Přeskočit na obsah

Smrt si říká Engelchen (film)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smrt si říká Engelchen
Původní názevSmrt si říká Engelchen
Země původuČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Jazykčeština
Délka129 min.
Žánrválečné psychologické drama
PředlohaLadislav Mňačko: Smrt si říká Engelchen
Scénář a režieJán Kadár
Elmar Klos
Obsazení a filmový štáb
Hlavní roleJan Kačer
Eva Poláková
Martin Růžek
Blažena Holišová
Pavel Bártl
Ezard Haußmann
Otto Lackovič
Vlado Müller
Oľga Adamčíková
Miroslav Macháček
Čestmír Řanda starší
Ota Sklenčka
Wanda Spinka
Oto Ševčík
Michal Kožuch
Antonín Molčík
Valtr Taub
Ervín Zolar
Karel Fořt
Norbert Chotaš
Alex Jandouš
Helena Kotoučová
Emil Rohan
Josef Stehlík
Jaroslav Moučka
Jozef Príhoda
Otto Šimánek
Karel Vavřík
Karel Bezděk
Karel Hovorka starší
Jiří Hurych
Václav Podhorský
Gustav Vondráček
Karla Svobodová
Věra Tichánková
HudbaZdeněk Liška
KameraRudolf Milič
StřihDiana Heringová
Jaromír Janáček
Výroba a distribuce
Premiéra3. května 1963
Smrt si říká Engelchen na FPČSFDKinoboxuIMDb
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Smrt si říká Engelchen je válečné psychologické filmové drama slovenského režiséra Jána Kadára a českého režiséra Elmara Klose z roku 1963, které bylo natočeno podle stejnojmenného románu Ladislava Mňačka z roku 1959.

Snímek i román vyprávějí retrospektivní příběh konce druhé světové války a období Slovenského národního povstání pohledem raněného partyzána Pavla (Jan Kačer). Pavel je přivezen do nemocnice ve Zlíně, kde se octl s vážným zraněním páteře, které utrpěl při stíhání prchajícího nacistického kapitána Engelchena. Pavel leží v nemocnici, jeho stav je vážný, má ochrnuté nohy. V retrospektivách se vrací k posledním týdnům, ve kterých se s partyzánskou skupinou pokoušeli obsadit vesnice na Valašsku, zejména rodnou vesnici Paseky (v románu jde o obec Ploština) a vyhnat Němce. Partyzáni postupně získávají převahu, nicméně situace s prchajícími okupanty se několikrát zvrátí a vede k tragické události, vypálení rodné vsi.

Součástí retrospektiv a vzpomínek, které se v horečnatých nocích Pavlovi vracejí, jsou také vzpomínky na Martu, ženu z místní baťovské fabriky, která během války sloužila jako dvojitý agent. Pavel se do ní postupně zamiluje a jako jediný má pro její situaci a úmysly pochopení. Marta se po válce vytrácí a objeví Pavla až po nějakém čase v nemocnici. I přes silné pouto jej opouští. Bez ohledu na rekonvalescenci Pavel nemocnici opouští na revers, aby našel uprchlého důstojníka Engelchena.[1]

Celý film se natáčel 16 měsíců (132 natáčecích dní), což byl nadstandardní čas.[2] Natáčení probíhalo převážně na samotě v Krkonoších, nedaleko chaty kameramana Rudolfa Miliče.

Jan Kačer partyzán Pavel Kubec
Eva Poláková sekretářka Marta
Martin Růžek doktor
Blažena Holišová řádová sestra Alžběta
Vlado Müller partyzánský velitel Nikolaj
Památník Ploština, dějiště románu
Památník Ploština, dějiště románu

Smrt si říká Engelchen byla snímkem, kterým se autorská dvojice Kadár-Klos vracejí po pětileté přestávce. Mnohovrstevnaté dílo bylo v době uvedení vnímáno jako zásadní příspěvek k přehodnocení druhé světové války. Nejednoznačná interpretace chování partyzánů, stejně jako psychologicky věrné vylíčení nacistů a kolaborantů vyvolalo vlnu nevole. Film bývá přirovnáván k filmovým psychologickým "románům" a dramatům Alaina Resnaise, Andrzeje Wajdy nebo Alaina Robbe–Grilleta.[2] Filmový kritik Peter Hames uvádí, že mnozí považují tento film za nejlepší dílo Kadára a Klose.[3]

Zajímavosti

[editovat | editovat zdroj]
  1. Smrt si říká Engelchen (1963) – Filmový přehled. [s.l.]: Národní filmový archiv Dostupné online. 
  2. a b c MACEK, Václav. Ján Kadár. Bratislava: Slovenský filmový ústav, 2008. ISBN 978-80-85187-52-6. S. 119–133. 
  3. HAMES, Peter. Československá nová vlna. Praha: Levné knihy, 2008. ISBN 978-80-7309-580-2. S. 58. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]