky, která během války sloužila jako dvojitý agent. Pavel se do ní postupně zamiluje a jako jediný má pro její situaci a úmysly pochopení. Marta se po válce vytrácí a objeví Pavla až po nějakém čase v nemocnici. I přes silné pouto jej opouští. Bez ohledu na rekonvalescenci Pavel nemocnici opouští na revers, aby našel uprchlého důstojníka Engelchena.[1]
Výroba[editovat | editovat zdroj]
Celý film se natáčel 16 měsíců (132 natáčecích dní), což byl nadstandardní čas.[2] Natáčení probíhalo převážně na samotě v Krkonoších, nedaleko chaty kameramana Rudolfa Miliče.
Tvůrci[editovat | editovat zdroj]
- Námět: Ladislav Mňačko román Smrt si říká Engelchen
- Scénář, režie: Ján Kadár, Elmar Klos
- Hudba: Zdeněk Liška
- Zvuk: František Černý, Bohumír Brunclík
- Kamera: Rudolf Milič
- Střih: Diana Heringová, Jaromír Janáček
Obsazení[editovat | editovat zdroj]
| Jan Kačer | partyzán Pavel Kubec |
| Eva Poláková | sekretářka Marta |
| Martin Růžek | doktor |
| Blažena Holišová | řádová sestra Alžběta |
| Vlado Müller | partyzánský velitel Nikolaj |
Ohlasy[editovat | editovat zdroj]
Smrt si říká Engelchen byla snímkem, kterým se autorská dvojice Kadár-Klos vracejí po pětileté přestávce. Mnohovrstevnaté dílo bylo v době uvedení vnímáno jako zásadní příspěvek k přehodnocení druhé světové války. Nejednoznačná interpretace chování partyzánů, stejně jako psychologicky věrné vylíčení nacistů a kolaborantů vyvolalo vlnu nevole. Film bývá přirovnáván k filmovým psychologickým "románům" a dramatům Alaina Resnaise, Andrzeje Wajdy nebo Alaina Robbe–Grilleta.[2] Filmový kritik Peter Hames uvádí, že mnozí považují tento film za nejlepší dílo Kadára a Klose.[3]
Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]
- Film měl původně zfilmovat Jiří Sequens, poté Jindřich Polák (televizní verzi natočil v roce 1961 pro STV Ivan Balaďa)
- Titulky filmu jsou navzdory zavedené dobové tradici na jeho konci[2]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Smrt si říká Engelchen (1963) – Filmový přehled. [s.l.]: Národní filmový archiv Dostupné online.
- ↑ a b c MACEK, Václav. Ján Kadár. Bratislava: Slovenský filmový ústav, 2008. ISBN 978-80-85187-52-6. S. 119–133.
- ↑ HAMES, Peter. Československá nová vlna. Praha: Levné knihy, 2008. ISBN 978-80-7309-580-2. S. 58.